.. z drzosti a s omluvou vpádu sem..

nahá tvář tuláka necítí svět

stydí se v peřinám nadýchaných černobílou

dýchá z ocele a nesmí smět

nemocnou dekou kryje štěstí okolí

v plechovce pár drobných dokola počítá

běhá, honí plachty po polích, vyčítá

kolik cukru a kolik sladkostí

rozdá cizím osudům jenom z věrnosti

Láska není pro čísla, tulák nemá prsty pro počet

a jeli ON, není jedinou větou přítomnou

tulák nikdy knihám stránky nedočet

až bude tulák niterností z kousku nic

dveře otevře svou nevinnou

pochopí, jak rub kroky brání, ale vábí líc

protože tulákům závidím jejich stopy možností,

možností tak krutě krásných, kterých nebudu mít

…klaním se Tvému Tělu(,) s vědomím …