Je to parádní, ale smutný! Sem tam se najde i dotknutelný, dosažitelný, k nalézání, hledání a pravdě lnoucí, ovládneš-li někdy klonování, milá Lnice, poskytnu Ti jeden vzorek...(on by to určitě dovolil)

Nojo, jde Vám to volně i vázaně, vážně i nevážně :-)

Překrásné!

Hm, už jsem zalehla, ale v posteli mi naskakuje: tahle povídka není jen o miluji - nemiluji - jak miluji - je o tom, jak poznat správné rozhodnutí. Křižovatky -- a jak si na nich správně vybrat cestu dál? A zrání rozhodnutí...Tohle ohmatávání v sobě, to už dlouho trénuješ, a je to znát. A to je také velké téma věku, o kterém píšeš. Věk otevřené volby, "bez závazků" - ovšem k závazkům ty volby mohou vést a budoucnost hodně určit. Takže opatrné ohmatávání a zkoumání na křižovatkách je fakt na místě.

No fakt zraješ! Pořád Tě zajímají vztahy, pořád miluje-nemiluje, ale už se s tím textem čtenář mnohem víc potká, zarezonuje. Jednak jsou postavy už víc vykresleny až během příběhu, událostmi, nejen již naservírovanými přívlastky "je takový a takový...proto ho miluju/nemiluju". Vždycky jsem si říkala, jestlipak sis toho všimla, že próza, která vtáhne a dobře se čte, se čte dobře právě proto, že aktéry poznáváme až z událostí, z děje, ne tak, že nám autor  nebo hlavní hrdina nakupí , naservíruje, přívlastky. Že by Ti posloužil nějaký kurz tvůrčího psaní, kde se to určitě probírá. Ale už to teď sama zařazuješ, ten závěr je super, poslední odstavec se mi líbí asi nejvíc z celého textu, opravdu radost mi udělala věta  :Tráva, v které seděli, byla téměř suchá. Rosa skoro nepadla – takže se nejspíš za chvíli zatáhne a přijde déšť.

-  takové zařazuj víc, takové jsou potřeba. Zdánlivě netýkající se toho, o čem píšeš, ale navozují pocit skutečna, uvěřitelna. Rozptylují ten příliš na hlavní linku soustředěný paprsek - do širšího obrazu. Dalším krokem tímhle směrem by asi bylo třeba dát si ten čas a tu práci - a opravdu popsat třeba ty chvíle, kdy se Šimonovi rozbilo auto. Vykreslit událost, ne o ní zpětně hovořit. To taky možná cítí Zdenda, když píše "míň plkání". 

A taky Ti myslím prospívá netříštit pozornost na příliš mnoho postav, to potom svádí k tomu přívlastkování. Tady máš jen tři a tím pádem je poznáváme i dějem.

Ve Tvém psaní obecně poznávám svět mladé holky, která citlivě a upřímně zkoumá, kým vlastně je a jak se to proměňuje - a může si vybírat. Nemá omezenou volbu - ví, že je hezká a druhým milá - hledá tedy to nejvhodnější pro sebe, aby sebe neztratila a druhým neublížila. Zkoumá se. Tahle pozice a tohle téma je vlastně nekonečně zajímavé. Pro nás, co jsme v tom věku něco měli hodně jinak - třeba s tou neomezenou volbou :-)

No fakt zraješ! Pořád Tě zajímají vztahy, pořád miluje-nemiluje, ale už se s tím textem čtenář mnohem víc potká, zarezonuje. Jednak jsou postavy už víc vykresleny až během příběhu, událostmi, nejen již naservírovanými přívlastky "je takový a takový...proto ho miluju/nemiluju". Vždycky jsem si říkala, jestlipak sis toho všimla, že próza, která vtáhne a dobře se čte, se čte dobře právě proto, že aktéry poznáváme až z událostí, z děje, ne tak, že nám autor  nebo hlavní hrdina nakupí , naservíruje, přívlastky. Že by Ti posloužil nějaký kurz tvůrčího psaní, kde se to určitě probírá. Ale už to teď sama zařazuješ, ten závěr je super, poslední odstavec se mi líbí asi nejvíc z celého textu, nejlepší věta je :Tráva, v které seděli, byla téměř suchá. Rosa skoro nepadla – takže se nejspíš za chvíli zatáhne a přijde déšť.

-  takové zařazuj víc, takové jsou potřeba. Zdánlivě netýkající se toho, o čem píšeš, ale navozují pocit skutečna, uvěřitelna. Rozptylují ten příliš na hlavní linku soustředěný paprsek - do širšího obrazu. Dalším krokem tímhle směrem by asi bylo třeba dát si ten čas a tu práci - a opravdu popsat třeba ty chvíle, kdy se Šimonovi rozbilo auto. Vykreslit událost, ne o ní zpětně hovořit. To taky možná cítí Zdenda, když píše "míň plkání". 

A taky Ti myslím prospívá netříštit pozornost na příliš mnoho postav, to potom svádí k tomu přívlastkování. Tady máš jen tři a tím pádem je poznáváme i dějem.

