Písmák Carpe diem
Podivný zápal plic čínského chlapíka
"zábava" začíná. hle. pandemie
celý svět ochranné oděvy navlíká
ten kdo ho nemá, tvář šátkem si kryje
Na tenkém ledě
Tak jako podzimní slunce tu stojí
zesláblý, stranou. sotva o něm víme
jak jeden z přízraků Francisca Goyi
s životem válčil, teď vrací se z boje
(Bez)Naděje hlava plná
Spadl domeček mi z karet
svět je rozbouřená řeka
prázdná krabka od cigaret
(bez)naděje hlava plná
Skleněné oči
Když slza za slzou po tváři kane
přál bych si kůži mít hroší
toužím mít emoce mrkacích panen
nervy v odpadkovém koši
Květy v zimě nerozkvetou
Zima stále bližší jaru
slyším z dálek přílet ptáků
z bodu mrazu na bod varu
z bláta přímo do louže
Nebe, peklo, ráj
Po smrti své hříchy sečti
pocit pýchy nechej stranou
máš-li hlavu vylízanou
snaž se z toho vyjít se ctí
Smutnovtipná
Život je věc smutnovtipná
pohladí tě. pak tě bodne
koupel v hydroxidu sodném
suchozemec vprostřed Lipna
Svíce
Každá svíce jednou zhasne
hořela však přeúžasně
prohoří knot horkým voskem
knot je jako život vlastně
Volba PReziDenta
Člověk. pán tvorstva. z něj hromádka popela
z kremační pece do volebních uren
Jago leč není jen figurou z Othella
pošle nás do kelu. nehne ni brvou
Co tomu říkáte, pane Werichu?
Zeptal jsem se pana Wericha
Co tomu říká. a neřekl nic
Společnost vadne a sesychá
Šaty, co dělají člověka, svlíkám
Groteska o nešťastné lásce
Polštář rosou podnapilý
dozní tónem zvědavým
Mim/o/jiné za sklem čirým
jiskra, plamen, pěna, dým
Bez radosti
Často se mi honí hlavou
co s děravou budoucností
život přeci není dostih
subprostorem duše plavou
U nás na šachovnici
Ubohé figurky z šachové partie
bezcitné soukolí nájemných vrahů
spousta z nich cestou se vzájemně zabije
pohnuté osudy
Zhoubný názor
Vidět svět a nebýt tiše
někdo by to mohl slyšet
všude tma a svíce zhaslé
člověk žasne když se zasní
Politikou cituprostí
Čistě v rámci interakce
jemné frakce společnosti
v klidu na stůl nohy dali
ku veřejné nelibosti
Pocity
Bývají nálady dělší než věčné
duše se zmáčí
pak ve vánku osychá
lascivně hladí to dívání do ticha
Žít věčně
Den po dni mizí mi smutek z tváře
Vteřina vteřinu střídá
Život je trhacím kalendářem
Večeřím, vzápětí snídám
Brouk v hlavě
S prvními příznaky otravy
lehám si do trávy
doprostřed rozkvetlé louky
pohled svůj přišpendlím k nebi
Jak kdy(si)
Běží na běžícím páse
ani spát se nevyplácí
stále pasou po vší kráse
všechno se vším. ze vší krysy