Písmák | 30.10.2011 17:36 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Děkuji. | ||
| 30.10.2011 06:42 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Co znamená ta hvězdička? Ty seš A. J.Liehm? | ||
| 30.10.2011 06:41 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Co znamená ta hvězdička? Ty seš A. J.Liehm? | ||
| 30.10.2011 06:35 | K dílu: | kompas.polesovice |
| NETELEOKLINNÍM... Oprava. | ||
| 30.10.2011 06:32 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Čtu si tady, že snad učíš dějiny umění. Pokud, z tohoto ohledu jsi mi na tom scénáři moc nepomohla... Ale to už tak na tom neteleklinním východě bývá, viz TRACTATUS, na mém Písmákovi, to se ví... | ||
| 30.10.2011 06:24 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Tím odkazem na odkaz miroslawek je jasné, že jsi zcela minul význam slova teleoklinní z té eseje. Kromě toho, co jsi jmenoval, ti já oznamuju, že jsem si s Egonem korespondovával, ono slovo už bylo totiž na světě... Znávali jsme je od Schellera a Aristotela. Ale byly jiný časy, před dnešním bolševikem, tenkrát za bolševika, domorodci bývávali kooperativnější... | ||
| 30.10.2011 06:14 | K dílu: NEEXISTUJÍCÍ CD LEONY MACHÁLKOVÉ | kompas.polesovice |
| Co v tom znamená ta hvězdička? Mezi uvozovkami je taky Wittgenstein? Pokud, v jakém kontextu? | ||
| 30.10.2011 06:12 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Co v tom znamená ta hvězdička? Mezi uvozovkami je taky Wittgenstein? Pokud, v jakém kontextu? | ||
| 30.10.2011 06:11 | K dílu: NEEXISTUJÍCÍ CD LEONY MACHÁLKOVÉ | kompas.polesovice |
| Co v tom znamená ta hvězdička? Mezi uvozovkami je taky Wittgenstein? Pokud, v jakém kontextu? | ||
| 29.10.2011 18:35 | K dílu: | kompas.polesovice |
| http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id;=394061 To se jen jmenuje NEEXISTUJÍCÍ... Že? | ||
| 29.10.2011 17:34 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Když je tu Egon, tak my s Meg Ryan tu můžeme být taky. | ||
| 29.10.2011 17:31 | K dílu: | kompas.polesovice |
| Snad si všimneš... | ||
| 29.10.2011 17:30 | K dílu: | kompas.polesovice |
| http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id;=394061 Pokud slova: Tady máš texty písní, které se v tom, některé, objeví. | ||
| 29.10.2011 17:30 | K dílu: | kompas.polesovice |
| http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id;=394061 Pokud slova: Tady máš texty písní, které se v tom, některé, objeví. | ||
| 29.10.2011 17:30 | K dílu: | kompas.polesovice |
| http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id;=394061 Pokud slova: Tady máš texty písní, které se v tom, některé, objeví. | ||
| 29.10.2011 17:14 | K dílu: | kompas.polesovice |
| http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=395430 Dobrej scénář má mít tak 100 stránek. Tohle je pouhých 25 minut děje z 8O. Mládenečku, krááátké, prozatím krááááátké. | ||
| 19.03.2011 13:45 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Jak jsem předpověděl, dnes konečně na mou autorskou nedostatečnost došlo. Sice ještě svedu připojit zmínku k průběhu té herecké akce na letišti v italské Foggii, odkud je to v reálném prostoru rovně přes moře a pořád kolmo na sever k Velehradu vzdálenost ani ne 2 hodin letu. Váleční letci si při porovnávání anagramu MEG RYAN s nápisem GERMANY přehrávají počet a pořadí písmen na prstech a vzájemně si náznaky vět, citoslovci a posuňky předávají jejich zjištění, . Přes nouzi o nápady, a zejména proto, abych je vybudil, jsem v posledních dnech zadal několik inzerátů a stručných článečků v novinách všeho druhu, zejména na Kroměřížsku a Uherskohradišťsku. Ale například hned polešovický pan farář mi v mé snaze určitě nepomůže, což mám zjištěno z mailu, který mi dneska přišel zvlášť na otázky i prosby vyslovené jemu už před nějakým časem. Jakou hodnotu má církev, víra, bez dějin? . Dobrý den, pane inženýre Kryle, dovolím si k vám jako olomouckému průvodci 2 otázky: 1/ Už se vás někdo z těch, co provázíte, zeptal, jaký je vztah filozofa Wittgensteina k Olomouci, a co tu po jeho pobytu zbylo? 2/ Pokud, co jste mu odpověděl, na co hmotného jste pohybem ruky na dotvrzení ukázal? Otázka 3. ještě, ale nepovinná: Co byste na tohle téma řekl a ukázal v dnešní Olomouci mně? Zdravím vás, děkuji za případnou každou vaši odpověď nazpátek. . Dneska mi k filmu moc není. Beru oddech co občerstvení. . Jakož nemohu sdělit cokoli nové i Kobzánové. | ||
| 18.03.2011 10:02 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Zběžně jsem o dnešních tématech pojednal již kdesi předešle, tenkrát se mi ještě nehodily do struktury, tak jsem je pouze zmínil – a opustil. Od včerejška ovšem s nimi žongluji jako s možnými předpoklady k zařazení v syžetu. Nejdříve scéna na italském letišti americké základny v městě Folio těsně před úsvitem dne 7. července 1944, kdy skupina mužů dotírá bílá písmena napsaná podélně za špicí trupu letadla bombardéru. Ze tmy okolí se postupně objeví celý bílý nápis GERMANY, na nějž zálibně z povzdálí pohlíží 10 mužů posádky bezprostředně připravené k bojovému letu. - Jo, nevypadá to takhle špatně, - pronese jeden z nich. - Němčour, který to nahoře uvidí, opravdu může zůstat v šoku.- - Střílet do vlastního koše, tak to si bude muset chviku promyslet. - - A tenhle odklad bude stačit, abychom si zachránili životy, že Bille, - obrátí se pilot, který bude za pár hodin mým otcem zajat, na zadního střelce W. J. Macka, který kdesi na Moravě dopadne jediný z nich na zem už mrtvý náboji vystřílenými z kulometu německé stíhačky. - Dostanu ho jako terč na střelnici, - holedbá se v dobré náladě seržant Mack. - Jen aby si to náhodou nepřečet jako MEG RYAN, - podotkne skepticky jiný z nich. - Jak to myslíš, Ryai? - - Po písmenech se to dá číst jako anagram. Zkus si to! - Po chvíli soustředěněho ticha, kterýsi z nich hlesne: - Fakt. - - Žádné nepřebývá a žádné nechybí... Meg Ryan. … Em, í... - kvůli vysvětlení kolegům ukazuje prstem a speluje. Jejich dalším případným výkladům rázně zamezí náhle vystřelená světlice, do jejíhož světla první pilot Lindbloom pronese: - Tak jdem na to, chlapci! Třebas nás tam nahoře bude chránit nějaká nádherná holka! - . Pokud tedy známe název italského letiště, ve scéně převozu zraněného Itala do nemocnice se ho může Meg zeptat, odkud pochází. A když něj vypáčí, že z Folie, zeptá se jej, zdali je tam pořád americké letiště. Ital se udiví, nevybavuje se mu. - Za války bývalo. Základna bombardérů. Lítal odtama můj dědeček. - - Tak to si opravdu nepamatuji. Sorry. To už je přece