na jednom
seděl u vchodu
postarší chlápek
přišel lehce po desáté
dal si pivo
dny
celé dny
jen tak stojím
před neumytým oknem
za zažloutlými záclonami
idiot
znovu ráno
probuzení
další vlahý den
který mě nikam neodvlaje
domov
pár schodů pod zem
do světa poblikávajících zářivek
kde barevný stěny
připomínaj galerii
muž pozemšťan
vtvojí piči hledám klíč
se kterým brány rozkoše
chci otevřít
vtvých očích hledám zmar
panika
železo, beton, sklo
obklopený, ztracený
hledající únik
čerství vzduch
divadlo
před pódiem dav
zněj tisíce očí
bez mrknutí
film do paměti točí
leknín
svírám tě vnáručí
na nástupišti špinavém
projíždějící souprava
zvedla ti sukni od kolen
ztracený život
město utichlo
ulice zpustly
poblikávající lampy
pod nimi opilci se válí
odložiště
bílé postele
vzdálené dveře
ty vrznou si
jen párkrát denně
Soumrak
tikot hodin na zašlé stěně
poblikávající lampa u postele
slunce na obloze
šero vmístnosti
městské zátiší
pohozené vajgly
dodávají reliéf
městské dlažbě
se zbytky chlastu
v chládku
za těžkými vraty
skvrnou na zemi
prázdnými vozíky
vrstvou tajemství
ve výloze
dešťové kapky
na skleněné výloze
osvětlené rudou září
mají sametový nádech
beznaděj
gumové pocity
lidského bytí
šedivé pohledy
prázdných myslí
v odpadcích
plačící život
mezi odpadky
vigelitové tašce
pečlivě sbalený
holubice
bílá holubice
stoupá zdýmu
zkřídel sype popel
opouští domovinu
oběť
seschlé bodliny
leží zkroucené
potřísněné krví
vnitřnostmi obohacené
pokoj 32
opouštím potemnělý pokoj
srdce vplamenech
duše vtísni
zhaslá žárovka
mohyly
ulice asfaltová
stromy osázená
bezvětvé pahýly
tyčí se jako mohyly
oči doby
pod dohledem očí
tichých bytostí
přesto ječících
o slovo se hlásících