Obdivuju, když se někdo nebojí něco napsat, a ještě víc, když to někdo dá někam, kde si to můžou lidi přečíst a přímo reagovat, a dát se tak trochu všanc. Já na to ještě nemám :)

Povídka se mi líbila. Úplně jsem se viděl u toho ohně, s plechovym hrnkem plnym kafe, unavenej po celodenní práci honáka, jak koukám do ohně a s napětím poslouchám... 

Žena s koltem je dobrej nápad, moc jich ve westernech neni. To , jak uměla být klidná s koltem, ale pak žensky emocionální po záchraně, mi přišlo věrohodný, ze života opravdový. I to, že dvě koupila, bylo dobrý, realistický...

Co mě trochu trápilo, a na westernech obecně  trápí, je to složitý sledování myšlenkových pochodů. Nejsem si úplně jist, jestli to do westernů patří. Jestli nemají být víc o tý akci. Něco ano, trochu, ale ne polovina povídky.

Pak mi trochu chybělo širší vykreslení postav. Rád si příběh maluju v hlavě. Kolik bylo Chrisovi, osm nebo devatenáct? Jak vypadá Jesse? Jasně že musí být místo pro imaginaci, jen já to zrovna raději výstižněji. A jasně, je to povídka, málo prostoru...

A naposled, ta mluva, jazyk, který postavy používaly... Přišlo mi to moc spisovný. Slova jako darebácký, místo nejlépe napsat nejlíp, místo vážné zranění napsat vážný... možná by to vyznělo realističtěji...

Jsou to jen maličkosti, spíš můj osobní pohlaed na westerny obecně. Nikdy se nezavděčíš všem :) Dobrý, držim palce Jesse.