Agáto, jak píšeš o tom lámání ruky, víš, tam určitě zřízenci nezlomili kost. Pouze museli překonat rigor mortis, který způsobuje, že jsou končetiny zesnulých tvrdé jako prkna. To křupnutí vyvolal náhlý pohyb kloubní hlavice v kloubním pouzdru a nejspíš porušení vazivové výstelky.

Ahoj, napsal jsem další část svého vypravování, tak snad to bude lepší a zajímavější než minule.

Svíčky, o tom už jsem psal. Pokud je tělo opravdu hodně poškozené, tak ho už na patologii trvale uzavřeme do rakve, protože jeho vystavování zakazuje zákon o pohřebnictví. Stejně tak se nesmí vystavovat tělesné pozůstatky osovb, které zemřely na nějaké infekční onemocnění, případně od smrti uběhla doba delší než deset dní.

Ona má přítelkyně bohužel byla ten typ ženy, která jen sedí u televize, chatuje si na facebooku s kamarádkami a s ničím doma nepomůže. Ale i tak jsem ji miloval.

Mně to dnes nedalo a zeptal jsem se kolegy Honzy, který se často zdržuje v kolumbáriu, jestli někdy něco jako klepání slyšel, ale říkal mi, že i v noci je tam hrobové ticho.

Pak jsem se ale zeptal ještě naší paní na uklízení a ta říkala, že s klepající urnou má zkušenost, že takto ťuká urna její sestry, kterou má vystavenou na knihovně. Z toho nabývám dojmu, že ono se tak děje pouze v těch případech, kdy má někdo urnu svého blízkého doma.

Skoro to vypadá, jako kdyby duch takto komunikoval se svými příbuznými, ale nevím, co si myslet, na duchy se mi moc věřit nechce.

Život "funebráka" se bohužel nese v duchu pohrdání, odporu a strachu. Najít si partnerku je problém, zmínka o tom, že pracuji v krematoriu většinu žen dokonale odradí, ačkoliv vzájemné sympatie jinak jsou :(

Careful, děkuji Ti za upozornění, nejsem moc vypsaný. Pokusím se to ještě učesat.

Rozchod s přítelkyní mě moc mrzel, ale už to přebolelo. Bohužel se přes mé zaměstnání nedokázala přenést, byla přesvědčená, že na mrtvé sahám holou rukou, a že mi oblečení zapáchá "smrtí." Musel jsem si ho začít sám prát a žehlit.

Goro, ono se v pohřebních ústavech děje všelicos. Já se rozepíšu o tom, s čím jsem se sám setkal, určitě se najde spousta lidí, co z toho nebudou mít dobré spaní.

Šepote v korunách stromů, já se rukavice snažím používat, ale většina starších kolegů to vůbec nedělá. Ze začátku mi to přišlo šokující, ale ono je to jako si podávat s někým ruku. Taky si nebereš rukavice. Nákaza nehrozí. Pokud někdo zemřel na infekční onemocnění, nebo je v pokročilém stadiu rozkladu, tak na toho samozřejmě holou rukou nesaháme! Často s ním ani vůbec nepřijdeme do styku, protože nám ho z nemocnice pošlou v již zapečetěné rakvi.

Aleši, děkuji, jsem rád, že se líbí. Určitě budu pokračovat.

To určtě nebyla žádná špatně spálená kostička. V urně se nachází pouze čistě rozemletý popel a speciální žáruvzdorná destička s údaji o mrtvém, která slouží k identifikaci ostatků. Vkládá se do rakve před zahájením kremace.

Já se jmenuji Jiří, nebezpecny.com je jenom můj osobní web, který je bohužel momentálně mimo provoz.

Věc z vida není konývka ale speciálně upravená rozptylová urna, nijak to nevrže, protože v místě styku držadla a urny je takové plastové ložisko. Ten člověk z videa je můj kolega, budu o něm psát.

Díky za sdílené mého starého videa, jde o rozptyl popela staré paní, které jsem na zakázku vyrobil pozůstalým. Jsem zřízenec libereckého krematoria a ze svého zaměstnání mám mnoho postřehů, kdyby to třeba někoho zajímalo. Urny jsem tedy ale nikdy klepat neslyšel.