Písmák | 01.01.2013 22:02 | K dílu: Bez třech a čtyřech? | Kauboj89 |
|
Viděl jsem to v pracích asi třech, čtyřech lidí - a nijak mi to nevadilo... |
||
| 29.09.2012 14:53 | K dílu: Sen o růžích | Kauboj89 |
| Protože trvám na tom, že tohle omyl není. Oproti tomu vybočení z gramatické vazby omyl byl. Teoretické vysvětlení selhalo, tak se uchýlím (abych ještě nebyl úchyl ke všemu) k "praktičtějšímu" vysvětlení. Je to popis mystického zážitku, nijak nedosažitelného. Japonská buddhistická škola Rinzai má systém paradoxních hádanek a dialogů, které mají sloužit k rozbití konceptuálního myšlení (v podstatě jde o to, aby se člověk zbavil lpění na svém já, tj. aby si uvědomil vzájemnou provázanost věcí v podmíněném světě - toto je podmínkou tamtoho a tamto je podmínkou tohoto - celé to tvoří kruh). Jednou z nejznámějších "hádanek" (kóan) je "Poslouchej zvuk při tlesknutí jedné ruky." Nejde o to, že by se někdo plácal do stehna. Jde o to, že si člověk má představit napřaženou ruku, jako by byla v prázdném prostoru - a přesto tleská. Když tohle člověk plně prožije (jo, je to trochu nebezpečné a lidi z toho občas blázní), začne vnímat svět trochu jinak a trochu nově - on je zemí a svírá sám sebe a přesto je sám sebou a země svírá jeho zpod prstů, jimiž si myslel, že sevře zemi. Dotkl se země a myslel, že ucítí zemi, ale jediné, co cítil, byl on Sám. A tak jej země sevřela zpod prstů. Omlouvám se, jestli je to pořád nejasné - kdybys měl lepší formulaci, rád bych si ji přečetl. | ||
| 29.09.2012 14:51 | K dílu: Sen o růžích | Kauboj89 |
| Protože trvám na tom, že tohle, oproti např. vybočení z gramatické vazby, omyl není. Teoretické vysvětlení selhalo, tak se uchýlím k "praktičtějšímu" vysvětlení. Je to popis mystického zážitku, vcelku "snadno" dosažitelného. Japonská buddhistická škola Rinzai má systém paradoxních hádanek a dialogů, které mají sloužit k rozbití koncepčního myšlení (v podstatě jde o to, aby se člověk zbavil lpění na svém já, tj. aby si uvědomil vzájemnou provázanost věcí ve podmíněném světě - toto je podmínkou tamtoho a tamto tohoto - celé to tvoří kruh). Jednou z nejznámějších "hádanek" (kóan) je "Poslouchej zvuk při tlesknutí jedné ruky." Nejde o to, že by se někdo plácal do stehna. Jde o to, že si člověk má představit napřaženou ruku, jako by byla v prázdném prostoru - a přesto tleská. Když tohle člověk plně prožije (jo, je to trochu nebezpečné a lidi z toho občas blázní), začne vnímat svět trochu jinak a trochu nově - on je zemí a svírá sám sebe a přesto je sám sebou a země svírá jeho zpod prstů, jimiž si myslel, že sevře zemi. Dotkl se země a myslel, že ucítí zemi, ale jediné, co cítil, byl on Sám. A tak jej země sevřela zpod prstů. Omlouvám se, jestli je to pořád nejasné - kdybys měl lepší formulaci, rád bych si ji přečetl. | ||
| 29.09.2012 14:49 | K dílu: Sen o růžích | Kauboj89 |
| Protože trvám na tom, že tohle omyl není. Oproti tomu vybočení z gramatické vazby omyl byl. Teoretické vysvětlení selhalo, tak se uchýlím (abych ještě nebyl úchyl ke všemu) k "praktičtějšímu" vysvětlení. Je to popis mystického zážitku, nijak nedosažitelného. Japonská buddhistická škola Rinzai má systém paradoxních hádanek a dialogů, které mají sloužit k rozbití koncepčního myšlení (v podstatě jde o to, aby se člověk zbavil lpění na svém já, tj. aby si uvědomil vzájemnou provázanost věcí ve podmíněném světě - toto je podmínkou tamtoho a tamto tohoto - celé to tvoří kruh). Jednou z nejznámějších "hádanek" (kóan) je "Poslouchej zvuk při tlesknutí jedné ruky." Nejde o to, že by se někdo plácal do stehna. Jde o to, že si člověk má představit napřaženou ruku, jako by byla v prázdném prostoru - a přesto tleská. Když tohle člověk plně prožije (jo, je to trochu nebezpečné a lidi z toho občas blázní), začne vnímat svět trochu jinak a trochu nově - on je zemí a svírá sám sebe a přesto je sám sebou a země svírá jeho zpod prstů, jimiž si myslel, že sevře zemi. Dotkl se země a myslel, že ucítí zemi, ale jediné, co cítil, byl on Sám. A tak jej země sevřela zpod prstů. Omlouvám se, jestli je to pořád nejasné - kdybys měl lepší formulaci, rád bych si ji přečetl. | ||
| 29.09.2012 14:30 | K dílu: Komentář ke Snu o růžích | Kauboj89 |
