neunikneš.

děkuju všem

jo, deprimující, ano, ale ta mnohomluvnost tomu trochu ubírá na intenzitě.

jo, to znám... někdy mám obavu, abych text nepřeeditovala... raději jej vyšlu do světa nedokonalý... abych ho pak za několik dní, týdnů smazala... a vrátila se k jeho editaci...

pro mě poezie.

i to zatracený "šlapem na zmizík" se mi docela líbí.

občas se snažím pochopit tento typ lidí (nejenom žen)... proč setrvávají v nefunkčním vztahu, proč sebou nechávají zametat... obhajují to často láskou, zodpovědností... nevím, no... ale asi jim to zní líp a vznešeněji než naprostá absence sebeúcty... jo, no, se sebeúctou jsou vždycky problémy.

jako vždycky super čtení. a cením i tu osobní rovinu - "Při sledování Triumfu vůle je ale z osobního hlediska asi nejvíce mrazivé uvědomění, že drtivá většina těch spokojených a usmívajících se lidí, byla do deseti let po smrti."

je pravda, že tento film mám na seznamu... ale nějak se k tomu nemůžu odhodlat.

děkuju. 

dík všem

norsko, ano, příště to nazvu třeba "zářivé hvězdy svit", to je srozumitelný pro všechny... budou mě číst a citovat davy... po ničem jiném netoužím... protože... o tohle jde v poezii především... nebo ne?

super. těší mě, že tu člověk najde něco takovýho.

holy bible jsem vlastně poprvé slyšela až před pár roky... zážitek; hodně intenzivní album, člověk si vlastně při poslechu vůbec nevydechne. 

hezkej protiklad v závěru. přebírám si to po svým: on se dívá skrz čočku, ona přímo. skoro mě napadá, že on se schovává, jakoby se bál hledět bez filtru. rozdílný světy, rozdílný přístupy k viděnému, k žité realitě. ale to už je asi velká extrapolace. možná jsem mimo jako obvykle.

jen ještě mě napadá... svatá klára je patronkou slepých... což mi ty poslední dva verše vlastně posouvá ještě někam dál.

připadne mi (a asi se nevyjádřím přesně), že toto je jedna z tvých "typických" básní - v tom dobrém slova smyslu - je tu znát tvůj rukopis, rozpoznávám zřetelnou stopu. esence Lnice

:)

ozzo, hezký příběh - ale jak to souvisí s tím, co píšu o tom, že je nebezpečný považovat zlo jen za důsledek nevědomosti?

(řečnická otázka)

hezký. svobodná evropa.

možná bych se obešla bez prvních dvou veršů

a začala přímo tou včelou... ale asi víš, proč tam to usínání a imaginaci máš...

teze, že "vše zlé se děje z nevědomosti" mi připadne nanejvýš nebezpečná - obhajuješ tím vlastně všechno zlo... nabízí se otázka - jak to vysvětlíš třeba obětem trestných činů? řekneš znásilněné holce, že si z toho nemá nic dělat, protože násilník jednal v nevědomosti? chm, už to vidím - dotyčná se usměje a řekne: aha, no jo, tím pádem je všechno v pořádku, on za to nemůže...

(čímž vlastně parafrázuji momoi...)

to stejné - rozložíme se na prvky - jasně, to je pravda a v určitých chvílích to může být útěcha - ostatně pro mě je to taky svým způsobem uklidňující - ale ve vztahu k druhým, kterým bylo ublíženo, je to naprosto zcestný přístup - opět - řekneš tohle člověku, který je ve sračkách? netrap se, kámo, stejně se dřív nebo později rozložíš...

nevím, no, prostě jediný, o čem takovej postoj v těchto situacích vypovídá, je zřetelná absence jakýhokoliv soucitu.

ta pověra... koncentrovaná do několika slov... paráda.

