Vidím to spíš takto: Básník má pokoru vůči prožitku. A ten stlačí slov a pomlk...které neprodává, ale štědře se o něj podělí. Kdo toto kririzuje zjevně není psychicky v pořádku. A tak si zaslouží za své pohrdání jen to nejhorší. A to si nadělí sám tím, že nedostane možnost vstoupit do prožitku o který se básník dělí. A kritiky od takových bytostí si není proč připouštět do srdce nebo mysli.

Básník je na výpravě za poznáním a ne za pochlebováním okolí. A těch nadutých komentátorů je na písmáku (r)asistovaně reprodukovaných - pod zástěrkou zkušenější a umělečtější - jak písku na poušti. A tu bezútěšnou poušť taky vytvářejí.

Přenes se Eli přes to, tak jak se neseš na své nitce k prožitkům. Moc ti to přeji, protože jsi svěží, ostrá a čerstvá.

Iracionální poznání nezpochybňuje vnímání, jen nestaví na rozumu, ale intensitě a porozumění. Úplně klidně nekontinuálně a nelineárně. Pokud je to cesta se srdcem, není to vůbec nebezpečné ani oslabující. A je to i krásné, když naše putování tím rozvíjí neznámé aspekty nás samých. Nenapadlo mne nikdy tomu říkat exkurse, ale má to své kouzlo. 

Poezie dobrá, jen ji prožít!!!

Vášnivě a nezpochybnitelně. Bez pomyslení na uhnutí v poslední chvíli. 

V snažení touha

po nezlomném základu?

.. je a vidět není

když po něm 

du

Má to koule!!!

Bylo by na nic mít ty koule jen pozlaceny

..povrchním cynismem 

nesmazaných včerejšků..

V snažení touha

po nezlomném základu?

.. je a vidět není

když po něm 

du

stále plné neočekávaných objevů až po okraj. Pulsují a nenuceně třpytí. Z prázdnoty do naplnění. A dál bez obav do neznáma..

...mnoho jsi nahlédl, jen podstata moře, jeho Tajemství, mystérií a magičnosti se sama svou bezmezností stále rozlévá - hnána větrem - dál a dál. Vhled jsi však udržel a vynesl na povrch. Za to je třeba dát znát úžas a dík a poděkovat za možnost nahlížet do otevřených průniků ukrytých ve Tvé básni. Nebyl to snadný vhled, ale je zajisté přesný co to jde.

Šťastný let !

Báseň, know-how i friendly pack nesou z mého pohledu víc

než řemeslné zpracování.

A tím je umění, které nedrhne o dekadenci, nechává na sebe vplývat svou svobodu a netajíse tím. Raduje se ze své nevinnosti a přitahuje nové výzvy. Prosytila jsi to krásnem a nabízíš svou čistou cestou přijetí toho prožitku. Neobnošeně a vlídně. Svěže. Děkuji 

:) oheň! Jen důkladně...

Za mne: je to pokus na první pokus úspěšný

kotva do černého

v plavbě do poezie modernější svobody

:)

Ano, objevovat co je za hranicemi známa je učit se život.

A za ten risk náleží vlastní skušenost a poznání,

jestli život dává

nebo život bere.

..taková je sázka na své rozhodnutí toulat se v Tajemství.

:)

Děkuji, za takovéto básně se stále rád vydávám nahlížet do oken těch, kteří si je nenechávají jen pro sebe. Co mají jádro bez příkras, ale každá pomlka i slovo je plné krásna o poznávání toho, co vždy neúprosně vyvstane a naplní přítomnost neznámem.

Děkuji a rád dodávám, že posíláš krásné vzkazy na dálku:) 

Toulat se a poznávat neznámé 

je podle mne víc vzrušující a krásnější než stydět se

v samotě své vášně a touhy. 

Ať už ty představy víří v tak žhnoucích emocích

jako tady Tvé.

Svobodě nelze poroučet. Ta je vedena jen volností.

A v ní ani ty nebudeš sama.

Líbí se mi,

že by jsi šla za představami kamkoli

:)

Toulat se a poznávat neznámé 

je podle mne víc vzrušující a krásnější než stydět se

v samotě své vášně a touhy. 

Ať už ty představy víří v tak žhnoucích emocích

jako tady Tvé.

Svobodě nelze poroučet. Ta je vedena jen volností.

A v ní ani ty nebudeš sama.

Líbí se mi,

že by jsi šla za představami kamkoli

:)

Líbí se mi ten pocit, že by jeden utekl, ale svou vnímavost si musí prožít celou...a ona tu i celá je. Mě nevadí ta natáhnutost. Je jak čas, který v těch chvílích plyne přesně tím tichým odkapáváním, které v tichu mezi kapkami prohlubuje svou intensitu. Musím říct, že je to přenášecí báseň a do toho pokoje mne svou vizí přenesla. Takže se jdu z těch podmanivých pachů teď opláchnout a vydýchat :) 

dotkla se 

potěšila.

Děkuji

:)jednou jsem o tomto četl zcela přesný vhled. Bylo to takto:

Na internetu může být každý kýmkoli. Tak proč ale je tu naprostá většina za dementy? 

Písmák to taky nevynechalo, i když by se mohlo zdát, že ta šance je větší..no, je dobré si uvědomovat, že každý okamžik je propojen s Tajemstvím. Ale dement má za to, že je spojen se svým názorem z pohledu stáda točícího se v kruhu.

I když je to cesta do pekel...neví, že o svém srdci a tichu vlastně nic nového neví. 

