Gratuluji a přeju hodně čtenářů.

Souhlasím s Musašim, že by báseň byla ještě mnohem působivější napsaná dokonalým alexandrínem. Tip. 

" V plachtách horoucí oporou mi byla vichřice..."

Ó, jak romantické! Skoro jako by to napsal samotný Lermontov.  Škoda, že my, romantici, jsme dneska už všem jenom pro smích.

Trivi,

introverti se určitě mohou prosadit jako umělci, i v dnešní době, kdy pořád ještě dost lidí čte, se mohou prosadit třeba jako spisovatelé a některé knihy snad ještě i dnes rozhýbou společnost. V politice ale introverti nemají šanci. Politice vždy vládnou extroverti, kteří dokážovou srozumitelně oslovovat davy jako kupříkladu Donald Trump nebo Viktor Orbán. Takovou jakousi zdrobnělinou manipulativního agresivního rétora je u nás Tomio Okamura. Ústa se mu pohybují tak rychle, že chvílemi ani sám neví, co říká. Naopak ten, kdo je u nás schopen oslovit nejvíc občanů, tedy Andrej Babiš, rozhodně žádným rétorem není. Je sice schopen celé hodiny při obstrukcích plácat páté přes deváté, ale po pár minutách už nikdo nechápe, co vlastně říká. Poslední dobou už velký šéf pochopil, že rétorika není jeho doménou a nechává za sebe raději mluvit Havlíčka a Schillerovou a to rozhodně žádní introverti nejsou.

Film Božský Evan neznám. 

Bylo by báječné, kdyby se vrátily doby, kdy národ byli schopni oslovit i někteří intelektuálové. Ti měli ovšem určitý vliv naposledy po převratu v r.89 a pak v devadesátých letech. Dnešní premiér je sice profesor, ale davy, na rozdíl od jiného profesora - T.G.M., moc osovit neumí, takže nám v příštím roce po volbách asi hrozí slovenská cesta.

Jaroslave,

za mého dětství se věřilo nějakou dobu, že je na Měsíci několik metrů prachu. Když jsme ve výtvarce kreslili sovětské kosmonauty přistávající na Měsíci, smála jsem se kamarádům díky "vědomostem" z rádia, že kosmonauti kvůli prachu po Měsíci nikdy chodit nebudou. Pak ale bylo všechno jinak. Naše vědomosti o vesmíru se mění den za dnem a co platí dnes, to už zítra platit nemusí. 

Jak se zjistilo teprve nedávno, nejkvalitnější prach je na odvrácené straně Měsíce. Je tak jemný, že je dokonce tekutý, čímž se podobá vodě.

Típek za netopýra. Kdo by měl to srdce ho budit?

Pěkná miniaturka, leč s kategorií haiku to nemá nic společného.

Nabízím variaci:

Mám ruku v sádře -

Ta druhá se o to víc

nadře

Duha zmizela -

Na parkovišti zbyly

střípky v kalužích

Vidím kolem sebe daleko víc lhostejnosti a netečnosti než nějakého "rozrušení". Zdá se mi, že svět tak nějak ochrnul.

U nás vlašské ořechy opadaly už dávno, ale lísky jen částečně a modříny ještě ani nezezlátly. Podzim na etapy.

Popis nádraží se mi moc líbí, ale proč to silné slovo na konci?

Takové trochu beatnické. Ani se moc nedivím, že tvým vzorem je Václav Hrabě.

Inspirovalo mě to k haiku:

Ve skle výkladu

se vidím, jak vyrůstám

z mlhy.

Tip za inspiraci.

Napsala bych spíš:

Proč jen má existence 

druhé nevzrušuje?

Já myslím, že hlavní úlohou Trumpa je předvádět se před celým světem, protože tenhle narcista by nejspíš rád byl přímo středem vesmíru. A když už získá moc absolustického panovníka (půjde mu na ruku senát, kongres i nejvyšší soud), obnoví v USA těžbu uhlí a ropy ve velkém a bohaté (včetně sebe) nechá ještě více zbohatnout. My, Evropa, jsme konkurence stejně jako Čína. Uvalí na nás cla, protože Amerika musí být na prvním místě.

K3,

starověká zásada "homologumenós té fysei zén" už dávno neplatí. Dnes platí jen zásada: drancuj, drancuj, drancuj. Donald Trump v tom lidstu ochotně pomůže.  