jo, sukcese... přibližně před rokem, nedaleko mýho bydliště kdosi úplně zrušil záhonek před bytovým domem... a zrušil i ty růže, hortenzie a levanduli, co tam rostly... a místo toho tam navezl hromadu kamení. jakože fakt velký úlomky... deset, dvacet centimetrů třeba... takový malý suťový pole, jen tedy antropogenního původu a na rovině... jsem si říkala - no, asi se dotyčný nechce starat o zeleň... naivně si myslí, že kde je kámen, tak tráva neroste... přemýšlela jsem o motivaci... a onehdy jsem šla kolem... a tam lebeda, šťovík, nějaký trávy, dokonce pšenice... úplně jsem si představila, jak tam pozvolna vznikají nějaký litozemě, rankery, za rok tam vyroste šípek anebo nějaká svída... takže možná záměr dotyčného "ničitele" bylo vytvoření studijní plochy... fast forward... což je vlastně částečně i odpověď na komentář od momoi u mých osevních postupů... člověk někdy přemýšlí o záměru toho druhého... aby nakonec zjistil, že je mu to ukradený a stejně si do toho promítne to svoje.

omlouvám se, nějak jsem se rozepsala...

na tebe docela nezvyklá svou výstavbou, strukturou... ale funguje. tedy na mě. osobně vnímám, že popisuje něco bolestnýho... ale zároveň není příliš "dojemná", tedy nepoužívá takový to klasický melancholický výrazivo... o to víc však působí. můžete se vracet k jeho profilu... trochu mrazivo... ale v tom dobrém slova smyslu.

padavčata jsou v rámci potravních řetězců i koloběhu živin v krajině docela důležitý... 

"bez ceny" jsou jen pro člověka, co tohle nevidí.

to jsem zas chytrá. 

jdu si ji raději ještě jednou přečíst.

souhlas s Janinou. plyne to hezky. i když mě osobně to trochu míjí - tento text je spíš o tom, jak je les kulisou našeho prožívání. osobně dávám přednost situaci, resp. stavu, kdy se kulisy stávají hlavními aktéry a moje (čísi) pocity se stávají kulisou...

no jo, norsko, byl jsi první. a to je to nejdůležitější.

ten název... jen to vidím, tak mi zní v hlavě ta píseň...

a (mylně) očekávám něco v tom smyslu... 

tento text ke mně moc nepromlouvá, pro mě moc mlhy, ale aspoň jsem si díky tomu připomněla klasiku...

https://www.youtube.com/watch?v=nD6VsMxXgkM

egile, tak to je fajn, že to zarezonovalo. zatím se tímto konceptem necítím nějak vyčerpána, naopak, přijde mi, že se díky tomu leccos novýho učím (jak technicky, tak obsahově, když to zjednoduším)... a učení (jak jsem onehdy kdesi zaslechla) je v dnešní době jediná jistota, kterou máme... takže je to dobrý i v tomto ohledu

s tou sbírkou/celkem a tak... jako jo, materiálu je hodně, už i vnímám nějaký dílčí celky a jakýsi vnitřní propojení, ale zatím to pro mě není priorita... i když někde v hlubších vrstvách tak nějak cítím, že by už bylo na čase.

law, no jo, máš pravdu, trochu to hrotím, od tebe to beru...

měla jsem asi pocit, že je třeba znovu cosi vysvětlovat, no, přitom přece už vím (jsem už dost stará na to, abych věděla), že když vložím text o účelných osevních postupech, tak musím prostě čekat komentáře ve stylu - vždyť je to o účelných osevních postupech.

proto ono ošklivé - ber nebo nech být

achjo. to je tak smutný. a do toho ty karbónové tieně... je možný se vrátit? není, no.

toot, ty si pamatuješ na atlas? jeee, to mě těší...

toot, tobě děkuji za čas a energii. je fajn potkat Čtenáře.

jednou jsem v podobném stylu napsala celej cyklus básní, o rostlinstvu

tady na písmáku to bylo dost odsuzováno, prý co je poetickýho na výpiscích z kapesního atlasu rostlin

jinde se to setkalo s docela pozitivním přijetím

pokud v tomto textu chce čtenář vidět jen osevní postupy, tak - proč ne... je na každým, co si vezme...

což je možná z mé strany nezodpovědný přístup

ale osobně mi dává větší smysl než psát hezké básničky, které se budou líbit všem

aneb jak kdosi kdysi napsal - jen kurvy se musí líbit, básně ne -

a tak dál

je to stejný jako ta tulení kůže na stěně iglů... ber nebo nech být

(já bych brala...)

