Delicie Nerková napsala celou knížku křesťanských "haiku" nebo "sernju".

Já ti přiznal, co šlo. Je to debata: já o voze, ty o koze.

Agáto, předchozí 2 básničky působily dojmem, že se vypisuji? První byl přece sonet na lehkonohé téma, o čem byl, je úplně jedno. Druhá básnička na téma "vzpomínka". Díky za to, že jsi mě upozornila, že čtenář to vnímá jinak.

Agáto, dalo by se také říci, že je těžké čůrat proti větru, ale to už by byl posun. Hlas lidu je lepší. Před tím neutečeš, i kdyby tisíckrát neměl pravdu. Zajímalo by mě, jak jsi přišla na to, že se vypisuji. To je pravý opak mých záměrů.

Whitesnake, četl jsi, jak jsi četl.  Stává se mi velmi často, že mi určitá část čtenářů, zdá se že těch, kteří mají silně zakořeněné své posvátné pravdy, podsouvá něco, na co jsem ani nepomyslel. Naštěstí jsou i takoví, kteří čtou bez předsudků. Co když ten sonet není o mně ,ale o tobě, zauzleném doktrináři, který ví nejlépe, co je poezie a jak má vypadat? Co když ten závěr neznamená, že někdo uvidí, koho hanil, ale naopak: Žvaň si, co chceš, mně je to fuk, já ti klidně, až na věčnost, pomažu hubu chvalozpěvem? Pravda, může také znamenat: přetvařovat se budu jen do smrti. A  ještě dotaz? Nemůže se tu zobrazovat i něco jiného? Nemůže to být metonymie nebo alegorie?

Jinak máš pravdu. Není to zpěvné, jen mluvné, dýchavičné a zatěžkané. 

Podařená je ta zmínka o alternicku. Sonet totiž bude mít zanedlouho desáté narozeniny.

Whitesnake, četl jsi, jak jsi četl.  Stává se mi velmi často, že mi určitá část čtenářů, zdá se že těch, kteří mají silně zakořeněné své posvátné pravdy, podsouvá něco, na co jsem ani nepomyslel. Naštěstí jsou i takoví, kteří čtou bez předsudků. Co když ten sonet není o mně ,ale o tobě, zauzleném doktrináři, který ví nejlépe, co je poezie a jak má vypadat? Co když ten závěr neznamená, že někdo uvidí, koho hanil, ale naopak: Žvaň si, co chceš, mně je to fuk, já ti klidně, až na věčnost, pomažu hubu chvalozpěvem? Pravda, může také znamenat: přetvařovat se budu jen do smrti. A  ještě dotaz? Nemůže se tu zobrazovat i něco jiného? Nemůže to být metonymie nebo alegorie?

Jinak máš pravdu. Není to zpěvné, jen mluvné, dýchavičné a zatěžkané. 

Podařená je ta zmínka o alternicku. Sonet totiž bude mít zanedlouho desáté narozeniny.

Agáto, já se z ničeho nevypisuji. nikdy by mě nenapadlo, že to někdo bude číst jako protestsong. Ale co nadělám. Hlas lidu, hlas bioží.

Zbora to vystihnul.

Egile, předpokládám, že metafory číst umíš. A  že dobře víš, co jsem měl na mysli.

Goro, teorie nemůže škodit, ale nepřeháněj to. Bavilo mě přijít tomu na kloub. Kdyby to nepřipomínkovali jiní, asi bych to přešel. A je otázka, jestli se to podařilo. 

4. řádek je trochej v jambu, tady přece jen, asi díky poněkud kolovrátkovému rytmu - pro mne překvapení, že tak může znít i jamb (nebo daktalotrochej, jak je komu libo), trochu cizí. Spíše to ale bude tím, že trochej zní lépe tam, kde v novém verši pokračuje ten starý. Tady je ale před ním čárka a pokračuje se zcela jinak. Možná ale, a to bude to pravé, jde o rytmicky nesouladný rým: Kůže / pro muže, který báseň trochu rozhodí. Druhá strofa je parádní.

Krásné. Není co dodat. Snad jen, že ten šum autostrád má přece jen jiný akord, než ten vodní. Nezní tak pěkně a samozřejmě.

Marku, krásná báseň. Krajina popsaná zvnějšku jako protiklad pohledu zevnitř v básni od Um.