tak dávno. V minulosti se přece nedá žít. - . Pokud snad kterémusi domorodci připadá předchozí koincidence jako jen pouhá autorská schválnost, popřípadě obezlička, stručně sdělím, co podobného se mi samému přihodilo před pár dny. Na Velehradě tenkrát ve 44. dopadl vrak bombardéru uvnitř s mrtvým zadním střelcem Mackem zabitým už v boji nahoře. Na druhý den měl pohřeb, který sloužil kněz jménem Tomáš Vítek. Jezuita, který byl před válkou přidělen na pár roků do kongregace, nebo jak se to říká, v Českém Těšíně. Tedy působil ve městě, jehož chodníky já stejně dneska šlapu jako tenkrát po nich kráčíval on. Zmiňuji, poněvadž jsem do předvčerejška naprosto nevěděl, jak příběh oněch dávných amerických letců se mnou i jinak těsně souvisí. Jakož i shrnu, jak i tohle bylo už řečeno: o Eskymácích, Abordžincích, pouhých 6 spojeních odkudkoli až do Bílého domu, jen prosím vás, do světa takových zázraků nezatahovat ony zde domorodé zulukafry, každý jeden (měl bych napsat: debil) drží mobil u ucha... | ||
| 17.03.2011 10:00 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| "Statečný volí ze 2 možností. Zbabělec z jediné." . Sám to vím už pár dnů, a měl bych tedy tuto záležitost prodiskutovat i se čtenáři. Pod titulkem MEG RYAN MÁ KONEČNĚ CHLAPA. JE TO CHARISMATICKÝ ROCKER jsem totiž na českém internetu našel nadšeně znějící zprávu, že miláček amerického publika, herečka Meg Ryan, takhle doslova psáno (i když s mnohem horší gramatikou), že je, holka, po dlouhé době opět šťastná. A že za to, samozřejmě, může láska, láv, láv, láv. Že posledních 10 roků neměla chlapa, a že teď od loňského listopadu že s kýmsi randí, jeho identitu, ze žárlivosti, radši nebudu ani uvádět. Inu, co jednomu bimbá jásavě nad všechny zvony, jinému duní coby poslední hrany, škoda rozvádět. „V době, kdy jsem potkal Meg, tak jsem s manželkou už nějakou dobu oficiálně nežil. Pak jsem požádal o rozvod," nechal se slyšel Mellencamp. Z nepatrných záchvěvů křídel motýla letícího někde před jejich zamilovanými zraky vprostřed New Yorku to tady se mnou na Slezsku mlátí jako nějaké tornádo. . Bulvár dále k mému znepokojení v souvislosti mele, že ti dva spolu oslavili vstup do letošního nového roku. Tedy téhož, v jehož jaru já zrovna skládám dohromady tuhletu moji epopej, v níž jen málo potřebuji, aby pořád komusi volala za oceán. Na druhou stranu, říkám si, ona každá taková bublina velmi brzo splaskne, ať si tedy holka užije světa, dyť já jsem ještě pořád na začátku literární přípravy, která klidně se může táhnout ještě pár příštích let. Za tu dobu se jí ten čerstvý amant třeba zoškliví, může klidně zplešatět, zatímco já ne – nebo se Meg nějak jinak natolik zhnusí, že ráda přijme každou nabídku, aby si od tohodle inventáře odpočinula v Evropě. . Přitom musí být připomenuto, že každým uplynulým rokem klesne výše nominálu jejího obvyklého honoráře, takže vydržím-li psát současný opus do mé sedmdesátky, pořídím si pak americkou protagonistku doslova za pakatel. Jen aby David Vávra do té doby vydržel! A zejména zestárnul do takové podoby, aby ve výsledku vyhlížel oproti Meg opravdu o málem tu generaci starší. Ale k pomoci mám přece na celé jeho příští roky doutníky, ponocování, a podobné postaršující artikly. Dokonce i ta Kobzánová, na níž si tolik zakládám, může mezitím, dokonce i několikrát, otěhotnět, a to s kýmkoli. Když já už bych s ní tohle nestihnul, tak ať si i tahle holka mezitím užije. . HRŮZNÉ NOHY MEG RYAN: CO SE JÍ PROBOHA STALO?! PŘIDEJ SVŮJ KOMENTÁŘ Meg Ryan (48) dostihlo stáří. Ač herečka podstoupila již mnoho plastických operací pro zachování věčného mládí, stáří neporučí. Prozradily ji vystouplé křečové žíly na nohou, které odhalila při procházce New Yorkem. A vypadají opravdu šíleně. Proti vybouleninám jí nepomohly ani pohodlné ploché sandálky. Možná jsou zvětšené žíly na nohou výsledkem jejího pilného posilování. Herečka totiž pravidelně tvrdě dře, aby vypadala skvěle, i když už má pomalu padesátku na krku. Dříve rozverná kráska a představitelka hlavních rolí v trhácích jako Francouzský polibek či Láska přes internet, také kvůli kráse podstoupila i botoxové injekce rtů a plastickou operaci víček. Tyto samozřejmě zákroky zarputile odmítá. Věku ale Meg poručit nemůže. A tak, i když má sexy ploché bříško, její lýtka vypadají jako nohy staré báby. Herečce ale asi její věk a obří křečové žíly, které jí hyzdí hubená lýtka, nervy nedrásají. „Po čtyřicítce se pro mě v Hollywoodu hodně změnilo, ale neberu to jako konec kariéry. Rozšířila jsem si zájmy a připadá mi, že jsem nikdy nebyla kreativnější,“ povídá o svém novém životním poslání Meg, která přestala poslední dobou marně lpět na ztraceném mládí a našla si i jiné koníčky. . Ták, a je to, k mému prospěchu, venku! Za těch pár roků, když to dál tak povede, bude mít, co se týče té finanční, sotva poloviční hodnotu! Když pro můj příběh je lhostejné, zdali jej odehraje s křečáky a nebo bez! Vždyť již od samého začátku ji vidím v džínách, a vůbec nejlíp v těch značky Lee, které odevždycky umí udělat hezkým holkám hezké zadky, kam se na ně hrabe jiný sortiment! Kompas, pokud bude vůbec třeba, bude vystupovat naopak je ve štrauskách. Přičemž křečáky samy nejsou k zavržení, vzdyť naprosto nepředpokládatelné zdejší veřejností by mohly posloužit jako to úplně nejlepší maskování na její cestě rychlíkem do Olomouce, kde jsem včera, mimochodem, vrazil tamním domorodcům před oči článek o bolševismu jako důvodu té místní setrvalé newittgensteinovské tradice. . Co tedy týče mé nabídky, pro takovou jako je Meg z mé strany i do budoucna platí: Použitelná, ať už s křečáky a nebo bez!!! Čímsi se smad přece jen liší například od mé tety Boži, která měla na obou stejné boule – poněvadž porodila 7 dětí a celý život pracovala v kravíně. Nakonec já je mám na levé noze taky, a přesto každé léto od jara do podzima probrouzdám v kraťasech. Jakožto s takovými zevními markanty, Meg kdykoli určitě naprosto přirozeně zapadne i při případném natáčení v Polšovicích, jejichž dámským obyvatelkám zase nohy ohaví každodenní cesty pěšky do kopečků vinohradů, zatímco jejich protějšci vysedávají v papouškárně terasy hospody U Janáčka na městečku a vinaří, jak je tu odedávným zvykem, tak akorát na hubách. Proto například na místní loňské výstavě dostávaly polešovické vzorky v průměru 11,2 bodů, když dosažitelné maximum je 20, a pod hodnotou 15 v bodech je každé takové víno už od pradávna naprosto zcela nepitné. . Jen jenom ten charismatický rocker aby ji už nechal, dost mě rozptyluje v mém hlavním záměru. | ||
