neptej se mě na city
Temnou nocí se zas vracím domů,
smysly celkem otupělý,
zdá se mi, že ztrácím půdu pod nohama,
po další noci, sTebou probdělí.
Ty
Ničí mě tenhle pocit,
něco jako strach,
občas si jen tak říkám. ,
mohlo by to být jinak.
Já Ti to říkala
Já hloupá si myslela,
že Tě dobře znám,
že nelžeš, když říkáš:
\" Všechno Ti dám \"
Svědomí
Ráno jsem se vzbudila,
pod očima kruhy,
strašně černý svědomí,
za nesplacený dluhy.
Jediná noc
Dalo se to čekat,
tahle noc si o to říkala,
nechtělo se mi spěchat,
přepadla mě zas ta nálada.
Spřízněná duše
Jsi vlastně jiná než já,
prej protiklady patří k sobě,
jsi člověk, co mi hodně dává,
silnější, to víme obě.
Naposled
Tak ještě jednou se Tě zeptám,
jestli jsi dnes dobře spal,
tak ještě jednou, na víc už nemám,
už nejsem ta,
Úlum
Strašnej hluk a málo světlaza chvíli mi bude líp,rámus utichá,myšlenky se rozplývají,je důležitý žít.
Oddali jsme se opojení, náladu si vylepšit,přišlo náhle,tohle rozpoložení, když začli jsme na duši hřešit.
Tupý výraz v očích, mluvili jsme o smrti,nevěděli jsme, co si máme počít, bylo by nám líp, kdybychom byli mrtví.
A najednou je ticho,už vidím jenom stín, podléhám chuti, děsivě omamných vín, a na stole už zůstavají láhve stát, už nevnímám to, o čem sním, únava přemáhán chuť se smát, buhví, jestli budem zítra žít.