Strach
Jehla klouže
po desce ke středu
vydává sten
Lechtá mě na ruce
Afrika
Spatřil jsem tě ve slunci
tvá orosená kůže vrhala
odlesky na kolemjdoucí
ty kapky vody žhavé jak hvězdy
Sonet o samotě
Samoto, vzdálená i blízká jak nejlepší přítel,
otevři okna a vpusť do mne tmu,
co zoufalý měsíc zpustoty vykvílel,
vpaprscích tenkých jak vlákna lnu.
Lišky
Lišky si nejdříve myslely, že někdo zapálil les. O malou chvíli později si ale všimly, že odrazy jejich vlastní srsti vysílají ozvěny do kůr stromů a ty je posílají zase dál. Tehdy byl východ slunce příliš intenzivní, než aby se dalo rozlišit, jestli začíná očistec pro ty, kteří se nechtějí probudit, nebo apokalypsa pro ty, kteří chtějí spát.
Byla bych ráda, kdyby se mohl každý rozhodnout.
Čekáš
čekáš
stejně jako památné znamínko mléčného souhvězdí, než do něj narazí jehla
stejně jako nedoschnutý odér parfému visící ve vzduchu
stejně jako nedoceněný lesklý povrch tvojí kůže
Jsem zase v háji
Jsem zase v háji
stejně jako
moje ruce plné špinavé vody
pokryté puchýři
Představy
Naklání se dopředu a zaklání se dozadu
těžké skřípavé tělo času
náměstí pokropené ospalkami slunce
v dusivém horku líně přede
Hodina spánku
Zbav mě
Zbav mě víček
abych nemohla jít do toho světa
kde to mám ráda
je tam hodně bílé a fialové
Nemám tušení
Zlehka na tebe usedá prach,
nejistota ti stepuje po kůži.
Na stole rozpitá
představa v tuši o muži
Letní den
Vůně trávy
třešně za uchem kývající se při každém pohybu
namáčím ruku do kašny
kapka na rameni pomalu schne
Paní Nespavost
Je tu zase noc,
kdy ležím tiše v posteli
a čekám, kdy dorazí.
Doufám, že se nezdrží moc.