Připadá mi to jako takové nějaké fragmenty z klasické básně napsané v daktylotrocheji.

Třeba něco takového:

Bude nám jednou odpuštěno

rouhání, lhaní, vychloubání,

až bílé světlo projde stěnou

a rozzáří se pod tou bání,

pod kterou zvon se rozezvoní?

Líbí se mi začátek. Připomíná mi to stará "kastlová" okna v naší chalupě. Vnější křídla oken se otvírala ven a z modřínového dřeva v parných letních dnech tekla pryskyřice...

Dnes máme plasťáky a je po poezii.    Tip.

Problém je v tom, že věda využívá své poznatky "ku prospěchu lidstva", ale zcela bez ohledu na všechno ostatní živé na této planetě. Jakýkoli pokrok se vždy realizuje na úkor něčeho. Poslední dobou na úkor celé biosféry. Člověk se svou vědou je šestá celoplanetární katastrofa, která s velkou pravděpodobností vyhladí vše živé na téhle planetě. 

Klaso, díky.

Asi by to chtělo vzít do ruky kytaru a složit k tomu i melodii. Ale to já neumím. Musel by to udělat někdo jiný.

qí,

ráda bych se učila psát jako Byron, ale četl by tady vůbec někdo samotného Byrona? Mácha je nám přecejen podstatně bližší, částečně i proto, že většina lidí neví, že Máj je v podstatě Parisina.

avoxi,

vítej a díky za hvězdičku.

momoi,

my, ortodoxní romantici, jsme už na vymření... Myslím, že na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy romantismus v Anglii vznikal, byl mimo jiné i protestem proti vzmáhajícímu se bezskrupulóznímu kapitalismu, který tou dobou začínal zotročovat prostý lid. Dnes tenhle kapitalismus zvítězil na celé čáře a vládne světu, takže se divím, že nás, ortodoxní romantiky, kteří se nezalykají povinnou chamtivostí a poživačností jako všichni ostatní, nezavřou do vězení nebo do blázince. 

Jani,

škoda, že tady není víc literárních techniků, jako jsi ty, a já budu muset všechny tyhle listopadové propadáky na konci měsíce smazat. 

Al Jale,

díky. První sonetek je archaický, ve druhém se snažím jít s dobou.

Zajíci,

dle počtu historických filmů z tohoto období třeba ve Velké Británii nebo v Rusku asi romantismus opravdu žije dál a někteří z nás by raději žili na počátku devatenáctého století než dnes.

Kočkodane,

inspirovala jsem se textem jisté romské písně:

Duj, duj, duj, dešuduj,

te čumidav, te čumidav parnomuj.

O parnomuj čumidav, gerekostav kikidav,

šarlagi, šarlagi te chudav.

Cikáni k romantismu neodmyslitelně patří.

avoxi,

vidím, že jsem v tobě našla nového čtenáře a vážím si toho. Díky.

Zajíci,

já znám vesnici vlastně jen díky prarodičům z otcovy strany. Ti opravdu žili na malé, typicky moravské vesnici. U těch jsem ale, jakožto dítko, pobývala dost málo. V předškolním věku mě vychovávali prarodiče z matčiny strany, kteří měli malou usedlost "na pasekách", což není vesnice, což jsou více méně samoty roztroušené mezi poli a starými ovocnými sady. Mentalita lidí na vesnici a na pasekách se dost liší. My z pasek jsme většinou podezíraví individualisté, kteří nikoho nepotřebují a snaží se spoléhat jen sami na sebe. Naše dvory většinou chránila neprůhledná vrata, za kterými štěkal zlý pes a nestrkali jsme jeden druhému nos až do polévky jako ti na vsi.

Kočkodane,

ale já přece píšu slušně. Vulgární výrazy na rozdíl od jiných autorů zásadně nepoužívám.

Mariane,

je tu ale přecejen jeden podstatný rozdíl mezi devatenáctým a jednadvacátým stoletím: i chajdy s doškovou střechou mohou být napojené na internet. A taky jen velmi málo lidí na vesnici nemá mobil. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně neznám nikoho, s vyjímkou sebe samotné, kdo by mobil neměl. Já se teď, na stará kolena, cítím bez mobilu konečně svobodná.

