Už od začátku je to dost málo uvěřitelné: to jako si ty postavy vážně myslely, že během nějakého mikrospánku (důraz na "mikro") jim ujel doprovod?

Konec je vcelku napínavý, ale člověku už je to tak nějak jedno, když povídka nestojí na pevném základě, je to docela problém...

Mno, chybí tomu vlasntě pointa, protože všechno bylo řečeno na začátku a průběh byl dost zřejmý od "Let 815 neměl být výjimkou.". Jinak dobré.

Text sice ubíhá pěkně, je to i zábavné, ale na archetypy moc nejsem, jsou sice vymalovány pěkně, ale asi nepřináší úplně něco nového. Ale i tak - pobavil jsem se.

Ten začátek je vcelku milý, pak přijdou zábavné a klišoidní formulace typu: ""Je mi dvacet..." pomyslel si, "a co jsem vlastně dokázal?" a pointa je dost nezáživná. Ale ta dětská psychika je myslím vyjádřena vcelku uvěřitelně.

Povedené, občas jakoby člověk našel sílu točit světem, ale nevydrží mu to dlouho a nechytne-li se svět, nezačne-li se točit sám, člověk upadá zpět do letargie. Postavy a dialogy jsou živoucí a plastické, nevím, jestli píšeš ze zkušenosti, ale i tak by to byl působivý přepis.

Zpětně oceňuji i recenzi čtení ve FRA, zdála se mi původně poněkud nasraná a zaujatá, ale jak vidím, máš stejný styl bezohledu na to, chválíš-li či haníš.

Ano, sám už nejsem s některými formulacemi zcela spokojen, díky za postřehy.

Aha, to mi tam nehraje ten smích v poslední větě. Taky, proč by se měla tedy kulka odrážet "Doufám, že se ti kulka odrazila přímo od mé hlavy do srdce, ty svině. A pokud ne, tak ať se ti tví soudruzi posmívají až do skonání věků." což je vůbec divná myšlenka, i kdybychom připustili možnost, že by byl nějak schopen vnímat (či dokonce existovat a tedy smát se): buď se kulka neodrazila a byl mrtvý a nebo se odrazila a pak tedy mrtvý nebyl, nějaké doufání zde asi nemá zrovna místo. "Potom sladce usne." také moc nesedí k tomu, že ti vystřelí mozek z hlavy, navíc "potom" zní, jako by tam byl nějaká časová prodleva, jako by tedy nezemřel hned a měl čas přemýšlet, minulý čas ve větě citované výše se vyjadřuje podobně. Ale možná o tom já moc přemýšlím.

Jinak ano, byla by to pěkná, vtipná pointa. ;)

1. místo Sú veci, a sú zas iné veci

2. místo Půlnoční (svazky rtuti)

3. místo Skarabea

Dost dobře napsané, jen ten hovorový jazyk mne málem odradil. Atmosféra hutná, chybějící hvězdy, elektřina, žluklé světlo, postávající lidé čekající na vykoupení. Konec zklamal, ani mne nenapadlo, že by se to dalo číst různě. Ano, zarazil jsem se nad těmi náznaky, třeba dětský vzor, na druhou stranu jeho prošoupanost mi vnukla představu značné používanosti (třeba napříč životem) a tato představa tak nějak seděla k obecné bídě světa. Vůně je značně emočně ovlivnitelná, takže mi tuto představu až tak nerozvyklala. Bolest v krku způsobila "sen", nikoliv "naopak".

Ale to je celkem jedno, text je dost dobrý.

Dobré, z počátku to má pěkně tíživou atmosféru neznámé pohromy, ta vyprchá zmínkou o druhém slunci, jak si člověk uvědomí, že má jít o jakousi variaci na Melancholii. Simple man mám rád, obecně texty (lhostejno zda cz nebo eng) písniček v povídkách rozhodně ne, i když to chápu, občas na mne také zapůsobí nějaká písnička natolik, že si říkám: "tohle by si lidi měli pustit u čtení mojí povídky" nebo že ji musím nějak použít v povídce (ale nedělám to).

Konkrétní poznámky:

Závěr prvního odstavce je pěkně zvukomalebný.

Ta průpovídka o emo je značně klišoidní a tak nějak "easy-target".

Odpověď na rekovu otázku je asi prostá: autory často zajímají extrémní situace, apokalypsa a podobné kratochvíle se asi nejvíce nabízí. Není na tom nic špatného.

Fajn.

Ano, styl je čitelný. Vadí mi věci, které jsou zřejmě ale podkladem toho experimentu - jak moc banálních a zbytečných detailů je čtenář schopen snést. Líbil se jí vliv podzimu na park? Komu ne? Že koupili cigarety a whisky v obchoďáku? Asi nevidím rozdíl v dopadu znalosti či neznalosti takové informace na čtenáře. Většina těch závorek mi přišla neobratných - a třetí odstavec celkově ("nějaké cigarety", zní to hloupě a docela to vyvrací onu "přesnost detailů" zmíněnou Janinou6). Ale jiné obraty a odstavce (úvodní dva) stojí za to.

Ten pocit banálnosti, který z textu mám, je asi způsoben i absencí nějakého vývoje, pointy - dokázal bych si představit delší text. Je to, formálně, až na zmíněné výtky, opravdu povedený text.

Texty ve slovenštině si naneštěstí nevychutnám nikdy tak, jako v češtině nebo angličtině, ale musím uznat, že text se, v rámci možností, čte velmi dobře a z některých metafor běhá mráz po zádech. Na druhou stranu mám problém se vztahem rodičů k vypravěčce, který zní dost nepravděpodobně - možná jen tou nedostatečnou propracovaností, každopádně mne to zarazilo. K tomu ta absence nějaké linky, něčeho, co by mne zaujalo, nějakého důvodu, proč bych se měl o postavy zajímat, takto se absence hlavy ze mne skutálela a nezanechala ani krvavý otisk.

Ale pěkný text, o tom žádná.

Dobře se to čte, úvod člověka chytne a na plán útěku je člověk zvědavý. Docela mne zklamalo, že jsem tedy nepochopil, co vlastně mělo být jeho podstatou. I kdyby se kulka odrazila, předpokládám, že by jej ostatní soudruzi nenechali jen tak jít. Konec je vůbec dosti nejasný, což u dobrodružné literatury není zrovna plus... A jinak reka má pravdu, podobnost jmen Rudých Khmerů s "rudými tvářemi" (tj. indiány) je podobnost čistě náhodná.

aleš-novák: Trochu mne překvapuje, že jsi přišel na skauty, kteří si ztěží vymýšleji přezdívky proto, aby se před někým "schovávali", ale aplikovat tuto myšlenku zpětně na autory na písmáku jsi již nezvládnul.

Není to pro mne rozhodně rozhodující kritérium, ale na serveru s tak blbým pravidlem bych asi být nechtěl.