Super nápad s těmi staříky. Myslím, že je i mnoho jiných sociálních skupin, které jsou na tom podobně. Chápu, nemluví se o nich tak, jako o seniorech, ani nejsou politickou agendou manifestováni, coby "ohrožený druh". V duchu této extrémní eugeniky by sem mohli spadat třeba lidé obézní, nebo lidé s diabetem, nebo s jinou nemocí zvyšující riziko ohrožení touto nákazou. No, dalo by se říct, že každý z nás má vlastně nějakou tu nemoc, kterou se cítí být znevýhodněn oproti "zdravé populaci". Dokonce jsem slyšel polemiku, že nejohroženější nejsou staří lidé, když jsou v kondici a při síle, mají vcelku slušnou šanci přežití i lidé v pokročilém věku. Takže s chutí do toho, :-)

Moc, moc, pěkný. 

Do nekonečna se rozprostírá věčná falická otázka: "Mít či nemít. (A nebo jak by řekl klasik: "Mýt, či nemýt.) To, je oč tu běží, přátelé. Za mě super momentka.

Pokud pochopíš smysl básně, jde vpodstatě o duši handicapovaného člověka, jímž jsem, potom ti je jasné, že lacinost materiálu, který není vůbec důležitý, staví se  v kontrast s poctivostí celku. S jeho vnitřní stabilitou. Pochopíš i marnou snahu zacelit ránu jíž pozvolna uniká životní síla i pomíjivost některých lidí vůči handicapu.

Nevypsaná ruka? Toto konkrétně mi nepřijde jako příliš konstruktivní. Verše vznikly velmi spontánně. Tak dlouho mi to znělo, až jsem to pak napsal. Básně píšu již bezmála dvacet let. Tento typ volného verše většinou vůbec neupravuji. Je to můj svět ve kterém jsou takové věci možně.

Za tu hrubku děkuji, jakož i za celou reakci. Přeji vše dobré:-)

Pokud pochopíš smysl básně, jde vpodstatě o duši handicapovaného člověka, jímž jsem, potom ti je jasné, že lacinost materiálu, který není vůbec důležitý, staví se  v kontrast s poctivostí celku. S jeho vnitřní stabilitou. Pochopíš i marnou snahu zacelit ránu jíž pozvolna uniká životní síla i pomíjivost některých lidí vůči handicapu.

Nevypsaná ruka? Toto konkrétně mi nepřijde jako příliš konstruktivní. Verše vznikly velmi spontánně. Tak dlouho mi to znělo, až jsem to pak napsal. Básně píšu již bezmála dvacet let. Tento typ volného verše většinou vůbec neupravuji. Je to můj svět ve kterém jsou takové věci možně.

Za tu hrubku děkuji, jakož i za celou reakci. Přeju vše dobré:-)

...Až se z nich pos***... A nebo někdo jiný v lepším případě ::-)

Spaste mou duš!!! Ocitám se nad propastí a jsem pln metafor, kterým nikdo nerozumí, ani já ne. Asi jsem měl dost silný halušky, poněvadž mi do mého obydlí vstoupil duch. Už jsem ho vyhnal, ale zbyla tu po něm dost silná stopa a dá mi setsakra práci se vrátit opět nohama pevně na zem. Budu rád, když alespoň na tu Starou. Na ní si člověk aspoň nevyláme všechny zuby, neodře ksicht a nezláme všechny hnáty is vazem.