to město
V tom čase, kterej se zdál nekonečnej a prázdnej a zároveň hutnej k nevydržení, kdy horizont dní zdál se tak blízko a všechno mělo být teď, byla necelý rok v půli kopce pod klášterem otevřena čajokavárna dneska už neznámýho jména. Dali jsme si tam schůzku, možná to bylo naše poslední posezení pro čtyři oči, jenže to jsme tenkrát ještě nevěděli a taky to bylo a je nepodstatný. Pospíchala jsem přes růžovou zahradu, skoro jako když se spěchá na tramvaj, žádný chvění, mlžný představy, křídla, nejistoty, a byla jsem za to ráda, že aspoň něco ve svý hlavě dokážu ovládnout tak , jak to cítím, v tom zoufalství k zešílení.
V čajírně bylo zakouřeno a pianista nebo někdo, kdo se za něj vydával, hrál tak falešně, že jsem to poznala i já, takže jsme dali jenom hrnek čehosi a něco ke zhltnutí a vydali se dál do noci.
chyby –ryby
Mám dlouho vduši temnej stín
nemá jméno, nemá tvar.
Každý ráno vstávám sním
večer sním usínám.
praha
Každá láska jednou skončí,
jen ta jedna pořád začíná -
- tam, kde se každá
cesta scestou protíná –