tech.

nezbývá než ponořit se

„Za všech okolností musíš zachovat to, čemu se nedokonale říká vkus,“ vštěpoval jí s úsměvem otec zároveň s francouzštinou, „vždy, i když‑quand même.“ 

V. P.

Pardon, ještě se vracím, putování zaujalo. Z roku 1978 do 1971.

Gordon Lightfoot 10 degrees and getting colder

(Lyrics: Don Schlitz)

Kenny Rogers The Gambler

https://math.fel.cvut.cz/en/people/velebil/files/y01dma/dma-sbirka.pdf

Dokazuje ohmatanost svazku jeho skutečnou čtenost?

(Jak přibývá stránek, raději čtu.)

interrupt

https://ujc.avcr.cz/jazykova-poradna/dotazy/0034.html

law, právě že ti rytmy jdou.

K technickému dotazu:

. nic se tu nenastavuje a nepomůže ani bonpar s příchutí angreštu. Časem prohlédneš, že se ti ve výpisu avíz vždy s každým novým přípisem aktualizuje celodenní svodka. Nakonec se jedná o poměrně vychytanou funkcionalitu. Promrkni směr historie, tam uzříš jasněji, o čem nedokonale třu klávesnici. 

.. PHR (pravý horní roh) -- zobáček napravo od tvého nicku se zelenou online ledkou -- Avíza (numerický údaj)

... enjoy. Dozvíš se přesně tolik, kolik tě zajímá, máš-li klíčky od schránky a chodíš ji vybírat. Nic neprudí, nic neuhání. 

Ještě ti připíši, ač nelze hovořit o mém ryzím autorství:

ani ryba, ani rak, natož pivní otvírák

ani stádo zamražených kaprů, 

co jsem chytil dírou v ledu na prut

ps. netázej se, proč ne hejno

. zzrcadlí zztop na hraně hladiny

. obě tě jasný pár nepár či schizma

. akorát: podzimem, máš tu máj

.. noch immer ein bischen, sssplonk, für bessen Daktylus v metrickém čičiči

. tvá očišťata rulezz, law

Obecně:

Pokud se sejde větší množství dotazů a spárují se s funkčními odpověďmi, je možnost provizorně založit svépomocné dílo FAQ, kam tyto kopírovat, kde je průběžně aktualizovat, upravovat atp.

Dílo provizorně jako Indispozici, aby se pod ním nemnožila zbytečná debata, (další dotazující přesměrovat odkazem); no anebo naopak jako tzv. prestižní dílo doporučené do Arény nebo Události, ať je živé a víc na ráně.

Tedy za předpokladu, že kategorie Události má zachováno přidělení přednostního řazení, což jsem nezjišťovala.

Po ustálení situace by třeba mohl provozovatel FAQ zužitkovat.

Ad Vyhledávání: 

1. Do okénka příslušné funkce s piktogramem lupy vepsat nick nebo část názvu, hledaného textu, citace apod.
2. Kliknout na Enter 
3. Viz Přibližný počet výsledků (jde o implementaci vyhledávání Google nikoli původní písmácké)
4. Při nepřesném výchozím zadání může hledajícímu pomoci následná volba u fce Seřadit podle: Relevance/Date
5. Nebo nové pozměněné zadání

Jani, zaznamenala jsem, ještě nenahlédla. Zřízení diskuse určitě ok počin.

S novým písmákem moc zkušeností nemám, prakticky nezkoumala jsem v přechodové době.

carex, no... myslím, že k úplnému vymazání datové stopy na písmáku historicky opravdu nedochází.

V minulosti bylo celkem tradicí, že si autoři těkavého typu žádali o obnovu účtu.

Než konstatuji, kompatibilita s obsahy paragrafů není předmětem mého podotknutí.

Mojše je vždy ztráta. Na původním p. šlo tuším typicky o projev jeho vlastní vůle, opět konstatuji bez záruky.

Nové možnosti optického povrchového výmazu vlastního účtu jsem ještě ani nehledala. Jsem v prokluzu.

https://www.pismak.cz/autor/47451/

https://www.pismak.cz/autor/47451/

Aru má obnovený účet. Zda je zpraven, netuším.

