Písmák Vodnářka
snad každé dítě maluje ji,
ostatní alespoň o ní sní
~ . ~
jak bosky běhat po ní,
Narozeninová
Sešpulené rty na dortu sfoukávají svíce,
co před chvílí ozařovali její věčně bílé líce,
~ . ~
snad nebojí se toho, že je jí o rok více,
Konvalinky
Pozdní noci blesky místy v soutěži protkají,
s paprsky rána co světlo do oblohy vetkají
~ . ~
v čase mezi tím někdy sny se mi zdávají,
Ona a plačtivé nebe ...
Po nebesích stékají,
do vlasů jí padají
~ . ~
dotykem něžně líbají,
Pour petit minet Katt ...
Po čem zdibské kotě si stýská . ,
že jej Ten ve vlasech nevíská
~ . ~
že nehladí něžně jeho úzká záda,
po staletí ...
~ . ~
. jen vítr co pohrával si s Tvými vlasy
jen voda co zrcadlila ohnivého slunce záři
jen noty pohupující se v tichu podvečera
O mracích a slunci
O mracích a Slunci
Až slunce s mrakem svedou válku,
tamnad rozkvetlou loukouza lesem,
každý z nich pohledem v nocina polárku
Pro rybku Al
Malíř svou čerň
místo na plátno,
vmaloval do vlasů
jedné Al nedávno.
Pro Al
S myšlenkou v hlavěna sladkou kávu,laškujuje hravěmalá Al k ránu.
.
Ta, co občas má vlasyv drdolu sepnuté,je rysem italské krásyz dávných knih vyjmuté.
Poslové nouze
Pětice lovců nad sklenkou vína,řekli si - lvici mít, to je moc príma
Nedlouho na to o srpnovém večeru,dostali pozvánku k jejímu odstřelu
Doma si na oko sbalili saky, tou výpravou na čas stáhli se mraky,
nad životy početné lvíčí rodiny,sněhově bílé, čisté a bez vinny.
Lásky světa
Láska je lodí plující na moři,
nesoucí dva, jenž do ní se ponoří
V bouři se chopí kormidla společně,
jen Ti dva spolu cítí se bezpečně
Neznámá
Z modrého vlaku ladnými kroky,odchází Ona, houpajíc boky
S vlasy jež září bohatstvím Chile,rozpuštěných k pasu, zdánlivě ledabyle
Kráčí vstříc ránu mlžného podzimu,ostatní nechává za sebou ve stínu
Slovy by se mi to říkat nechtělo,a přeci mé Já by rádo vědělo