Řekl by jsem asi toto: když to co děláš nebude mít chybu, nikdo nebude mít na to tě kritizovat. Bude jen cosi mumlat a hatit si své vlastní šance. ..Ale asi tomu nebude chtít ani věřit:)

:)tento týden jsem to všechno kolem vyházel a je to.  Sice to trvalo, ale je to. Tak to funguje i ve směru dovnitř. Nebylo to pomalu a z lehka. Naprudko to  s mnohým netušeně zatřepe. A pak ty jistoty uvnitř spláchne a je to vše zase ve větru. Ono je to v pohodě, že jediná jistota je změna a taky smrt. Čtvrtý odstavec je fajn. Točit se pořád kolem sebe je nuda. Nedat nudě sebe samotného, ani na minutu života...kdo to může říct, že vždy tančí na všech hranách se štěstím a necouvne nebo nepoleví ?

Krásná, magická, ..šeptá, plyne..

Je pěkné se oprostit od definice poezie. Zůstane prázdný prostor v tichu. Vytvoří se klid, ve kterém to slovo nebude mít všechny ty rysy, které - snad nikdo ani nepotřebuje - aby mohl prožitku a intensitě dát svůj čas a zhodnotit jej. Bez zahořklosti, bez zkreslování...hledáš, nacházíš, ..krásné:) Děkuji

Nadoblačnost s pouští sluší. Horizontům neznáma. ..svět pomatených snů rád bere na výlety ..tam..

Mujer guerrera errante ...en sí es un arma. Guerra de la libertad mata. Esclavitud dentro.

Tak na to jsem čekal: cíl dosažen, takže padnutí - i když bez povzdechu - zcela žádné. Přijde mi, že dosažené cíle mají povznášet, i když cesta bude se vším vypětím. Tedy je třeba napřed nebojácně mířit a následně rozvrhnout síly, aby místo úmoru nadešla radost. 

Moc pěkně jsi panoramu pošetilosti vs poznání vystihla. Cíle sebestřednosti se o putování nezajímají. A jsou únavné a vyčerpávající.

Nad svým osudem lze jen jednou zakroužit, jen se s ním vydat. jen neuhnout ani nepolevit. Raději naboso a ... víc přímka,  míň kruh. Nemá jindy, zná jen originál. Oceán je nikdy nekončící bouře. Mám za to, že ses mnohokrát potkala, ale vůbec se takovou neznáš...i když si na sebe vzpomeneš. Je v tom vtip, trik i úžas. To umění se rádo propojí s talentem a intuicí, která vpluje do nikdy nekončící improvizace.

Pokusím se vydat se do neznáma interpretace a pochopení.

Bez jha tíhy zaslepených kultur

těším se na zítřejší ráno

..ze včerejšků klesá rozptýlený prach 

v mém srdci znám vzrušující doteky přátelství,

které nerespektují oči dravců

(Ještě že těkavý proud času odpoutává lodě od břehů,

a ty mizí za obzory poznání do-nez-ná-mých-pří-sta-vů)

Souhlasím s Luzz, mezi řádky je mnoho a velmi rád sleduji tu přesnost ženské intuice, která se nenechá zotročit líbivostí.

Dievča z lesa dodává opravdu potřebný vhled - nutnost vložit svou energii do zkoumání zákonitostí vedoucích náš život je hodna osudu člověka.

Musaši vidí správně. Zítřek není, je jen přítomnost. Nikdo netvoří budoucnost. To je jen pozlátko pro ty, co se neumí vyrovnat se svým osudem nás jako smrtelných bytostí a svůj život vedou v chaosu.

Lawender..proklouznutí pod hraničními prahy je díky Tvým přesným a nabroušeným tahům zkušeností pro radost. Neboříš, procházíš. mizíš.

Marhelo děkuji, pro básně, a ty co je píší, je největší výzvou zažít svou poezii přímou zkušeností a s ní využít ten prostor, který dostaneme díky zásahu ticha uvnitř svého nitra. Neplýtvat náboji a mířit přesně a v pravdě. Pro svobodného ducha.

Myslím, že mohu napsat, že všeci co pro Tebe zanechávají své dojmy byli díky Tvé básni v dosahu těch nábojů. O tom je do jisté míry zmínka California Memory. Z toho co takto znám z vlastní zkušenosti je umění člověka vytváření činů ze základu, který v nás zanechal dotek Ticha. Nutno podotknout, že zde není místo pro lámání tohoto pro osobní prospěch. To je čistě pro náš vztah s Nekonečnem a naše putování v rozvíjení vědomí. Každá slabost a sebedůležitost je nakonec ten prvek, který se projeví jako zcela zničující.

Musaši to podle mne taky trefil. Stopa anarchie v básni není pro nevyzrálou pomatenost, ale pro ty, kdo mají zodpovědnost za všechny své činy. A to do posledního. Pak to není anarchie, ale disciplína potulných bojovníků.

Pokud tato neuzavřená rozmanitost kontaktů naši energii osvobozuje, lze se dívat do intensity tváře tichého doteku, který jsi přinesla a já Ti za něj děkuji. Ty setkání jsou opravdu neodmítnutelné a což jsem nevěděl (dievča z lesa) väzby vznikajú na základe rozmanitých zákonitostí. Vždy jsem měl za to, že to znamená být v pravý čas na pravém místě:) Pokud se tedy bavíme o vazbách, které nezotročují, ale osvobozují. 

Nutno říct, že o tomto se nebavíme jen my a dnes. Uvědomovali si to všeci, kteří se vydávají a vydávali do neznáma, když přkračovali hranice sebe samých, že člověk jako takový nestojí uprostřed vesmíru, ale je jen jeho droboučkou součástí. Setkal jsem se s tím, že strážci poznání dávných lidí poznání se k tomuto stavěli takto:

Moudrost není vlastnictvím jednoho člověka. Všichni bychom měli jednat v souladu s moudrostí a ve svém vědomí ji využívat i když nepatří jen jednotlivci. Moudrost znamená vlastní ověřování dávných i nových představ o nacházení přírodního zákona. 