(Utvrdila jsem se v myšlence, že pro příští sezónu potřebuji uspořádat privátní výbor prací s předmětnou motivikou plus iniciovat vznik kusu o odkrajování utuženého skupenství.) 

sssplonk

spunk

S výjimkou v názvu. Od adverbia zbytečný explicit.

Jo, a chudák beton. 

Zaregistrovaný uživatel má možnost uspořádat nebo zorganizovat akci, soutěž etc., zkrátka vypsat výzvu k počinu, specifikovat konkrétně zamýšlené řízené činnosti, pokud chce.

Kluby a sbírky nebyly špatnou technickou pomůckou, a to jak pro zobrazování, tak pro organizační účely.

Nové zobrazování se mi subj. zatím tolik souladné nejeví.

Externí weby, kam lze ukládat  audiovizuální nahrávky nebo zobrazitelné soubory, existují. Na písmák stačí vkládat odkazy. Funkce aktivního odkazu. 

Generační cykly jsou, podobně co obsazení redakcí v literárním provozu, historicky mapovatelným jevem vzniků, více či méně úspěšných strategií fungování i zániků organizovaných počinů.

_MH_: Anketní. A oni, recitují podle přirozených? Nepřenášejí?

Přítomny vhodné zlomy i větné segmenty k nejrůznějším kratochvílím.

Autore, chápu tvé rozhodnutí pro sylabický verš. 

V lidové hudbě či v její nápodobě může vyznívat esteticky. V poezii v současnosti bez podpory hudby již u ctitele verše sylabotónického však těžko sylabickým veršem předčít očekávání z případné rafinovanější hry meter.  

https://youtu.be/krGSW0mWPfk

Ty, co jsem miloval, / povdávaly se mi. / Ty, co jsou svobodné, / ty kvinde daly. // Manžel má domov svůj, / králík svůj kotec, / já spíš než milovník / moh být tvůj otec. // Ještě se mnichem stát, / mít aspoň alibi, / když už se člověk tak / děvčatům nelíbí.

. bez ohledu na současnou podobu zhudebnění

Jo, měla jsem apetit dopsat, tak zasejc táhnu. Leč píšeš to již ty.

Jako bych tu neto.

Napadlo mi, ještě že nevisí na stupátku ujíždějícímu vlaku.

Stromky a domky.

Až se zasteskne.

Ach, ten náš úhlavní městys. Jeden se rád staví.

Jako vlak, jako most, jako... čas?

Rýmům neunikne.

Bavlných.

Tvar!

Sen noci svatojánské, pane Litartsi.

I kdyby, jako že spíš ne, zaobírám se stylometrií, ne identikitem.

Těkavost z podstaty. inexhausetable, panelák poliček a šuplíků, krteček na oběžné dráze, dotykový vypínač. Kdo by si je pamatoval...

Je tu potřetí, tedy co zůstalo stát na autorčině listu, a rozhodně nevadí. Koukám, že čedič variací při zemi a v teplé černi. 

Nekurvit prologem. 

Stojím před textem coby agnostik, který se je nucen obdivovat Plečnikově práci výhradně za kázání při mši svaté. Chvíli mám tendenci podlehnout dojmu, že by snad mohlo umocnit krásou architektury, kterak bylo zamýšleno. Avšak že k vzájemnému prostupu nedochází, není Plečnikovým pochybením. 

Douška:

Nezáviď nikdy nikomu.

(Neumím plochodráždík přemluvit ani ke kurzivě. Mea culpa.)

Voni bažej po šidítku? Mají psát rovnou, bez šidítka mi sem nelezou, sic. Člověk vinice jich nechce urazit.

Možná hlavou čtenáře krk v oprátce poezie ne vždy správně cukne.

To jejich v textu fakt stojí, jen mi připadlo zbytné vyvíjet vyklepávací aktivitu.

