No ono teď jde hlavně o to, že to už zařazený je, tak to nebudu přeřazovat. Abstrakce.. ta tam je, i není a přesahy nejsou vůbec nutný, i když bych tam teda jeden našel :) Nechci tu tvrdošijně trvdit, že je to haiku jak má být, podle všech zásad.  Nevím, k čemu to přirovnat.... tak třeba... vem si malíře, kterej dostal zásah od impresionismu a v hlavě mu šrotuje myšlenka na působivej obraz. Vezme barvy, štětce a dá se do díla. Maluje nerovnoměrným způsobem, ledabyle- i když s rozmyslem- rozmisťuje plošky různých barev a velikostí všude po plátně, aby docílil toho, čeho docílit chce. Jenže zjistí, že by někde dost pomohla černá barva, jinde ho zase praští do očí potřeba konkrétního, neimpresionistickýho detailu. Cestou k dokončenýmu obrazu poruší ještě několik daných zásad, který si impresionisti postupem času vytyčili... ale když o něm bude někde vyprávět, bude vyprávět o impresionistickým obrazu. Zachoval si totiž jeho základní myšlenku, kterou je vyvolání dojmu na základě něčeho, co v podstatě v konkrétním tvaru není. A navíc, kdyby onen obraz náhodou nějakej kritik označil kupř. za obraz Dada, malíř se maximálně usměje a řekne "Ne" :)

Díky :)

Díky za čas :)

protože jsem to netvořil jako miniaturu, ale jako haiku. S obsahovou stránkou s tebou souhlasím, s počtem slabik ne, ani s těmi dalšími atributy. 

Terminologická zarputilost, to byl důvod k napsání těch dvou vět do prologu.. abych se jí vyhnul. Ale asi nepomáhá...

trojdílný haiku rozložený do kaligramu

je to čtyřdílný haiku rozložený do kaligramu 

Díky za kritiky a za tipy :) to je to, co potřebuju..

Uznávám, že předposlední sloka je naprosto zbytečná (došlo mi to až teď), ale bez tý poslední.. nebylo by to jako věta bez tečky?

s tím řemeslem.. snažím se, ale není to to samý, jako když jsem se učil řemeslu truhlářskýmu. Na dokonalý vybroušení ti nestačí jen brusná houba a trpělivost :)

docela dekadentní vyznání :) líbí se mi to *

* (slova přišla)

..rozproudila jsi mi myšlenky :)

minutka Ticha s pocitem tří kaskád :) *

:D trefa do mýho gusta :) *

Líbí se mi první a třetí, s tou druhou se nějak nedokážu ztotožnit. Dejme tomu, že tedy bůh je, dejme tomu, že je to tvůrčí umělec (jak jinak taky že?) Nedokážu si představit, že by nechal zemřít titěrnou včeličku, jejíž stvoření mu muselo zabrat nějakou tu chvilku, aby se dovolal nečí pozornosti. K tomu má přece blesky, hurikán a jiný pohromy ( pokud se tedy nejedná pouze o přirozený výlevy )... a když už by potřeboval někoho ničit, tak by určitě použil vosy :) fakt :D . Za ty dvě tip :)

Kdyby tam nebylo slovo strašnej, zněl by verš nezakončeně.. aspoň to na mě tak působí :) *

Díky :) to rád slyším! :)

Je to docela depresivní, beznadějný.. ale líbí se mi to :) *

hlavně ta parenteze (jako bych nevěděla, že člověk si musí pomoct sám)

díky :)

Díky :)

Děkuju :) ještě mám v šuplíku jednu nemocniční, kterou bych teoreticky mohl zveřejnit (ostatní jsou asi až moc odpudivý), ale nevím, nechám to na jindy :)

Petr- :D díky, stojí to za to

Oldjerry-  teď jste s tím mě sebeobdivem pobavil :D je třeba aby člověk měl rád svou tvorbu

Nejezděte autem, nelezte po skalách, nejezte bůček, nekrájejte cibuli... vždyť je to fuk, všechno je relativní. Zabít tě může cokoliv, poškodit taktéž.

Přínosnější by bylo neprdět

Líbí se mi :) *

*

Snad se zatím daří :) Líbí se mi to *

/*

No nenudím se, to je fakt. Ale teď prožívám celkem klidový období, protože jsem se po dvou letech odstěhoval od zfetovanýho gamblera zpátky domů. Zajímavý roky středoškoláka prožitý na privátě :D

Díky za čtení :)

Když tak na něj doktor hledí,

uznává,

že tvé rýmy vážně sedí :D

díky :)

Vycházel jsem pouze z přírody, takže se atributu držím. Teda, není zde konkrétně vyřčeno nic, co by se týkalo přírody samotný, ale je vrytá do podtextu. 

Joint- tráva, blunt... příroda

Pointa- příroda je hlavní, my jsme jen jedno velký hovno smrdící jí přímo pod nosem

Horizont- bod myšlenkovýho zlomu, návrat k přírodě

Vzal jsem to trochu po svým, ale myslím že není třeba přehnaně se držet pravidel- haiku o zimě nebo letním vánku je napsaných až přespříliš a navic nejsem japonskej mistr. Skýtá mi to prostě zajímavou formu vyjádření dojmů bez zbytečných perifrastických vyjádření. Co se rýmu týče...proč ne, když to sedí do počtu slabik, zakázaný to není a nějak to zní.

