Písmák | 06.07.2012 20:57 | K dílu: PSYCHIATRICKÁ LÉČEBNA | matt_stalker |
| Přelet nad kukaččím hnízdem říkal podobné věci (v knize) - hlavně o cestě nazpátek. Jsem rád, že tyhle myšlenky pořád nově rezonují. Líbí. | ||
| 14.06.2012 13:22 | K dílu: ZAČNI SE CHOVAT ASPOŇ TROCHU NORMÁLNĚ | matt_stalker |
| Uff... Kouzlo nevyřčeného, a kouzlo neplýtvání slovy. Rozhodně tip, a sedím na zadku. Zkus tohle zopakovat v povídce. | ||
| 14.06.2012 13:18 | K dílu: Pět centimetrů Mary | matt_stalker |
| Juno - díky za vkloubení ;) Skarabea - díky za interpretaci. Líbí se mi, že myslíš hluboko, a že u toho cítíš. O čem to je, to tu rozhoduje především čtenář, takže to může být klidně jen o bloody mary - je to na tobě. Pět centimetrů jako hloubka citů - zajímavé. | ||
| 13.06.2012 00:01 | K dílu: VÍTEJ MÁ MALÁ DEPRESE | matt_stalker |
| Pořád jistá plochost, ale líbí se mi vrásky, co zapomněly na svůj původ. | ||
| 12.06.2012 23:55 | K dílu: NE VŠE SE V ŽIVOTĚ PODAŘÍ, aneb člověk míní, osud mění | matt_stalker |
| Ale houby vzdělaný, jsem chlap s obyčejným pindíkem. Zásadní hranice tady asi bude mezi popisem pocitů a přikročením k něčemu, co je příběhem. Každopádně v tomhle vůbec nehraje roli, jak je kdo obyčejný, krátký či měkký. | ||
| 12.06.2012 14:53 | K dílu: Chlapec s motýlími křídly | matt_stalker |
| To poslední odsuzující slovo je moc vysvětlující a fuj, ale zbytek silný. Možná až moc naštvané to je, ale za poetické obrazy dávám tip. | ||
| 12.06.2012 14:47 | K dílu: Okamžik osudu | matt_stalker |
| Malá poznámka od kolemjdoucího - na rozdíl od Davida věřím, že právě ta jedna věta (..že není něco v pořádku...) vyčnívá. Je jako nesprávně stisknutá struna v táhlém, přeslazeném akordu - a rezonuje ve čtenáři možná právě proto, že není vysvětlena, že jakoby nemá důvod své existence. | ||
| 12.06.2012 14:30 | K dílu: NE VŠE SE V ŽIVOTĚ PODAŘÍ, aneb člověk míní, osud mění | matt_stalker |
| Ahoj, po prvním přečtení z toho příběhu nejvíc cítím touhu "vypsat se". Samozřejmě nikdo z nás neví, jestli je ten text věrnou kopií reality, anebo jestli ses snažila o konstrukci fikčního světa. Ale každopádně tu řešíš otázku, jak napsat dobrou povídku - zkusme s tím tedy něco udělat. V příběhu cítím tři silné momenty - za prvé, matčin vztah k dítěti, které je "normální", za druhé, moment rozhodnutí dítě vrátit, za třetí, katarze, vyrovnání se s vlastními pocity. Obzvlášť to druhé je zkrátka síla - ať už pro čtenáře postpubertální nebo pokročilé. Jenže čtenář by měl dostat prostor, aby zažil podobnou katarzi, jako ty. Navrhuji proškrtat úvod, ubrat na vysvětlujících větách, a na popisu vlastních pocitů. Čtenář by si měl konstruovat pocity z toho, co čte. No a samozřejmě, rozvinout silné body příběhu - ale ne tím, že budeš víc vysvětlovat. Katarze není na tři řádky, a když je, každé slovo tě musí praštit do čumáku. Nepouštěj ten příběh a zkus ho přepsat. Věřím, že ten proces bude zajímavý, a že na jeho konci je to, po čem toužíš - dobrá povídka. | ||
| 12.06.2012 01:31 | K dílu: Nenávratně | matt_stalker |
| Mrazivé. Člověk si u toho, co vybízí "k mnoha možnostem interpretace", řekne, že takovou báseň vytvoří náhodným kupením slov. Než dojde k poslednímu řádku. | ||