Písmák lest
lesk a lest cítil jsem stejně
spadl jsem do bláta a začal se válet
lesk zmizel lest cítil jsem stále
z vězení
Ležím na tom betonovým plácku už dost dlouho a začíná mi být nesnesitelné vedro. Vstanu a teprve když stojím, otevřu oči. Hlava se mi zatočí a já vidím všechno černobíle, hnědý bláto je černý a ty vybledlý šedivý baráky jsou najednou čistě bílý. Chvíli si užívám ten kontrast, ale vtom uvidím přicházet dělníky, jejich černý montérky začínají modrat a já si uvědomím, že už je konec přestávky a musím zpátky do tý černý díry.
proč
Co nebylo stvořeno myslí je jen pro nesmysli
tvrdí mi lidi s dlouhými prsty co mi smrdí bažinou lidství
proč nejsme psy řízení pudy zbavení mysli
ted pro pobavení sami sobě žijeme v civilizované světě
jehla
život mně mrzí život mně svírá
má jediná láska mně opustila
život mně mrzí život mně svírá
chciz těch úzkejch verzí života
koule
Klečim protože stát nemůžu , protože bych na tebe nedosách. Vezmu tě do ruky si těžká, chladná ale někdy rozpálená do žhava že bych tě ani neudržel, si černá, si koule bez jedinýho bodu slabiny, si přivázaná k mý noze už tak hrozně dlouho si myšlenka, myšlenka o tobě. Chci se rozeběhnout, utíct ale tymně pronásleduješ s tím kovovým zvukemco se nedá přeslechnout. Najednou běžim zkopce a mám pocit jako bys tu nebyla nevnímám těkdyž v tom se mi zase ukazuješ předstihla si mně a zjišťuju že nejdeš ty za mnou ale já za tebou.
slunce
Cítím se jak domorodec při zatmění slunce je den a hodina kdy se jeho paprsky obvykle opírají do mých snědých paží, ale ted je tma. Stalo se to tak rychle, bojím se že slunce už nevýde že se převalí přes horizont a zmizí. I ten pohled na tebe je stejný tam kde bývalo slunce je teď jen část a když se na to místo chvíli dívám bolí mně z toho oči. Už ztrácím naději a radši jsem je zavřel ale v tom slyším jásot a křik cítím to známé teplo na svých pažích ale když otevřu oči vidím tmu jsem slepý to tys mně připravila o zrak a mně zbývá už jen vzpomínka.