v tříšti těl
Drápem ti vyrývám
do kůže na zádech
malby suchýho listí
vrostou a zmizí
Tápání
Zas jsem utekl z řečiště
mám pocit bezpečí
všichni koukaj z hlediště
loď s nimi hází
Absintová trojice
šílenej flamen mně dolívá
teď budem mluvit bez paměti
třetí bůh se směje
při každým nasátí
Fraktály
brodím se ožehlou trávou
potichu
abych nevzbudil zvíře
spící ve mně
Omrzliny
v živém mase noci
zimou osleplý
kradmo tápu kamkoliv
slyším tvoje myšlenky
Macerát
ponořen v bažině
svých živých představ
neumím přestat
nemusím spát
Ramena
zpátky v rodné jeskyni
lížu si zmokvalé rány
cítím žábry jak se vrací
a plíce se vytrácí
Nasáklá z cizích míst
budím se v potu
svých zvláštních snů
který mě opustily
a jako solná jezera
Karmín
snažíš se zachytit okamžik
trháš můj sen
skrývám se v mlze
kousek po kousku
Brownův tanec
mraky zakryla krev
umírajícího slunce
a příjemný dotek vlhké trávy
ustal tak prudce
Hospodská
slyšíš.
šílené výkřiky nadějí
trochu jiné než hlas v podvědomí
splývají