nadto si myslím, že už jsem dost stará na to, abych přijímala každou výtku směrovanou na můj text a dávala čtenáři vždy za pravdu

chápu... tak jo, zakonči tu apokalypsu nějak velkolepě (nevím, třeba můžeš vložit velké prádné místo) a budu se těšit na další cyklus.

jo, je to vtipný. možná jen ten název je příliš návodný - ve smyslu - pozor, čtenáři, teď hledej metaforu! - a možná... (nevim) v té básni žádná metafora ani není)

delfíne, jistě, celá básnička je jen a pouze o trojpolním hospodaření, o ničem jiném.

dík všem za zastavení.

taková... starosvětská... jakoby studentská píseň... nevim proč, ale trochu mi to připomnělo amavi te puella

skoro mě překvapilo, že někdo něco podobnýho dneska ještě skládá...

mně se to na první pokus četlo hrozně špatně

to rozsekání mi z nějakýho důvodu nesedlo; skoro mě až překvapilo, jak moc na mě působí grafické uspořádání, resp. skutečnost, že je třeba na jednom řádku jedno slovo...

na druhý pokus jsem se už snažila tvářit, že jde o plynulej text

a bavilo mě to mnohem víc

apokalypsa pokračuje

pořád mě to docela baví.

zbytečně silné výrazivo (resp. na jednu krátkou báseň je jich příliš - hnis, krysy, válka)

kdyby jich nebylo, výsledek bude pravděpodobně působit intenzivněji

i přesto - zajímavý, něco si v tom nacházím. neodbytnost.

jakože lebloch je alter zeandricha? ty jo, vždyť oni spolu normálně vedou rozhovory... tady je to ještě větší blázinec než jsem si myslela...

toot, chápu. tohle se blbě říká. ale jedna věc je, když na to upozorním kolegu nebo kolegyni v práci / někoho z rodiny, a jiná věc je to, když tady někdo vykřikuje "žena po umělém potratu páchne"

(a asi ani těm blízkým, případně spolupracujícím neřeknu, že páchnou, smrdí jako zdechlá ryba nebo cokoliv dalšího... ale možná s tím někdo nemá problém - hele, šéfko, vy dneska tak páchnete, asi se z vás poblinkám...)

bezdomovec anebo hodně navoněný, převoněný člověk... to je specifickej případ... nevím, asi bych to v té tramvaji vydržela anebo vystoupila... koneckonců není to člověk, se kterým trávím déle času...

dorte, moc nerozumím. všem nám přeješ mykózu u partnerky?

jinak s tím, že na hlouposti si umíme dělat čas... tak někomu asi přijde smysluplný se ohradit proti tomu, jak jsou zde ženy uráženy místními znalci ženských těl, leblochem a zeandrichem

promiň, Marcelo, ale nevím, jestli máš problém s porozuměním textu, anebo zda mi záměrně vkládáš do úst něco, co jsem neřekla. nikde ve svém komentáři netvrdím, že by žena nemohla být cítit (stejně jako kdokoliv další) - z různých příčin (změny hormonálních hladin atd.). takže pro jistotu ještě jednou - ohradila jsem se proti tomu, jak je to tu podáno - "žena muži páchne" a pod., nikoliv proti samotné skutečnosti (ostatně to je známo už hodně dlouho, že čichem si člověk taky vybírá...)

prostě - nevím, tobě možná přijde normální někomu říct (v tomto případě se to ještě týká docela citlivé záležitosti), že páchne, ale řekla bys to třeba do očí i o člověku, který je cítit starobou anebo kvůli nějaké metabolické poruše?

a to mi šlo... mně tento způsob vyjadřování (plus zeandrichovo poučování) přijde prostě nechutný.

tak hlavně tady těm dvěma pánům (stana lebloch a zeandrich) vůbec nešlo o nějakou diskuzi, jen o to, aby dali najevo opovržení ženami, které se pro potrat rozhodly (potažmo ženami obecně). slovník tomu odpovídá - "žena páchne, smrdí... nedá se to vydržet... muž ji opustí, protože mu žena začne páchnout" anebo zeandrichovo - "tohle by si měla poslechnout každá žena..."

prostě "soudíme, nepomáháme" v praxi.

a s tím ubližováním... chápu, že se to někoho může dotýkat... ale nemazala bych to. vypovídá to hlavně o autorovi.

ta první je skvělá. hned jsem si vybavila seven sisters. anebo doverské útesy.