Přeju hodně čtenářů a bohaté ohlasy.

Mariane,

věř, že v některých koutech naší vlasti jakoby se čas zastavil. "Staré časy" tam byly za mého dětství, ještě stále jsou a možná pár let ještě budou... Ta plná hospoda a ten plný kostel, to je ovšem spíš nadsázka, aby byl zdůrazněn vesnický kolektivismus. Ve skutečnosti hospody v dědinách na konci světa jsou už spíš dávno zrušené a kostel v neděli taky zrovna nepraská ve švech. Ale to jak kde. Byla jsem i na jednom vesnickém katolickém pohřbu, kde se ani lidi do kostela nevešli a půlka jich stála venku. To ale umřel předseda JZD (můj vzdálený příbuzný).

Lami,

tuším, že za mých mladých let se ještě psalo napodzim, ale ověřila jsem si, že dnes už se píše pouze na podzim. Díky za upozornění.

Připadá mi, jako by to napsal Hrabě nebo jiný beatnik. Tip.

I v současném světě je vrcholový manipulátor zároveň i vrcholový predátor. Není to ale nic nového. Známe to ze třicátých let.  Jen trochu překvapeně zírám, jak se evropští státníci, i ti kteří ho ještě nedávno kritizovali, staví před predátorem do fronty a div se mu neklaní.

Knihomole,

já jsem vždycky toužila umět psát verše s takovou samozřejmostí jako kdysi někteří ruští básníci, třeba Jesenin, Achmatovová, Cvetajevová, Blok. Když psali oni, jako by z nich tak nějak mluvila duše národa. V češtině ani ve slovenštině (pokud jsem vůbec schopná to posoudit) neexistují takovéto téměř "národní písně" klasiků. Asi jsme se "duši národa" vzdálili mnohem víc než Rusové. Ale Slováci mají k duši národa přecejen mnohem blíž než Češi. Češi už jsou příliš prolezlí morem západního modernismu.

Knihomole,

občas, když mám depku, pokouším se o černý humor. Jestli by to mohlo fungovat, ukáže čas.

Jamardi,

máš pravdu. Klid v té básničce opravdu je. Takový posmrtný, takřka záhrobní... Ale žijeme ve zvláštních časech, někteří píšou básničky na rozloučenou a jiní vstávají z mrtvých jako třeba qíčala.

Za básničku tip. Práci strojů nehodnotím.

Nejspíš je oním "raněným" tvé vlastní raněné JÁ. Tip.

Diano,

snažila jsem se, aby to bylo smutné jako podzim sám.

Radovane,

tvá impro se mi moc líbí. O deklu hrobky tu kdesi taky jedno haiku mám. Je o tom, že kořen hřbitovní lípy zvědavě nadzvedává kamenné víko a nahlíží dovnitř.

Janino,

polepšila jsem se a své básničky jsem zase zredukovala. Sonetky musí stačit.

Zeanddrichu,

do čítanek by se mé básničky určitě nehodily. Jsem hluboce pesimistická dekadentka a četba mých veršů by mohla vést mladé lidi k sebevraždám podobně jako kdysi četba Goetha (Utrpení mladého Werthera).

Knihomole,

je to jen taková smutná legrace pro chvilkové pobavení.

Kočkodane,

můj "humor" je většinou ještě mnohem černější, než si čtenáři připouštějí. Asi to bude tím, že jsem den zen dne prokletější a prokletější básnířka: už skoro žádné tipy, žádné kritiky... Myslím, že už brzy začnu "sklízet" jen samé nuly.

hototo,

kousek od mého bydliště jsou malé lázně, kam jsme v neděli kdysi dávno celá rodina jezdívali "korzovat"... To nás ještě obklopoval jiný svět.

Kočkodane,

jsem ráda, že se líbilo. Díky.

Jamardi,

do nádražního bufetu, o kterém píšu, chodívala spousta lidí z blízkého okolí. Bufet byl na malém nádražíčku na okraji města a opilci z periferie to měli kousek. Chodívali jsme tam občas pro chleba a rohlíky a tak vím, že někteří pánové a jistá dáma tam často seděli od rána do večera... Nejspíš je to moc bavilo a užívali si to, ale je fakt, že postupně začali umírat jeden za druhým a nakonec umřel i provozovatel bufetu, tedy "hospodský", ačkoli mu ještě nebylo ani padesát. Teď je bufet už řadu let zavřený a prázdný a protože má pověst jaksi prokletého lokálu, nikdo nemá odvahu obnovit v něm provoz.

