Minikvíz. Vyber správnou odpověď.

Kočkodanovi se tvoje dílko líbilo:

a) hodně

b) málo

c) přiměřeně

Rtuť pádí dolů

na dveře buší gepard

chce se též ohřát

***

Miloval plazy

strašně rád sahal na ně

už je s ním ámen

***

Jsou v lůžku nazí

Tom sjíždí rukou Janě

stále níž z ramen

Ani na chvilku jsem nepřemýšlel, co má být obsahem mého komentáře. Bylo ihned naprosto jasné, že v něm vyjádřím svoje vysoké čtenářské zalíbení.

Je ale dobře, že jsi znovu vstoupila na Písmák.

Avoxík se zapotácí,

bod by prcek rumlíku,

síly však jen krátce ztrácí,

hned popadne ramínko,

řvouc: „Jste soudruh z Vumlíku!“

majitele bací,

ten se na zem kácí,

na čele má znamínko,

jež je barvy rudé.

„Tak raději pudem...“

;-)

Při poslechu suna s textem

já až málem sebou sek jsem,

maje srdce prudce v běhu

zamlouvám si tvoji něhu,

šiklo by se i pár stehů... ;-)

U Mácháče vedle Doksů,

doma, v lese, na Bali,

na každičkém skoro místě

je v podstatě takřka jisté -

choť prsty v pěst zabalí.

Objevila lásku k boxu

a já zažil jako máku

knokautů a různých háků.

Byl jsem zvědav, kdo chce co. Přečtení dílka mou zvědavost neukojilo. Dadí, viď že budeš tolerantní k mé nechápavosti... ;-)

K Sušeným květinám řeknu suše – pochoutka... ;-)

Po přehnané konzumaci francouzského vína vrhnul Chablis.

To mně ze tvého dílka na zvracení nebylo. Naopak. Střízlivě tvrdím, že se mi líbilo nárumně.

Barevných květů plná louka

a mají tvary secesní,

skot na ně sice dlouze kouká,

však nakonec je přece sní.

Tvé dílko kolem vinutí

(ač jiné nežli na cívce)

si tento koment vynutí:

Že jsem z veršů v křeči

a že se mi tě bacit chce,

to nemůže být řeči.

Tvůj cit pro slovní hračičky

je větší nežli maličký.

Já zrýmuji ty dvě čnělky,

zájem číst tě mám dost velký,

veřejně ho tady přiznám,

neb část květu je též blizna,

snad zařídí semeník,

že se to vše nezmění

a s podporou pestíku

zůstanem zde ve styku.

(Kéž i díky opylení:

Blbost koment opí není.) ;-)

Tak je konec dohadů,

zda to bude o hadu...

Zdařilo se i volu

(míněn stařík podbrdský),

zvládnul prádlo podprdský

a rozepnul Triolu.

Přiznám se, že mě název ihned netrknul. Důvtip pokulhával. Když však "pokulhávají" vztahy mezi státy, je to horší...

V duchu vysílám jeden žmurk na dráhu směr Slovensko.

Já do chlapa v Žitné

neumím se vžít, ne,

poklesla mi brada, du,

nechám ho být na Ádu.

Použít slůvko „rozmarým“,

abych byl přesný v množném čísle,

věc není hrozná (poznám, vím),

dává šmak přací Krajině,

chutná mně, starci, nad jiné,

mlaskám tu více, než jsem myslel...

Chleba a vycházení vlastních knih se asi nikdy nepřejí. Tož si nech to druhé (vy)chutnat.

V pokojíčku značný vřískot,

mlátí se tam sourozenci,

souboj Hynka, Anety,

maminka je depce blízko,

decibely deptaj,

furt polyká tablety,

den už celý šeptá:

„Třetí dítě skoro nechci...“

Qí, zcela střízliv (neb zazdívání prcků nepatří k mým oblíbeným aktivitám) hlásím, že ani z tohoto dílka mi nebylo na zvracení. Modlím se však, aby naopak u tebe nedošlo k eventuálnímu nadzvedávání kufříku z mého komentáře. ;-)

Já (přes půl roku klient hotýlku) sem spěchám s ujištěním, že se mi tvoje dílko líbí. (dovča o něco méně)

Snad nejsem čtenářský dobytek, když si spojuji blízkost slov „lukách“ a „nepropást“ právě s žeroucími užitkovými zvířaty. ;-)

Vzhledem k oněm super cenám nehrozilo nebezpečí, že budou hospodáři U tří sekyrek konzumovat na sekeru.

