Most přes všechno
Prolog:
Bojím se
že mi z toho všeho jednou praskne srdce
neumí to přestat bolet
Dnešní noc
Život šel
Po střeše tvého domu
Hledal se v tvých oknech
A slovem "chci" zaléval květiny
Přístup zamítnut
Všude je narváno
cizími větami
nemám své prázdno
ke komu vysypat
Ozdoby
Bylo to v módě
zhubnout všechny svoje předtuchy
a hledat se
ve světě z kočičího zlata
Popel z jara
Jedli jsme
prášky na přežití
aby to v noci nebolelo
aby to uvnitř stálo za to
Co se ztratí v zemi
V tu noc se lísal
oheň k nebi
bral to mrak po mraku
styl si našel
Zaslepenost soli
Nechala si oči
vylouhovat v slzách
a pak z nich
seškrábala sůl
Místa z mrazu
Chladné linky kolem očí
mrazí slzy po kterých zbudou místa,
kam jsme vyškrábali vzkazy o zimě,
ale tvůj nárok na hlouposti je už vyčerpán
Protože barvy shoří jako první
Byl to den
kdy se mi trochu zželelo vzpomínek
a vedlo to vlastně k pláči
ale jen tak
Za dveřmi se umrzá
Zbytek z dnešního rána
se nikam nevešel.
Seděl za dveřmi,
volal:
Vosková naděje
Jedna slza
je vždycky pro lásku
a pak ti z okapu
další smočí vlasy
Den, kdy bylo všechno jinak
Nebyly to mé rty
co ti stáhly cigaretu
ale taková
mazalka vět
Exekuce
Dají křídla všemu
co je pro tebe cenné
přikovají je a řeknou:
"Plať, jinak to uletí"
Daň z odpočinku
Únava pohltí všechno co je tvé a
vyspí se s tím s láskou
na kterou lze žárlit
a tobě zbude
Den, kdy nešlo nikam utéct
Trochu pláč
a tak dvě, tři slova
za křivdu,
že slunce svítí
Všechno se jednou v poušti ztratí
Namířili jsme vztek
proti sobě a
začali střílet hned po tom
co ti do vlastních rukou
Aféra zamlženého pohledu
Krákal zas ty své
nesmysly o smyslu
a tahal z vodárky
přesně čtyřikrát
Záměna
Byla jsem s kouzly
jedna ruka jen amatérsky
Jednou mi jiná
č-a-r-o-d-ě-j-n-i-c-e
Až se utopí ryby
Plno je slibů
slibů o lásce
a pak ti jednou
vyhasne v dlani
Den, kdy začalo všechno hořet
Už nechci
umírat ve svém vlastním náručí
s tím
že život mi byl zapálen
Druhá na místě mraku
Život mi bere víc
než stíhám znovu získat.
Nikdy nevím,
kdy mi sebere vzduch
Duny
Táhli bílé mraky po souši
volali, volali
škorpionům do ucha
jed, jed
Žádost o prázdný parapet
Jsi jen přinesená květina, která mi zdobí parapet.
A není třeba se o tebe nijak starat protože .
. protože jsi tak sobecká, že když prší, natáhneš list a vezmeš si sama kapek kolik potřebuješ.
Nesouvislý výkřik do tmy
Tahle hvězdoslavná výprava do ráje .
je u konce
(Už i andělé ztratili trpělivost s mým umíráním. )
Jako inkoust jsem totiž neprošla -
Málo je jen moje já
Nejsem sama jen .
se držím rukou za ruku
a obě jsou mi důvěrně známé
. a to až děsivým způsobem.
Bezmocné násilí
Chováš slunce
ve velkém
k prodeji později
až vyroste
(Ne)hra na schovávanou
Šla jsem s tebou
a šly jsme za tvou zeď
schovala ses kvůli mně
a přesto je vidět tvůj otisk
Rozvzpomínání
Bolest pod klapkou
vytéká na povrch
ve chvíli,
kdy první tón vystřelí rovnou do očí
Tři
Už je to tři měsíce
dnes jsem na to přišla
přes devadesát dní jsi pryč
a on je pryč taky
O nás
Poletíme tam,
kde ptákům berou křídla dech
a slzy
dávno uschly na ústech,
Rozpuštěná
V krabici s puntíky
nosíš to
co ti nechal
jak mu jen říkáš .
Příliš drahé pozdě
Snaha vytrhat zuby chodníky,
aby už nikdy nemohl přijít.
V chudé básničce hledat
významy drahých slov
Třešně
Malý prostor v srdci třešně
sladký, sladký, slaďoučký
- odpal pecky do vody -
Ta voda zhořkne
Svatební oznámení
Černobílé
šaty z peří.
"Vezmeš si mě. "
"Vezmu si tě. "
Pět stehů
Deprese v krabici od výkřiků:
"Pomozte,
pomozte. "
Těžké je totiž uvěřit
Dřív
Co když mě bolíš
víc, než rohy,
co ti rostou za ušima
a tlačí na tvůj
Neutečeš
Proseděných
tisíc míst pod vrstvou
vzteku tekoucího
z žil po kůži
Citlivost
Poznáš svět mých očí
Kdy je můj smajlík
Úsměv
A kdy jen obličej