Písmák | 02.12.2001 00:00 | K dílu: Svědomí | Viktor |
| Zvolil jsi velmi snadnou formu vyprávění v první osobě jednotného čísla a navíc formou dialogu. Bohužel mě to moc nechytlo. Jednoznačně je v tom myšlenka, ale vadí mi její prvoplánovost. To samé (ale mnohem obtížněji) by se dalo podat vyprávěním nějakého příběhu (abysme se dozvěděli, co vlastně udělal). Psychologie "hajzla", který si svoje "hajzlovství" uvědomuje může být velice zajímavé téma. | ||
| 30.11.2001 00:00 | K dílu: | Viktor |
| Líbí se mi, jak je to napsané prostě a jednoduše. Není v tom prvoplánový patos. Jsem na Písmákovi nový a jako "nezúčasněný pozorovatel" očekávám, že je to jen autorská fantazije. Doufám, že se nemýlím. V opačném případě nemohu než se podepsat po slova Materuly. | ||
| 30.11.2001 00:00 | K dílu: Aljaška | Viktor |
| To je zajímavý. Před desíti lety (zhruba v Tvém věku Veverko) jsem taky psal podobné věci o atomové válce a zkáze světa - jednu věc z těch časů jsem na Písmáka dneska dal. Dneska už je jiná doba a tak nemám ztrach ze zničení světa - začínám mít ztrach z vlastní smrti. Možná, že v mládí je ta starost o osud světa vlastně ochranou před starostí z vlastní smrti. Sakra to jsem nějak ujel. Tak k povídce: Ten kapitán Stone se vůbec nechová jako vybraný a vycvičený velitel ponorky. Neexistuje nikdo sebevědomější a rozhodnější než velitel ponorky. Jinak by ho ti chlapi neposlechli a nezmáčkli knoflík. Takový velitel ponorky se nezmění v nerozhodného prosťáčka jen co odpálí svůj náklad. Tohle mě dost rušilo - postavy se musí chovat tak, jak jim logika jejich světa (v tomto případě logika našeho normálního světa) přikazuje. Pointa tak nějak logicky vyplyne z toku děje, takže to vlastně pointa není. Rozhodně ale zase něco napiš! | ||
| 30.11.2001 00:00 | K dílu: Kruh | Viktor |
| Přesně - je to nevyvážené a určitě by tomu prospěla rytmika. Možná by to líp vyšlo jako nerýmovaná poezie. Fakt to na mě působí spíš jako poezie v próze. | ||
| 30.11.2001 00:00 | K dílu: | Viktor |
| Při čtení prvního odstavce jsem šel do kolen. Tohle napsal někdo, kdo opravdu umí pracovat se slovy! Musím trochu souhlasit s Veverkou, že chvílemi je těch slov už trochu moc. Ono je těžké v tom najít rovnováhu. Existujé povídky dějové a povídky abstraktní. Oba druhy mají právo na život a je čistě problém mého vkusu, že mám radši ty méně abstraktní. Nicméně asi i abstraktní povídka musí umět něčím zaujmout. Tahle nepochybně má svojí atmosféru. Svět viděný jinak. | ||
| 30.11.2001 00:00 | K dílu: Odměna za trest | Viktor |
| Musím se bohužel příznat, že mě to moc nezaujalo. Asi to bylo příliš dlouhé na nepříliš silnou pointu. Navíc to nepůsobí moc důvěryhodně, protože takhle dramaticky se lidé většinou nechovají (v normálním světě by to kamarádům řekla co nejdříve, aby si tu poslední vodu mohli o to více užít). Co to takhle zasadit do nějakého fantaskního světa, kde je sjíždění vody cenným privilegiem a dvouleté odloučení od party příšným trestem, který si Alice za něco velice nepěkného zaslouží? Pak z toho může být čtivá povídka a hrdinové se budou moci chovat zcela uhozeně - ovšem v souladu s logikou svého světa. Ta zmínka o touze po vlasti mi přišla příliš patetická. Asi mi pojem "vlast" přijde moc zprofanovaný dřívější propagandou - ale to už je můj osobní problém. NENECH SE ODRADIT A PIŠ! PIŠ! PIŠ! Člověk se prostě musí vypsat. Nikdo nezačal hned psát jako Hemigway. | ||
| 30.11.2001 00:00 | K dílu: | Viktor |
| Je to opravdu syrové, ale na hrubý pytel hrubá záplata. Dobře napsané. A mohu se pod to podepsat. | ||