Hodně dobrý a krutě upřímný. Těžko říct, co na mě mluví silnějc, jestli dějová bezprostřednost nebo kvalita stylu. Přirovnání, popisy, myšlenkové šmahy ze strany na stranu a slovní balet na prostoru větných miniatur. Nakolik je toho text schopen, prožívám s autorem vlny myšlenek tam a zpět. Jen bych k tomu přidal apel nezemdlívat v bezradnostech a smutcích. Rozlámaný srdce vypadaj krásně rozdrolený v barevných mozaikách sladcehořkých příběhů, ale sedět jak hromoda beznaděje a rejpat se ve starých (nebo čerstvých) ránách, to je přijatelná kratochvíle, ale dost bezvýchodný světonázor. Tak jen tak, že i přes sebezrzavější blesk to chce jít dál, ke srubům. Ale jinak díky!