Přidávám tip a to nejen za dobrou gamatiku. Líbí se mi to jak po jazykové, tak po obsahové stránce.

Děkuju všem za přečtení a reakce.

brackenridge - díky.

pedvo - doufala jsem, že ty dvě roviny rozpoznat půjdou, tak možná zauvažuju nad oddělením těch dvou časů pomocí kurzívy.

Fruhlig - já už jsem to i tak proškrtávala, víc už mi to nešlo, ale třeba za pár týdnů, až se na to znovu podívám, tak to ještě zhutním, díky.

VioletVirgio - nojo, já nejsem na nějaké výrazné, zásadní pointy, ani jsem tam nechtěla zásadní zvrat, jen ukončení toho jejich společného "vztahu". Každopádně jsem ráda, že tě to přivedlo i k mým ostatním povídkám, i když jich tu zatím moc není.  

Zajímavý experiment, ale chtěl by trochu jazykově učesat. Některé věty jsou hrozně kostrbaté, třeba hned začátek druhého odstavce. "Vraceli se z jejich romantické večeře" - z cizí těžko. "Byli spolu už třetím rokem, což je dodnes ta největší záhada v životě jejich přátel" - to je nešikovná formulace.

A nešlo by to rozdělit do více odstavců? Dost špatně se mi to četlo.

Jako poměrně čerstvá matka musím říct, že mi z toho příběhu je taky zle. A to hodně. Napsané je to dobře, ne, že ne, ale vědět to předem, tak to nečtu.

Úvodní popis Bruntálu je podle mě zbytečný, takový příběh se mohl stát kdekoli. Stejně tak zmínky o nepřizpůsobivých, kteří jsou pro příběh naprosto nepodstatní. Ono už jen to slovo "nepřizpůsobiví" působí v povídce dost divně.

Styl je ze začátku strohý, popisný, připomíná mi spíš novinové články, ale pak se tam začnou motat výrazy typu "Čas plynul jako křišťálově čistá všudypřítomná voda", to je dost změna a míchání těchhle dvou stylů se mi moc nezdá. 

Pozor na opakování slov. "Náměstí obklopují měšťanské domy... prstenec panelových domů." "V prostorách činžovního domu... všichni tří byli obyvateli činžovního domu."

Celkově k příběhu - pointu člověk tak nějak tuší už od začátku, ničím ho nepřekvapíš.

Děkuji, jsem ráda, že se líbilo.

Prostě tam byla na nějaké dovolené stejně jako on? Barmanky snad taky můžou mít i život mimo bar.

Popřemýšlím nad tou brutalitou.

Vidím to tak, že to právě každý ví, co obětovala, že je ten příběh známý. Proto jsem to tam nedávala. Já jsem spíš chtěla, aby to obětovat nemusela, proto ten nůž na konci.

Ten příběh je zajímavý, ale v každém odstavci spousta chyb, jak gramatických, tak překlepů, strašně to ztěžuje čtení.

Haha, mě to pobavilo, hezká hra se slovy.

Otázka, jak by vypadal život, kdyby se člověk v určitém bodě rozhodl jinak. To téma není nějak originální, ale čert to vem, napsáno už bylo v podstatě vše. Problém téhle povídky je pro mě v tom, že v ní není originální nic. Všechno jsou to klišé. Sen o umělecké kariéře, poklidný manželský život, dítě. Chtělo by to, aby ta postava byla něčím zvláštní, aby čtenáře zaujala.

"Neustále se točí kolem mé osoby" - to docela přesně vystihuje tenhle text. A popravdě si nejsem jistá, jestli jsme si opravdu vzájemně byli prospěšní, protože já jako čtenář nemám pocit, že by mi to něco dalo. Vlastně ani nevím, o čem to bylo.

Zato vím, že hned na začátku jsi mě označil za záchodovou mísu, což není zrovna nejlepší způsob jak čtenáře přitáhnout. Na můj vkus se na čtenáře obracíš strašně často, ty výzvy k soustředění jsou potom opravdu nutné. 

Poznámka k jazyku - povídka je psána hodně spisovně, knižně, tak potom  zarazí holky a kluci (použila bych dívky a chlapci), teda (dala bych tedy). Na několika místech máš "sem" místo "jsem".

Příjemná melancholická atmosféra. Jazyk, no, miluju slovenštinu, jako Češka ji zas až tak neposoudím, ale připadá mi to moc dobře napsané. Jen mi tam možná chybí aspoň náznak nějaké zápletky, děje, takhle jsou to jen hezky napsané deníkové zápisky. Třeba v Ženách mého otce mi to spojení jednotlivých částí připadalo jasnější než tady.

Wow, díky za tak podrobný rozbor. Přiznám se, že jsem o tom takhle nepřemýšlela. Ale zní to logicky. Nevím, jestli je pro mě dobrá vizitka, že víš o psychologii mých postav víc, než já :)

Moc děkuju, jsem ráda, že povídka zaujala.

Zrovna to "stop, stop, stop" - já bych to tak asi řekla, přesně to slyším i s tónem hlasu, je dobré vědět, že ne všichni čtenáři to můžou vnímat stejně.

Moc díky za kritiku.

Otázky, co kladeš, jsou zajímavé, i když jsem při psaní měla v hlavě trochu jiné téma než nesdílení věcí mezi blízkými. Spíš jde o přání, která jsou někde schovaná, člověk už o nich ani neví, ale můžou se zase vynořit. Takže Karolína to Pavlovi vlastně ani dřív říct nemohla.

Na mém původním pojetí ale asi zas až tak nezáleží, když si v tom čtenář najde něco dalšího, je to jen dobře, ten text to obohatí. 

Díky za kritiku, pokusím se vzít si ji k srdci.

Klidně bez posledních dvou odstavců - krásný text, který není třeba na konci vysvětlovat.

Dost nadužívané zájmeno "svůj". Např. "Její dlouhé kaštanové vlasy jí vlály" - stačí "Dlouhé kaštanové vlasy jí vlály..." nebo "ve svých nízkých lodičkách podupávala" - stačí "podupávala v nízkých lodičkách" atd. 

Mně to tedy jasné bylo, zajímal by mě, z čeho ostatní usoudili, že jde o bratry. 
Chtěla bych asi vidět postavám víc do hlavy, hlavně v druhé části, když začne Filip tátu vyhazovat. Co si o tom myslí ta matka?
Jo a Vánoce se nepíšou s velkým V? Nebo je to nějaká vzpoura proti gramatice?

Tohle mě bavilo. Moc. Naozaj bude pokračování? Tak to se těším.

První dva odstavce ve mně vzbudily zájem a pak mě asi trochu zklamalo, že půjde "jen" o huličské a pivní historky. Jenže pak se to nějak zlomilo, vyprávění mě vtáhlo a zase jsem autorovi odpustila. 

Juno má pravdu, že je to džungle, asi by to chtělo proškrtat, aby to nepůsobilo jen jako (zajímavé) útržky. Prostě mi v tom chybí nějaká struktura, abych se v tom jako čtenář trochu vyznala. Ten začátek působí, jako že nedělní večer bude něčím významný, ale pak ho vlastně jen tak přeletíš a pokračuješ dál.

Chudák, až mi ho bylo líto, jak ho setřela. Moc jsem nepochopila ty zmínky o rozlučce se svobodou. Jsou tam nutné?