Písmák Samota
"SAMOTA, ledový trn v srdci nedá mi spát. Samota, kyselina v hlavě mozek mi zžírá. svěrací kazajku ve snech vídám. Rána zas bolí, samotu za partnera mám.
zamlčená odpověď
Zalmčenou odpověď,
pramen nezkrotíš,
můžeš jej zabít, stěží oživit,
ševelil potok větvemi stromů
Kámen do života
Zpřetrhané otěže snů,mrákoty světaSkamenným Sluncemv očích či v hrudiulicí tančíteRozedraný snílekna ulici bledne,jak sen o životěDlaň vztyčil k nebi,již nebojuje. Jen škemrámo bodnutí střípkem ledu,o kapku jedu do snu,o kamenné srdce
Inspirace vínem
Usmát se k smrti s děravou číší v objetíústa plná vína dva hadi tančí v jeskyni smíchuozvěnou víno se vrací hadi se klatíkaždý do své jeskyněvíno pravdou mluvilo ozvěnou slov rozeznělo dušiteď s ní tančímjak blázen vysmátý
Snad žiji
Dokonale žít umí
jen ten
kdo se nenarodil
Avšak je možné s sobě
Kolem snění
Padající kapky myšlenek
přes okraj okna
ohýbaly moji duši
stékaly
Pýcha
Má tvář
jak prasklá žárovka
pouličního osvětlení
Pyšně se vznáší
Popel a čajové listí
I z odklepnutého popelaskládali jste sisvé tvářea pak ze dna čajového šálkusnažili jste se vyvěštitsvé sny a touhyjakoby jste nevěděli že i Vyjste jen popel a čajové listí
Sousoší
Sousoší mrtvých ptákůjejichž zobáky trhalymé myšlenky o ulici prasklých lucerenna trávníku zrcadlí se plamínkyzpřelámaných sireka já v slzách zjišťujiže to byl jen dalšíbezhořlavý výplod pravého rukávubezzubého sochaře
3.12.2002
Ježíš opilý
laciným vínem
možná i z francouzských vinic
sedí opřený o značku
Svět je mimo
Svět je mimo
My ho stvořili
či snad zabili.
Tvé rty barvy rudé
.....-.....-......--
Mlha padá
a naše hlavy mění
v šeptavá tajemství
v ulici
...... .....
Naplno křičíme
žijeme s vámi
a doufáme,
že jsme neumřeli
..
Vytvářet příběhy
toť překrásný způsob
jak žít
své samocenství
Střepy
Ztracené
prázdné dny
toť střepy v našich dlaních
co nevíme jak zařadit
--****----**
Ježíš kývl prstem
kostel padl
uvnitř půlnoční mše
prachem zašpiněné tváře
Konec
Odcházíš po těch rozbitých schodech
světla staré věže
nad tebou stín, tmu v očích
a slzy co snad nikomu nepatří
,-,-,
Život plynoucí voda
plna tajemných zákrutů
temných hlubin
Své tajemství nevydá
Dvě mušky
Černá obloha
nesmělá záře posledních paprsků
netopýří křídla
rej vzpomínek nás zaplaví
Jsem trnem
Všechna naše provinění
toť tichá hudba co svádí
k pláči
City vrací se
Poutník
Jsem bezejmenný poutník
prachu a bolesti
jiskřivé touhy bouření
rebelie tří slov
*-*/
Jen pár roztoužených pohledů
za tvůj sametový dekolt
tři linky hrubý črt tváře
tvá ruka co napovídá,
Stíny
Ty křepčící stíny v rytmu tanga
fantazie
potěšění pro oči
bolest pro duši
Nedoplazím se
Devět křížů na rozcestí
znamení hodokvasu
chci pomoct a nemám sílu
v dáli klaun háže mincí
Ateliér samoty
V mém ateliéru samoty
chybí portréty
šťastné chvíle
stáda lidí
Masky
Život smutný zázrak
v ulicích věků
osamělý jezdec
v dnešním prachu
Cesta života
Příliš blízko k smrti
žijeme v těchto přeplněných snech
prachem lidských šlápějí
lásku nevzvýváme
-::-
Jdu odnikud nikam, kamsi
tam, kde ubrečená slova
vzpomínají sama zapomenuta
v záři Pražského hradu
"-"-"
Zářící lampy
tma v ulici kolem mé hlavy
světlo háže mi pod nohy
pavučiny stínů
Co s ní
Jakoby ztratil jiskru v očích,
když hned z jara prodal duši
za dítě v náruči
Teď ho chová na prsou
I sochy pláčou
Jsem sám
pln cizích pocitů
znaven autoportréty chvil
kreslím je do ticha každý den
*-*
Zmařenost nadějí probouzí se
v zítřku
tehdy až v sebezapomnění myšlenky
složíš růži na zdi
*/./*
Taková malá touha
co smutek přehlušila
Taková malá touha
vzít rakev plnou vína
Slzy v děšti
Znáte tu chvíli
kdy je pozdě na smutek
však příliš brzy na slzy
znáte ty chvíle
Noční Praha
Projíždím noční Prahou
v autobuse
a nepoznávám už ani domy
podél cesty
<<-->>
Na kopci stálas
vítr ve vlasech
Já štětcem v ruce
maloval půlnoc
<<!!>>
Ano již i sochař
přemlčel tvá vidění
ve vrásky vlasů ztemňoval
zpívání uprostřed bouře
:::
K ránu od tebe odcházím
jinam tě hledat
Nevím zda víš,
že při tvém narození
Na trhu
Na trhu
přišel jsem za kořenářkou
kolik, že stojí netopýří křídla
dvě pence za kus.
....
Život je sen
uprostřed smrti
život jsou i tvá víčka
zvlhlá slzami
???
Vést další jiný
přesto stejný anonymní život
na anonymním papíře
každý den čistá, nepopsaná stránka
...
Prázdná ulice, prší
chladná dlažba, mokré zdi
mihotající se světlo luceren
mlha, zhaslá oka
"?"
Nevíš náhodou
já vím, že taky hledáš
to místo odkud blázni
své sny berou.
.$.
Svlékla se pomalu
avšak aby neodhalila
najednou celé kouzlo těla
zhasla
<$>
Říkejte mi Hříšníkne pro mé činyale pro lotosové květyjimiž vás zaplavím
_$_
Procházím Prahou
v každém koutě lidský stín
tuším
svítání, lidská mlha
Dopis na rozloučenou
Život je příliš pomíjivý
neboj se
a nezáviď rozkvetlým jabloním
i ony půjdou jednou
>$<
Včera při vašem zapíjení smutku
jsem se smál
dnes sám smutek zapíjím
snad i ten samý
bez názvu
Jsi motýl bez křídel
marně tlučeš do vzduchu
padáš
a budeš
V Tajemství
Stopa opomenutá na tváři
ta postava v rámu dveří
ten prokletý život - Bludiště
Postava nerozluštěné poselství