Já tinnitus mám. Naštěstí jen slabý. Slabost pro tvoje dílka je silnější.

Irčo, to očividně není náhoda, že na nás tvoje Oči vykoukly z Písmáku právě 17. listopadu, že? (mrk)

 (Vontové mě také ihned napadli.)

Promiň, že tu melu pyskem –

a co Ludva, atlet s diskem?... ;-)

U piecky (obzvlášť když je teplá) se v zimě čeká příjemněji na každého.

Signalizuji odeslání jednoho žmurku s pukem.

Nemíním pokálet tvoje dílko nenávistným komentářem. (jen pokus o humor)

Život mnoha lidí je spíše naplněn usilováním o kvalitní prachy.

Při čtení tvého dílka (ze kterého nešílím) blízko mě tiše spí kočka Miluška.

Své potulky špajzem

zaplatila draze,

mlsání jít mohlo dál,

konec je však slasti,

myší tílko v pasti,

hlodavec už dohlodal...

Dadí, a dumáš si o mně při dřepech, nebo spíš při dělání kliků? Snad ti tento na veřejnosti kladený intimní dotaz nevadí. ;-)

Není-li vztah harmonický

(tak to tady vyzerá),

myslet se dá na mord vždycky,

nebudeš hned mizera.

Já si cením šustot,

který dobře slyším,

vím, kol není pusto

a někdo se blíží.

Tají se mi z toho dech,

žádný „johó“ koloběh...

Z bohaté nabídky jsem si po těžkém rozhodování vyvolil jako favoritní třetí položku zdola.

Já tady raději nebudu mlít pantem, abych ti případně nedělal vrásky. ;-)

Příliš drahé odvodnění,

jestlipak v tom podvod není?...

Na kolenní poplatky

dostal prachy od matky

 (říkám paní Anči),

aspoň že zas tančí.

Při způsobu napříč

obzvlášť silně zakřič.

Nenapsat pod takové dílko nic, to bych nepřenesl přes svoje bejby búmerské srdce.

Ni zrcadlo benátský

není schopné dodat

zjev luzný a fešácký,

což u srdce bodá.

Když ho nemáš chrabré,

zakrij předmět hadrem.

Jani,

pobaveně by snad zíral

dokonce i Bosák Míra.

***

Dám své Bláže yellow kartu,

oblažuje celou partu.

***

Moje žena Anetka

je vášnivá atletka,

věnuje se hodně disku,

trefa do mě, do menisku.

***

Z Evy dojat jaksi jsem,

mé oko až pláče,

skvělý souboj s Taxisem,

bez koně ho skáče!

***

Choť Ája má hobby,

staly se jím boby,

je poslední dobou jisté,

hlavně touží po bobistech.

***

Zabouch jsem se do Štěpy,

ta však hází oštěpy

a mě, přiznám, málo baví,

když mi lítaj kolem hlavy.

***

Na golfovém greenu

blízko města Slaný

vidím slečnu Týnu,

už u třetí jamky

líčím jí své plány –

svatba, role mamky.

***

Jan má na ni už i hubu,

že mu chybí něha,

Dagmar je holt členkou klubu

a furt někde běhá.

Do jednou odeslaného komentáře se už nedá (ani v dobrém) šťourat. Dřívější čtvrthodinka na výmaz je již žel minulostí.

Babička dříme

v křesle tiché chrápání

šest piv dělá své

Mně se nezdá, že mě tvoje dílko zaujalo – já to vím určitě. ;-)

I já jsem hlavně z toho utržení u vytržení. ;-)

Snad uneseš i to, když ti ukážu jeden prst. Ale né, ten prostřední to není, dávám nahoru palec.

Mně tady voní právě v tento noční čas uvařený guláš. Ale tělo nějaké milé by bylo silnou konkurencí... ;-)

Dílko je přece jen poněkud méně srozumitelné než tvoje obvyklá tvorba. Kdybych (skoro) nevěděl, že jsi Češka, tipoval bych spíše na uživatele z Babylónu... ;-)

Lítaj talíře

výkřiky o rozvodu

krávě i volu

***

Po slivovici

zelené kluka líce

stav těla - peklo

Snědl čerstvý chleba s chutí,

ten jistou věc v břichu kutí,

jak tak roste napětí,

řacha přijde vzápětí,

cosi vane od hýždí,

chápat se to musí,

věc přináší plusy

krom úlevy jiné -

naprdne se tchyně,

díky Pane, odjíždí!