Každý den v tomto je nový a mne velmi těší setkání, která se váží samy od sebe:)

Krásná:)

V takovém střízlivém klidu se postavit na vlastní nohy, vytrvat a neuhnout, to je opravdu cesta k prožitku a ne k doměnce. Velmi rád jsem našel a četl.

Pokusím se vydat se do neznáma interpretace a pochopení.

Bez jha tíhy zaslepených kultur

těším se na zítřejší ráno

..ze včerejšků klesá rozptýlený prach 

v mém srdci znám vzrušující doteky přátelství,

které nerespektují oči dravců

(Ještě že těkavý proud času odpoutává lodě od břehů,

a ty mizí za obzory poznání do-nez-ná-mých-pří-sta-vů)

Souhlasím s Luzz, mezi řádky je mnoho a velmi rád sleduji tu přesnost ženské intuice, která se nenechá zotročit líbivostí.

Dievča z lesa dodává opravdu potřebný vhled - nutnost vložit svou energii do zkoumání zákonitostí vedoucích náš život je hodna osudu člověka.

Musaši vidí správně. Zítřek není, je jen přítomnost. Nikdo netvoří budoucnost. To je jen pozlátko pro ty, co se neumí vyrovnat se svým osudem nás jako smrtelných bytostí a svůj život vedou v chaosu.

Lawender..proklouznutí pod hraničními prahy je díky Tvým přesným a nabroušeným tahům zkušeností pro radost. Neboříš, procházíš. mizíš.

Marhelo děkuji, pro básně, a ty co je píší, je největší výzvou zažít svou poezii přímou zkušeností a s ní využít ten prostor, který dostaneme díky zásahu ticha uvnitř svého nitra. Neplýtvat náboji a mířit přesně a v pravdě. Pro svobodného ducha.

Myslím, že mohu napsat, že všeci co pro Tebe zanechávají své dojmy byli díky Tvé básni v dosahu těch nábojů. O tom je do jisté míry zmínka California Memory. Z toho co takto znám z vlastní zkušenosti je umění člověka vytváření činů ze základu, který v nás zanechal dotek Ticha. Nutno podotknout, že zde není místo pro lámání tohoto pro osobní prospěch. To je čistě pro náš vztah s Nekonečnem a naše putování v rozvíjení vědomí. Každá slabost a sebedůležitost je nakonec ten prvek, který se projeví jako zcela zničující.

Musaši to podle mne taky trefil. Stopa anarchie v básni není pro nevyzrálou pomatenost, ale pro ty, kdo mají zodpovědnost za všechny své činy. A to do posledního. Pak to není anarchie, ale disciplína potulných bojovníků.

Pokud tato neuzavřená rozmanitost kontaktů naši energii osvobozuje, lze se dívat do intensity tváře tichého doteku, který jsi přinesla a já Ti za něj děkuji. Ty setkání jsou opravdu neodmítnutelné a což jsem nevěděl (dievča z lesa) väzby vznikajú na základe rozmanitých zákonitostí. Vždy jsem měl za to, že to znamená být v pravý čas na pravém místě:) Pokud se tedy bavíme o vazbách, které nezotročují, ale osvobozují. 

Nutno říct, že o tomto se nebavíme jen my a dnes. Uvědomovali si to všeci, kteří se vydávají a vydávali do neznáma, když přkračovali hranice sebe samých, že člověk jako takový nestojí uprostřed vesmíru, ale je jen jeho droboučkou součástí. Setkal jsem se s tím, že strážci poznání dávných lidí poznání se k tomuto stavěli takto:

Moudrost není vlastnictvím jednoho člověka. Všichni bychom měli jednat v souladu s moudrostí a ve svém vědomí ji využívat i když nepatří jen jednotlivci. Moudrost znamená vlastní ověřování dávných i nových představ o nacházení přírodního zákona. 

Každý den v tomto je nový a mne velmi těší setkání, která se váží samy od sebe:)

Pokusím se vydat se do neznáma interpretace a pochopení.

Bez tíhy zaslepených kultur

těším se na zítřejší ráno

..ze včerejšků klesá rozptýlený prach 

v mém srdci znám vzrušující doteky přátelství,

které nerespektují oči dravců

(Těkavý proud času odpoutává lodě od břehů

ty mizí za obzory do-nez-ná-mých-pří-sta-vů)

Moc se mi líbí. Líbí se mi, že není promyšlená, že je živelná. Je poznat, že jsi ji vrhla na papír stejně rychle, jak se ona vrhala do vědomí. Je to co nejlépe vystižená neviditelná přítomnost něčeho málo povšimnutého. Něčeho, co se nežene do popředí, co má jinou zkušenost než naše všední já. Vnímám tu soustředěnost postřehnout tu prchavou přítomnnost v co nejširší paletě pocitů, emocí a vhledů. Syrovou tvář poznání v teple bezprostřední vstřícnosti vůči ní. 

Moc se mi líbí. Líbí se mi, že není promyšlená, že je živelná. Je poznat, že jsi ji vrhla na papír stejně rychle, jak se ona vrhala do vědomí. Je to co nejlépe vystižená neviditelná přítomnost něčeho málo povšimnutého. Něčeho, co se nežene do popředí, co má jinou zkušenost než naše všední já. Vnímám tu soustředěnost postřehnout tu prchavou přítomnnost v co nejširší paletě pocitů, emocí a vhledů. Syrovou tvář poznání v teple bezprostřední vstřícnosti vůči ní. 

Připojuji se nebýt marným z meteorologických důvodů a těší mne, že se umíš s radostí a bez vrásek dívat za dosah zdání předpovědi počasí. Opravdu se touto bezprostředností nebojím, že by byla Tvá záhuba. Naopak.