druhá spíš aforismus (říká se tomu tak?)

u třetí se nechytám, nic mi nenaskakuje. třeba časem...

arthurs, aha, no jo... mě zmátlo to, žes svůj komentář uvodil tím, co jsem psala sama... ech, porozumění psanému textu mi dělá čím dál větší problémy...

přesně, je to tak. puzení ke smrti, nic jiného za tím není.

na písmáku se o sobě člověk dozví spoustu zajímavých věcí.

jdu popřemýšlet o nějakém vhodném způsobu naplnění mé touhy nebýt.

nemůžu si pomoct - připomíná mi to v něčem bradburyho. 

trochu postapo.

pro mě zvlášť silný obraz - archivné zábery // les

ale možná jsem klasicky úplně mimo.

stana lebloch - oceňuji tvoji superschopnost, kdy na základě několika slov anebo i vyjádřených postojů dokážeš jednoznačně určit odkud dotyčný pochází. nejsi náhodou příbuzný takového toho pána, co rád navštěvuje v brně akce v rámci měsíce autorského čtení a prudí tam se svým "moravanstvím"?

ach, rozjitřená duše!

a jak to bylo dál?

je to milý. 

ale spíš by mě bavilo si to někde poslechnout než to číst.

emme, mně tento argument připadne jako takový ty reakce na moderní umění - "co to je za patlanici? to bych zvládl taky..."

ale budu si třeba myslet, žes to myslel s nadsázkou. (i s vědomím, že často nejsem s to rozeznat, co je míněno vážně a co jako legrace.)

ještě když se tak koukám na ten svůj komentář níže - s tou plavuní - ano, jedna rovina je to "abstraktno", druhej způsob, jak tu ilustraci vnímat, je prostřednictvím asociací - akorát tady jakýkoliv "čtení" ilustrace hodně závisí na tom, co čtenář vidět chce, resp. závisí to na jeho životní zkušenosti dejmetomu, na tom, co je schopen na dané slovo/obraz napojit, s čím je schopen to provázat... jak jsem psala - někdo v té plavuni vidí jen plavuň (anebo prostě nějakou rostlinu), někomu naskočí hned asociace - větvení, jedna z nejstarobylejších čeledí (nebo co to), zkameněliny, uhlí atd.

ale takhle vlastně fungují i texty - ale to neříkám nic novýho.

líbí se mi tvoje poznámka ohledně toho, že přítomnost čehokoliv (i nesmyslného - anebo třeba nahodilého (dodávám za sebe)) může být obhájitelná způsobem nahlížení... je to takový to, že "každý si v tom najde něco svýho", každý si propojí slovo a obraz nějakým způsobem, který právě jemu dává smysl. jenže potom chudák nepochopený autor (a ilustrátor)... (pokud o vtip).

názor na poezii/novou sbírku t. bínové vnímám jako legitimní, každýmu to prostě nesedne. mně osobně minimalismus nevadí, ale beru, že jinýmu přijde tento způsob psaní příliš vykostěný... potud ok.

co mi na tomto textu/reflexi přijde trochu smutné a nepochopitelné, je třeba ono "jsem přesvědčený feminista" - první věc: jak to proboha souvisí s poezií? druhá: když někdo o sobě řekne "jsem přesvědčený feminista", ale jedním dechem dodá, že to je jen jeden z mnoha pohledů na svět nebo něco v tom smyslu, tak mi to přijde na podobné úrovni jako "nejsem rasista, ale ti cikáni a migranti mě pěkně serou a za sousedy bych je nechtěl".

anebo další věc - to pohrdání dětským pohledem na svět - slova jako triviální banality a podobně... jasně, "dospělí" mají často tendence ty dětské otázky a objevy vnímat jako banality, protože oni přece už "ví"... ale obávám se, že je to jen z toho důvodu, že sami ztratili tu schopnost žasnout a objevovat... nadto, když se často člověk baví s těmito "dospělými", zjišťuje, že jsou už úplně prázdní, vlastně je nic moc nezajímá, absentuje u nich ta schopnost žasnout anebo prostě jen respektovat údiv někoho jiného... a tento hendikep schovávají za fráze o banálnosti a trivialitě.

celkově - text vlastně rozebírá poezii t. bínové jen okrajově, většinu tvoří jen nesourodá sbírka autorových postojů k některým aspektům (současné) poezie. 