Commedia finita

II. umí slušně vydírat. V dokonalosti formulace spočívá gesto odpuštění příslušným praktikám.

Zábavná možnost interpretací. 

https://www.santini.cz/

https://vltava.rozhlas.cz/santini-300-vltava-pripomina-odkaz-velkeho-architekta-8960667

https://vltava.rozhlas.cz/nesmrtelny-santini-kutna-hora-si-letos-pripomina-tri-sta-let-od-umrti-barokniho-8971671

https://vltava.rozhlas.cz/klaster-kladruby-architekta-jana-blazeje-santiniho-se-otevira-po-mnohamilionove-8961303

https://vltava.rozhlas.cz/umel-svetlo-obestavet-zdmi-pasmo-o-genialnim-architektovi-janu-blazeji-santinim-8947398

https://vltava.rozhlas.cz/dokonala-presnost-santiniho-stavby-jako-skorepiny-obepinajici-geometricke-7789399

Alenakar:

Střevíčky již zavazuji výhradně za hotovostní úhradu se složením devadesátiprocentní zálohy týden předem.

https://youtu.be/lyzpilWWfys

(Jsem věděla, že mi dohodí takovou porci, že bych i nádobí popozítří umyla. Děkuji.)

Už jdu poslouchat. Ještě, smím-li... i dlouhou cestou mají energičtější než obligátně dostupné celosvětové verze. U těch by se jeden kolikrát utklil. 

Jsem na ni jezdila po trase 363. Páč to o nervy.  (Pardon, nastavit čas. Btw... nastavit čas! Má potenciál.) 363 je i v Comebacku. 

Už jdu poslouchat. Ještě, smím-li... i dlouhou cestou mají energičtější než obligátně dostupné celosvětové verze. U těch by se jeden kolikrát utklil. 

Jsem na ni jezdila po trase 363. Páč to o nervy. 

Tu líp slyšet. Ernest. To je hlas, panečku. 

A prubne tu.

Dopoledne Ráj a mýtus v jízdárně, odpolko chlebíčky v Náchodě. Letí to.  

On uvádí nějakou?

U nás výhradně studená kuchyně! Takže hřejivé barvy hlasu mi poslední čas jaksi... unikají. 

Na slučí pečínku jsem si tuhle ovšem vzpomněla. 

líbilo by se mi:

. život se ušklíb / ustřih jí vlasy / dlouho padala do pramenů

a pozdává se mi:

. dlaň probodnutá svým přáním

. řeč proplouvající do němých obličejů

. olověná mříž v očích

. střevíce se švem

. rty rozbíjet obličej

(edit. jen písmenko)

líbilo by se mi:

. život se ušklíb / ustřih jí vlasy / douho padala do pramenů

a pozdává se mi:

. dlaň probodnutá svým přáním

. řeč proplouvající do němých obličejů

. olověná mříž v očích

. střevíce se švem

. rty rozbíjet obličej

Kasíno, bordel, výčep na růžku a chlebíčkárna.cz! Já tyhle reklamy na vlastní zaměstnavatele nevidím ráda. 

. Slovo je počátkem tvůrčího procesu. To je fakt pěkný. Nepsali to trochu i v Bibli? (A na počátku bylo Slovo.)

. k pojmenování a do mozaiky, neodpustím si:

. . vk:

. . . Granát

. . . Čo je poézia

Safiáne, rozuměla jsem. Jenže jsi spouštěč. 

. I. D. . . Ještě bych si dovolil říct tohle. 

Možnost číst text jako takřka liduprostou přírodní lyriku je skvostná volba. Skleněné vory a mělčiny na jazyku, lahůdka. 

Ovšem sluneční paprsek přibarvený kolomazí, řekla bych, že takový příměr není při všech náramně extrovertních ostatcích, ostarách a smrtholkově vejčitých lících v rámci polechtání představivosti od věci. Já bych takový paprsek, teda až pokročí technologie, klidně i jako bimetal. Jenže... von už onehdá Václav Čtvrtek. Tak zasejc nic nezabraného. 

https://youtu.be/rTXGY3_m278

Vnímám vesměs autorovy básně coby hudební texty, jimiž snad i mají být. Tu je přítomno pár opravdu chytlavých momentů pro příslušný žánr, případně lokální převýšení požadavku naň. Zmrzlé stíny podobné trávě jsou vyloženě super. Světlo, které stojí pár vteřin v okně. Prsty jako krásné mříže. Ano, tačení po sejmutí z kříže vzbuzuje až popové nadšení (Mirai 50+). Co mi ovšem nejde významově úplně do hlavy, je trénink abecedy v pekle. Tu si nejsem jista, zda autor míří skutečně k řekni á, řekni bé, nebo mu než ulítla další z hojně přítomných spojek. V rámci bilance z dvaceti veršů uvozeno deset právě slučovacím poměrem. Jeden kus tedy záhada. 

