První má k haiku vcelku daleko. Pokud se nemýlím, námětem má být příroda, která mi tam trochu chybí, zachycení okamžiku, emoce. Tři řádky, po jejichž přečtení se myšlenky rozeběhnou rozličnými směry a člověk se zasní. Sčítání lidu je prostě sčítání lidu a nikdy ničím více nebude. Navíc ve druhém verši by mělo být 7 slabik. To druhé už se mi zdá o něco lepší, ale na haiku se mi téma "Bílé soboty" a "kostnice" zdá zvláštní vzhledem k tomu, že pochází z Japonska, kde tohle neznají. Každopádně jsem tu nová, tak mě ještě neberte moc vážně :)
|