Když chodívám kolem, vždycky si vzpomenu na Zolův román Zabiják...

"Konec světa" nastane, podle současných vědeckých názorů zhruba za miliardu let, pokud tímto "koncem světa" myslíme zánik života na planetě Zemi. Zhruba za miliardu let začne našemu Slunci docházet vodík a jaderná fúze - přeměna vodíku na hélium přestane probíhat. Slunce se začne prudce ohřívat a obrovský žár spálí vše živé na zemi. Časem se začne Slunce zvětšovat a nakonec bude tak veliké, že pohltí Merkur, Venuši a pravděpodobně i Zemi...

Daleko pravděpodobnější ovšem je, že život na planetě zemi způsobí samotné lidstvo daleko dříve než za miliardu let. Myslím, že se k celoplanetární katastrofě blížíme mílovými kroky a nic nás nezastaví...  Ale ve hře jsou taktéž stále ještě i sopky. Ty už několikrát život na planetě Zemi téměř zlikvidovaly a kdyby zase jednou po milionech let vybuchl nějaký obří stratovulkán, mohla by být tvá básnička docela realistická. Skutečně by se setmělo, zatímco dle slunečního scénáře by byla světla až moc. 

Benetko,

od samého počátku jsem pochybovala, že bych tady mohla mít nějakého příznivce, který by moje textíky doopravdy zhudebňoval a pak je dokonce nahrál někde ve studiu s kapelou. To se stalo naposled kdysi dávno za mého mládí, ale textíků staré báby si už nikdo nevšímá. Na novém Písmáku už nemám skoro žádné čtenáře a tipaře, natožpak aby moje básničky nějaký skladatel zhudebňoval. S tím jsem se musela smířit. Tobě děkuji za zájem, ale s umělou inteligencí už nechci nikdy nic mít. Jsem ultrakonzervativní a obludné výtvory lidského ducha, jako je AI, se mi hnusí.

Benetko,

pokud to správně chápu, tak na SUNO vytváří "hudební výrobky" umělá inteligence... Jaký je ale konkrétně tvůj podíl na výsledném výrobku? Jsi autorem melodie, nebo i melodii složí AI? Pokud i melodii složí AI, znamená to, že zadavatel pouze zvolí styl (blues, folk, rock atd.)?

Přeju ti, aby ti střelbyschopná flinta fungovala co nejdéle a těším se na častější výstřely než jedenkrát za dva roky.

K3,

hudba pomáhala přežít sedmdesátá léta mnohým z nás. Ano - hlavně díky magneťákům, které tehdy byly základní potřebou. Mezi lidmi ale kolovaly i mnohé dovezené desky, které byly vzácným zbožím. I v sedmdesátkách existovala v popu přecejen jakási svoboda a někteří svobodomyslnější hudebníci a zpěváci mohli hrát po klubech, i když jim televize a rozhlas byly zapovězené...

Možná je lepší se s první láskou už nikdy nesetkat. Člověk aspoň není rozčarovaný a zklamaný a může si dál a dál dělat iluze.

Pravda a lež nemohou existovat jedna bez druhé. Nebýt lži, nepoznali bychom, co je pravda a nebýt pravdy, nepoznali bycho, co je lež. Pravda vítězí jen někdy a to málokdy, protože každý má tu svou pravdu. Naše pravda je zpravidla jiná než vaše pravda.   Je příznačné že módní umělá inteligence nám umožňuje lhát stále lépe a sofistikovaněji.

Jsem ráda, že se líbí, Markel. Děkuji.

Ellisee,

skutečná Sapfó asi o podzimu nepsala, neboť žila na subtropickém ostrově jakožto starověká šlechtična celkem v přepychu. Často ale psala o podzimu života a stáří ji děsilo víc než samotná smrt:

Kéž smrtí uniknu stáří!

Být mlád je nejkrásnější -

Milé ženy,

s jakou touhou budete vzpomínati

na vše, co jsme konaly kdysi spolu

v mladosti jaré!