Mám z toho drobátko o-o-o syndrom jak u kinga popu Michala Davida. Nu, k osvěžující písni asi fakt neva. Pokud báseň, potom bych na výsostech protestovala nad jakostí zpracování. 

Tudíž s holým slovem je to apriori habaďůra, že jako poezie vocaď pocaď, neboť kolik smyslů potřebuješ pro vnímání slova? 

. zrak

. sluch

. hmat

. čich

. chuť

(Už si nechám od cesty. Ví se houby, na mé straně určitě, co je poezie.)

Kontext. 

ad nedostatek kyslíku: kámen na hrudi. Vleže v jeskyni. Ach, ti Kelti. 

Hranice mezi požitkem a muky? Von je člověk jako tento. Podezřelej. Náramně. Každopádně prožitek. I když skutečnost zůstává sporná. 

slu, tvá úvaha mě překlápí zpět do sucharské roviny s potřebou vytyčit... body. Ve chvíli, kdy poezií nazveš i optický jev, posouváš se do homonymního významu slova, což je samozřejmě přípustné, regulérní. Poetický projev byl ostatně odjakživa multimedializován (zpěv, doprovodné zvuky, menhiry, vitráže, muchláže, adaptace atd.). I pověstné uzlíky jsou zápis, jedná se o formu písma. Zalomení pozměňuje/posouvá význam, obdobně coby text splývající jako řeka bez odstavců a interpunkčních znaků. Křížení a směr písma, konkurence. Taktéž jazyk může být uměle stvořený, a tedy na základě zvuku, případně zapomenutý, nerozluštěný (opět písmo, audiozáznamy k prajazykům nemáme a dekódují se tudíž ze své matematické/systémové podstaty.)

Obsese je tuším příhodný výraz. 

Změněný stav vědomí? Nedostatek či naopak přemíra kyslíku? (výšky, jeskyně, zakouřeno)

Ano, ne/akceptovatelnost hranic souvisí s expresí, percepcí, recepcí i imaginací živého jedince.

. nihil novum: sumář

Janina6: 

Je-li libo... samozřejmě raději bych se nekomentovala.Už tu kdysi strašila. Zašantročeně tudíž stačí. 

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=540930

Jani, vůbec nerozporuji, pouze se pokouším urovnat si zřejmě neurovnatelné. Ostatně sám opsaný příspěvek je opět pouhým citátem. 

Vedlo mě k pousmání konstatování Ivana Diviše (ve videu od Mojšeho), a sice "na tuto otázku jsme připraveni, ale neradi ji slyšíme".

No. Nikdy nejsem dost připravena. Vylučuje mě to? Jan Zábrana nechává se slyšet: mrzáci. 

A poezie coby slovo. Tu možná, možná... zápis a zvuk. Jenomže v počátcích bez zápisu, tudíž paměť a zvuk. Zápis, paměť a zvuk. Snad její magičnost dílem spočívá v převodu černobílého 2D rozměru do pokulhávající plasticity příslušného umu se schopností nedokonale otřást skutečnou skutečností.

Blabla.

Co vím. Nic. 

Jednotlivost verše funguje obdobně jako jednotlivost citátu. Nebo pořekadla, zaříkání? Víš jistě, zda tě oslovil opuštěný výňatek, jehož role byla... jakousi iniciační pro tvou představivost, anebo těch pár zesílených a vytržených slov v tobě vědomě zastoupilo již tak pilně necitované komplexní vyjádření?

Já to nikdy jistě nevím. Neboť leccos se na sebe cyklicky podobá.

Ahoj Phil... vždy se chci otázat a nestačím, pročetla se k Fikarově překladu Ve dveřích stála?

. S Farguem už jsem tolikrát, a tak do mozaiky ještě třebas...