škoda.

jo a tu vloženou báseň už vůbec nechápu. o čem má jako vypovídat. ale možná chyba na mé straně.

momoi, jo, to chápu, tu mnohovrstevnatost, která může být nabourána právě "doslovnou ilustrací". zaujal mě tvůj příklad s mapou - a to, že ta pro tebe je jakýmsi prostorem, kde si můžeš dojít k pochopení, kudy chceš... pro někoho může být takovou ilustrací právě ten náčrtek svahu, vektory, síly a tak... jasně, platí tam (stejně jako v mapě) nějaká pravidla, ale zároveň i ten "přísně technický" náčrtek skrývá další - ech, teď se budu tvářit děsně intelektuálně - potenciality (?) vnímání, chápání... (podobně jako text)... nevím, jestli je to srozumitelný

prostě - zatímco pro někoho jsou mapy právě takhle nejednoznačným prostorem, pro mě je nejednoznačným prostorem i náčrtek svahu nebo fotografie nějakýho netřesku. protože o čem vlastně opravdu vypovídá? o určitým okamžiku v čase, kterej kdosi zatavil do jantaru (abych byla náležitě dramatická)... takže i ta studie anebo fotka plavuně nebo netřesku (se v těch svých oblíbených kytkách nějak ztrácim) je pro mě svým způsobem metaforou. v tom je právě i ta svoboda vnímání - můžeš tu plavuň vnínat jen jako plavuň anebo taky jako něco dalšího, abstraktního, co shodou okolností vypadá jako plavuň. stejně tak třeba úryvek odbornýho textu - můžeš ho vnímat jako úryvek odbornýho textu anebo pro tebe může být jakousi schránkou, která nese další významy.

vlastně mi to dává smysl, i když to čtu pozpátku.

(pardon, někdy mám tendence dělat s cizími texty nehorázné věci)

ano. 

(ten konec je sice trochu useknutej, ale vlastně mi to ani nevadí)

safiáne, dvě věci:

• ty pořád žiješ ve světě, kdy básník (anebo dle tvých slov zejména básnířka) musí pokorně a bez řečí poděkovat za pochvalu, kritiku, za dobré rady, za rozbor a nevím co ještě. nemusí. klidně může reagovat, oponovat, pokusit se o dovysvětlení (ne obsahu básně, ale právě způsobu, jak je vystavěna).
• což jsem si dovolila - akorát ve své reakci nepíšu nic o obsahu, ale stejně jako ty o způsobu utváření textu, resp. o východiscích, o tom, že pro mě je samotný odborný text prostředkem k vyjádření, takže s ním pracuji (tj. využívám ho při utváření básně) jinak než píšeš ty (ono "překlopení" do lyrického/reflexivního čehosi). pokud ten rozdíl nevnímáš, tak s tím už nic nenadělám.

tvoje uražená reakce ve smyslu "omlouvám se, že jsem tě vůbec četl" už jen dokresluje bod jedna. jako bych měla být nějak extra potěšena, že někdo jako ty mě čte... 

dobrý téma.

osobně ilustrace nepotřebuju, spoléhám na sílu slova. ale vímě, jak to občas dopadá. moje vnímání textu je už tak dost doslovný a někdy i vizuální, takže často vůbec nepochopím... skoro by se chtělo říct - že by ilustrace pomohla... ale není to tak (viz dále).

dokreslení ve smyslu "kulisa" je fajn. někdy je i docela dobrý si hrát s textem v tom smyslu, že si text a obraz prohodí pozici. kulisy se stávají aktéry a naopak...

dovysvětlení prostřednictvím ilustrace už je horší. zejména v textech, který jsou jakože "jedna velká metafora" (šifra?) a ilustrace ji prozradí. to už jsem spíš nakloněna tomu, že ilustrace zobrazuje přesně to, co je v básni využito. tedy - pokud někdo píše o plavuni, nechť je vyobrazena studie plavuně. ok, i fotografie. pokud někdo píše o stabilitě svahu, tak si dovedu představit jako doprovodnou ilustraci náčrtek svahu se všemi těmi vektory sil, které působí na nezpevněnou zeminu, vnitřní tření atd. (nevím, zda je to srozumitelné)

u své vlastní sbírky si dovedu představit právě nějaký to rostlinstvo, technický náčrtky, starý geologický mapy, detaily vrás a tak. nějakej rámec "nad" by pro mě byl už příliš matoucí (a obávám se, že pro čtenáře taky...)

