Přesně tak. ;-) Ještě bych dodala - vlastně je v tom takový ten rozpor, že matce se narodí dítě, které si vysnila, a miluje ho (ani nemůže jinak), ale i přesto je prostě nešťastná, ten život nefunguje, je vnitřně vyhaslá - ale odmítá si to připustit, nechce to vyslovit nahlas, protože si přece nemůže něco takového dovolit, když takhle to chtěla, a když má to svoje vymodlené dítko.

Pravda, nematka jsem. ;-) A zcela pochopit ho nemůžu, ale můžu na něj různě nahlížet, zkoumat ho a snažit se ho pochopit - ve všech formách, ve kterých existuje. Já věřím, že matka své dítě miluje vždy, to je prostě dáno přírodou a vrozeným mateřským citem. Ovšem pokud má matka problémy sama ze sebou, ať už jakékoli, jde "funkce" matky někdy stranou a může se to projevovat jakkoli. Určitě jsi taky narazila na případy, kdy sis říkala, jak může takhle matka přistupovat k vlastnímu dítěti..... ;-)

Moje máma je v rámci básně osoba, která je postrádaná (složité situace, nebydlíme spolu, nicméně od doby, co jsem tuto báseň napsala, se naštěstí mnohé změnilo k lepšímu). Podstatné je, že je v té básni touha po matce a po tom být ještě dítě, ať už ta matka byla jakákoli. Postrádám to veliké srdce plné mateřské lásky, které prostě patří ke každé mámě.

Ale já vůbec netrvdím, že je takovýhle být mámou, to ne... ;-) Nicméně mámy jsou různé a některé skutečně nešťastné. Pár takových znám, o kterých ta báseň je. ;-) Seděla jsem v takové kavárně, pozorvala tam ty mámy a pak trochu popustila uzdu fantazii. ;-) Ona je vlastně taková trochu kontroverzní a vůbec nevadí, pokud někomu trochu hne žlučí. Mohu ještě doplnit komentářem, kterým jsem reagovala na příspěvky na jiném serveru:"Já si ale myslím, že mohou být nešťastné. Nepíšu o tom, jak si to já představuju, ale o tom, co jsem mnohokrát pozorovala... báseň vznikla skutečně v kavárně, kde se spousta takových mamin schází. Neříkám, že jsou nešťastné přímo z toho, že se jim narodilo to vymodlené dítě, ale třeba z toho, že vlastně celý ten život neprobíhá tak, jak si ho vysnily. Je v tom záměrně určitá satira (a proto vlastně myslím, že je spíš dobře, že Sněhurku to dílo pobouřilo), najednu stranu trochu nadsázka, ale na druhou přesně jak napsala Paulette "hořkosladký nádech být znovu tím usopleným děckem s neustále se ošívající a nevyspalou mámou za zadkem". No a samozřejmě je jasné, že ani zdaleka každá máma to nemá takhle, ale já jsem osobně potkala několik takových. Možná se to každá mám snaží udělat tak, jak to považuje za nejlepší, ale nemyslím si, že pro dítě je dobré, když se celý život matky podřídí jen a jen jemu. Jeden moudrý člověk, kterého si moc vážím (sám otec) na to napsal, že mu to připomíná takový ty mámy zavřený v satelitních městečkách, co v pětadvaceti skončily s životem. Myslím, že to tím docela vystihnul. Pro mě to prostě bylo takové pozorování okolního světa, které se zároveň prolíná s mým pohledem do nitra."

Nějakej zvědavej? ;)) Nejradši asi na psance.

Básnířka ví sama nejlíp, o čem píše ;-) Neříkám, že jsou všechny ženy takové, ale ony takové byly ;-) Bohužel je jich dost.

:D nevím, jestli stály... není na mě, abych to posoudila :-)