. https://youtu.be/xNB57Tyjcn4

. Isakovského teorie o podtextu básně je dosti zajímavá. Není to ovšem objev, nutnost této koncentrace, nebo - jak jsem to dosud sám nazýval, kdykoli jsem o tom přemýšlel - napětí, je známa mnoha básníkům. Bez tohoto napětí, bolestného, radostného atd. není báseň básní, nýbrž jen rýmovanou a rytmovanou prózou. Mnoho lidí může psát verše, ale bez schopnosti ucítit v sobě a fixovat v básni zvonem řeči, rozmístěním slov či jiným z nespočetných prostředků tohoto napětí, nebo možno též a snad lépe říci zjitření, nemohou se z nich stát básníci. 

Báseň nemusí působit na rozum, na jednání přímo, kdo se tak domnívá, ať sbalí krámek, kde tyhle rozumy prodává. Báseň také nemusí mít sdělovací účel. Může být vyjádřením, vypovězením se nebo svého prožitku bez sebemenšího pomyšlení na čtenáře, ba mnohdy u symbolistů máme dojem, že se snaží zcela a pouze pro sebe, že hledají vyjádření pro nové, složité, nuancované zážitky a děje, a to často vyjádření velmi subjektivní, málo srozumitelné a málokdy - dá-li se o tom v poezii vůbec mluvit - univerzální. Stačí, že báseň působí na cit, že nás rozvichří. Jak cit působí na schopnosti rozumové a na jednání, je zbytečno dokládat, stačí si jednoduše vzpomenout na oblast, kterou známe všichni: na lásku. Ale není ani nutno, aby báseň přímo a ostře vyvolávala jediný a určitý cit. Stačí, jestliže se zařízne do nitra, uvízne v paměti, někdy jen atmosféra, jindy několik, nebo jenom jeden verš, na který si vzpomeneme, nebo který nám hučí v uších často celé měsíce ode dne, kdy jsme báseň četli nebo slyšeli. Jako příklad z vlastní zkušenosti mohu uvést řádek z kterési básně Blatného: "Pro tebe, hudbo, samet svírající hrdlo..." Sama o sobě, vytržena z kontextu, jsou tato slova nejasná, nedořečená, přitom však mají neobyčejnou hudebnost, jsou neotřelá, jejich spojení je nezvyklé. Kdysi jsem tento verš četl v Blatného sbírce Tento večer a nemohu se upamatovat, že bych si jej byl nějak zvlášť povšiml, že bych si jej četl dvakrát, že by se mi nějak líbil, nebo že bych si jej zapamatoval. Potom jsem odjel na docela jiné místo, knížku jsem s sebou neměl, možno říci nevzpomněl jsem si na ni, asi za půl roku jsem se přistihl, že si hučím a mumlám nějaká slova, stále je opakuji, znovu a znovu. Uvědomil jsem si to: byl to citovaný verš. Napsal jsem jej na papír. Velmi se mi líbil a navozoval mi celé náladové klima, které jsem kdysi měl a ztratil. Přitom jsem nevěděl, čí je to verš, kdy a kde jsem k němu přišel, proč se mi vynořil až nyní anebo proč vůbec. Jenom to jsem věděl, že to není můj verš vlastní, že nenapadl mě, že je odněkud (neměl jsem v té chvíli tušení odkud), ale ten verš mi nepatřil. Až později, a nebylo to snadné, jsem zjistil, kde jsem jej četl. Celý den jsem byl pod dojmem z něho, těch šest slov bylo pro mě největším zážitkem toho dne, ačkoli jsem tehdy mluvil s přáteli, byl osm hodin v práci, četl nějaký román a viděl film. Všechny ostatní zážitky byly podřízeny dojmu z šesti nic neznamenajících slov. To je příklad. A takových podobných, ovšem v různých obměnách, jsou sta. Pasternak, Jesenin, Hora, Halas, Orten, Fikar. Poezie utěšitelka? Snad také. Jistě je namnoze tím, co nám pomáhá nést břímě života. Vím, co říkám, a opakuji: břímě života. Tím docházím k tomu, co jsem řekl: báseň nemusí navozovat přesný, vyhraněný ( a tím ovšem i ohraničený) cit. Stačí, když působí jako klíč, který odmyká jisté zámky. Stačí, když odhazuje písek nad pramenem, který hrká zasutý dole. Rozechvívá nás, činí pozornými a vnímavými. Přivádí nás do podnebí a ovzduší, ve kterém rosteme a můžeme tvořit. Nemylte se, poezie jen zřídkakdy ovlivňuje. Stačí mi a vidím cenu básně pro člověka v tom, když je realizací onoho z pohádek známého magického slova, na které se skály otvírají a uvolňují cesty k pokladům. V člověku ovšem.