*:) Inaki. Děkuji tomu krásnu, na kterém plují ty doteky časem

Pokud by ostrovy našeho vědomí byly přesně kruhové - a nevylučuji, že jsou - můžou to být i kružnice (o přesných středech.) .. 

V krátkosti: je to přesně tak:) ...není to o diskusi, je to o zkušenosti za horizontem. Možná se tu spíš rozprostírá praxe vydestilovaného Ticha a odvahy. 

A o rozprostírání - řekl bych - stále je všechno přichází jen jednou a po prve. Originál je nezaměnitelný. A to je naštěstí svěžest, které se nemá smysl vyhýbat. Vše ostatní jsou obrazy originálu. A kopie těch obrazů.

Opět se dotýkáme nevyslovitelného. Básně si dovedou nést náboj originálu. Pokud tu kdo rozprostírá toto, ..má to smysl. Ta pouť má smysl.

Čin by jsem nalézal ve vnímání neznámého. V tichu a tam, kde ještě žádná slova nejsou. Praxe snad nejsou prvořadě až tak činy díla, jak činy vnímání a poznání. Ty teprve umožňují vytvářet. Vytvářet kolem doteků intensity a porozumění.

Kořením jsou i čiré gesta, které vedou ke svobodě. Není proč lpět na svých dílech, když by odkláněly od rozšíření vědomí. Vše toto je jen praktická pomůcka k rozvinutí pozornosti. 

Mám za to Štírinko, že píšeš o tom, čím je v těch činech světlo a ne tmářství. Vždycky k tomu máš velmi blízko:) A to je na Tvém základu i koření tolik přitažlivé i stabilní. Působí to jak poledne krásného dne. Tiché a vlídné. Ovšem jádro se vyjevuje až za iluzí zdání.

Čin by jsem nalézal ve vnímání neznámého. V tichu a tam, kde ještě žádná slova nejsou. Praxe snad nejsou prvořadě až tak činy díla, jak činy vnímání a poznání. Ty teprve umožňují vytvářet. Vtvářet kolem doteků intensity a porozumění. Kořením jsou i čiré gesta, které vedou ke svobodě. Není proč lpět na svých dílech, když by odkláněly od rozšíření vědomí. Vše toto je jen pomůcka k rozvinutí pozornosti. 

Mám za to Štírinko, že píšeš o tom, čím je v těch činech světlo a ne tmářství. Vždycky k tomu máš velmi blízko:) A to je na Tvém základu i koření tolik přitažlivé i stabilní. Působí to jak poledne krásného dne. Tiché a vlídné. Ovšem jádro se vyjevuje až za iluzí zdání.

:)..s Tebou krásně!

Krátce, přesně, vně i uvnitř

podprahové ze srdce

s jemnýma vlnkama tetelení

nereznou:) ... stálé tou náladou...

...má plno vitálně světlých míst, doteků a postřehů. A ty obklopuje ponurost, snad melancholie? Své by udělal lehký dotek optimismu nebo humoru. Stačí dát prostor

Je kam se vydat, jih nemusí být plotem, ale obzorem, horizontem, výzvou. Přestat přítomnost jímat tím co bylo, nepropojovat s tím, co je přítěží.

Barvy pocitů (člověka i stromu) mají s čirou přímostí intensity mnoho neznámých významů. A rády zavedou do bezejmenného neznáma.

*:)Mini báseň v maximálně svěžím světle..

Krásné Danny, stále lepší atmosféra

:)nevadí to!

Udělali jsme vše nutné a ještě trochu navíc

a nebo jsme neudělali nic, ..čím by jsme se zotročili. 

Takže ... úspěch je velmi iracionální skutečnost nepodléhající lidským měřítkům. Nejsme tu, aby jsme se zdomácňovali na tomto světě, ale abychom putovali do Nekonečna. Život je jen malá objížďka a tak by neměl být tak předimenzovaně zdůrazňovaný, i když je to fuška s ním být na všech rovinách v souznění.

Vždy si vzpomenu na jeden článek z časopisu o běhání. Byl o muži, který žije mezi Francií a Španělskem. Jsou tam všude jen hory a jeho od mládí těšilo po nich běhat a to velmi dobře.

Byl tedy ještě ve škole, dejme tomu v šesté třídě a učitelka se všech ptala, čím by chtěli v životě být. Na to on jí řekl, že by chtěl být šťastný.

Ona mu obratem řekla, že zřejmě neporozuměl otázce. Na to on jí odpověděl, že ona zřejmě neporozuměla životu. 

Mám za to, že tím největším štěstím je, když nás vychovává náš svobodný Duch. Pak to všechno šlape a krásně do sebe zapadá, i když se nikdy nedozvíme, k čemu to všechno vede. Do plánů Ducha a Síly nikdo nevidí, můžeme se jimi jen úspěšně nechat vést, i když to vždy nemusí dávat smysl, je to vždy to nejbezchybnější, co nás vede.

V praxi pak nejsou žádné paradoxy, protože v tom co nás vede se nepočítá s tím, jak se k tomu bude člověk chtít stavět po svém, ale je tu jen prostor pro přesnost a bezúhonnost. Nemá smysl běžet někam, kde se nesetkám se svým štěstím, i když vůbec nevím, v čem se všechno mé štěstí prtojeví. Učit se život je věcí cest, které mají srdce. Jinak to vždy bude bolet a nikdy s tím nebudeme zajedno.

Je jedno, kam nás zavedou. Je to jediné co máme a když přijdeme o tuto pouť, nemáme už vůbec nic. 

:)tak z tohoto pohledu nemá smysl pracovat na tom něco od života očekávat, ale pustit se a plynout a radovat se, protože život stejně skončí dřív než se nadějeme. A tento zisk má smysl, protože bezchybnou radost nám nikdo nemůže vzít. Tu si naše energie pamatuje a nedá se to šidit.