Pěkná epika. I když jde o mluvní styl, neškodilo by něco škrtů a větší koncentrace. 

Ano ,vše, vlastně Vše, prosvítá a probublává. A je toho tolik, že nevím, o čem to vlastně je.

Pod velkým H žijeme všichni. I ti, kdo si to nemyslí.

Osudy zajíčků jsou pořád stejné. Zvuk pěkný.

Trochu by to chtělo zpřesnit. Jinak, spíše obrazný aforismus než báseň.

Traklovské variace. Jak se na ně dívat?  Některé komentáře u tvých básní jako by naznačovaly, že své básně skládáš jako koláž z cizích veršů. Moc se mi to nezdá, u vázaných by to byla pěkná rachota. Ale i kdyby, koláž je dávno známý postup. I aluze a citáty (a nemusí být zrovna krátké). Snad jen u koláží bych chtěl vědět, že jde o koláž.

Nemyslím si, že by tvé vázanosti byly formálně a myšlenkově identické, jak tu někteří tvrdí. Tvé verše, a přidal bych i ty volné, vykazují jen jakousi přirozenou vnitřní jednotu. Nevidím žádný důvod pro jejich odlišné vnímání a hodnocení. Kdybys napsala variace na řadu básníků, byl by to mimo jiné dobrý počin k nastartování "obnovy" vázaného verše, ukázalo by se, že spodní proud je tu jen tvůj. Také rozdíl mezi "ideologickou" básní o kříži a traklovskými nebo jinými náladami musí být vnímavému čtenáři jasný.

Samotná báseň je krásná. Spor o to, zda posunula traklovské nálady do současnosti bych neřešil. Kdybys to napsala volným veršem, dnes nevlídné kritiky by jiskřily nadšením.

Matěji, tvá poznámka (Nerad hovořím o dobrém nebo špatném rýmu. Rým buď je nebo není) ukazuje, že toho o rýmu ještě moc nevíš. Souzvuk je jenom jednou z jeho mnoha stránek.

Ale o to teď nejde. Napiš něco svého. Třeba co holky a tak, nebo že ses popral, popiš východ slunce, cokoli. A napiš to, při uplatnění všeho , co znáš, jak ti zobák narost.

Moc pěkné básně v próze. Snad jen ten Brusel mi přijde zbytečný.

Podle mého velmi krásná báseň. Suverénní kompozice. Snad jen ta bolest a ty slzy k večeři navozují nepravý ( a vzhledem k toku básně zbytečný a trochu instantní) sentiment. Místo nich by byly lepší příčiny, které je vyvolávají, třeba vzpomínky. Závěrečná strofa je skvělá.

Pěkné, pěkné. Ale ty šaty samoty jsou příliš hutné, neodpovídají toku básně. 

Prolog říká, že méně ptačích not visí na stromech. I když je to míněno jinak, měl by platit  pro báseň jako přikázání.

První strofa usadí báseň tak pevně v metru a rozměru verše, že přidání dvou slabik ve druhé strofě narazí na rytmické očekávání tak tvrdě, že rozhodí celý lyrický účinek. Navíc hned ve 2. verši 2. strofy se v dosud dokonalém jambu objeví trochej (to obvykle nevadí, ale tady jde o jeden z mála nevhodných případů), který tu ještě prodlouží (vzhledem ke konstrukci českého jambu) už prodloužený předchozí verš. Vhodnější by bylo např.:

 listí už voní zbytkem léta

sukýnkou víří  rozpustile

ve vzduchu kotrmelce metá

Poslední verš, který je jakousi pointou, která přímo nesouvisí s předchozím  líčením a je odsazen pomlkou, může zůstat v původním rozměru, ale bylo by lepší také jej zkrátit.

Pěkný, ale nedotažený obraz.

Velmi krásná báseň. Jako by se nad ní vznášel duch Jana z Kříže. Navíc se v ní 2x objeví rým s dokonalou shodou jdoucí přes tři slabiky. Už jen to by si zasloužilo výběr. To přesahuje rozměry Písmáka. Něco takového se v české poezii objeví zřídka.

Proč ne. "Angažovaná" poezie tu byla vždy. Mnohdy dokonce převažovala. Korektnost požírá umění a kulturu jako žíravina.

