hezké vyprávění, psané jakoby stylem pamětí, mně se nejvíc líbí to třetí

Hezké

možná bych ještě změnila ten název - je moc výmluvný, spíš něčím naznačit tu beznaděj, která je v textu pak podrobně popsaná...

Má to sílu, kouzlo - dávám tip. Jen bych to možná ještě jednou přečetla, ubrala opakování (dívka-dívka) a v závěru mě nějak ruší zdrobnělina slzičky

Tak to jsem tomu dala. Nevěděla jsem, že smazané komentáře lze znovu přečíst, proto jsem první upravila a nakonec oba smazala. Říkala jsem si, že nebudu přikládat do kamen a ejhle...

Ohledně mého textu - je to jen miniatura (tedy ne povídka se zápletkou),  z všedního dne, citlivý čtenář by v ní snad mohl vycítit i hlubší podtext, více k obsahu a motivům snad ale nemusím dodávat...

Oceňuju, že existuje amatérský literární web, kam si člověk může věšet své začátečnické pokusy a navíc si to naprosto cizí člověk přečte a ještě to okomentuje. Můj muž pracuje jako knižní redaktor a vím, že málokterý amatérský text se vůbec někomu dostane do rukou. Proto je skvělé, že jsou takové servery, kde se člověk nemusí stydět za to, že není profík a třeba ani nikdy nebude.

Věcná kritika je tady určitě strašně cenná věc, ale v balastu urážek ztrácí váhu a autor potažmo svou důvěryhodnost...

Co se týče názoru, že obliba všedních témat či starší poetiky jsou znaky důchodců (a vůbec to celé hloupé urážení a nálepkování ostatních z důvodu věku), na to je lepší příště nereagovat, protože každý trochu vzdělaný člověk si tady může jenom zaťukat na čelo...

Pro někoho je popis jednoho detailu nuda, jiný v něm postřehne skrytý význam, který ho osloví, a něco v něm zarezonuje...

Mně tedy ještě není ani 37 a místo Ulice sleduju nejraději špionážní thrillery na počítači, nicméně musím, careful, říct, že ve vašich komentářích často zmiňujete termín důchodce a divím se, co vás neustále provokuje k tomu vytvářet takové sociální stereotypy. 

Mně osobně věk nepřijde rozhodujícím faktorem výběru literatury. Jde spíše o cit, vytříbenost a hlavně to, jestli má čtenář raději vážnější nebo zábavná témata.

Bacha, taková sociální diskriminace může být v dnešní době zvýšené pozornosti k lidským právům projevem společenské nesnášenlivosti a netolerance:)

Někomu přijde jeden detail nezajímavý, někdo v něm postřehne skrytý smysl, který ho osloví.

Mně tedy ještě není ani 37 a místo Ulice sleduju špionážní thrillery na počítači, nicméně musím, careful, říct, že ve vašich komentářích často zmiňujete termín důchodce a divím se, co vás neustále provokuje k tomu vytvářet různé sociální stereotypy.  Mně osobně věk nepřijde rozhodujícím faktorem výběru literatury. Jde spíše o cit, vytříbenost a hlavně hloubku. Taková sociální diskriminace může být v dnešní době vstupem na tenký led:)

Díky Gora i Kolobajda

jsem ráda, že taková každodenní témata můžou někoho oslovit, byť jsou vlastně banální...

Díky za tip. Až sentimentální vyústění v happy end má být skutečně jen zdánlivé....Původně jsem plánovala tragičtější konec, ale vyměkla jsem. Jelikož jsem byla tehdy v době vzniku povídky sama těhotná, brzdila mě pověrčivost. Jinak by Klára skončila v nemocnici pouze v lepším případě a dítě by se zachránilo jen s pomocí nebes. Z hlediska stavby zápletky by to bylo jistě poctivější - hrdinka by nesla zodpovědnost. Nakonec ale zvítězil autorčin mateřský pud sebezáchovy:)

(Tento text rozhodně nebude pro lidi, co preferují zábavné, jiskrné čtivo, i když scéna z nemocnice může na první pohled evokovat americký doják, deprese se nevytratí, jen na chvíli odvane...)