| Já nemůžu vědět, jaké máš zkušenosti se sněním. Kolik si jich pamatuješ, jak podrobně, jestli jsi někdy zažil lucidní snění, jakou máš interpretační intuici... Z Tvých reakcí soudím, že Ti sny nic moc neříkají, resp. že se v nich asi moc nechceš rýpat. Ale už to by mohlo (ač nemuselo) mnohé napovídat. "Obyčejné" sny, které si člověk pamatuje, avšak nejsou lucidní (tj. člověk je neovládá a neví o tom, že sní), se vyznačují tím, že člověk prostě neví, že sní. Právě tak, jako nyní Ti přijde absurdní ptát se "sním právě v tento okamžik?" - protože to prostě cítíš a poznáš, že bdíš... Přesně tím způsobem je to irelevantní otázka pro snícího, který přijímá snovou realitu prostě tak, jak se mu ukazuje. | ||
| 29.09.2012 13:52 | K dílu: Komentář ke Snu o růžích | Kauboj89 |
| Hranice mezi snem a bděním je někdy naprosto jasná. Není jasná tehdy, když člověk sní. | ||
| 29.09.2012 13:45 | K dílu: Sen o růžích | Kauboj89 |
| Ehm, děkuji alespoň za ten čas, který jsi strávil psaním tohoto příspěvku a za přečtení, ačkoliv asi nebylo takové, aby Tě uspokojilo. Svůj vztah k textu jsem se snažil vysvětlit - zjevně nedostatečně. Můj vztah k ostatním lidem a k životu je věc komplikovaná, rozhodně se nevejde do komentářového okýnka na Písmáku. Nechápu, že si ty nesmysly nenechám vysvětlit - na kritiku jsem odpověděl, poděkoval za ni a asi v polovině případů jsem to opravil podle doporučení. V ostatních případech jsem řekl, proč si myslím, že to tam hraje nějakou roli a snažil se to vysvětlit. Je ještě možnost, že jsem částečně imbecilní ignorant :)... Nicméně i takovýto druh člověka by si vážil kritiky vedené např. takto: "Jsi buď částečně imbecilní nebo jsi ignorant, protože funkce psaného textu je, aby mu jeho čtenáři rozuměli, a když mu nikdo nerozumí, tak co ho, blbečku, dáváš na Písmáka." A na to bych odpověděl, že jsem byl třeba zvědavý, jestli tomu náhodou někdo neporozumí... | ||
| 28.09.2012 21:42 | K dílu: Sen o růžích | Kauboj89 |
| Děkuji za řádnou kritiku. Ohledně obsahu - no, snažil jsem se to objasnit v komentáři, ale asi by to chtělo komentář ke komentáři :)... Problém je v tom, že by se to (asi) nemělo číst jako "text", ale spíš jako nějaký obrazec vytvořený z textu. Vybočení z vazby určitě opravím, avšak metaforu s vůní stromků asi nechám. Nedotčená, divoká, mladá příroda je možná krásná a dobrá, ale má svou odvrácenou, krutou tvář. Máte pravdu, že prořezávající se pach dává větší smysl. Nicméně "země jej sevřela zpod prstů" je jedna z nejdůležitějších částí celého "textu" - a měnil bych ji nerad. Je to popis mystického stavu - člověk poklekl a chtěl nabrat trochu hlíny, jež je silným symbolem cyklu života a smrti, do dlaní. To udělá, avšak v ten okamžik zažije propojení okolního světa a jeho samého v jeden beztvarý proud. Zkrátka jde o nečekanou záměnu rolí - jakoby se sám stal zemí a cítil svůj dotek "zespoda". Nevím, jestli jsem to dostatečně přiblížil, ale věřte mi, že se snažím :). Ten první případ podivného slovosledu asi nechám, ale na ten druhý se podívám - děkuji. Ono je to myšleno v protikladu k těm banálním vyjádřením... Ale uznávám, že se snažím o příliš mnoho věcí najednou. Kolem jdoucího kolemjdoucího si promyslím... Bdící člověk je zřejmě jen poukaz na to, že žádný jiný člověk zrovna nebdí. Podle mě je přímá řeč člověka tohle: „Růže ale nic neznamenají samy o sobě. Jejich krása je prostředkem jiným, než vám by se líbilo. My se jimi sice sytíme, avšak jsou obětí.“ Protože i u lidí z našich zeměpisných šířek květiny roli obětin pořád hrají. A nebo, což je můj oblíbenější výklad - je vlastně nejednoznačné, kdo to řekl. Dalo by se to přisoudit oběma mluvícím postavám, dle mého. V různých starobylých dialozích se taky člověk nedozví, které strany argument zrovna zní. Ale zatímco v dialogu je to dost nemilá věc, ve snu (jehož všechny postavy jsou v posledku jednou postavou) to snad tolik nevadí. Exupéryho had mluví v hádankách... Správně jste mne odhadla, zrovna mi tu leží u notebooku zápisník s motivem Malého prince a tu knihu jsem četl nesčetněkrát. | ||
| 27.09.2012 13:31 | K dílu: Komentář ke Snu o růžích | Kauboj89 |
| Jo, kamarád(i) mi chtěl(i) udělat radost... Já bych si vybral přezdívky v podstatě z opačného politického spektra, akorát na tom Pacifistickém Melounovi bychom se shodli :) | ||