Písmák V síti
Všichni jsme zajatci touhy,
hledáme smysl života,
však ten může i brouk pouhý,
poznat, když smrt ho omotá.
Náplň hrobů
Tady jsem – již na dně sil,
spohledem k zemi sklopeným,
ač třeba dřív jsem vítězil,
teď smutek cloumá srdcem mým.
Chlad
Ach, chladné bylo dnešní ráno,
však radost vzplála vsrdci mém,
když slunce tmou se protrhalo,
jak pavučinou pochodeň.
Bůh jsi ty
Ty, který kráčíš životem,
pod nebem - třeba šedivým,
nos hrdě štěstí vsrdci svém,
kam nepronikne prach a dým.
Hrob pro dva
Již zavřelo se víko černé,
nad mojí bílou královnou,
vní srdce – ať už zastavené,
má navždy sílu čarovnou.
Království
Já vhlavě vždy svůj svět jsem měl,
a častokrát i zapomněl,
že kromě snění žít i mám
co žilo kdy, já nevnímal.
Sonet - Šepot umírajícího srdce
Netrápím se, že srdce vmojí hrudi
je dílem kladiva a kovadliny,
ukuto zvláštní silou, která studí
tak jako ranní city milenčiny.
Insomnia
Toulám se své samotě,
jsem pohroužen do říše snů,
když na loži mém nehnutě,
v tajemném světě uvíznu.