Ve Tvém psaní obecně poznávám svět mladé holky, která citlivě a upřímně zkoumá, kým vlastně je a jak se to proměňuje - a může si vybírat. Nemá omezenou volbu - ví, že je hezká a druhým milá - hledá tedy to nejvhodnější pro sebe, aby sebe neztratila a druhým neublížila. Zkoumá se. Tahle pozice a tohle téma je vlastně nekonečně zajímavé. Pro nás, co jsme v tom věku něco měli hodně jinak - třeba s tou neomezenou volbou :-)

Jojo....taky vzpomínám na začátek jednoho ptáčete.... když jsem s ním sama nespokojná....iní ťa súdia...správná slova od maminky

*

šuchoriť perie :-)

Taky jsem si byla pro Vánoce u rodičů :-). Vejdou se Ti do hnízda? Mně se jednou nevejdou, obávám se....

Ale prolog slibuje, že to tak smutné nebude...ona jen není blízko, ale JE, ne? A to je hlavní....

Jo, ta je skvělá!

*

Jen spolu jsme si jistí...to se pak lze těšit i na tu zimu....

Tak tak, a čo by si něbola :-)

Krásná...mluví mi z duše... přeju jednou mít důvod k úpravě do "zhmotnělý již, ne tušen".

Horší než žhavý kotel loje je černá sladkost v melase....já si hned dosadím ta svá pomalá tonutí v melase...než jsem stroj překlopila a šlápla na plyn vstříc dalším zákrutám....jakou podobu má melasa každého z nás, ta Tvoje  třeba..to budí zvědavost, jako většina Tvých básní...někdo zná jeho zákruty pro hladký průjezd? Možná jen zdánlivě zná....normální jsou jen ti lidé, které dost dobře neznáme, stálo někde vtipně napsáno...

To mluví ten mužský pól v Tobě? Ten, co neskromně k vrcholům stoupá...tečnou? já si to tak představuju...a potom "vydat Tě do dne statečnou" je hrozně hezký. Tak to totiž je....když se dvěma meluzínám dopřeje vířit zločinnými spády...nejlepší recept na statečnost a obrněnost pro dny, kdy fičí....

Láska může přijít odnikud....

ale jak zpívá Uhlíř v krásné Jsem nádraží: : taky je možné, že byla odkloněna na jinou trať a naší stanicí nikdy neprojede...a přitom těch vozů, těch tváří....a přesto samota

pomýšlej na cokoli....třeba na to, že těch vláčných náručí, co se s druhou nezahřívají, je asi víc, než těch šťastných, co ano....a úplně nejvíc bude asi těch, co se snaží jakž takž ohřát v náruči vlažné, k nim nepadnoucí....

Dojít tak nocí ve změnu....co touží změnit ta, která ve své tichosti citlivě vnímá stíny? Odpočinout si do slz....nebýt slz, o čem by asi psala? Jak vypadá poezie tichých, jso-li šťastní? Navázaní? Máš tu takovou? Podívám se...

Dokud jsme sami, svez mě.... to je krásné vyjádření...pro mě touhy po blízkosti, té intimní, té nejcennější...ale to si do toho promítám své významy....

Pěkná.

No pěkné! Ty jsi te´d spokojená a Tvoje postava, kterou jsi celá léta vláčela problémy, Ti ty problémy popře, je taky spokojená, je v pohodě! Dovedu si to představit, že to tak najednou je! Je dobře, že jsi to zachytila, sepsala, moc hezky jsi svou změnu vyjádřila, čte se to jedním dechem, je to až napínavé, uvěřitelné, zajímavé.....a není to konstrukt, je to otevřené - a sympatické.

Kdybys psala takhle "za sebe", o sobě - to by mohlo být zajímavé....neláká Tě to tím směrem? Když už mají Tvé postavy víc volnosti a vzdálily se Ti jako dospělé děti?

Mně se to líbí víc než většina Tvých posledních povídek. Nejvíc tohle: " Ne, jenom se nechala přetáhnout z jednoho směru do jiného, pořád vlaje a nemá žádný pevný bod. A kdokoli, kdy by ji chtěl utopit pouhým pohledem, by měl lehkou práci." To mám pocit, že je trefné a přitom neotřepané.

Čte se to plynule, není tam žádné "miluje-nemiluje", slova, která nemusím....

Přehledné to určitě je a třetí osoba mi ničím nevadila.....

Jako v ostatních Tvých textech obdivuju Tvou schopnost vystihnout, co se v člověku děje, nejen to cítit, ale i pro to nalézt vhodná slova. To je Tvoje  síla. Jen jedno slovo mi v nich vždycky nějak vadí - to bipolární "miluju/ nemiluju" -  přijde mi dětsky černobílé, a tvoje texty jsou jinak všechno jiné jen ne černobílé, máš cit pro všechny odstíny. Těším se, co budeš psát za pár let, jakoby zvědavě vyhlížím i jiná témata, kterým bys propůjčila svou citlivost a jazykové nadání (které jen závidím) - nyní je to o  hledání svého memodruhu,  o míjení v rozdílnosti, jak by asi vypadal příběh o setkání v podobnosti, rezonanci? Takový bych Ti přála prozkoumat a sobě pak číst :-)