začátek upraven

v tomhle opravdu nevidím problém - je to dnes běžná praxe, v Praze a vyhlášených porodnicích určitě - jméno vyplňují oba rodiče ve formuláři, který pak podepsaný přinesou k porodu (v příběhu se o papírech nepíše, ale je patrné, že tam dokumentaci včetně těhotenské průkazky musel Tomáš, Kláry manžel, přivézt, takže personál měl informace v ruce)

otázka má evokovat Kláry stav - že je tak mimo, že zapomněla i na to, jaké jméno pro dceru vybraly...

má to ukazovat, že je zmatená...

jojo, jesti už Tomík nějakou nemá...hehe...otázka je, jak by vypadala povídka o tom, jaké je, když se po letech dveře otevřou, děti převezmou instituce, hormony se zklidní - přijdou impulsy, vzruchy, projevy zájmu, i ze strany mužů:)

ja nevím, dneska to podle mě tak chodí v každé porodnici, dá se to ještě ověřit...každopádně jsme vycházela z toho, že je to běžná praxe a nemusí se to vysvětlovat...

ohledně příčiny hrdinčinu splínu / depky - ona má výčitky, že cítí lhostejnost, a ne lásku - není si ale vědoma komplexních příčin svýho stavu - jedná se ale skutečně o hrdinku, která chce žít láskou k rodině a neuvědomuje si, že to asi zvláště v prostředí bez zajímavých impulzů, kontaktů, komunity, nestačí...třeba jí to dojde časem:)

Dík za názor,

mám k tomu pár vysvětlivek:

- ohledně prvních odstavců - to se ti nezdá, to tak je, hrdinka je na mateřské dovolené, žije z dětí a evidentně u ní dochází k jakési fázi vyhoření, vleklé depresi, zároveň na malém městě v izolaci a navíc těhotná bez větší pomoci nemůže tolik větší změnit - je to typ hrdinky, která opravdu spíše odpovídá klasickému modelu matky na rodičovské než emancipované ženě, která se hned po šestinedělí vrhá na spoustu aktivit, včetně nějaké práce - tento typ ještě nevymizel...nicméně z narážky na galerii by mohlo vyplývat, že i když zrovna v den, kdy se povídka odehrává (celé je to jeden den), nečte ani se nedívá na film, jelikož musí uklidit a připavit oběd, nemá jiné zájmy, pokud má nějaký čas pro sebe...nicméně to asi nestačí, hrdinka má ponuré myšlenky, pocity prázdnoty, jelikož už v daném mateřském stereotypu nedokáže žít, těhotenství jí v tom ale moc nepomáhá, nudí se a má z toho depku - nicméně nezbývá jí než se vzchopit a přijmout ještě na čas pasivitu své ženské role (esence pravého ženství je podle východní tradice skutečně pasivita a přijímání)...

co se týče starších výrazů - myslím, že jsou tam správně - mají skutečně evokovat atmosféru ženy, co žije stranou centra dění spíš klasickým modelem

jméno - jméno bylo rodiči samozřejmě rozhodnuto dopředu, ale matka si to nepamatuje, byla v bezvědomí a po probuzení je ještě mimo - papíry se vyplňují někdy po 34. týdnu těhotenství, takže o jménu je přece rozhodnuto už dávno předtím...

Co se týče rozmělňování - souhlas, v povídkách určitě platí méně je někdy více, kdyby tak člověk po sobě uměl všechno pořádně seškrtat, čtenářům by se ulevilo...

Líbí se mi atmosféra, smyslnost. Autor má evidentně schopnost zachytit smyslové chvění okamžiku. Myslím, že se jedná o skvělou etudy. Na povídku bych to neviděla, chybí zápletka, kolize, pointa.

Nicméně stačí změnit kategorii a bude to fajn:)

Spousta lidí má v hlavě četné zápletky, ale neumí se zastavit a věrohodně popsat daný moment pomocí detailů vnímaných našimi smysly  - a tady to je, to se mi líbí...

Díky za reakci, myslím, že stylisticky je vyzrálejší než Po porodu, ale téma není pro každého...první větu jsem opravila.

Díky. Ta vsuvka o knize - hrdinka dle mého názoru příliš žije pocitem, že musí dát dítěti citové maximum a sama je přitom na zhorucení - sama o sobě ta zmínka ale nemá pro další děj funkci, uznávám, dík za tip.

Asi na to ještě celé sednu a trochu to upravím - zvláště začátek.

to zní líp, máte pravdu

Tak to jsem se sekla, z tónu kritiky mi přišlo, že jde o muže. Snad přijmete mou omluvu:)

Já asi přesně nechápu, co znamená blbka.