| 16.03.2011 13:27 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Bez obhlídek na každém místě postupného příběhu neudělám nic ve smyslu napsání definitivního celku děje sekvence, například v Olomouci na náměstí si můžu jen představovat, jak bych. Úplně bez opory potřebné reality, v dílčích etudách si přesto mohu v detailech vymýšlet... Poněvadž zbolševičtělým obyvatelům nevadí, v celém městě Olomouci nic zfilmovatelného zatím Wittgensteina nepřipomíná, a nikdo, koho se Meg i snaží zeptat, neví nebo neodpoví, proto ji udiví ten rabín Eliášek vedle ní se objevivší, jen co bezděčně zvedla špejli od nanuka k obloze. A Eliášek, jak by navázal na její myšlenku, spustí s gesty o Witgensteinovi a Olomouci – samozřejmě, pokud se ještě sám cosi dozvím. Jen ještě opodstatněný důvod k pohybu toho dřívka nahoru: cosi si jim poměřuje vůči obloze? Prozatím nesvedu. Taková náhoda nebývá, a tak Meg pro pokus ruku s dřívkem spustí dolů. A na tento pokyn Eliášek vedle ní zmizí. Udivena se rozhlíží, nikde ho nevidí. Až teprva když skloní hlavu, v jejím nadhledu, si, přidřeplý, zavazuje tkaničku. Aby příčinnost své existence potvrdil, pokyne Meg, ať povznese dřívko. Na ten pokyn se zase postaví, a odvádí ji na cosi wittgensteinovského se podívat. . Pak tu mám ještě návrh dialogu Meg s jakýmsi Olomoučákem, jenž je důvodem její cesty do Kroměříže. Která by jinak by s Wittgensteinem neměla nic společného, ale skrze toho Tiziana má návaznost logiku. Zajeďte si ještě dneska večer vlakem do Kroměříža. Tam se vyspíte a ráno se podíváte na zámku na Tiziana. A odpoledne to vemete zpátky do Prahy. Jak jste sem přijela? By train. Tak to je úplně snadné, poněvadž vám odsaď do Prahy jízdenka platí 2 dny. Jestli jste si ovšem koupila zpátečku. Ukažte... Celý rozhovor, jako všechny příští probíhají ze strany Meg anglicky, ovšem s upřímnou sympatickou snahou o kontakt. Domorodci komunikují česky, občas se jím povede pár škobrtavých anglických slov: By what you here, to us, arrived? By train. Ze strany herečky by takové dialogy, jako rozhovory, vyžadovaly velikou inspirační pohotovost. Navíc by se asi zrovna sem, jako ji k cestě motivující, hodila ona zmínka o symbolice Tizianova obrazu – – – jak ji nikde zrovna teď okolo sebe nesvedu najít, ale do glos sem na Písmáka jsem ji určitě už dal. . Scéna se mnou, Meg a krmelcem nazítří v poleševickém lese. V jejím průběhu celou dobu schroupává Meg tabulku čokolády. Zbylý staniol si potom strčí Kompas do kapsy, abych zde nenechali, co by mohlo mást zvěř. Na rozdíl od předešlé Olomouce mám tak pomůcku k rozvíjení motivace: při odchodu se Meg ohlídne ke krmelci, a poněvdž ji cosi napadne, řekne Kompasovi Promiň, a gestem požádá o ten staniol. Pak se vrátí nazpátek, a špici té větve, kterou již vprostřed scény nad střechou krmelce vztyčila, pečlivě obalí staniolem, s připomínkou, že se to tak u všech hromosvodů pro Eliáše dělává. Kompas ovšem sdělí, že mu to spíš připomíná kondom, kondom svatého Eliáše, dokonce na klacku, což jim přijde oběma tady v lese k smíchu. Ale celý staniol by byl k ničemu, kdyby výsledek nevydával teď za dne jiskřivé světlo. | ||
| 15.03.2011 11:40 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Je nám potěšením. Pokud vás secese v PL v Kroměříži zaujme - o čemž nepochybuji, klidně se za mnou zastavte pro některý z ilustračních materiálů. RB . Pan farář Petr Přádka mě požádal, abych reagoval na Vaši zprávu. Na Velehradě by se našlo ještě několik pamětníků události, která Vás zajímá. Čoupkův popis je ale poměrně přesný a podrobný. Návštěvu věže velehradského kostela jsme Vám schopni zajistit. Posílám Vám fotku - co byste asi uviděl... Jak jste sám napsal, je teď Velehrad skutečně hodně rozkopaný a to nejblátivější nás teprve čeká. Pokud by na Velehrad přicestovala vnučka jednoho z letců, snažili bychom se jí věnovat. Prosíme jen, aby ji doprovázel tlumočník a abyste nás informoval dopředu. Přeji, ať se Vám Váš záměr vydaří - Petr Hudec . „7. července 1944 se střítil velký bombardovací letoun do lesa hned za Velehradem při silnici k Salaši. Devět mužů vyskákalo, jeden uhořel a byl pochován na velehradském hřbitově, po převratě byl převezen do Paříže.“ Publikuji veřejně poprvé, co přečetl jsem si z fotografie jedné stránky kroniky baziliky, namailované mi zrovna před chvíli velehradským panem Hudcem. Jehož budu muset ještě dodatečně poprosit, aby mi vyluštil ten zápis v číslech uvnitř závorky, jak následuje hned v řádku za výše citovaným textem. . Dobré ráno, mám pro Vás několik informací. Kroniky Polešovic jsou uloženy v archivu v Uh. Hradišti. Paní kronikářka si ale z kronik toto nepamatuje, myslí, že tam tato informace není. Hodně si podle ní z války pamatuje pan Janík ze Salajky č.p. 499. Zkuste ho. . Sype mi dnešek mejly do schránky. Štěstí má snad líbánky? . Nazítří: namísto abych už rána psal na jeden zátah celou scénu u krmelce a v něm s dvojicí Meg a Kompas, od rána musím odrážet jeden typický projev zdejšího bolševismu, vizte ukázku: ze skenu v příloze jedné včerejší zásilky jsem vypreparoval jépegečko s číselnými odkazy na velehradskou pohřební matriku. Citát se vztahuje ke dni 8. 7. 1944, kdy farář Tomáš Vítek pochoval do hrobu na velehradském hřbitově sestřeleného amerického letce Williama J. Macka pod smyšlenou identitou Antonín Koloman. Která ovšem zas úplně vymyšlená nebyla, neboť vznikla na základě vlastnoručně majetnicky napsaného Antony Coloman, a to na patitulu v čele bible nalezené o den dříve vedle mrtvého amerického těla. Celá tahle jednotlivost je už víceméně bokem mého zájmu, mimo hlavní trasy fabulovaného příběhu, ale hrob dodnes zachovaný je ideálním hracím místem – a tak bych měl o souvislostech s ním co nejvíce vědět. V říjnu roku 1946 bylo tělo Macka/Kolomana exhumováno, a odvezeno na vojenský hřbitov do Francie. Z věty takhle napsané, žádné tajemství nevznikne, byť bych i diakritickou čárku před a zrušil. Ale pokud dosadím dohad, že i při exhumaci musel být nutně přítomen kněz, a že jim mohl být i nadále Tomáš Vítek, pak se důvodně mohu ptát, co se s ním potom dělo o chvíli na to: v 50. letech. ??? Dozvědět se tohle, mohl bych se ptát v Kanicích i žáčkově Ústavu, zdali třebas v případných Vítkových složkách není uvedeno něco k tomu sestřelenému bombardéru. A pokud by i nakrásně nebylo, dozvěděl bych se nazpátek určitě cosi mě zajímajícího. Atd. Atd. Něčemu takovému jako nepřetržitým operacím až hermafroditním, neboť vycházejícím a množeným samými ze sebe, se snad sluší říkat autentické žití v dějinách. | ||
