Písmák Slon
Slon
Když zhasla světla, zmizeli lidé a všechno utichlo, i on zavřel oči a chvíli si představoval, že je kolem něj nekonečná africká step. Jak vlastně vypadá step, nevěděl. Ale musela být obrovská, asi jako padesát šapitó vedle sebe, možná i víc. Vyprávěla mu o ní stará slonice, a taky o jemném písku, který byl všude kolem a o slunci, které umělo pořádně pálit.
Karkulka a Vlk
Karkulka a Vlk
Pěna se rozvlnila a nespokojeně zapraskala, když opatrně narušila její celistvou plochu. Pomalu se sunula ke dnu vany, jako by se potápěla hluboko, tisíc mil pod moře. Voda byla horká a varovala její kůži, ať ještě chvíli počká, ale potřebovala být pod hladinou právě teď, každý další okamžik ssebou nesl neomluvitelné zpoždění. Viděla, jak jí namočené vlasy tmavnou a některé se jako chapadla medúzy povalují na kopečcích pěny, potom nehlučně propadají přes bílou závěj do vody a do vzduchu uvolňují vůni vanilky.