Písmák VAN GOGH TĚ SLYŠÍ
Nepodlehnout.
Potichu si nazout boty
a zdrhnout.
Druhej den zahladit stopy,
ETAPA
Dlouho nebylo o čem.
Monotónnost bytí se pomalu propila až do morku kosti.
Schovanej v balíku jsem marně naháněl ďábla
a snažil se najít zkratku na svůj osobní Zoncolan.
NEŽ SE VODA NAPUSTÍ
Než se voda napustí,
založím kapelu.
Než se voda napustí,
obletím svět.
SRDCE KOLIBŘÍKA
Za zvuků džungle mávám vlajkou
a somruju lehký cíga.
Svět se rozpadá na krystalky
a holka s rtěnkou se nepřestává smát.
DOST COOL?
Už mám dost těch rádoby
patetickoromantickejch žvástů,
kdy se k sobě choulíme nazí
a za svitu opilého měsíce
SAMOVZNÍCENÍ
Nad třetí ráno jsme
aktivovali režim samovznícení.
O podprahové vnímání se
postaral rum.
WAKING KILLS THE DREAM
Hnusnej růžovej lampión
se líně vznesl
na noční oblohu
a z radosti se stala kocovina.
ZÁVORKY
Já,
ty
a všechno, co máme.
(rande na Skypu a videoklipy Myslovitz)
ŻYJEMY TYLKO RAZ
Za všechno může instantní vesmír
z popelnice.
Každej z vás by měl
čas od času zalízt do jeskyně
DEFRAGMENTACE MOZKU
Možná je to poslání,
možná touha,
možná pud sebezáchovy.
Defragmentace mozku:
MRTVÝ SURREALISTA
Sypem to ze sebe,
dřeme,
vedeme války sami se sebou.
Každá naše revoluce začíná v kalbě
PODZIMNÍ
Vždycky je to taková nová dimenze,
další level v počítačový hře.
Ve vzduchu je cítit svoboda
a na stromech rostou
UONANOVÁN K SMRTI
Potápím se do hlubin svýho mozku
a na sobě mám neoprén
z hadí kůže.
Vesmírný kovboj,
PRAVÁ KREV
Byli jsme drazí,
jinak,
ale kouzelně svoji.
Teď je tu jen propast
PRO SEBE SÁM
Objímám se s kávovarem.
Večeři uvařím ledničce.
Promluvím si se záchodem.
A to,
#2
Někdo to zaleje chlastem,
druhej vezme žiletku
a další radši odjede na Balaton.
Všechno je pohodlnější