To není výzdoba jeskyně, ze které by jsme nechtěli odkápnout. To je čas, ve kterém jsme putovali se svým svobodným Duchem.

:) pokud jí nebylo teplo

muselo to být opravdu vyhrocené

Ano, to souvisí. Fyzicky náročná práce s náročností objevování nových horizontů souvisí velmi hluboce. I když tomu rozumem nerozumím ani trochu, ze zkušenosti vím, že práci v jejím účinku nic nenahradí. Moje tělo mne má rádo, jen pokud mu toto dopřávám a neptá se, jestli to chci a nebo mohu. Prostě máknout si je jak dýchat z hluboka a přelétat hřebeny hor.

A když už musíš něco změnit tak, že to někoho stojí život, nesmíš toho litovat, ale prostě vědět, že jednou stejně tak někdo může zasáhnout do tvého života. A taky to nebude potřeba zahalit do smutku nebo lítosti, ale prostě do skutku, za který bereš zodpovědnost a tím to končí. Proto se mi tady ta báseň tak líbí. Protože báseň o chvílích na pokraji smrti má tu sílu toho okamžiku, kde vládne jen vůle a síla. A dějí se zázraky, pro které nejsou slova. Bez přítomnosti smrti není žádný úžas ani tajemství. A u kormidla je intensita. Mám za to, že o tomto jsi chtěla psát, jak jsi s večerem brala do rukou životy těch, co rostou na Tvé zahradě.

Sirup a Lišaj

Omlouvám se, je pravda, že jsem vnímal tvou reakci ironicky, teď vnímám ten lehčí tón i s Tvým výkřikem. Rád by jsem tedy tvůj den proměnil do zcela jiné atmosféry a odlehčil tomuto večernímu setkání, protože .. skutečně jsem pochopil, že se Ti báseň opravdu líbí ... a je v ní opravdu dost vrstev pro kohokoli, kdo se jimi chce provést.  A s prací a s živly na zahradě je jistě ještě více strhující :)

-sirup a lišaj

Pro mne vzácnost, ty si vystačíš se svou povrchností. Prostě se tak nějak podobáš těm, co je žene doba do toho měřit všechno sebou samým.

To je právě ten problém s tím, když si někdo jen něco myslí ... nebo nemyslí, ale už nemá na to být potichu a vnímat.  A nechápe, že v básních se přesahem bez pomyšlení prožívá nepochopitelné a ještě ani nemá snahu o to, že by si pobral, že ta povrchnost je na jeho straně. Což je bohužel zcela typické pro dnešní dobu, ale to nic. Jsi její další oběť. Zkusil jsi to a prostě .. střelil vedle. 

Tulák vždy píše básně s tím, aby se těšil ze svého toulání.

Píše je pro svého Ducha a pro všechny, kteří si přejí naslouchat.

Toulá se, protože si přeje nalézt víc než se říká,

že se nalézt dá. A dokud žije, tak to hledá.

Musí být upřímný v tom, že nic neočekává,

protože ví, že se dívá na Tajemství, které nebere konce.

To je jeho umění i odměna. Má jen svou pouť. 

A tu si pěstuje se smyslem pro krásu. 

I mě se líbí ta nekrocená spontánnost s upřímností  vůči tomu, co s láskou následujeme.  V patnácti by jsem to asi tak zahuštěně dohromady nedal. Tu přitažlivou náklonnost nechat se unášet naplno a nenávratně šeptá vítr sám od sebe v každé době. A když nejsme pohodlně zdomácnělí, tak má Sílu nás vzít s sebou. Takže to ani není náděj, ale živoucí  šance..

Tulák vždy píše básně s tím, aby se těšil ze svého toulání.

Píše je pro svého Ducha a pro všechny, kteří si přejí naslouchat.

Toulá se, protože si přeje nalézt víc než se říká,

že se nalézt dá. A dokud žije, tak to hledá.

Musí být upřímný v tom, že nic neočekává,

protože ví, že se dívá na Tajemství, které nebere konce.

To je jeho umění i odměna. Má jen svou pouť. 

A tu si pěstuje se smyslem pro krásu. 

I mě se líbí ta nekrocená spontánnost s upřímností  vůči tomu, co s láskou následujeme.  V patnácti by jsem to asi tak zahuštěně dohromady nedal. Tu přitažlivou náklonnost nechat se unášet naplno a nenávratně šeptá vítr sám od sebe v každé době.

Krásné...jak velmi velmi skoro nepostřehnutelně a nenápadně něco roste 

a něco pomíjí.

Mám za to,

že kromě smrti je jediná jistota změna.

...a není se proč ptát, k čemu povede, pokud nám přináší svobodu. 

Ještě o ní nic nevíme...ale už se jí účastníme a možná bude tak dlouhá a nepředvídatelná, že se nikdy nebudeme účastnit celého poznání. Ale pokud by jsme se jej na svou zodpovědnost neúčastnili už teď... jak by jsme tu změnu mohli i sebenepatrněji uskutečnit? ...no ona se ta kapka jednou taky vypaří a pak ta báseň může pokračovat o mracích proplouvající horizonty...

A mám taky za to, že je všude spousta kapek, které se ke všemu upínají  toužebnými představami(jako ta v básni), ale vůbec nic nevěnují představivosti. A právě ta je zdrojem představ. Takže budu klidně kapkou nespoutanou představami, ale o to s více nepředstavitelně se rozvíjející představivostí. 

