Děkuji Vám (Talu ben Kohelet) , že jste naplnil má očekávání od této stránky, popravdě kdyby nepřišlá Vaše kritika asi bych svůj profil smazal...Vaši kritiku vnímám jako zcela profesionální, jež na straně jedné nabídne autorovi objektivní zhodnocení práce a sekundárně mu umožní dále posouvat a přehodnocovat své postupy. Děkuji mnohokrát!       

Však nebojte, snažím se jet na stejné vlně ironie jako Vy. :-) 

Tak, tak jsem vrchol nevkusu a kýče, který jen egoisticky trousí své verše po internetu... 

Děkuji -Talu ben Kohelet- za upozornění, větou: „Existují pouze dva druhy rýmů: 1. asonance, 2. plnohodnotný - nic mezitím není,“ jsem mínil fakt, že rýmy jsou buďto jednoho anebo druhého druhu – tedy dvojce slov buďto splňuje pravidla a je rýmující se anebo je nesplňuje a nerýmuje se. Nerad hovořím o špatném nebo dobrém rýmu, rým buď je, nebo není.    

Existují pouze dva druhy rýmů: 1. asonance, 2. plnohodnotný - nic mezitím není, tedy např.: sivým/jiným vnímám stejně tak jako básník/cizopásník nebo jakýkoliv jiný rým. 

Sebevědomý - mladý, moje hloupost! 

Děkuji za připomenutí, jiní by mi jen dali nálepku idiota, místo aby mně opravili. 

​Ale uznejte, že toto je banalita, proti tomu co je patrné i v této diskusi, tedy krutost některých kteří začínají větu malým písmenem atd...

Ano jsem sebevědomý (nikoliv však egoista)!

Jak jednou trefně konstatoval Jan Saudek: „Autor tvoří z čiré vášně, za níž se ho snaží kritika a vůbec všichni položit na kolena,“ a pravdivost tohoto argumentu se konečně odráží i v mé práci.

Závěrem bych snad jen připojil slova Milana Knížáka: „Kýčaři jsou dnes ta největší avantgarda.“ Já, pokud dovolíte, nechci plodit zbytečné kýče, které za pár let, až vyčpí, nebude nikdo číst, natož pak znát jejich autory. Básnický jazyk může být buď květnatý a svěží nebo mdlý a břitký – nikoliv však archaický, archaická jsou pouze některá slova, jež ztratila svůj význam, ne však verše.      

Existují pouze dva druhý rýmů: 1. asonance, 2. plnohodnotný - nic mezitím není, tedy např.: sivým/jiným vnímám stejně tak jako básník/cizopásník nebo jakýkoliv jiný rým. 

Děkuji za objektivní hodnocení a podporu, hlavně pak Vám můj velký dík patří za jazykovou korekturu, sypám si popel na hlavu – taková chyba je skutečně do nebe volající a nadmíru troufalá.  

Ano jsem sebevědomí (nikoliv však egoista)!

Jak jednou trefně konstatoval Jan Saudek: „Autor tvoří z čiré vášně, za níž se ho snaží kritika a vůbec všichni položit na kolena,“ a pravdivost tohoto argumentu se konečně odráží i v mé práci.

Závěrem bych snad jen připojil slova Milana Knížáka: „Kýčaři jsou dnes ta největší avantgarda.“ Já, pokud dovolíte, nechci plodit zbytečné kýče, které za pár let, až vyčpí, nebude nikdo číst, natož pak znát jejich autory. Básnický jazyk může být buď květnatý a svěží nebo mdlý a břitký – nikoliv však archaický, archaická jsou pouze některá slova, jež ztratila svůj význam, ne však verše.      

Děkuji za krásné zhodnocení, jež mně nadmíru dojalo.

Ano patnáct let, zanehlouho šestnáct...

Začátky už mám snad dávno za sebou, literární teorii a hlavně pak versologii a prozodii studuji už cirka tři roky pod vedením svého češtináře, který se mě v tomto směru ujmul. Hodiny a hodiny čtení a probírání se ve versologických explikacích jsem měl možnost zúročit v literární soutěži Knihovny města Čelákovice, kde jsem minulý týden obdržel druhé místo ve své kategorii.

Alexandrín mně uchvátil zhruba před rokem, kdy jsem na něj narazil v Máchově Máji – a ani tam není stoprocentní – jistě víte, že alexandrín je pro českou poezii nepřirozený a jedná se tedy o spíše raritní druh verše, přesto s ním mnozí autoři procovali. Já jsem vycházel z formy, kterou uplatňoval Otokar Březina, ale rovněž pozoruhodný je koncept v Ortenově díle, zvláště pak v jeho proslulé sedmé elegii kde ač se jedná o alexandrín, tak cézuru uplatňoval spíše sporadicky. Já se jí snažil uplatňovat striktně, ale u třech veršů (abych byl přesný) mi to múza nedovolila.

Nu a archaizace? To je věc vkusu a pohledu, pravdou je, že nejvíce mám načteno z poezie 19. století, proto není divu, že i můj básnický jazyk se odvíjí právě tímto směrem.  

Děkuji za reakci.    

Několikrát jsem si přečetl Vaši báseň a nutno podotknout, že oplýváte vskutku pozoruhodnou básnickou zručností a hlavně sebejistou prací s vázaným veršem. Již dlouho jsem neviděl někoho uplatnit postupný rým, proto mě čtení Vaší básně uchvátilo už jen z kompoziční stránky.

Na první pohled se může zdát, že se jedná o sled volných asociací seskupených v postupném rýmovém schématu se stejně tak situovaným přízvučným spádem. Avšak při bližším ponoření se ukazuje, že autor je při tvůrčím procesu vlastně velmi koncentrovaný a invenční.

Tematicky je báseň rovněž velmi dobře vyladěná, připadá mi jako klíč k bráně, za níž se schovává její jinotajů a symbolů zbavený význam. Tato paralela, tedy skutečnost, že báseň explicitně neukazuje, ale spíše naznačuje děj, který se schovává za jednotlivými verši, mi přijde rovněž dokonale provedená.

Mám-li vznést nějakou výtku, tak snad je k čtvrtému verši (Dál ze sna šeptáš: "Zklamala jsem.), kde bych spojení *ze sna proměnil na *ze snu.

                                       Děkuji autorovi za krásný prožitek a poučení.

                                                                                      -  Matěj Jiřinský    

Ano někumu to tak znít může, byla to snaha o dosažení zvukomalby připomínající narážení větru.

Děkuji za reakci.

Ano někumu to tak znít může, byla to snaha o dosažení zvukomalby připomínající narážení větru.

Děkuji za reakci.