Nedávno jsem "objevila Ameriku" ..prý se tomu říká prokrastinace, to mám denně v maličkostech, raději uklidím než bych se učila...ale v Cestě je asi dobré mít varianty variant. Nebo se mýlím?

Moc hezky popsaný mužský a ženský princip v nás. Jednoduše. To je dobře, že občas do něčeho vrazíte, jinak by jste nerostli...

Cesta. Důežité je jít, po česky. Kráčaj po slovensky.

Co ale se děje, když se "spojují odpady - vymočené" z antikoncepčních pilulek? Ekologická poezie? 

Je právě tolik, kolik právě je. Když jsem četla diskuzi - koukla na čas a ejhle: 12:12. Je to náhoda?

K tématu napíšu jen toto: "A v zimě bylo slyšet, jak padá sníh. Často jsem poslouchal před spaním ty nepatrné zvuky a představoval si, že každá z vloček, udělá při dopadu do sněhu nepatrný zvuk a pak jsem čekal a doufal jsem, že uslyším, jak dopadne ta poslední. " to je i mé dětství. nejléčivější zvuk na světě.

Výborně se mi četlo, i když jsou tam douhé věty, monology. A střídá se ich forma s vyprávěním. Přehledně členěné odstavce i kurzíva. Dobře zvýrazněné dialogy. Vzorová ukázka, jak napsat krátkou povídku, aby připoutala oko čtenáře a hlaně dočetl ji.

Nádhera...ne kvůli nějakéo nostalgii...opravdu bylo nebylo.

Ano, to jsem si uvědomila, ale až nyní ráno, že je to i pro mne, i o Písmáku, i o...dalších srverech, na které denně alespň juknu.

Překonané vzdálenosti
nedostižné blízkosti,
epicentrum návštěvnosti
kolektivní úzkosti..............a z těch úzkostí mají dnes alergie, bolesti zad, ekzémy, přejídání, neplodnosti, musí si dát jointa atd...výstižně jsi to popsal, dokonale. Je mi jich, dnešních mladých, strašně líto.