| 14.03.2011 09:33 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Už zhruba týden jsem nedostal cosi jako nenadálý pokyn, popřípadě: znamení. Jakési zjevení dílčího smyslu, nápověď k pokračování, ačkoliv se snažím, kromě vyhlížení, alespoň cosi nejmenšího tohoto druhu (nejméně mým soustředěním) vyvolat. Popostrčit onu náhlost, jež je zřejmě ke vzniknutí nápadu nutná, až přestoupá nad práh mé pozornosti ono cosi průběžně navršované kdesi pod mým vědomím. Což se snad děje: s pomocí pouhého mého setrvalého úsilí, nebo alespoň soustředěného zájmu, pouze vynakládanou průběžnou pracovitostí toliko jistého druhu. Já ovšem ono, co způsobuje dotyčný zvrat a poposkočení, sám nejsem schopen pozorovat, označit. Určit. Soustředit se pouze na. Vědět tohle, ó, jak bych se o krok dlouhý naráz polepšil! . Kterou scénu k tomu vylepšujícímu účelu z těch zatímních vyberu, ze kterého souvisejícího nezdaru se po hodinách nato leda tak poraženecky poseru? Dobrá tedy, scénu u krmelce s Meg, k němuž se přibližuji přískoky kmen od kmene. K mým pěšáckým manévrům občas zazní suché prásknutí střely pušky obránce. Jak ozřejmí po chvíli protipohled, upřímně soustředěná Meg skrývající se vleže v namísto sena zlomí občas v obou rukou větvičku. Jak se nazývá ono podélné sešprušlení do tvaru V, kterému třebas ve Slezsku myslivci říkají jesle, ihned mám téma na mail na Slovácko, samému předsedovi mysliveckého sdružení Roháč v obci Blatnice pod Svatým Antonínkem panu Hanákovi, a přitom jsem si před nedávnou chvilkou tak žalostně stěžoval na deprimující stav mého stavidla. . Psychiatrická léčebna v Kroměříži není vězeňské zařízení, ale léčebný ústav, přístup do areálu tudíž není nikterak omezen. Ing. Radim Beneš náměstek ředitele . No tak krmelec a jesle, to je jedno a to samé.... Celé je to do písmene ,,X,, a nahoře je stříška. My tomu říkáme jesle i krmelec, prostě půl/na půl... Jinak dole to má ještě krmítka, kde se sype zrno a ještě u toho bývá nějaký špalek, do kterého se dá kamenná sůl. Tomu se zase říká ,,solník,,. U myslivců jsou názvy stejné, nářečí se moc nepoužívá. Když se ve Slezsku říká posed, nebo kazatelna, tak je tomu stejně i v jižních Čechách ;o) snad vám mé info k něčemu bude.... czeszt t* ;o) . Když potom spolu odcházíme, Meg se z mé blízkosti náhle vymaní, vrátí se ke krmelci, sehne se pro jednu z větviček, jichž se tu válí všude okolo, a zapíchne ji do střechy, to již třeba i s mou pomocí, vztyčeně k nebi. . Co se týče mého pokusu s Inuity a Abordžinci, jen stručně shrnu, že se přes mou internetovou nástrahu, lest i past přehrnulo pouze za neděli nejméně 600 zdejších z(!)ulukafrů, pádili uzavřeni samými v sobě, jen za sebou nechali dílčí ryky jejich párvteřinových vzkazů. Dobytek rovněž o důvodech pouhé existence trávy nemyslí... . Halma je strategická desková hra pro dva až čtyři hráče, kterou vymyslel v roce 1880 americký chirurg George Howard Monks. Hraje se na hracím plánu tvořeném čtvercovou sítí 16×16 polí. | ||
| 13.03.2011 10:26 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Ležím v nedělním dopoledni: Myšlenko, se v lebce zvedni... . Zřejmě až s rozvojem sociálních sítí na Internetu, se objevila ona, zejména pro všechny grafomany, tolik lákavá teorie, podle níž někomu, kdo si zamane setkat se s kýmkoli na světě, postačí pouhých šest/6 následných kliknutí, aby k tomuto cíli dospěl. Za příklad se udává Inuit a nebo Abordžinec, nejlépe z co nejvzdálenější pustiny, jenž si usmyslel pohovořit s americkým prezidentem. Takže mu stačí vytvořit řetězec, anebo síť halmy, skupiny šesti pro účel nejvhodnějších osob, odeslat kliknutím myši vzkaz, a třeba hned už nazítří se může ocitnout v Oválné pracovně. Každý zájemce si tuhle teorii může vyzkoušet, lůza domorodia bohemia dokonce jako obvykle zneužít. K naprosté degradaci původní jedinečné myšlenky. Nic ani mi nebrání vytvořit si takový konekšn až na soukromý pozemek jistého kalifornského paláce – ale prozatím nemám, co bych jí tam řek. Zatímco na domácím hřišti bych s experimentem uspět mohl, a snad jsem již vylíčil, jak jsem ze dvou různých míst již navázal první 2 taková spolení s D. K. Ale zřejmě jsem použil ta nejméně nevhodná individua, zejména naprosto bezvlivná, z těch asi zhruba 36 v diskuzích na její téma: podělím-li sumu 36 počtem 6, měl jsem se na monitor přímo před ní dostat už nejméně 6x/šestkrát. Nebo bych měl počítat možnost spojení jako 36 x 6? Nebo dokonce 36 faktoriál, jak se mi málem po pěti desetiletích náhle vybavují poznatky zaslechnuté ještě na střední škole... Spočítat možné kontakty, jež by mě (soustředěny do výsledné špice jediného) vedly k cíli, tak zrovna tohle neumím, ale jako experimentátor nerezignuji – včera jsem objevil plk o návštěvě mého cíle u Itala v kuchyni. Mezi zhruba 40 tu tlachajích jsem se vmísil se trojí přezdívkou, včera, například, na úvod jako meg1ryan, podruhé jsem byl eda.maznak.cempirek, a dneska dotřetice velmi čerstvě ráno jsem do diskuse vstoupil jako bezhlavost. Potřikrát žoviálně upozorňující žvanily, zneužívaje potenciál síly slova film na zvědavce, na ten námět na Písmáku. Cz. Pst!, jen tohle tajemství nikomu neprozradit! Vyzrazeno, zvědět domorodci, mohli by začít nabízet mým adresátkám tímto způsobem celé kupy o mnoho řádů lepších námětů. Nebo mě účelově z konkurenčních důvodů oznámit příslušným úřadům, bych byl stíhán za stalking. . Hic sunt leones: Nápady v kleci mé lbi, zařvěte jak lvi! | ||
| 11.03.2011 18:29 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Co když Bůh omylem hned při stvoření vyměnil Adama za kohosi jiného, sice prvotnějšího, ale odloženého pro nějakou výrobní vadu, a nebo dokonce za ještě nevyzkoušený prototyp? Pokud, mám vysvětlení pro základní příčinu toho, co se okolo mne skrze všechny ty domorodé adamy v mých časech děje. . Komu bych ještě mohl napsat? Koho by moje slovo potěšilo? Od koho bych se mohl něco dozvědět? Komu na mně jakkoli sebeméně záleží? Koho jsem natolik zásadně oslovil, aby mi přišla pro syžet rozhodující odpověď? Od sebe sama, poněvadž jsem se zřejmě nedokázal vnitřními významy dosud rozhodně upoutat, ji očekávat nemohu. . Upoutat se vnitřními významy tématu nebo příběhu – co takové sousloví vlastně reálně znamená? Byť by se mi o tom na dnešek už i zdálo, a k práci jsem včera například vstával o čtvrté ranní, zbytek dnů, zcela realisticky konstatuji, proflákám: ale kamufluji svou neschopnost křečovitým rozposíláním mailů. Na něž nedostávám pro příběh žádné zásadně rozvíjející odpovědi. Když rozumně svůj stav shrnu, o případných dějištích toho, až na Kroměříž, vím dost, a jiný zdejší by už sedal ke druhému stadiu rozpracovanosti, tedy psaní filmové povídky. Však já taky, když mi dojdou sebemenší podněty k těmhle glosám, cítím, že do konce měsíce, jak jsem si přál, mi arsenál invence nevydrží, pokud do neděle, sám bych byl mými intelektovými kapacitami velice překvapen. . Proto z nedostatku možností jiných scenáristických aktivit zkusím aspoň dílčí boďák, tedy bodový scénář, třebaže jsem na vlastní oči neviděl tamní prostředí, a velehradský badatel pan Vaculík mi je není schopen popsat. 