Pocity (zase)
Nejsou tohle těžké časy.
Prázdné zdi a v hlavě hlasy
Hlasy co si uvnitř hlavy řvou
Myšlenky zahlcené temnotou
Nestvůra
Brzo bude půlnoc nemůžu spát,
Přesto víčka se mi klíží,
Z nedostatku spánku chce se mi řvát,
Neboť čas půlnoci se blíží.
Hvězdy
Noc, její tma protkaná hvězdami co září
Kolik je hvězd tolik existuje tváří
Další co s hvězdami nás spíná
Je duše která vyhasíná
krátká pocitová
Je příjemné si jen ležet.
O nikoho se nestarat.
Všechno nechat běžet.
City odešly spolu s posledním člověkem co mi zbyl.
Pocitovka
Smutné oči v prázdné se změní
City upadly v zapomnění
Milovat či nesnášet, možná obojí
Nevyplatí se chovat k člověku co o to nestojí
Jedna zamilovaná
Ten pocit když tu nejsi ty,
Když chybí mi tu tvoje rty,
Co jindy líbaji mne nocí i dnem.
Jak mi chybí společné usínání,
Upírova modlitba
Každý se ptá co jsem vlastně zač
Emoce nemám a neznám pláč
Jsem úplně dokonalý, nehledej vadu
Byť jsem trochu zastaralý a spím v rakvi v hradu
Rozum hovořící k zamilovanému člověku
Noc je tak sametová
A krásná též
Taková již nebude znova
Tak běž za ní, běž.
O vlkovi
Noční krajinou prochází se sám
Těchto lesů je on pán
Ale jen o úplňku on se mění
V krvi a vraždění je jeho zalíbení
Odhozená
Odhozená jako stará dřevěná panenka
Nejdřív v koutě, pak ke krbu mezi polénka
Čekám až o mě někdo pohledem zavadí
Jenže děti s jinýma už hračkama dovádí