Písmák Mrtví kráčí po zemi (4. kapitola)
Svinská bolest. Nikdy nepřestane.
Cejtím proudění horkýho vzduchu a ptám se sám sebe, jestli to je z výhní pekelnejch. Ale jak se tak často stává, člověk není v pekle, prostě jenom žije.
Mrtví kráčí po zemi (3. kapitola)
Leží jak andílek. Špinavej andílek. Na sobě oblečení, který si s pračkou nepotykalo. Vlastně se s ní asi nikdy nepotkalo.
Mrtví kráčí po zemi (2. kapitola)
Někdy si člověk prostě musí zvednout náladu. Míváš taky pocit, že se ti život podělal. Myslím, že každej si tím sem tam projde. Ve světě, kde ti smrt doslova slintá na ramena a chce se do tebe zakousnout, je tenhle pocit přirozenej jak močení vestoje.
Mrtví kráčí po zemi (1. kapitola)
Dívám se před sebe a snažím se nezakopnout. Mám takovej pocit, že v tuhle chvíli by se to dvakrát nevyplatilo. Okovaný boty dupou po vyprahlý zemi a vířej prach. Nechávám za sebou jasně viditelnou stopu.