Nepřijde mi to upovídané, ale fak se to dalo napsat líp. Přečetla jsem též něco z tvé tvorby.  Necítím se být povolána k tomu, abych lidem psala, že jejich tvorba je špatná. Jako ty zřejmě nikdy psát nebudu, protože to není můj šálek. Tvé verše na mě zapůsobily, jak když prší na plech. Nějaký pocit z toho je, ale hloub to nezasáhne.

Kritiku beru jako tvůj názor a dál si budu psát svoje "žvásty", protože to takhle cítím a nehodlám hledat. jiný les. Každopádně i tak díky, protože je lepší k něčemu se vyjádřit než jen mlčet, i když to taky neplatí stoprocentně.

Arabela nebyla zrovna moje oblíbená postava. Pajda byl lepší.  Přečetla jsem něco z tvé tvorby - a chápu - vlastně proč ne.

Velmi povedené. Dá se to pochopit, dá se to prožít.

Výborné. Mimo jiné proto, že kombinace rumu a hřbitova je vyloženě léčivá.

Povedené. Lehký dezertík, po kterém je člověku dobře.

Více takových básní na písmáku. Díky.

Hezké. Proplétá se tam zajímavá myšlenka. Morbidita k mámám a dětem, ač se to zdá šílené, prostě patří.

Monet, to se ti fakt povedlo...

Láska je též bolest

ztráta sebeúcty povrchní

zavři víčka

a před pravdou uprchni

stoč se chvíli do klubíčka

než roztáhneš náruč

a znovu nasaješ ten Boží dech

projdi se zahradou

kde ale vždy bude ten zrádný had

se svým sladkým jedem

nastav hrdlo a nauč se ho znát

láska odpouští už předem

dává pouta i svobodu zvířeti zpupnému

jež každý i ty v sobě máš

láska hladí, trýzní a neptá se na cenu

odpusť jí a sama sobě zvlášť