1/ Meg to vezme z Hradiště stopem, a nebo, pokud v UH je, poučena včerejškem, vyjede na její štreku k Velehradu z brány místní půjčovny automobilů. (Pozor, napadá mi, v jakém vizuálním stavu a možnosti přístupnosti jsou ty velkomoravské vykopávky ve Starém Městě???) 2/ Poněvadž ještě neví, na Velehradě se ptá, místní tetiny ji zřejmě pošlou na obecní úřad. Tam se zeptá hodné paní Hanáčkové za pomoci internetového překladače na válečné události. Je poslána za badatelem Vaculíkem, který se takto taky stává filmovou postavou. 3/ Ač všední den, Vaculík je doma, zřejmě tedy bude zevnějškem tak čtyřicetiletý profesí znechucený učitel, který má prázdniny, ale neučí děti na ZŠ, nýbrž učně, kterým jsou takové znalosti naprosto nadraka. Ale co je zásadní: ukáže jí zejména ohořelou bibli Antonyho Colomana, a vysvětlí z ní plynoucí záměnu osob. 4/ Zavede Meg k homoli památníku sestřeleného letce Macka, zde si ona uvědomí, že zrovna dneska má ona sama narozeniny, a že tohle jméno od dědy slychávala. Nakonec se podle bible pomodlí ten verš z Kazatele, nejdříve se ho ale pokusí z desky pomníku přečíst česky. 5/ Teď dojdou na hřbitov před Colomanův hrob, a Vaculík popíše ty manipulace s tělem a identitou až do momentu poválečné exhumace. V jakém zevním stavu je ten hrob dneska, tak to mi reálný velehradský pan Vaculík není schopen popsat, natož zdokumentovat jen tak cvakcvak fotografií. 6/ Pro popis psaním nevadí, že zrovna teď probíhají v areálu baziliky a kláštera stavební úpravy. Třebas touhle formou vymámín, nežli tam se slunkem za pár týdnů sám vyrazím na obhlídky, kam by se Meg zejména mohla v areálu zajít podívat. Co vizuálně zajímavého tam je. 7/ Mně je nejvíce potřebný vnitřek věže baziliky, odkud by se z výše rozhlédla po kraji, abych mohl jejím pohledem navázat kontakt na nedaleký barokní kostel v Polešovicích na kopci. Víc zatím na Velehradě nemá Meg skrze mou informační nedostatečnost co dělat, ale i tohle mátožné málo jsou nejméně 2 natáčecí dny. . Pojem: scénárista. To je takový, který pořád jen dřistá. | ||
| 10.03.2011 08:59 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Vážený pane, reaguji, za Vlastivědné muzeum v Olomouci, na Váš dotaz ohledně pobytu L. Wittgensteina v Olomouci. V našich sbírkám jsme nenalezli nic konkrétního, co by se týkalo tohoto filozofa a jeho pobytu v Olomouci. K Vašim otázkám: Ad 1) L. Wittgenstein navštěvoval v období září až prosinec 1916 důstojnickou dělostřeleckou školu, která se nacházela v dnešním depozitáři našeho muzea (Denisova 30). Ad 2) Rodina P. Engelmanna měla pronajatý byt na tehdejším Mořickém náměstí. S největší pravděpodobností se jednalo o honosný rohový dům mezi dnešní ulicí 8. května a Slovenskou ulicí (přímo naproti Prioru). Ad 3) P. Engelmann ve svém rodišti navrhl a realizoval pouze dvě významnější stavby – vilu Vladimíra Müllera (1926-1928, Černochova 6) a dvojdům Basse a Spitzerové (1932, Pod Lipami 15,17). Pro případné bližší informace k L. Wittgensteinovi doporučuji se obrátit na katedru filozofie UP Olomouc. http://www.kfil.upol.cz/uvod Přeji Vám hezký zbytek dne. . Vyjádření pana Urbana, historika Vlastivědného muzea v Olomouci, předcházela včera ještě radostnější korespondence, a to nejen proto, že se jednalo o dámu. Neboť se zasloužila, uvedu k veřejnému příkladu její plnou totožností: Sabine Eschgfäller, jež má cosi společného s katedrou germanistiky olomoucké univerzity. Ráno jsem jí svou svízel odmailoval, okolo poledne jsem už měl nazpátek seznam knih, v nichž jsou zachyceny olomoucké vztahy Engelmanna s Wittgensteinem. Jenže všechno v němčině, postěžoval jsem si ihned nazpátek. . urcite se Vam ozvu jeste kolegove. pripravuju se "toulky po olomouce", kde takove informace budou pripravene pro ceskou verejnost (kniha, cd, a mozna i vystava). zkuste taky kontaktovat filozofove na ff. taky treba uz o tom publikovali, ceske. odbornou literaturu bohuzel se preklada malo, taky pravda je, ze nakladatelstvi se casto vyhybaji te tematice... preji jine a lepsi odpovedy, to jen tak pro zacatek ode mne, sve . Setkal jsem se tedy opět s reprezentantem, tedy reprezentantkou, zcela jiné civilizace, v níž (třeba i zcela intuitivně) její domorodci respektují postulát klasika kybernetiky Norberta Wienera: Žít, znamená žít s přiměřenými informacemi. Z tohoto ohledu je třeba shrnout, že populace zdejší kotliny už byla dávno genocidně médii vyvražděna, a že individua, jež okolo potkávám, jsou již jen pouhá zombie. "Třebaže o prázdninách, z důvodu dovolené, vyjíždějí ve statisících k moři." . Podvečer. Ke stejnému nástupišti olomouckého nádraží, z něhož jen před pár okamžiky vyrazila Meg v rychlíku na Prahu, ze směru jejího odjezdu doskřípe souprava osobního vlaku doprovázená hlášením nádražního rozhlasu. Jako poslední opustí vagóny postava v tmavém klobouku a na červenec zcela nepatřičně dlouhém černém šosatém kabátě. S vulkanofíbrovým kufírkem v ruce. Ano, rabín Eliášek. Všude okolo něho je téměř liduprázdno. Rabín hýbe rty, jakoby si cosi pro sebe předříkával; pak zvedne hlavu k nebi. – Bože, proč jsi stvořil první železnici?! – – A proč jsi ajzboňákům nevnuknul, aby se vyhýbali zpožděním?! – A po chvíli se ještě jednou a zlověstněji k nebi zarouhá: – A tatarskou omáčku ke všemu teď v létě – tak tu taky zrovna mít nemusím!!! – . 6:41 podle displeje mého noťasu, Eliášku, potrestaný za čerstvě ranní pilnost, co teď budu dneska dělat celý den?! | ||