Mě děsí výstřel z Aurory ve snu dodnes... ;-)

Čerstvý chleba je na prd... ;-)

Pokud ti vypadlo éčko, tak jsi první muž, který mi děkuje za erekci. ;-)

Tesklivé svírání může člověka (obzvlášť „déle sloužícího“) potkat i při procházení Písmákem, když narazí na nicky uživatelů, kteří na něm již nejsou. A někteří už nikdy být nemohou...

Abakusko, já doufám, že se tvoje diagnóza nepotvrdí. Ale i kdyby, tak oněch oftalmologických interakcí s Maru nelituji.

Píšu ti dnes:

Kdo se moc ptá, ten se moc do(k)ví...

Mimochodem – nemohl jsem si nepovšimnout tvé velké dílenské plodnosti. Jsem ten poslední, který by navrhoval ochranu... ;-)

Zase ti to musím moc pochválit. Až mám trochu sevřený zadek strachem, jestli se ze mě už nestal interektuál.

Toho vypichuji a přidávám dva poslední kousky. 

Není ale žádným tajemstvím, že si již drahný čas posíláme k obapolné spokojenosti žmurky.

(zde je jeden roztřeseně osikový)

Neblahá se stala storka,

avoxin dům ofouk orkán

a poškodil fotovoltaiku

(jo, panely solární),

smutné ženy volání:

„Kdo dá toto do cajku?!“

Danke Ben, to byla pro moje dvě kladívka a spol jiná kávička. Při dedikované verzi se moje hubička automaticky nastavila do usměvavého módu.

Ač nejsem šedá eminence Písmáku, tak mi v dílku neunikla ona mušketýrská stopa.

Na Ondreja a spol jsem se v dětství/mládí také díval. Vedle tebou uvedených pánů bylo občas slyšet i Karola Divína.

Z tvého dílka nejsem mrzutý. Rátaj s tím, že tě budu číst i nadále.

A nejpozději u 20. verše by zbystřil i Gabo Zelenay. ;-)

V dřevníku kobra

začátkem ledna končí

topná sezóna

Recitace krásných básní

ženské oči často zjasní,

jsou-li ale málo valné,

zůstávají celkem kalné.

Jsem hodný, tož dudku

stavím pěknou budku,

hodně prken, mnoho latí

a nemálo hřebíků,

přilít ten pták chocholatý,

řev Upupy epopse:

„Je moc velká, nezlob se.“

A zas frnknul. Bez díků...

Když jsem objevil Slyším, bylo mou velkou touhou slyšet. A ta se naštěstí naplnila.

Qíčko, příjemně jsi mne překvapila – nikdy bych nevěřil, že ve svém velmi požehnaném věku vytvoříš tak kvalitní dílko. Zasloužila bys! (pochvalnou herdu do zad)

Při psaní svého komentu

jsem záhy došel k momentu,

kdy nabádám se: Uber hnusu,

nepůsob odpudivě na Qí,

utaj, žes trochu divně máklý,

ať humor se v tvých řádcích zaskví

a žena ta se uculí,

pak řechtá jako huculi,

čtouc v negližé či hubertusu. ;-)

Dadí, a bylo to nad tvým  nebo jejím památníkem, do kterého kdysi nakreslil (poměrně primitivně) Vláďa Uljanovů lodičku Auroru a přidal revoluční čtyřveršík? ;-)

Pochvaluji si dílko i přidružené komentátorské projevy.

Bože, proč se plašíš?

Vždyť jen Adam s Evinou,

oba s tváří nevinnou,

dopřávaj si hašiš.

V minulosti bylo 7. listopadu falše celkem dost a člověk měl všelijaké pocity... za to ale chudák měsíc samozřejmě nemohl...

Nad tvým dílkem jsem se trochu zamyslel a nesouhlas v žádném případě nevyjadřuji. ;-)

V minulosti bylo 7. listopadu falše celkem dost a člověk měl všelijaké pocity... za to ale chudák měsíc samozřejmě nemohl...

Nad tvým dílkem jsem se trochu zamyslel a nesouhlas v žádném případě nevyjadřuji. ;-)

Proč mě bacil bez mrku

větví

z jedle a ne ze smrku?

Čert ví...

Tentokrát si suno kvůli pro mě přílišné tvrďárnosti stokrát asi nepustím... ;-)

Líbí se mi to víc než jen kapku.

Adam je zas na šrot,

notně popil jablíčka,

radost Evy maličká,

sic ji líbá na líčka,

ale mumlá: „Dášo...“

Ještě méně jihne,

když chlap nahlas říhne,

to budoucí pramáti

chtěla by mu namlátit.

Po přečtení si říkám – máš na víc...