máš to hezky napsaný. jako vážně. ta postapo atmosféra je docela dobře vylíčená. jenže pak přijde to tvoje kázání, jak je všechno špatně. a mně se skoro chce povzdychnout si, že někdo svými schopnostmi plýtvá na psaní takových... pamfletů... 

mimochodem... opravdu bylo L.P. 2024 zakázáno slavit velikonoce? a ve školách se neučilo? kde, prosím tě? 

safiáne, moje východiska jsou úplně jiná, využití odborného textu určitě nesouvisí s tím, že bych jej nějak záměrně převracela... když to vztáhnu jen na poezii, tak odborný text je (pro mě) nositelem lyricko/reflexivního "náboje" sám o sobě. 

(plus další roviny, ale ty tady nechci rozebírat)

samozřejmě to, co vidí čtenář, už nijak neovlivním

zmínka o marhoulovi - nedokážu moc definovat, jaké postupy používá, zkoušela jsem kdysi od něj něco číst, ale jeho texty mě naprosto míjely

vlnobytie

to mi nejde z hlavy

momoi, já jen reagovala na zeandricha; jeho komentář se objevil mezi "kritikami"... a bohužel jsem měla potřebu na něja reagovat

- tento typ textu taky nejsem schopna číst...

zeandrichu, mluvíš o mé nepokoře, ale hned v úvodu sám píšeš shovívavé a povýšenecké "ale Luzz"... vlastně celý tvůj koment je komentem člověka, který sám sebe vnímá jako něco víc (v tomto případě víc než ti ostatní, kteří mají jiný postoj) jen proto, že se domnívá, že on opravdu chápe "vyšší řád věcí". a ještě k tomu to skrývá za slova jako osud, úkol a podobně.

zeandrichu, mě zaujalo (ne v úplně tom pozitivním slova smyslu) tohle: "... a my, pokud k tomu tedy nemáme nějaké zvláštní oprávnění, do toho raději moc nevrtejme; - starostí dalších máme i tak přeci dost"

- zvláštní oprávnění o něčem přemýšlet/do něčeho "vrtat"? to jako fakt? co to vlastně je? a kdo nám toto zvláštní oprávnění udělí? je vůbec udělováno? kým? na základě jakých kritérií? a kdo toto zvláštní oprávnění má? má ho vůbec někdo? a kdo ho může získat?

(nehledě na to, že "starostí dalších máme dost" je taky dost zavádějící... pro každého je "starost" něco jinýho, ne?)

bude česká verze?

bohužel do angličtiny se nedokážu vžít...

anebo to napiš španělsky, to se možná chytnu...

jsem ráda, žes tu.

(law, to slunko je vlastně úplně na místě)

teď aby se člověk bál jet do prahy...

těžko říct, která je nejoblíbenější. v březnu se mi líbí jiný básně než v listopadu.

navíc mám na verše i na básně špatnou paměť... ale třeba "vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá" (Baudelaire) v mysli chovám díky tomu, že šlo o oblíbený verš blízkého člověka

často si vzpomenu na básně a verše Lenky Thimové:

"Kdo utek jednou, ten navždycky utíká"

anebo:

a v poslední době mi zní tato (už jsem ji onehdy někde zmínila):

A cesty jsou tu jen proto

aby nám chvíli trvalo než

pochopíme že není kam dojít

(V. Václavek a Gato: Obrazy cesty)

dík všem.

jak to jen bylo... cesty jsou tu jen proto, abychom o něco později pochopili, že není kam dojít... (v. václavek)

nějak tak.

je to nepříjemný čtení v tom dobrým slova smyslu.

ani nemám chuť se v textu nějak babrat a vypisovat, co konkrétně mi vadilo, protože toho bylo málo a jen drobnosti a jako celek je to moc fajn. 

tak zase je docela fajn, že o tom ještě dokážeš psát. člověk si to přečte a řekne si, super, někdo na tom je stejně tak blbě jako já.

i když to vůbec nemusí být pravda.

to je tak přesný - "nějakou budoucnost máš." i když tě ta budoucnost vlastně tak nezajímá... a východisko v tomto okamžiku chybí.

