Písmák Mátohy na dětském hřišti
Trochu jsem se zdržela u kamarádky a venku se mezitím setmělo. Nemám ráda tmu. Za každým rohem, za každým stromem tuším děsivé strašidlo, které se najednou vyloupne ze stínu a půjde mi naproti. Zavolala jsem domů, že už jsem na cestě a spěchala jsem liduprázdnou ulicí.
Není nad to mít starostlivou sousedku
„Další, prosím. Připravte si kartičky pojišťovny a třicet korun vdrobných. Pojďte dál, paní Martínková, pan doktor se na vás podívá. “ Sestra mechanicky odříkávala své naučené fráze a myslela na to, že jí doma čeká velký úklid po malířích a bude to muset zase zvládnout sama.
I muži mají své dny...
Cédéčko vautě vyhrává samé mé oblíbené: Olympik, Eláni, Beatles… Jó, to bývaly časy, když tyhle fláky vládly parketu. Svíjeli jsme se vjejich rytmu a bylo nám slastně, protože jsme byli mladí a jedinou starost nám dělala matematika, letopočty a pravopis.
Maturita byla na dosah ruky, a přece ještě daleko. Mnohem blíž byla krásná spolužačka Klára.
Integrovaná záchranná akce a ... reakce
Crrr, crrr…. Domovní zvonek drnčí do šumění vln na prosluněné mořské pláži. To je zvláštní, kde se tu vzal. Odkládám sklenici mojita do písku vedle lehátka a ona se mi ztrácí před očima.
Do nové kuchyně nové hrníčky
Máme novou kuchyňskou linku. Už bylo na čase, ta stará po letech dosloužila. O víkendu přišla dcera, že prý mi ji pomůže uklidit. Přišla i svnučkou a nesly ssebou krabici.
Kdož jsi bez viny...
„… a vsadím boty, jak mám jen jedny, že ta ze sedmýho má nějakýho zazobanýho chlapa. Nosí se jak pětikačka do spořitelny a pořád je samej úsměv. To přece není normální, todleto. Co se má co taková stará baba pořád culit jak šestnáctka.
Kouzelná země miminek
Každá maminka má vbříšku kouzelnou zemi miminek. Je to místečko, kde jsou jen samá vajíčka. Jsou menší, než špendlíková hlavička a je jich hodně. Leží vměkkých poduškách a čekají, až přijde jejich chvíle.
Rybník a škeble
Povídala škebli škeble,
že je ztoho celá vedle,
že se voda zrybníku
neudrží vcedníku.