Proboha Filipe, ať tě ani na milisekundu nenapadne to brát vážně! Jenom jsem se snažil být trochu vtipný. Pociťuji enormní zalíbení ve tvém dílku. Přemýšlím, jestli tě dokonce nemám pochvalně poplácat po zádech... ;-)

Na nebi jen tečka,

stává se z ní brhlík,

a sice druh lesní,

tenhle pták je zvrhlý,

ozobává křečka!

Hlodavec dost běsní...

Nebudu pouze hodlat, nýbrž přikročím i k realizaci a píšu – pěkně děkuju, Bene. Na tvoje vložky bych (jak ji nesnáším) snad dělal i reklamu. ;-)

Ano, i pro mačky by mělo platit rčení „bez práce nejsou koláče“.

Chystám se poslat jeden až tři horoucí smetanové žmurky.

Tož doufejme, že se list vskutku snese klidně a u pramene nebude dřepět nepříjemná žába...

Qí, nejen tím, že jsi do dílka zabudovala oběžný výtah, ses dnes autorsky obzvlášť vytáhla (tělesně to za tebe udělala příroda již více než dostatečně). Ano, došel papír, ale i já k názoru, že mi před chvilkou softwarová Zuzka přečetla moc hezký básnický výtvor. A jsem rád, že jsem se s ním ve svém životě mohl seznámit ještě před zaklepáním trepkami.

Jistě jsi čekala, až se objevím i já. Tož tu mě máš. Snad moc nevadí, že nehačám na hrbu domestikovaného lichokopytníka nepříliš tmavého zabarvení. (smajlík)

„lusknutím slunce nerozsvítíš“

ani Jitku na Písmoně nepřivoláš... Což je škoda. Jinak bych luskal jako divý, aby ses tady zjevovala častěji. ;-)

Chce se mi tě jako autora poinformovat, že jsem při čtení nejen neusnul, ale dokonce i vydal vnitřní spokojený mruk. 

Já jsem při čtení nudou nezíval.

Čtyřnožci a ženy, kterým zemřel manžel, toť zajímavá kombinace. :-)

Tady se hodně přidává, tak se přidám také. konkrétně k děvčatům s kladným hodnocením. ;-)

Být pošlapáván psíkem, to bych se (možná jako ty) takřka tetelil blahem... ;-)

Tvůj komentář mi nebude dlouho ležet v žaludku, můžeš být klidný. (jsem mimochodem zrozen v Býku)

Um, možná došlo k určitému nedorozumění. Chtěl jsem použít rým hrušně – slušně, ale ten jsi už vytvořila ty. A ono „slušně“ by nebylo myšleno ve smyslu s absencí vulgarity, nýbrž „docela dobře“. Ovšem to by zase nebylo myšleno úplně vážně, protože ty píšeš moc dobře. 

Avoxíku, jen se šetři,

nesmíš se nám čtením sedřít,

rčení říká, jak to chodí –

že všeho moc prostě škodí.

(ale přesto ti děkuji moc)

Víme oba, já, ty,

nezbývaj moc státy,

kdes neměla známost,

nezažila radost.

Pamatuj si ještě příště –

tvořím vždycky bez piviště.

Mohu ti říci, že jsi čtením a zanecháním komentáře nic nezkazila. ;-)

Pěvce nechám na pokoji,

pochválím jen Karla deku,

dělám, že se jako bojím

zlých následků tvého vzteku.

Přišel jsem pod tvoje dílko, abych ti napsal, že se mi líbilo.

Nechávám letní

na ledovce pojedu

s malou dušičkou

Strašně mi tam chybí podmáslí...

Ale jazyk máš vybroušený, to zase všechna čest! 

Obzvlášť závěr svědčí o horoucím citu. ;-) (jen osobní názor čtenáře pošlého z Polabské nížiny)

Snad se na mě nebude uměle inteligentní pěvec zlobit, ale jeho „ouvejování“ mi přivodilo přirozeně hloupé zasmání. ;-)

„Lásky je všude nastřádáno“,

tvůj verš můj smutek násobí,

zoufale křičím: „Šmarjápanno,

proč také nemám zásoby!“

A stejně zoufale hledám suno. Nikde ani tóníček.... ;-)

Já jsem přiklusal ještě jednou. Důvodem je „otočili“, což není úplně ta nejlepší volba. Výjimečně to může jednou za uherský rok ujet každému, ale u dílka Po dešti jsou hned dva podobné případy neshody podmětu a přísudku... Kazí to pěkný dojem ze zajímavých metafor.