Písmák Mám věrného přítele...
Mám věrného přítele,
kterého nikdo nezná.
Objevuje se, když se cítím sama,
když se ksmrti bojím
Hrací skříňka
Přála sis hrací skříňku
a já ti ji dal,
protože jsem věřil,
že na jejích křídlech spříštím deštěm neodpluješ.
Jaro
Koho zajímá opuštěná včela,
zamotaná v letní vlasové odlesky
a věřící nezlomnou vírou včel
vto, o čem se lidem nesní.
Lano
S koleny pod bradou
odevzdaně sleduju způsob
jakým nahazuješ lano.
Chvíli si sním pohráváš vruce
Někdy mám tak chuť
I.
Někdy mám tak chuť
sednout si uprostřed ulice
a zabroukat si
Znovu...
Až mi znovu zlomíš srdce,
bude to
jako ohlédnutí zpět -
- sladké, i když ostré jako nůž.
Plamen
Až cítit začnu
(snad to bude brzy zas)
a lidé nespatří mě
tenkou jako vlas,
Ty
Když díval ses do slunce,
oči ti zářily
dychtivostí tobě vlastní.
Snažil ses to skrýt,
Vzpomínám...
Vzpomínám
na snídani pod hvězdami
a večeři v záři poledního slunce.
Vzpomínám
Věci minulé
Za vlahých večerů
kdy slunce svítí na povrch
ale ne do duše
kdy ptáci zpívají spíše z povinnosti
Jako vítr
Jako vítr
česající vlasy a znalý všech tváří,
jako vítr,
jež nenáleží nikomu a přece všem,
Ctnost
Nebýt zklamán
a neklamat ostatní,
to ctností není,
leč mělo by být.