| 09.03.2011 12:49 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Dobrý den, dovoluji si vkročit mezi katedrové historiky, a to dokonce s dotazem. Ludwig Wittgenstein, nejvíce snad citovaný filozof světového významu působící ve 20. století. V roce 1916 strávil v Olomouci pár týdnů na dělostřeleckém kurzu, a co zásadní, potkal zde jednu z rozhodujících osob jeho života, Paula Engelmanna. Mám takový dojem, že do Olomouce žádná jiná významnější osoba na tak dlouhý pobyt ve 20. století nevkročila – a přesto po ní zbyla pouze tabulka s názvem ulice někde víceméně na předměstí. Jinak nic, žádná studie, jakoby žádní historici od roku 16. v Olomouci nebyli, nežili, a v časech bolševismu posledních 65 let zejména. Jak by jiná země, jiné město, jiná civilizace, vysokoškolské katedry, s čímsi takovým naložila, naložily? Zdravím vás a jsem zvědav na vaše wittgensteinovské informace nazpátek. Třeba jen na citace z rakouského vojenského archivu. Vždyť jsem vám nabídnul téma nejméně na bakalářskou práci. . Posílám Vám odpovědi na Vaše otázky, které jste se ptal dědy. Takže o kominíku v Polešovicích vůbec neví kdo to byl a Kolébky jsou opravdu v tom lese u tratě. . Když se podíváte na dnešní katastrální mapu, tvar zelené plochy polešovického lesa připomíná siluetu dřepící babice vypouštějící dravého ptáka. Co tenhle obraz znamená a k čemu mi ještě bude použitelný, tak to prozatím nevím, natož abych byl schopen dohlédnout. Ale cosi v sobě obsahuje, jinak by mou pozornost tahle vizuální asociace snad ani nezaujala. . Mezi zvěří se nese: Bacha, po lese běhá deprese. . A já s ní, nebo kalupem za ní, poněvadž pořád nesvedu přijít na ono cosi cvičné, na němž bych prokázal svoje režijní dovednosti – rovněž i bilancuji a shrnuji, že od zítřka, nemaje už ani sebemenší postřeh nebo myšlenku v zásobě, už nebudu mít čím nebo z čeho glosovat. | ||
| 08.03.2011 14:00 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Ještě poznámka k nepatrnému pomníčku před hradíšťskou věznicí: "Nic zde neoznačujeme, a v navazujícím důsledku proto posléze nemáme nic stanoveno ve slovech. Větách. Myšlenkách. V důsledku, prosti neoznačeného základu, nemyslíme." . Sestřelený letoun padal do lesa za Velehradem 7. července. Následující den byl zadní střelec William J. Mack pochován jako Antonín Koloman. Podle dnes zasílané přílohy vysvětlení zní: padlý byl identifikován podle ohořelé bible nalezené v okolí jeho trupu, která byla na prvním listu podepsána signaturou Antony Coloman. Bible sama se snad dodnes nezachovala, ale před gestapem ji prý kdosi z místních ukradl. (A nebo by k mání byla? Fotografie, faksimile? Třebaže údajně byla předána v roce 1991 americké velvyslankyni?) Je tomu, milý pane Vaculíku, v tomto detailu velehradského pomníčku jak? . Kdyby dobová knížka Bible byla, třeba i jen náhrada, byla ve filmu dobře hrací, Meg by si ji mohla prohlížet, mít za podklad k mimické akci – úplný z hlediska teorie atribut!!!! . Nezapomenout v ději špitnout, že americké piloty sestřelené v Koreji, jsme některé potom na začátku 50. let mučili v Praze. . I kdybych scénář napsal sebegeniálněji, stejně nikoho nepřesvědčím, že bych jej mohl režírovat. Ale jak získat (obnovit si) tyhle dovednosti, když bolševici mě ani k sebemenšímu takovému kousku nepustí??? Na tuhle otázku bych měl nějakou rozumnou odpověď objevit, nějaký způsob nebo rukopis pomáhající k tomu, kdyby mě napadnul. Tahle zásadní nechopnost moje vlastní mě nejvíce deptá, proto předcházel ten popis včerejší stručné deprese. | ||
| 07.03.2011 14:13 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| "Ze všech náročných cest si zvolím vždycky tu, která vede naprosto nikam." . Zdravím. V Olomouci se hmotného nezachovalo nic, neví se, ani kde během svého pobytu v r 1916 W. bydlel. Je tam ovšem ulice, která nese jeho jméno. Celý pobyt je nejlépe zachycen v knize Paula Engelmanna, olomouckého architekta (do r. 1936, kdy emigroval do Izraele), kde je i korespondence z té doby: z ní lze vyčíst, čím se W. tehdy zabýval. (Tato kniha není ovšem v češtině). Jiří Fiala . Nikoli jako výsledek nezdaru jednoho mailu nazpátek, ale zejména proto, že každý autor o jeho depresích z intimních nezdarů obzvláště rád sebezpytně píše – již druhý den, aniž bych o svém základním úminku pochyboval, i zdali se nejedná o blud se vším všudy z psychiatrických hledisek, přesto se sám zviklávám, zda psát film pro Meg Ryan ve zdejší bolševické divočině není naprostý nesmysl. Ale že mě to prozatím baví, přes nedostatečnost počtu i délky mých se scénářováním souvisejících dnešních myšlenek, prozatím si pořád ještě nemyslím, že tohleto dnešní moje zaváhání je již reprezentativním symptomem syndromu vyhoření nebo plnohodnotnou ukázkou konfabulačních mých příznaků. . Heslo ke dni: KDO NENÍ BOLŠEVIK, POMŮŽE, KDO JE, BUDE PŘI NATÁČENÍ V KAŽDÉ JEHO FÁZI PŘEKÁŽET. | ||
| 06.03.2011 09:03 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Jiný mnou, za nápady, milený klasik, Marshall McLuhan, uvádí v kterési knize historku o důstojníkovi aprovizační služby, který přijel kamsi na bojiště, a v bojovém skladu nacpaném kde čím se ptal velícího důstojníka, co chybí vojákům v zákopech. „Magazines,“ odpověděl bez zaváhání velitel. A návštěvník z hlavního štábu se podivil, proč zrovna zásobníky do bojových pušek, když jich tady mají všude kolem navršeno do stropu. Pro neznalé vojenské terminologie dodávám, že zásobník na náboje se v angličtině jmenuje stejně jako tiskoviny, tolik oblíbené za 2. války americkými vojáky na všech bojištích. Pokud čtenář pochopil, popřípadě kterási ze čtenářek dokonce i dohlédne, kam mířím, v jejich sebejistotě je zpražím tím, že McLuhanova autentická historka je o nadbytku opačném, ale budiž. . "Ne proti něčemu bojovat, ale ve prospěch něčeho." . Pin-up girls vyhrály Američanům obtížnou válku, nikomu nevadilo, nepřišlo eticky jakkoli diskusní, že se pro tento mravný účel svlékají nejkrásnější hollywoodské starr. Pokud si ovšem takhle za prachy prostituuje kundu kterási zdejší jepičí celebrita v míru, pro bojovou morálku našich kluků v Afganistánu, a taky na jejich sounáležitost s vlastí jako mýtem, to nemá naprosto žádného významu. Jejich letadla nosila s bombami i obrázky i jména cizích i jejich holek namalována a napsána na přídích pod kokpity, a o pokřtěné mašiny se starali a spoléhali na ně jako na partnerky. Tohleto vědomí mnohokrát zachraňovalo životy. I z tohoto ohledu je mi jako herecký typ Meg Ryan od prvního shlédnutí teprva ani ne před 10 roky milá, zejména za ono cosi co by mohlo být manifestovatelné na přídi a co nazývám Holka ze sousedství, kterýžto výraz, ale v jiné souvislosti, mám dojem, rovněž pochází z kterési knihy Marshalla McLuhana. . Zrovna včera, v sobotu, jsem dostal od jakési hradíšťské Anny Ann mailem podobu vzhledu dávného bombardéru, létající pevnosti B-17G-25-BO "Joker" v barvách 463. bombardovací squadrony. Již druhý den rozmýšlím, zdali tuhle mašinu nenazvu za dědečka po Meg, nebo dokonce oním Germany – třebaže ona ještě