Jaké krásné byly to pro nás chvíle!

Za nesčetných slavností k poctě bohů,

v hrách a tancích, za zvuků písní svatých

plynul nam život...

Markel,

jsem ráda, že tahle básnička má takový úspěch a čtenáři se k ní stále vracejí. Možná je to tím, že je autentická. Nohu bych si ale podruhé, kvůli takové básničce, zlomit nechtěla.

Abakusko,

musí to mít i jisté výhody, když bydlíš ve stejné ulici jako prezident. Všechno je tam hlídané a nikdo tě neokrade. Horší je, že jsi hlídaná i ty.

Nejsem znalec bible, ale tuším, že Ježíš kdesi říká, že člověk by měl pomáhat anonymně, tak aby levá ruka nevěděla, co dělá ruka pravá. Pomoc od některých firem nebo boháčů se příliš neliší od placené reklamy.

Abakusko,

o rozebírání staveb něco vím. Nedaleko od města, kde teď sedím v knihovně, byl malý hrádek, který hlídal významnou obchodní stezku. V baroku jej rozebrali a postavili z přitesaných kamenů kostel. Kamení se líp vozí shora dolů než zdola nahoru.

Řekla bych, že Pellé je jen loutka, kterou Fico vodí na nitích. Ale já to vidím jen zvenčí, z velké dálky.

Podle mne je Neruda skrytě obsažen spíš v rytmu. Byl to průkopník jambu v době, kdy vládl spíš trochej. (Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí...) Co se slov a slovosledů týče, Neruda už přecejen tak nějak "stojí opodál".

Já bych byla někdy ráda, kdyby moje básničky zněly spíš jako lidové písničky. Neruda byl přeceje, aspoň čas od času, intelektuál.

Trošku mi to připomíná Šlitrovu písničku Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu.

Jak tak pozoruji, máš doma hotovou obrazárnu. Kdyby to byly samé originály, byla bys docela bohatá.

Představuji si, že se sen odehrává pod hradem Strečno. To je jeden z nejbáječnějších hradů, pod kterými teče řeka. Problémale je, že by z Váhu lučištníci nahoru na hrad asi nedostřelili...

Možná reálně prožíváš něco dobrodružného, dramatického,  a sen tomu dal historizující kulisy.

Ve vázaných verších by to mohl být šanson. 

V jednoduchosti je krása a v tomto případě nevadí, že báseň zní trochu archaicky.   Tip.

Abakusko,

ta vaše královna je Martina Šimkovičová? Té už opravdu chybí jenom ta korunka!

Mariane,

já počítám s tím, že ony smutné končiny jednou taky objeví zbohatlíci a vlastně se divím, že tam ještě nejsou. Asi čekají, až to vezme do ruky nějaký developer, postaví silnice a natáhne inženýrské sítě. Doufám ale, že už se toho nedožiju.

Hlíno,

parní lokomotivy v zimě vypadají kouzelně... Té páry kolem nich! A někdy byly i plné rampouchů.

Kočkodane,

ten můj nádražní děda jenom tak kouká... Kdo se to opovažuje rušit jeho klid, když zrovna se zaujetím čte o tom, že Piráti odcházejí z vlády?

hoto,

odehrává se to sice úplně jinde, ale já jsem ráda, že si představuješ děj v prostředí, které je ti blízké. To mě baví.

Evženie,

na tom nádražíčku byl bufet, kam chodili notoričtí alkoholici, ale i alkoholičky z celého okolí. Někteří se tam upili k smrti.  To by byl námět na několik smutných básní.

Mariane,

já na koleje koukám z okna chalupy. V dětství jsem na vlaky, na parní mašiny, viděla daleko líp, protože kolem byla jen samá pole a železniční násep se zvedal nad krajinu. Dnes jsou všude kolem vysoké stromy a tak vlaky spíš slyším, než vidím. 

Abakusko,

můj pradědeček byl zase tkalcovský mistr a pomáhal zakládat textilní továrny. Dělal to za Rakouska i za první republiky a chtěl to dělat i po válce (té druhé světové). Zmizel v Rumunsku a nikdy se nenašel. Dodnes si kladu otázku, jestli se mu něco stalo, nebo se vytratil schválně. 

Abakusko,

kalendářní podzim se tu snoubí s podzimem života a s vymizením jednoho způsobu života.