Pak by v tom

...a nic...

nebyla ani trocha ničeho nesplněného, co se snad potřeb týká. Byla by tu jen změna..která by nenesla nic o úspěchu nebo neúspěchu, ale jen radost, že jsem to všechno vnímal a ne jen chtěl podřídit sobě, protože jsem byl kapka.  Ale v jeskyni je situace velmi specifická, protože tam většinou nefouká vítr.  Kapky v bouři asi ve svých plánech moc jistých představ nemají...jsou takové toulající se i bez svědků v okolí

Je podobná momentom

premostenia

dvoch ohromujúco vzdialených

sfér

To zní ve svém tichu opravdu mistrovsky harmonicky (v kontextu celé básně). A působí přímo ve vesmírné úrovni, stejně jak v té jemné vnitřní. Když se jedná o dotek smrti není se dál na co ptát..

         ..je podobná momentom premostenia            dvoch ohromujúco vzdialených            sfér..

To zní ve svém tichu opravdu mistrovsky harmonicky. A působí přímo ve vesmírné úrovni stejně jak v té jemné vnitřní. Když se jedná o smrtelné rány .. není se dál na co ptát..

jemné a přesné

..v každou novou chvíli

jedna nepodobající se žádné

určí směr

a o září celou příchozí scénu..

Jde ti to, je to tam. Zahuštěné, vydestilované, zářící :)

Básně co přesahují hranice sfér jak nic a vrací se z vesmíru s nákladem ticha si snahu o ně zasluhují. A tato má svůj přesah a odhmotněnou lehkost. A to něco navíc je opravdu působící a příjemné.

JE krásná!

Ticho v ní je tak pronikavé...úplně s jiným nábojem a je i průzračnější - chci nějak říct vyzrálejší - určitě se trefuješ v té nesmírné rozlehlosti možností do jejich nejzářivějších oblastí. 

*:)

*:) život v kráse .. se žije krásně. A není to vůbec těžké. V tomto umění vidět a poznávat je Tvoje báseň stejně tak svěží a plná tónů a vůní. Děkuji Ti za příležitost se s ní setkat.

Být i plout s tím

co pohltí i osvobodí a nikdy, nikdy nedohořívá,

...kam bychom se bez toho mohli vydat...tiché poznávání

Poznat až do dna musí být smutné. Vydat se tam, kde jsou proudy bezedné je krásné i nanejvýš smělé...sama to upřesňuješ - životodárné.

Uměnim umělců je prázdno, které se nikdy nedá zcela naplnit, vždy se objeví štěrbina, kterou se dá uniknout k nevyslovitelnému.

*:)

Stále tady na tomto světě to samé...:)Jedni píší autorské básně, kterými sami sebe uvádějí jako osoby, které je třeba respektovat

...ti ostatní nechávají své srdce, aby se těšilo vyznáním o své pouti neznámem. Neopakovatelné a osudové. 

Ti co nejsou na své pouti nikdy nemohou rozumět těm, co po ní den za den putují. Věčnost není slovo. Je to nevyslovitelná skutečnost, před kterou lze stanout v úžasu a možná že jí i dosáhnout. Rozhodně je výzvou se o to pokusit. A vůbec ne náhodou a nebo jen v myšlenkách.

Ten konec ...  je prostě skvělý*:)

*:) výstižná a ne dlouhá, do takové se dá vložit nejvíc

.. i pod něčím na oko zdánlivým

plynou vědomé proudy

O cestě k nim a s nimi nerozhoduje rozum,

ale neustupující volba 

..a o úspěchu nebo selhání rozhoduje každý sám

Těmto básním naslouchám rád celým srdcem,

těm, ve kterých nejde o příkrasy, ale o zásah do jádra, kterým je přítomno. Ať je jaké chce. Přebytečné opadá samo a cíl je za horizontem. Tak jdem!:)..nebo letíme?

Těmto básním naslouchám rád celým srdcem,

těm, ve kterých nejde o příkrasy, ale o zásah do jádra, kterým je přítomno. Ať je jaké chce. Přebytečné opadá samo a cíl je za horizontem. Tak jdem!:)..nebo letíme?

Prázdno mezi hvězdami svá tajemství vydává i pohlcuje a nám nezbývá nic jiného než to tak přijmout a přizpůsobit se. 

Mohu se přidat jen hlubším porozuměním než kritikou. Je to tak lehčí:) Impuls a jeho vliv působí sám a volně. Jeho destilace do básně způsobuje soustředěný vhled a ne jen plytký postřeh

:)jj...za jeho půlkou to lze nahlížet zcela zřetelně. Pokud si někdo nemyslí, že je nesmrtelný...což je asi většina těch, co si myslí, že nesmrtelní jsou.Život je nutno žít v celém panoramatu bez jistoty, že v něm vůbec jde o nás jako takové. Pak má v něm slysl jen to přítomné v tuto chvíli. Ať už je to jakékoli. Mám za to, že srdci je bližší krásno a tajemství v něm než všednost a rutiny. 

Krásná, plná báseň, ticho v ní a ... Ty.  V každé kapce:)

*:) potěšení, se kterým se srdce rádo setká a raduje

upřímně a bez čehokoli ironického

...ta souměrná urovnaná a nenucená hladkost...na oblastech vitality...

Je krásné jedno vlídné tiché 

ano

na každém vhodném místě

než ty hromady bezduchých NE v nemocných hlavách

:)

v těch impresích pěkně svítá skrz čočky a lupy, ..jsou opravdu záměrně postavené proti sobě? ..nebo se tak postavily samy..:)...tak účinně

Rád se dívám tam,

kde se děje to,

že čas nemá masku z neodbytného naléhání...

...aby to neodbytné naléhání šlo nově a nově a nově a nově nalézat, odhalovat, zpracovat, vtělit. Máš návrh, kde jinde než v černé nekonečné...?:)

Příjemné vyznání z poznání. Ticho se prohání absolutnem. A nás se ty vlny snaží naučit, jak na nich plynout. Cítím z toho esenci času, ve kterém se takto tou dobou Země přímo koupala. Chtělo by to sladit s aktuální hladinou vědomí...vydestilovat a uchopit. 