(Jan Zábrana, 26. února 1953)

cit. Z ISBN 80-7215- 154-1

. Luzz, kolikrát si přemítám stran atropocentrismu v celé jeho směšnosti (?), možná že právě v slovu je... ten vzájemný průmět relevantní? 

Vědomím.

Aleno,

1. omlouvám se, nenadepsala jsem příspěvek, má reakce byla než rychlou k Safiánovi

2. označit rýmy můžeš jistě i tak

3. osobně kladu do alxu rýmy po šesté slabice běžně, co pamatuji, někdy i další dovnitř hemistichu. Vnímám za standard. První nebudu. Slyšet v originálech. V podstatě se mi ještě nestalo, že bych ten který jev, jenž jsem si pro sebe kdy objevila, záhy nepotkala či konečně aktivně bývala nerozlišila u některého z tradičních autorů v minulosti

(edit. řádkování)

Aleno,

1. omlouvám se, nenadepsala jsem příspěvek, má reakce byla než rychlou k Safiánovi2. označit rýmy můžeš jistě i tak3. osobně kladu do alxu rýmy po šesté slabice běžně, co pamatuji, někdy i další dovnitř hemistichu. Vnímám za standard. První nebudu. Slyšet v originálech. V podstatě se mi ještě nestalo, že bych ten který jev, jenž jsem si pro sebe kdy objevila, záhy nepotkala či konečně aktivně bývala nerozlišila u některého z tradičních autorů v minulosti

vk: Te/raz s tým veršom vyhráme cenu Rúfusa aj skratky. 

Děkuji!

Safiáne, to nic, pod svícnem... a tys byl s textem už nekolikrát. Onu opticko-eufonickou hru si autorka dopřává i v druhé sloce. A nedělá to zdaleka prve ani první. Oblíbená hrátka. 

K3: Mám ráda tvé Mrzuté dítě, kde sis asi rovněž až tolik nevymýšlel, ovšem vlastně vůbec nevím, jak tam ses popasoval s podobnými jevy.

Samozřejmě vnímám a chápu, že tu zrovna kráčelo o velké sepisovací sousto po poměrně náročné anabázi samotné. Nenutím ke správce, když ses s předkládaným textem mořil nad rámec tvůrčí potěchy. Snažím se poukázat na fakt, že by se ti eventuálně hodil souputník, jaký by svedl zeditovat stylistickou stránku cestopisu. 

abab (ve všech čtyřech strofách)

ženský: prší / na návrší

mužský: do uší / přehlušil

...................................................................

(Al: vnitřní rýmy v hemistichu alxu nejsou žádný nadstandard.)

slu...

. slova za slova, ten nejlepší obchod 

K3: Prošla jsem si, za sebe spíš kvůli obsahu než pro formu, jež by si zasloužila ještě péči. Formulace jsou místy poměrně monotónní, čím delší text, tím více repetic. Docela škoda, neboť konkrétní autor může předestřít a zde skutečně i nabídl své specifické vhledy. 

K vytčenému:

Je tam zachovalá (...) a bylo to na celý (...) To mě moc lákalo (...)

Zkus si znovu přečíst třeba pasáž za větou: Je to nejvyšší stavba Vietnamu. 

Časový zábor za účelem základního sestavení textu nerozporuji. 

Pokud bys reportáž upravoval, potom soudím, že společné, leč doposud nesdílené povolání/poslání rodičů i příbuzných ze strany nevěsty by se oplatilo nějak výrazněji propojit, podpořit. Skoro mě napadlo, zda dílem nepatří k jednomu ze spouštěčů někdejších seznamovacích konverzací současných novomanželů.  