(kost v názvu je super, strupy se mi moc nelíbí... ale můj problém, všechno si vizualizuju, nedokážu na první čtení rozpoznat metaforu)

je to hodně doslovný a upovídaný

dovedu si to ale představit jako součást nějaké povídky.

se mi líbílo "pro sebe sebe uvidět"

protože tomu se člověk často sám brání

je to docela vtipný. ale ten závěr trochu děsivej, teda. přijde mi to jako takovej rychlej nápad, rychle ven... ale proč ne.

bez té otázky na konec bych se možná obešla... jinak docela dobrej nápad. má jed na krysy nějaký vedlejší účinky?

sluko, byly to jen výpisky. odkládám si je sem, abych je pak mohla smazat a vytvořit z nich... další výpisky.

díky, sluko. je příjemný zjistit, že někoho ještě zajímají starší texty.

po dlouhé době se tady na písmáku objevila poezie.

místy mi to přijde jako sebelítostivý fňukání

místy mi to přijde tou svou zdánlivou banálností dost děsivý

(skvělej komentář, že jo)

poslední část o dceři a otci (dobrém muži) je parádní... 

dceři už nikdy nebylo smutno... ale o pár let později zapíchla svého muže nůžkami na porcování kuřete.

pardon.

(už raději mizim).

jo, všechno už bylo napsáno

zdá se, že poslední možností je změna úhlu pohledu, resp. změna pozice, ze které lze texty číst/vnímat

philogyny, ano, přeložit si to po svém, to je ono. s díky za trpělivost a otevřenou mysl.

ostatním také děkuji. limity výpisků tkví v tom, že jde opravdu jen o výpisky.

pořád nějakej temnej les... nedělej z něj a jeho obyvatel bubáky...

ale máš to hezký. tip!!!

sice nevím, o čem to je, ale četlo se to dobře.

ctrl z

pardon, blbej komentář. 

bavil mě ten fatalismus, kterej z té básně cítím.

k3, tak jo, díky.

kdesi jsem slyšela/četla, že v nějaké středoamerické zemi kristus málokdy visí přímo na kříži... častěji je v interiérech kostelů jen jeho tělo umístěno přímo na zdi, bez kříže... to jen tak... že jdu kolem... a připomnělo se mi to... jo, není viset jako viset - a taky si na okamžik připadnu moudrá.

atmosféru vnímám, ale celkově je to pro mě už hodně fragmentované, roztříštěné...

možná by mi pomohlo si tu báseň přečíst společně s jinými texty... v rámci nějakého cyklu.

tomu moc nerozumím - jakože emoce jsou skutečné a myšlenky/témata nikoliv? a vlastně - proč to pořád oddělovat? přece v životě to ve většině případů není tak, že buď rozum/myšlenky anebo emoce... nevylučuje se to vzájemně... i když to asi docela nabourává takovou tu "posvátnost" a neposkvrněnost emocí... s tím, že jedině ony mohou být opravdové...

ale raději už mizim, v některých věcech se asi neshodnem.

je v tom klid. ne však takový, který si člověk násilně vsugerovává pomocí různých ezo pouček a náboženských systémů a podobně. ale takový, ke kterému se musí dospět, často pomalu a těžko. 

na druhou stranu - ten klid, který lyrický subjekt nachází v krajině, tedy vně, může být protiváhou neklidu vnitřního. 

doslovnost mi tady nijak nevadí. vlastně (když o tom tak přemýšlím) mi spíš vadí takový ten všeobecný "požadavek", že v poezii má být vždycky něco nedořečeného. ale to už odbočuju.

docela mě bavilo to číst, i když teda těch chyb je tam hrozně moc. ale dobře, no, to ti třeba pomůže opravit nějaká dobrá duše. ale hlavně - i když jde jen o fragment a některý obraty a formulace působí tak nějak... naivně a třeba i obehraně, už to není tak moc dosebezahleděný,, alespoň v tom vidím zárodek nějakýho konceptu, nápadu, jak téma uchopit, aby to nebylo jen vylévání si srdce. ale možná to tam jen chci vidět... a nic takovýho tam autor ve skutečnosti nevkládal.