Když budeš na tom stejném místě dnes,

kde jsi byla včera,

už tam nebude to co bylo. Bez obav můžeš uvidět to, že už tam není a nikdy nebude něco, co nemělo žádné jméno a přesto ti to dalo radost. A už ani nenajdeš stopy, odkud to přišlo a kam se vytratilo. Zbyde jen prchavý okamžik, že není pro nic a nikoho času nazbyt. 

A v něm citelný pocit, že i my se ve svých stopách nemůžeme zrcadlit, protože se k nim nebudeme mít možnost vrátit. Jako to, co zmizelo.

Víc než myšlenkám je to blízké projevům nezvratných proměn. Naprosto nezvratných...není to přes roky, je to minutu za minutou. Ani si toho nevšímáme

:)rozum by vždy kupoval a hned to splácel jen svou cenou. Duše a kupecká mentalita?...to nejde do sebe. Ale nevětráno za plícemi, dobře mířeno...než si to ukládat na hřbet, raději uletět. 

Hned se tam podívám...a větrám:)

Nenápadně přitažlivá tichou emocí co slídí po životě. A nachází. Vycentrovaná tam, kde se vynořuje...líbí se mi Tvůj náměr a trefy na první dobrou.

Nic není tak jednoduché a samozřejmé, jak by se zdálo. Nestačí věřit. Musí se tomu věřit a v sázku dát život...pak vše nabírá svou vlastní sílu. Každý nádech a výdech je nový proud života a jeho vír. 

A ještě přidáváš kapičky z Tajemství bez konce. Rád jsem se nadechl:)

Není to nic příjemného

proměnit tajemství 

v hloupě zbytečnou povrchnost.

...ten směnný obchod k tomu opravdu velmi sedí. Je nutné z toho nebýt rozmrzelý a už vůbec ne krvácet...

Zcela nekompromisně bez hluchých míst

...málo tak intenzivních setkání, potěšení z pestrosti, hloubky a hledání. Vyrovnat se s neopakovatelností všude kolem i v nás, co na nikoho nebere ohledy.

Připojuji se k oslavě a díku:)

:)no, za hradby zřejmě mířil, ale nežárlil bych na to, proč asi...takže by jsem hlouběji kritizoval jen okamžitý nedostatečný rozhled žárlivosti...což není třeba brát vážně...žárlivost niky ničemu nedala křídla, jen přistřihla...

Eňo ňuňo je krásné číst to, co srdce si po sobě  přeje vidět. A to jen proto, že se přece samo neošidí a nepodlehne cizím těžkým nepřejícným myšlenkám, na kterých není skrz naskrz nic pěkného.

Je naopak dobré ukázat na ufňukamé fňukálky, co se těší jen z děsivých myšlenek a na srdci nemají nic, co patří k letu volných ptáků.   

A říct jim...s tebou →a s tebou → a s tebou...nepoletím♥☼↑

:)

PROSTĚ HAVAJ

Deset  surfařských ..., jak žít v pohodě, bez práce a starostí.

1. Nikdy nesuď den podle počasí, ale podle vln. 

2. Nejlepší věci v životě nejsou věci.

3. Přiznej si - tolik si toho pamatovat nemusíš.

4. Mluv potichu a oblékni si nápadnou košili. 

5. Cíle jsou zbytečné - nemířený šíp se nikdy nemine.

6. Kdo zemřel s nejvíce hračkami - přesto zemřel.

7. Věk je relativní. Když se octneš na druhé straně kopce, začneš nabírat rychlost.

8. Jsou dva způsoby, jak být bohatý - buď pracovat víc, nebo si přát míň.

9. Krása je vnitřní, vzhled neznamená nic. 

10. Když není déšť, nebude ani duha.

Jako motýl si to každý musí zjistit sám...:)))

PROSTĚ HAVAJ

Deset  surfařských ..., jak žít v pohodě, bez práce a starostí.

1. Nikdy nesuď den podle počasí, ale podle vln. 

2. Nejlepší věci v životě nejsou věci.

3. Přiznej si - tolik si toho pamatovat nemusíš.

4. Mluv potichu a oblékni si nápadnou košili. 

5. Cíle jsou zbytečné - nemířený šíp se nikdy nemine.

6. Kdo zemřel s nejvíce hračkami - přesto zemřel.

7. Věk je relativní. Když se octneš na druhé straně kopce, začneš nabírat rychlost.

8. Jsou dva způsoby, jak být bohatý - buď pracovat víc, nebo si přát míň.

9. Krása je vnitřní, vzhled neznamená nic. 

10. Když není déšť, nebude ani duha.

Jako motýl si to každý musí zjistit sám...:)))

PROSTĚ HAVAJ

Deset rad z jedné surfařské hospody, jak žít v pohodě, bez práce a starostí.

1. Nikdy nesuď den podle počasí, ale podle vln. 2. Nejlepší věci v životě nejsou věci.3. Přiznej si - tolik si toho pamatovat nemusíš.4. Mluv potichu a oblékni si nápadnou košili. 5. Cíle jsou zbytečné - nemířený šíp se nikdy nemine.6. Kdo zemřel s nejvíce hračkami - přesto zemřel.7. Věk je relativní. Když se octneš na druhé straně kopce, začneš nabírat rychlost.8. Jsou dva způsoby, jak být bohatý - buď pracovat víc, nebo si přát míň.9. Krása je vnitřní, vzhled neznamená nic. 10. Když není déšť, nebude ani duha.

Jako motýl si to každý musí ověřit sám...:)))

:)více-méně pořád...

Opravdu pozorné a pronikavé...je osvobozující, když činy plynou v nevinnosti a i vyvolaná vzpomínka na ně se sama může v plné své nevinnosti opět projevit, kdykoli vrátit nebo odejít.