Hrdinku chápu spíše jako labilní ženu, které chybí opora, snad je i trochu citlivější, křehká...je ten, kdo zvládá méně než někdo jiný, blb?

A je správné vše poměřovat podle všudypřítomné laťky - být za každou cenu silný - a zvláště u žen - je ostuda, být křehká a toužit po opoře, mít nervy nadranc? ...

Co se týče křečovitosti, děkuji za názor, vnímám to nejvíce v prvním dějství.

Tak to jsem s tím pohlavím sekla. Měla jsem pocit, že názor vyznívá mužsky:) Proto jsem si dovolila osobní narážku...Omlouvám se.

Chápu, že z vaši perspektivy je Klára asi blbka - kdyby měla montovat nábytek, možná by se už úplně sesypala. Ta radost měla spíš evokovat tu chvíli, kdy najednou člověk má pocit, že to zvládá, může to být po drobnějším i větším úspěchu.

Mně osobně přijde hrdinka jako labilní žena, které chybí opora a první dny se se vším sžívá. Možná to v očích někoho může znamenat blbka....

ohledně informací - jistá, snad i větší míra křečovitosti tam bezesporu je (v prvním dějství asi nejvíc), ale některé věci lze pochopit z kontextu a nemusí se vše vysvětlovat (např. že věta Beruško...je určena Tomášovi - i uprostřed hádky se aktéři obrací k dítěti, to mi nepřijde zvláštní)

Jinak ještě jednou děkuji za konkrétní připomínky.

Děkuji za názor.  Jedná se skutečně o úplně první tex ta jsem ráda za vaši kritiku. S jejím obsahem  většinou souhlasím. Ne však s celým:

Ohledně zápletky - máte pravdu, na druhou stranu není potřeba se vždycky řídit pravidly...můj text je ale asi spíš etuda než skutečná povídka...

Ohledně hlavní hrdinky - vězte: skutečně se zaradovala, že se jí podařilo rozpéct bagetu uprostřed kolotoče a chaosu, který panoval doma po návratu z porodnice, zvláště, když jí Tomáš už moc nepomáhal - Kláry pocity jsou jistě ovlivněny intenzivním koktejlem hormonů, únavou a vším možným, ale vaše radikální titulování hrdinky (blbka) naznačuje ne příliš velkou zkušenost s danou situací a snad i naznačuje vaše pohlaví...

Ohledně věty - vrátili se z porodnice - bydleli tam skutečně s Tomášem, jak se vysvětluje níže - pobyt muže v porodnici v nadstandardním pokoji s rodičkou a dítětem je ve vyhlášených porodnicích (Neratovice, Mělník, Hořovice...) dneska už celkem běžná záležitost - a o tom ten text mj. je, jestli takové počáteční nasazení vlastně muži zvládají a jaké to může být o tom...

Jinak máte pravdu, text je velmi amatérský a snad by před publikací snesl ještě pár zásahů, a proto jsem vděčna za kritiku na amatérském literárním webu, protože jak jinak se posunout než reakcemi, ať už jsou pozitivní či negativní...

Děkuji za názor. Pravda je taková, že chování Tomáše je inspirováno chováním manžela mé sestry. Může být přitažené za vlasy, ale je autentické. Souhlasím s vámi, že u mužů nedochází k hormonální proměně, není však pravda, že by byla nezvyklá radikální změna chování. Jedou v tom všichni:)

Zároveň není jednoduché sladit požadavky na moderního tatínka kladené dnešní společností, kdy je běžné, že muži jsou u porodu a chodí na čas na rodičovskou místo matky s tím, co v nich je hluboce zasuté z dětství a jak to v četných rodinách chodívalo - otec nebyl doma, matka musela zvládat všechno - zůstal v nich ten pocit, že žena zvládá být "tažnou mulou" a snad ji to i těší...

V dnešní době ženy často postrádají z různých důvodů funkční pomoc od matek, tchyní, tet apod. Mnohdy jsou na tu velkou změnu rodiče malého dítěte sami, a to se může odrazit i v jejich chování. Tomáš není "idiot", i když se tak chová, je jen vyčerpaný a sám si zrovna řeší v sobě příchod nové role. Ani Klára není blázen či hysterka, jen ji chybí odpočinek:)

hezký styl,atmosféra, zajímavé metafory

Děkuji, dá se zpětně změnit kategorie a opravovat text? Jsem tu nově.