Disponuješ očima obdařenýma pozorovacím talentem a pěstovaným pěstitelským citem pro přírodní i řízené jevy, schopnost převyprávět je kéž zvládneš dále rozvíjet. 

Za pakt s Eliotem a kolébání patří se přihrát na písemnou tvář písmáka potutelný spiklenecký úsměv.  

Buď jak dub. Teda urtica.  

Saf: čertvie.

law: neříkám nic, ale na má slova dojde. 

vk: vždy spoléhám na nezdolatelnou jistotu tvého nadhledu, to se vr (což je z Poláčka)

Co taky řikat. 

Slávek, vrzgnem aj verejnoprávne: 

. krátká verze

. dlhá verzia

. do morku větví

Melodie. 

Kvůlivá strize se ještě přihlásím. Těžké pivo filosofa. 

Kedykoľvek, Janka. 

slu: frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

Svádí mě k variaci: ze rtů bych slinu splách // však voda mění / a břehy zkřehly / odráží pocit / skřípe // ach (...)

Nádherný námět. K vyhození ze sedlové brašny. 

(edit. omlouvám se, zdejší řádkování často spletu)

Svádí mě k variaci: ze rtů bych slinu splách // však voda mění / a břehy zkřehly / odráží pocit / skřípe // ach (...)Nádherný námět. K vyhození ze sedlové brašny. 

01.04.2023 18:51:56Časoměrně? 

Baví mě svou dráždivostí až ke kašli, u otloukání slova není jeden nikdy jist, zda odlétlo odštěpků akorát dost anebo přespříliš. 

Safiáne, děkuji za investovanou energii. Při současném tiku písmáka dvojnásob.

Havelok jak stažený z Sherlocka.

Safiáne, děkuji za investovanou energii. Při současném tiku písmáka dvojnásob.

Havelok jak stažený z Sherlocka.

ci-li-link

Okrajem k jiné aktivitě přemítám o dvojčecím efektu právě Vodca s Legendou, podpořeno rovněž variací vyskytující se ve verších a čas to obišiel ako nič povedomé; stromami vyšumí ako nič vedomé.

Souhlas, zde jazyk složí své tělo k nohám klinického logopeda. Na led v sklivci. Ups... ide down!

S díky za vaše reakce.

law, středočeská toponyma jsem zanedbala. Leda že by se tam hloubila cellistovi studna do skály, jenže ta vznikala jinde. Po mracích. Ctím tvůj postřeh.

K překotnosti... musím nahlédnout, jak moc ne/souladná s platným ročním obdobím je archiválie. Bude-li se šiknout, přihraji. Ovšem znáš ji. S určitostí předem možný trénink na léto. 

_MH_: No jo. Naposledy jsem tento... užívala služeb epohlednice a na ni zanášela... báseň. Lopata od Rotrekla to ovšem nebyla, sakra!

Paní Houbelesovou chovám v hluboké úctě. Nebere jich hadrem. 

_MH_: Ani s jarem mě nějak neopouští ta lepivá. Bestie nostalgie? Douška: hned mi bylo jasné, že já se jim vůbec, ale vůbec nelíbím. Mají se!

U obdobných textových zástupců autorčina stylu, pokud si matně vybavuji, jsem mnohdy měla obtíže v rámci vlastní čtenářské percepce s ukázkami trpitelství až demonstrativní intenzity, jehož průmět do těla básně působil na mě jako zatloukání hřebů nebo skřípavé přivírání železné panny. Tu se však docela obstojně s předestřeným textem snáším. Výstižný název.  K srovnání obrat: lopatou jazyka patro nahazuješ Vlasty Bakalové. Subjektivně hodnotím coby nepřemožitelný. 

Surround. 

Luzz, slu...

děkuji. Dle možností. 

Snad

je příčina zanesena

právě v bilateralitě, že

lidský jedinec dokáže

podstatně snáz postrádat

než

splývat. 

Pěkný kousek, v němž bylo lze odpočítávat daktylské stopy, to ano, avšak zjednodušeně řečeno, svými verši je podřazen dvoudobému (českému) jambu. Ve třetím verši pak není realizována proklize, a to vlivem udaného metrického impulzu z veršů předcházejících.