A s tou narkomanií to nebude tak žhavý :D díky za kritiku

/ *

Ta se mi líbí :)

Pěkný *

Pravda

Díky :)

// petr: no, hold konzervativní akademickej malíř :D

// srozumění: Děkuju, za soucit, děkuju za tip :) A přeju hodně štěstí s vyhejbáním, mandle jsou důležitý :)

No ono to bylo tak, že jsem nebyl zrovna ve stavu, kdy bych mohl energicky kreslit, což je moje tvůrčí parketa, a navíc mě napadaly všemožný říkanky na dědův účet. Vzal jsem tužku a bylo... Mistr mi pak říkal, že mám buď kreslit a nebo rýmovat. S takovou prej bude stát obojí za pendrek... to mě akorát tak vnuklo myšlenku to prostě spojit:) Chce si to jen hrát..

No když jsem si poprvý šel sám od sebe pro nějakou poezii do knihovny, šáhl jsem po Michelangelovi v domněnce, že když miluju jeho kresby a životopis, budou se mi líbit i jeho verše. Přišel jsem domů, sedl si, začet se, zavřel knížku, odkráčel znova do knihovny a knížku vrátil, jako bych nic neviděl. Octl jsem se na vratkým mostě mojeho zájmu o básníky, ze kterýho bych se asi okamžitě zřítil, kdybych šáhl znova po něčem podobným. Naštěstí jsem si vybral Ginsbergův Vylízanej mozek. Od tý doby mám rád beatníky, prokletý básníky a avantgardu. Jasněže je blbost tvrdit, že se mi líbí všechno... spoustu věcí vůbec nechápu, ale... nemusím být všeználek :)

Pakárna na entou... byly i chvilky, kdy jsem se musel začít tiše smát v pološíleným rozpoložení. Ale zase i díky tomu chlápkovi jsem začal přemýšlet v rýmech. Teď jen otázka, jestli to je dobře nebo špatně. Ale jsem toho názoru, že když člověk tvoří, je to dobře, a na kvalitě už tak moc nezáleží. Nebo záleží, ale je lepší vytvořit sochu z hovna než jen mlčky přemýšlet nad sochou z mramoru :)

Za tohle máš můj tip!

Člověka to donutí se nachvilku zastavit a opravdu se soustředit. Díky za počtení :) Líbí se mi

No současný básníky neznám (když neberu v potaz rappera Mc Geye, jehož texty by zasloužily Nobelovku), nějak jsem furt sledoval ty mrtvý. Divný.. díky za tipy :)

Díky ti, Víruchtějící :)

Mrknu se na to večer, co bych s tím mohl udělat. Ty texty nechávám tak, jak je myšlenka, nálada a ruka zanesly na papír. Nějak jsem to napsal a už mě ani nenapadlo s tím něco dělat. To asi není zrovna správnej postup, ale teprve se do toho můsím trošku vžít.

Díky za postřeh :)

" A čekat na Foibovo čtyřspřeží

z mrtvých dob..."

- čekat na krásu, světlo a harmonii dob již minulých?

... jen bych prosím potřeboval potvrdit nebo vyvrátit mé chápání těchto slov. :)

​Krásná báseň, přišla z ní touha  se zasnít.

nebylo, už je :) Pěkně funkční server :)

díky, aspoň jedna :) přeřadím :)

Za jiných okolností bych s ním řeč hodil (byl to celkem sympaťák) , ale jaksi mluvil v nesprávnou chvíly a s nesprávnou vervou. Dva jsme tam dost slušně trpěli, nemohli se ani napít, natož potom konverzovat, a on si tam vesele přehrával jednu historku z vojny za druhou :D

Snad :) Ale když ne, tak se z toho neoběsím :)

Nudná říkanka? Možná, možná taky ne. Hlavně je ale vystihující, a navíc... co by kdo chtěl po člověku hned z rána? Rýmuje-li se třeba vrána, proč ne? Člověk po ránu nehledá složitosti.. k čemu? Ráno by mělo být příjemný, jednoduchý a nenáročný. A jestliže je báseň o ránu, měla by být příjemná, jednoduchá a nenáročná.. kor když je o smysluplným ránu a o tom, že některá rána stojí za prd, jsou zbytečná a chtěly by vymazat z veškerýho jsoucna. To by byl trošku paradox, kdyby byla taková báseň složitá, přeplněná nerozluštitelným přirovnáním či složitým jazykolamem. Byla by tím pádem co se myšlenky týče zbytečná a stála by akorát tak za vymazání- jako ta rána, která jsou v ní obsažená.

Věta z prologu " ..kdy si prostě vstaneš a jseš." má v sobě pocitovou dokonalost. Komu se nelíbí, ten asi jen nezažil určitý ranní pocity.

Jo, omlouvám se... už jsem si všechno pročet, jak co funguje :)

Těžko z téhle básně vyhodnotit, ale opravdu jsem člověk dost pozitivní. Jen jaksi... je to moje první poetická tvorba, která je založená na fyzický i psychický bolesti, kterou jsem prožíval asi celej den po onom zákroku. Vlastně jsem ji prožíval asi tak týden, po celou tu dobu, co jsem ležel v nemocnici, kde jsem se nemohl zbavit nostalgických řečí nezadržitelně upovídaného pána. Z potřeby ze sebe všechnu tu chmuru filtrovat jsem tam napsal dvacet básní a nakreslil operaci tak jak se mi o ní zdálo... a ani v jednom kousku toho, co jsem vytvořil, není ani špetka optimismu.

Jinak věřte, že neholduju zbytečný a smyšlený krutosti, která jen a jen mocní krutost na tomto světě již existující :)

no.. teď vážně nevím, co si z toho vzít :D