tenkrát nebyla vůbec na světě, ale přesto si velice přál, aby se na vnučku mohl podívat jako na pin-up. Ono střílet německým letcům, tedy German, na cosi jako Germany by muselo být v první chvíli velice obtížné. A tahle chvilička magie by mohla umožnit přežít. . Mravní setkání D.K. a M.R. jako osob prezentujících naprosto různé civilizační úděly by mohlo být pro mne autorsky zajímavé. Ale ještě radši bych do interiéru buchlovického zámku psal scénu, v níž by se vedle sebe sesedly Meg s Martinou Menšíkovou, obě se sluchátky na uších, a obě by paralelně zveřejňovaly nahlas jakýsi známý citát z hollywodského filmu: jedna v originálním znění anglicky a druhá dabujíc. Jen mě prozatím nenapadá, jak i tuto wittgensteinovskou pasáž, svého druhu jazykovou hru, do zatímního řídkého děje ústrojně, a ze všech ohledů motivovaně, zařadit. Třebas že by četly současně, s hereckou akcí Meg, věty nějaké instruktážní tabule pro návštěvníky??? . Jako pokání by její případný part měla šlapka odehrát zdarma. A nejenom ona. Jakož i za průběžnou dvacetiletou kolaboraci všichni domorodí účastníci zdejších pánských pohlaví. . Martinu Menšíkovou lze představit Meg jako svého druhu její alter ego i hned třeba při úvodním příletu. | ||
| 05.03.2011 11:37 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Soud jako na příklad líbit se, mi se to líbí, popřípadě líbilo, snad ani nepatří mezi estetické kategorie. Tolik tedy k té několikrát již zmíněné struktuře. "Tam uvnitř musí něco být, cosi, co nedokážu pojmenovat, a proto používám výrazu struktura." . Pivaři, jež maj vymyto, v hektolitrech chlastají pito. . Milý Bohdane, prosím tě jako angličtináře: v literatuře se udává, že dnes označující slovo medvěd není původním, nýbrž magickým. Že vzniklo z úsloví med jed, aby se nevyslovovalo cosi, co by mohlo přivolat bestii. Jak je to v angličtině, kde slovo bear mi sebeméně nepřipomíná honey??? Moje hrdinka je Američanka, a dala by tahle epizoda (jako dialog) hodně zásadní barvu její identitě, divácké věrohodnosti. Proto, prosím tě, nevíš-li natuty, oslov kohosi znalejšího, a to nejlíp hned. Děkuji, zdravím tě. . 13:30 Jiří Fiala: Wittgenstein a Olomouc Dobrý den, pane filozofe Fialo, po dobře vám známém titulku si k vám dovoluji související prosbu. Trošku jej ovšem změním: OLOMOUC A WITTGENSTEIN – abych se vám doptal, co duchovního nebo věcného se v dnešní Olomouci po Ludwigovi W. zachovalo, prosím vás. V duchu i vzhledu města především, ale i například mezi olomouckými filozofy, když i tam je katedra. A děkuji vděčně, pokud mi odpovíte nazpátek, a ve stejně podmíněně optimistickém tónu vás zdravím směrem k Plzni. | ||
| 04.03.2011 08:15 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Máš nohy dlouhé jak žebřík do ráje, pták zobe, zpívaje. . Za pár týdnů dorazí i do Polešovic předjaří, a proto je žádoucí se zeptat, jak zdejší rozumbradi za veder rozesazení za stoly v papouškárně kryté terasy hospody U Janáčka Na Městečku přijmou zprávu o výměně ameriky za pekáč, abych tak stručně řek. To se ví, nabaženi žádostivými pohledy, jak jsem je předvčera navedl na snadno přístupný hanbinec, budou na mně mámit, abych do prologu připsal ještě navíc větu zhruba ve znění, že vysochaná jako nějaká pohansky rajcovně vyzývavá bohyně plodnosti do naha vnad pouze oděná přichází před kameru zlatým ječmenným polem, a že my jsme tu křesťani, tak s polešovickým kostelem za zády na obzoru, jenom ju tam proboha nech pro nás promenádovat se nahú chvílu pomalu. Já si však jejich alkoholismem vybuzeným chtíčem stavbu kazit nenechám, a proto i nadále setrvám u alternativ pouhých jen dvou stroze stručných, leč úplně úplných, začátků. . Souvislost s předešle jejich vypsanými chtíči mě navedla k nápadu, že bych první část filmu, třebas až k vizitýrování prohlídkových sálů hradu Buchlova či zámku v Buchlovicích, vedl s tou substitutkou. Zde bych náhlým střihem vrátil vyprávění na letiště k příletu opravdové hvězdy – a pokud by tenhle mezikrok vůbec nebyl třeba, tak bych protagonistky v identických kostýmech režijně prostě (naprosto přirozeným odchodem jedné za rantl a objevením se Meg zpoza druhého) v dotyčné komnatě vprostřed dílčího děje vyměnil. Bylo-li by potřebné, pouze bych větu vyřčenou na začátku rozšířil třeba slovy: … až do jejího příletu, který se o pár dnů ze zatím neznámých důvodů opozdil... . Pokud vůbec tyhle doplňujíci glosy kdosi čte, oprávněně mě bude za předešlé hanit ze schválnosti – ani se mu nedivím, neshledal-li se posud s filmem v jiném provedení nežli ve způsobu oné české televizní seriálovosti: s jakýmsi dějem epizod vyplňujících čas od začátku do konce, v němž namísto konfliktu tu a tam kdosi zakašle, přežere se, opíchá omylem partnerku nebo odněkud upadne, aby svou takhle mátožnou existenci doplnil nebo zpestřil občas nějakým divákovi snadno zapamatovatelným výrokem, které sorta tuzemních, jež se sami zovou filmoví kritici, nadšeně, nazývají hlášky. Je-li však prost takovýchto ruchů, produkt jim nestojí za recenzi. Jaké náhodné životy žijí, tak chudobné jsou jejich výsledky, neboť musí být řečeno, že film je především struktura, tohle jako zásadní musí být vysloveno: poněvadž ostatní je možné přeobsadit, převyprávět jiným příběhem, nakamerovat na Malorce třeba namísto mrazně zimním Štítu Lomnickém. Co si nezaslouží (nebo: co nevyvolá) interpretaci, tak to už je potratem předem, třebaže by sám prezident takové výpustky i pětiocasými lvy i nadále na hradě jak v pohádce odměňoval. Zmíněné kašlání. Vůbec nejlepší pro jeho důvod jsou bacily šířené teroristy, nebo pád vejtahy do horského potoka, pokud se v jízdě ze svahu dolů vypne snowboard. Jiné starosti nemají... To jsou mi, fakt, k mému rozmýšlení milejší ti žvaniví ztraktorizovaní rolníci nahloučeni ve dnech veder v papouškárně restaurace U Janáčka. Na městečku, to se ví. . Představte si, že kdo veze Dee K. stopem z Hradiště na Buchlov, tak cestou začne vykládat, jak obdivuje její piču, co viděl na webu. Jestli se potom pokusí o znásilnění této náhodné pasažérky, pro děj i strukturu o to líp. | ||