Safiáne,

díky. Já si vážím toho, že jsem po letech konečně, díky Benetkovi, začala reálně fungovat jako textařka. To mně baví.

Jamardi,

já netuším, proč ty staré statečky nikdo nekoupil... (Zatím!) Možná to bude tím, že tam nevedou silnice, ale jen v zimě nesjízdné kamenité cesty, vede (vedla) tam sice elektřina, ale jen přes dráty na dřevěných sloupech. Není tam vodovod, nevede tam plyn. Ale myslím, že velké peníze si časem se vším poradí.

Evženie,

naše končiny vypadají dost divně. Kousek za městem satelit s milionářskými "hrady" a pár kilometrů od toho něco jako "pohraničí" s rozpadlými chalupami a se starými sady, do kterých se vrátil les.

Benetko,

moc děkuji za krásnou písničku, která je opět mnohem lepší než můj text. Vidím, že jsi členem (nebo vedoucím?) nějaké hudební skupiny a bylo by mi ctí být občas pro tuhle skupinu textařkou. Budu se snažit, aby se vám i nějaké další  moje textíky líbily.

Benetko,

tahle básnička má reálný základ. Jen pár kilometrů od místa, kde bydlím, jsou tzv. "paseky", kde bydleli ještě nedávno ne zrovna bohatí soukromí zemědělci "pasekáři", kteří hospodařili na svém ještě i za socialismu. Jejich políčka byla ale kamenitá a málo úrodná a tak o ně JZD nestálo. Mladší generace "pasekářů" se vystěhovala do města a když stará generace vymřela, chalupy se rozpadly... Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. V básni jsem jen udělala z několika chalup rozesetých po stráních dědinu. Dědina to nebyla, byly to spíš samoty.

V tomhle ročním období už to mají sršni pomalu spočítané. Jakmile trochu přituhne, pomrznou a zimu přečkají někde v úkrytu pouze nové oplodněné královny. Ty pak najaře založí nové kolonie.

Abakusko,

pod Pražským hradem se "rýpalo" celá staletí a tak pod současným hradem je v suterénu ten pradávný nejstarší hrad v různých vývojových fázích od konce 9. století. Pod Bratislavským hradem jsou ale ještě starší vývojové stavební fáze z doby Velké Moravy. Kdyby Velká Morava nezanikla díky našim bratrům Maďarům, byli bychom dnes krajané. Žádné Česko, žádné Slovensko, jen a jen Morava!

V Česku má Bratislavský hrad tu smůlu, že si ho spousta Čechů plete s Děvínem. Myslí si, že Bratislavský hrad a Děvín je to samé...

Abakusko,

mně se Grassalkovichův palác, v němž teď sídlí slovenští prezidenti a prezidentky, jako stavba vždycky líbil. Je to takový příjemný rokokový letohrádek. Pro prezidenta to možná stačí, ale pro krále by to bylo málo. Tu budovu nechal postavit (pouhý) gróf (česky hrabě), což by pro českého prezidenta asi bylo málo. Český prezident potřebuje největší královský palác na světě. S tím českým palácem, Pražským hradem, je to ale podobné jako s rakouskou Vídní. Tělo(velké království, respektive císařství) už neexistuje, zůstala jen hlava. 

vesuvanko,

ty sonetky z roku 2011 jsou už smazané. Píšu pro čtenáře a to, co lidé číst nechtějí, co dostane jen málo tipů, průběžně mažu. Další básničky z roku 2011 ale zveřejním ve čtvrtek. Probírám se starými dílky, které mám v počítači, a často si říkám, že před lety jsem psala líp, než píšu teď. Zajímá mě, jestli se čtenářům budou líbit víc nové věci, než ty staré... Zatím to vypadá, že nové nad starým vítězí.

Já jsem taky monarchistka. Čert napískal Masarykovi, aby se přiklonil k republice, ačkoliv původně zvažoval obnovení království. My Češi jsme tak jako tak skrytí monarchisté a proto náš prezident sídlí na královském hradě. Pokud se ale Slovenka týče, tak kdyby se obnovila monarchie tam, byly by z vás opět jen "Horní Uhry" a vládl by vám uherský, nebo třeba česko - uherský král jako byl Zikmund Lucemburský, který je ale u vás, pokud si dobře vzpomínám, docela oblíben, zatímco u nás je považován za "šelmu ryšavou".