Nádherný trochej bez jakéhokoliv náznaku kolovrátku, budu se muset podívat, jak to děláš. Krásné rýmování. Všechno ukryto pod kategorií blbůstky. Ale blbůstky to nejsou.

Jak je to s náhodou, nevím. Vyprávěl mi děda, že byl kdysi v televizi frekventovaný slogan vztahující se k dopravě:  Nehoda není náhoda. Když ho prý ale vztáhnul ke známemu fotbalistovi Nehodovi, už  si tak jistý nebyl. Náhody  mohou být  třeba znameními. A přístroje někdy fungují opravdu záhadně. 

Pěkné čtení.

Ono také záleží na tom, za jakých okolností se člověk rozhoduje. Třeba úředník, který by měl rozhodovat podle zákona, je pod existenční tlakem politiků, kteří sice zákony přopravují a schvalují, ale jsou také prvními, které obtěžují. Sami nic neriskují. Když se věc provalí, vyletí úředník. A když nevyhoví, vyletí taky. Možná zákon o úřednících něco změní.

V poslední době si v mém okolí spousta lidí staví byty nebo domy. Jejich zkušenosti s dozorováním takové akce jsoui velmi smutné. Ale když tuto funkci svěří  architektovi (myslím tím autora návrhu), vznikne paradoxní situace. Stavebníkovi je najednou bližší dodavatel, který ho šidí, snad proto, že i on šidí své zákazníky, a šizení je mu tedy po lidské stránce srozumitelnější, než architekt, který chce mít všechno co nejlepší, i když mu do toho vlastně nic není. Takový dozor se pak rozhoduje pod oboustranou palbou.

Rozhodovat v odborných věcech je snadné, pokud je člověk svým pánem. V takovém rozhodování mu může překážet (pokud je skutečným odborníkem) jen cizí blbost. Horší je to tam, kde působí společenské nebo mezilidské vlivy.

Oran má pravdu v tom, že kondice hraje velkou roli. Ten, kdo přepíná síly, jede na vnitní motor, vizi, která ho žene kupředu. Odvácenou stranou jsou četnější onemocnění nebo úrazy. V takové situaci stačí i malý nezdar k tomu, aby se celá konstrukce zhroutila. Najednou chybí energie, padá sebedůvěra atd.

Pěkná vemlouvavá píseň.

Mlha je např. i zdí, která zmenšuje svět. Zdí, která se posouvá tvým pohybem. Musíš to zkoušet.

To co cítíš je jen tvoje.Ale věř, že přesně to samé pocítily v průběhi dějin již miliardy. Báseň není vypsání toho, co cítíš. Báseň je tvar. I ten, kdo necítí nic, může napsat skvělou, dokonce milostnou, báseň. Často právě city stojí v cestě. Ale když je máš a umíš pro ně najít tvar, máš výhodu.

Přečetl jsem pár ukázek. Líbily se mi. Ale podobnost je čistě náhodná.

Já to mám právě naopak. Nesázím. Pěkně jsem si početl.

Já to mám právě naopak. Nesázím. Pěkně jsem si početl.

Jsem rád, že se ti líbila.

Baumana neznám. Koukám, že Žižkov se básníky jen hemží.

Baumana neznám. Koukám, že Žižkov se básníky jen hemží.

Obvykle se říká film života. Spojení, ve kterém jsem ten obraz použil, je takový malý góngorismus, Přesná, ale vícevrstvá metafora. Jsem rád, že tě neodradila.

Obvykle se říká film života. Spojení, ve kterém jsem ten obraz použil, je takový malý góngorismus, Přesná, ale vícevrstvá metafora. Jsem rád, že tě neodradila.

Pěkná miniatura, chtěla by jen trochu upravit. U druhé strofy je to snadné, ale tu první jsi pěkně zamotal do kořenů borovice.

Pěkný lehký krok. Trochu bych to zkrátil.

Pěkná básnička. Celý život v několika slovech.

Ztratil jsem se, budu se muset vrátit.

Velmi pěkná báseň. Možná časem vložím mužskou variantu.

"Je to s podivem, svět nezná žádné soudící básníky, alespoň já žádného neznám."

Skvělé přiznání od zaníceného postmodernisty. Co třeba takový Dante? 

Náhodou je to prča.Jen tu zhoubu současné poezie jsem tam nenašel.