| 03.03.2011 12:46 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Beverly Hills se to píše, Beverly, došel sem sa na místo podívat! Že nevím, plyne zřejmě z toho, že nemám ozkoušené, co přesně znamená, poněvadž takové slovo neleží ani v řádku bichle mého slovníku. Jak se to říká o kurvách? Jo, že jsou lehké holky. Škoda, že ne levné. Nebo: laciné. Bylo by o jeden význam víc do řádku věty té úvodní transformace. Začíná mi ve struktuře celku fungovat. . Dívat se, a přitom si současně uvědomovat permanentní dvojjedinost shlížené situace. Dokonce k takové schizofrenii po celé délce filmu být první větou jakési prostitutky donucen. . Biografie. Životopis. Rekonstrukce. Vždyť to jsou oba i ve filmu respektované žánry, nedávno třeba ta oscarová soutěžní položka o vynálezci Facebooku, který snad ještě doposud v Americe žije – a pokud už umřel, tak ještě nedávno přece žil; když ten fejsbúk tvořil. Akorát že nežli se ta jeho historie ocitla na plátně, byla už mnohokráte popsána v novinách, zatímco ta o jakési turistce zpoza mořa, která na pár dnů přijede, a zase odjede, nikde ne. Dokonce ani ta DKW v rádiu, ve kterém hlásí, o ní doposaváď nic neřekla. Co se sdíleně/společně nezná, o tom se je mnohem horší dorozumět – jak by třeba hned pověděl ten klasik Wittgenstein. O kterém, mimochodem, ačkoli ho ze zdejších domorodců málokdo jako osobu zná, je už taky natočený životopisný film. . Jenom jsem zvědavý, zdali na konci vybudí stejný pláč jako kdyby v tom hrála opravdická Meg Ryan. | ||
| 03.03.2011 11:15 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Co nesnáším na ženských? Hloupost, takovou tu neodnaučitelnou tupost, umíněnou svéhlavou tvrdohlavost zabedňující její jindy tak okouzlující emoční příjemnost: z nevzdělanosti; nebo neznalosti. . Hle, myš dí: „Čím víc flusu, všichni hlemýždi rychlejc ujíždí.“ . Každá sranda jednou končí, přejmenujme ju tedy podle motóru, co má v sobě, na DKW. Samotného mne zajímá, jak bych to v úvodu teda zařídil, nejdřív vymyslel a potom napsal, aby ona mohla úplně samozřejmě a přirozeně nastoupit namísto té, která má trvalý pohyb zapsán v Bewerly Hills. Stačilo by ji ve velkém detailu postavit před kameru, aby z naléhavosti největší přesvědčivosti, které je schopna, do kamery řekla: „Jmenuji se tak a tak, a budu zastupovat přítomnost herečky Meg Ryanové, kterou snad ani nemusím dlouze představovat, poněvadž ji každý zná. … Její příběh začíná sedmého července. To tehdy ještě nebyla na světě...“ Třebas tak nějak, když ty poslední dvě věty by už zněly v podkresu úvodu příběhu mého otce pracujícího tenkrát zrána na jednom z polí jejich rodinné usedlosti. Vlastně by se nic neměnilo, jen pár slov a jedna podoba. To píšu jen tak pro příklad, na co všecko jeden, který myslí, musí být připravený, ačkoli jsem si naprosto jistý, že Rajenka kvůli tak jedinečné příležitosti stejně i zadarmo dojede. . Už jsem jí napsal vzkaz na všechna spojení, které k ní na Internetu vedú, jsem teda zvědavý, kdy vůbec se sem na svoju příležitost donde podívat. | ||
| 03.03.2011 09:36 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| Z došlých mailů, reagujících na námět filmu s Meg Ryan v hlavní roli, je jasné, a přitom naprosto ne překvapivé, že domorodce zajímá především výše herečtina případného honoráře. Všem tázajícím odsud z Polešovic odpovídávám, že při takovýchto částkách záleží zejména na stavu aktuálního kurzu měn dolaru a CZK v době sepsání smlouvy, neboť se jedná o průměrný odhad zhruba 50 000 000. Což sice není zas až tak moc, poněvadž takúto kapku dokáže lekterý fištrón v tejto zemi zpronevěřit za pár hodin, a ani se o tom čtenáři z novin nedoví. Jak by se v případě peněz Meg Ryan jistě psalo nejednou. Pokud by přesto (kvůli nabídce) z její strany k dohodě nedošlo, a ona sem nedojela, žádné strachy, neobávajte se, nic není ztracené. On existuje totiž žánr jménem rekonstrukce, ve kterém se dělává, co se z podobných tak nešťastných příčin nepovede. Dokonce to ve výsledku vyjde v penězích laciněji, poněvadž namísto herečky se použije nějaká figurantka, naprosté toporo, která to kvůli slávě velice ráda udělá i zadarmo. Jak by jistě i již tolikrát zde jmenovaná, málem už z toho recidivistka, D. K. Jen to chce pro takovou substituční operaci vymyslet kód. Co to je? Taková magická transformační formulka, která se nikde neučí, a nikde taky koupit nedá. A to ani třeba za těch 50 000 000, v dolarech například. | ||
| 02.03.2011 11:26 | K dílu: VŠECKÝM, CO UŽ UMŘELI, A BYLI DOBŘÍ, ZDRAVÍM VÁS | kompas.polesovice |
| V souvislosti s předešle charakterizovaným bolševismem je (jak z Eliáškova udělání) zajímavé i další dílčí dějiště. Budova věznice úřadovny gestapa v Uherském Hradišti, která dneska chátrá jako pozdější okresní věznice StB, v níž dokonce grebeníčci politické vězně i popravovali. Pokud se postaví Meg před ruinu bez tabulky jakékoli veřejné vzpomínky a vyslechne si kohosi výklad, musí pronést s pohledem k nebi (a je jedno, zdali volí republikány nebo demokraty) jediné: - Děda by měl přiletět ty zkurvené bolševiky vybombardovat!!! - To je tak asi k tomu domorodému veřejnému mravnímu svinstvu jediné, co se dá rozumně říci. Vždyť i případná holá píča D. K.-ové je proti tomu obyčejná děckem oslintaná hašlerka! Zatímco třeba premiér Nečas je synem hradíšťského normalizačního komunistického tajemníka, a v telce je pořád – já míním před kamerou v osobě kteréhosi polešovického hasiča ukázat Rajence autentického syna jednoho z těch hradíšťských vyšetřovatelů StB, třebaže v námětu o téhle celebritě nepíšu. P.S.: Na vlastní nebezpečí se do těch vězeňských katakomb dá vlézt i dovnitř. Což Meg samozřejmě kvůli svému dědovi navečer nebo dokonce v noci s baterkou od Vietnamců udělá. Hu! | ||
| 02.03.2011 11:25 | K dílu: | kompas.polesovice |
| V souvislosti s předešle charakterizovaným bolševismem je (jak z Eliáškova udělání) zajímavé i další dílčí dějiště. Budova věznice úřadovny gestapa v Uherském Hradišti, která dneska chátrá jako pozdější okresní věznice StB, v níž dokonce grebeníčci politické vězně i popravovali. Pokud se postaví Meg před ruinu bez tabulky jakékoli veřejné vzpomínky a vyslechne si kohosi výklad, musí pronést s pohledem k nebi (a je jedno, zdali volí republikány nebo demokraty) jediné: - Děda by měl přiletět ty zkurvené bolševiky vybombardovat!!! - To je tak asi k tomu domorodému veřejnému mravnímu svinstvu jediné, co se dá rozumně říci. Vždyť i případná holá píča D. K.-ové je proti tomu obyčejná děckem oslintaná hašlerka! Zatímco třeba premiér Nečas je synem hradíšťského normalizačního komunistického tajemníka, a v telce je pořád – já míním před kamerou v osobě kteréhosi polešovického hasiča ukázat Rajence autentického syna jednoho z těch hradíšťských vyšetřovatelů StB, třebaže v námětu o téhle celebritě nepíšu. P.S.: Na vlastní nebezpečí se do těch vězeňských katakomb dá vlézt i dovnitř. Což Meg samozřejmě kvůli svému dědovi navečer nebo dokonce v noci s baterkou od Vietnamců udělá. Hu! | ||