Abakusko,

s tím rodem je to v češtině u sršně poněkud zvláštní. Ano - spisovně je sršeň rodu ženského: ta sršeň. Hovorově se ale říká zásadně ten sršeň nebo ten sršáň. V češtině existuje i docela časté příjmení pan Sršeň a to je samozřejmě taky mužského rodu.

Co se chování týče, pak u sršňů lze pozorovat mnohé zvláštnosti. Daleko od hnízda nejsou útoční, ale k jejich hnízdu není radno se přibližovat příliš blízko. Ve vletovém otvoru je nastráži stále několik hlídačů. Ti, když zmerčí nepřítele, dají bzučením echo všem v hnízdě: pozor - nepřítel! Hrr na něj! A v hnízdě může být i 5 000 obyvatel. A pozor: sršni nikdy nespí. Létají i v noci narozdíl od včel, vos, čmeláků a jiných blanokřídlých.

Vodu na cestu si budu moci vzít do kanystru vlastní. My máme vodovod i studnu a asi 3km od našeho domu pramení dokonce kyselka.

Blahopřeji Goře k oběma úspěchům, jak k vítězství v soutěži, tak k zafinancování knihy a čtenářům přeju, aby je četba povídek bavila a aby se od autorky třeba i něco naučili.

My máme trať nadohled a já už ty vlaky taky nevnímám. Nadávám na ně jen když mi dlouhý náklaďák na chvíli zruší příjem televize.

Nemít názor je ale i výhoda. Člověka bez názoru asi nejspíš nezavřou. I když... kdoví?  "Kdo není s námi, ten je proti nám!"

Goro,

jestli si dobře vzpomínám, tak tvůj táta pracoval na dráze...  Proto máš asi podobně kladný vztah k vlakům jako já.

Mariane,

třeba Benetka časem zhudební některou z těhle mých nádražních básniček, tak jako zhudebnil mou Romanci a pak budeme moci Fešákům konkurovat.  Já mám nádraží na dohled z oken chalupy. Tak asi není divu, že tak často píšu o vlacích. 

Abakusko,

ber to ale z té lepší stránky: díky panu Ficovi zase nejspíš budete mít mnohem levnější plyn, naftu a benzín než my. Asi budeme jezdit tankovat na Slovensko.

vesuvanko,

díky. Minulý týden jsem tady měla sonetky z roku 2011 inspirované Janem Zábranou. Taky v nich hrála hlavní roli železnice, ale nikomu se ty básničky nelíbily.

Zajímalo mě, jestli a jak by mě Zábrana inspiroval i dnes a tak jsem si půjčila jinou jeho knihu(respektive spíše knihu o něm): "Jistota nejhoršího". K svému úžasu jsem zjistila, že J.Z. ještě v osmdesátých letech psal alexandrínem - a zase o nadráží. Nechala jsem se inspirovat první slokou z jeho Monotónní básně II:

To je ta stanice, kde nikdo nepřisedá,

kde v létě zvoní mráz a v zimě bzučí hmyz.

Ticho tam postává,jak němý nápověda,

to je ta stanice, kde nikdo nepřisedá,

kde listí na stromech žloutne jak rukopis.

Sršeň asijská za to nemůže. Bůh ji stvořil pro Asii a byli to lidé, kteří ji převezli až k nám. Ani slimáci plzáci portugalští nemůžou za to, že je někdo přivezl až k nám na Moravu. Za všechno může člověk. Ostatní tvorové tak nějak nejsou trestně odpovědní a přesto doplácejí na lidskou nezodpovědnost a hloupost.

Mám ráda křesťany, kteří pomáhají anonymně, třeba dávají anonymně peníze postiženým povodněmi. V jejich případě ale vlastně anonymní nemůže být nic, protože "Pán na nebesích všechno vidí"... Křesťan, ale ani buddhista nemohou konat dobro, aniž to eventuálně vnímali jako snahu získat určité zásluhy. Skutečně anonymní dobro může konat pouze materialista. Ten se má! 

Abakusko,

pokud jsem dobře informovaná, tak vaše vláda praktikuje politiku mnoha azimutů. Přátelí se s tím, kdo jí slibuje dobré obchody.