Z odstupu i v přímém doteku je v básni mnoho rovin, které dosebe zcela nerušivě zapadají. Vyjevuje tu hru nevinnosti, ke které se lze přivonět, porozumět a hrát. A že báseň mívá své nejsilnější místo na začátku je v tého ve stejné míře i na její opačné straně. 

Proudy plynou, ty z jiných světů někdy vchází až k nám. Zůstalo zavlnění a něco navíc...v tichu.

:)těším se na další výlety...

Krásná atmosféra, tomu porozumění nelze než přát to nejlepší. 

Posílám úsměv, báseň má mít duši v tého přímo září všude.

*:)děkuji  za příjemné setkání, které může následovat v neznámé hladině i směru novým...

Do ticha tiše...slyšet víc a zřetelněji. A našlapovat zlehka, po špičkách...než se plaše vytratí, o čem pak už mluvit se nedá.

*

když je vše jen za... přijdu včas a neodmítnu...štěstí se natáhne blíž

Opravdu, být otrokem je škodlivé...ne, já nebudu kritizovat a hluboce už vůbec. Celá jemně září svou soustředěností. Vytrvale a vede si tak až do konce. S koncem v ní žádná lítost ani hořkost. Střízlivá i opojená. Blízká i oproštěná. 

Milovat jen tak pro radost se nedá zaprodat očekáváním. Když intenzita krásna nebo děsu rozvalí ochranné obaly světa vlastního sebezalíbení...každý pozná, jestli chtěl jen sklízet a nebo nepodlehl mámení a ví, že si nelze odnést víc než radost. 

Nemělo by to znít shovívaně. Mám za to, že krásno milovat bez výživy nespoutaného smíchu se jen krčí jako semínko před tím, k čemu může bez chtění a další potřebnosti vzrůstat.

A možná že právě proto sama nechceš být tou, kým pro tebe byl nádhernej chlap...ono totiž jde i o to, jestli je to muž nebo chlap, ...jestli je to žena nebo ženská. Kdo stojí na svých vlastních nohou a nebo se veze na něčích zádech

...zdá se, že se pěkně vezl:)...ale mohl stát

Neloknou si by bylo jedině nijak neospravedlnitelné odříkání. Ale ne jen pro požitek sám. Pijme i důvěru, opěrné body vně nás. Ano, použitelné, neznámo v nás, které se rádo směje.

:)...tedy víc tuto tekutost pít ?...Ano,překvapivě svěží...rád ochutnám novou

:)jde ti si nechat v rukou impuls, kterým se vedeš a dát mu vystupovat z hloubi básní a zase jej tam nechat vracet. To já mu spíš dám sebe a on mne dovede tam, odkud přichází. Až pak si ho nechám v tichu.

Aha, to jsem měl za to, že mluvit se má vždy jen tak, aby to za ten prožitý čas stálo. Pak se stejně ponoříme do ticha. Pro mne totiž Dia znamená, že to má jít na jádro...jako že bez zbytečných kalorií:)

a log-ické už to být nemusí:) Klidně znesvětím celou kulturu a její svatá práva, dávám přednost výpovědi ticha a to si na zvyky a společenslé pravidla nepotrpí.

Vše se neustále mění a tak je zřejmé, že nemůžeme nikdy začínat tím, čím jsme končili. Pokud se mezi tím vše proměnilo, jsme již jiní také. A tak se i mění přímo vztah k tomu, co vyjadřujeme...a mě se právě něco do této chvíle potlačovaného vynořilo...tak to nenechám usnout:)

Máš texty, do kterých se dá spadnout stejně. Ve stejném směru a mám za to, že jsem nikdy nelitoval, když jsem do nich rovnou padal. A jistě i dál. Nejsou ani škrobené ani natoucí. Jsou prostě přímé. V hladině, ve které se k nim dostávám. Nač to tajit.

Ještě jsme se nepoznali a už že bychom se ztratili?:)...bez obav a rozpaků by to mohlo znamenat poměrně něco vzrušujícího. Pokud do toho obecně nespadnou všeci tady kolem:D...víš, co bys to vlastně chtěla?

:)souhlasím...intimita sama může vstupovat do neznáma. Proč tomu bránit očekáváním, jak a kam povede. Tedy je v ní samotné náboj a pohyb. A ten nelze uchopit slovy...neslyšel jsem to už někde?:)na toto nelze uplatnit žádný zákon, jen se vést, kam se tento proud sám zaměřuje. A to lze Zaměřit pozorností...nepovídal mi už někdo o tom? 

:)ale ve skutečnosti je to mnohem..

..mnohem intimnější

je to dál (hlouběji) než fantazie

To tajemství je za těmi dveřmi. Musíš vejít...bez očekávání...a tak těmi dveřni projít do nahoty svého neobjeveného neznáma. Může to být klidně takový eroplan nevinnosti....ve smyslu eroplanu:)

z toho ticha přichází a do něj se vrací...

...a někdy o tom píše básně

V pravou chvíli se tě pustí

chuť se hloupě motat

jenom u zdi.

..a ve své moci odhodlání,

štěstí v srdci

i na dlani,

Co drželo Tě bez hnutí

teď naopak Tě

pohání

:)pro takové texty mám písně rád. Prostoupí s jemným neskrývaným poselstvím nenuceně plynoucí na vlnách optimismu a zůstane za ní neohraničená brázda ticha. 

Je jasné, že flashback nemá moc překladů, ale celou scénu písně by osvětlil i jiný název. Ale je zcela jistě záměrný. A předává další vrstvy naznačující ozáření i sílu toho záblesku:) 

Pokud by vše neuhasila hudba, je to píseň, která svou existenci nemusí nijak zdůvodňovat. 

:)

napnout plachty

kotva vzhůru

!!!