dík všem

k3 - "zvlášť v období těhotenství" - jako jo, ale není to stejně tak těžký i poté, co se dítě narodí?

a "co se s tou ženskou stane, že to udělá" - tomu úplně nerozumím - myslíš to tak, že jak je vůbec možné, že se ta žena rozhodne pro potrat? - jen se ptám, nejsem schopna to z tebou psaného nějak dovodit.

pardon, nějak jsem nestihla reflektovat tvůj poslední příspěvek - jo, je dobrý, že se snažíš svým způsobem podpořit ty, co tím také procházejí... za mě palec nahoru. v určitých obdobích bych za to byla vděčná.

ale pořád je tu ta rovina - proč tohle všechno píšeš? jen autoterapie? anebo je to opravdu pro ty spřízněné duše, které prožívají něco podobného? anebo ty texty jsou ve tvém vnímání něčím univerzálním, o čem si myslíš, že dokážou promlouvat i k náhodným kolemjdoucím bez té "podobné zkušenosti"?

pro jistotu - nijak tvoje psaní nezpochybňuji, jen si zkouším představit, jak se třeba na svoje současné texty budeš dívat třeba za dva roky... 

jasně, není třeba psát o čemkoliv jiném, je vlastně fajn nekoukat kolem. pokud je pro tebe důležité si vylévat srdce, tak je to v pořádku. jen je potom trochu těžší ze strany čtenáře to vnímat jako literaturu. ono to vylévání si srdce je asi fáze, kterou si asi musí projít každý... ale je jen na autorovi, jestli se v ní zasekne anebo půjde někam dál.

(pardon za moralizování)

spíš jde o to dát svým prožitkům nějaký rámec - tedy - jestli autor chce. jestli je ochoten a schopen opustit takové to romantické přesvědčení, že jediná správná tvorba je ta, která vyvěrá ze "srdce". a třeba jen připustit, že tvorba může být založena i na rozumu, že může mít promyšlenou koncepci a tak. i když se to mmentálně může jevit jako zločin vůči autenticitě.

jo, jasně, "styl"... chápu, že se v něm cítíš dobře. když jde o autoterapii, je podle mě nutný si najít styl - anebo spíš polohu, kterej / která ti vyhovuje. o tom žádná.

ale jde spíš o to, co jsem psala pak - jak svoje psaní vnímáš. jestli jen jako vylití sebe sama na papír (do počítače, do písmenek) anebo jestli chceš prostřednictvím svých dejme tomu zkušeností sdělit něco víc... a jasně, jasně, možná jsou moje úvahy mimo anebo předčasné... možná nemá smysl prozatím vidět v tvým psaní nic víc než právě tu prvotní zkušenost... a touhu po sdílení (čehokoliv)

anebo ještě takhle - zatím je pro tebe hlavní ingrediencí psaní autentičnost a otevřenost... což je dobře... ale dlouhodobě... čtenáře toto časem omrzí. a z vlastní zkušenosti můžu říct, že - samotného autora taky. protože (zkratka) na světě je spousta zajímavějších lidí než je autor sám. a je mnohem zábavnější psát o nich než o sobě.

jo, hezký, takový vypsání se na první dobrou... dneska jsem zrovna měla náladu si něco podobnýho přečíst... jindy podobný texty vzdávám po prvním odstavci... no jo, nostalgie je sviňa, na čtení něčeho, co jsem si sama psala do deníčku někdy před pětadvaceti lety, nemám vždycky náladu...

každopádně... je to autentický a divoký, což je fajn... ale neměla by to být jediná hodnota textu... navíc podobný zážitky zaznamenalo už hodně lidí před tebou... ale to nevadí... piš dál... časem z toho třeba něco vykrystalizuje... najdeš nějaký svoje zásadní téma... a taky svůj styl...

ve výsledku vždycky záleží na tom, proč vlastně píšeš... a jakej to pro tebe má smysl... a taky... jestli chceš opravdu něco říci... anebo jestli si chceš jen vylít srdce.

pardon za nevyžádaný rady

už mizim

jo.

ta tovje poťouchlost. 

ale nejen ta.

připomnělo mi to -

„volně se krajinou / pohybuje už jen / suché listí / papírové krabice / a igelitové sáčky“

(L.N.)

a jestli je něco jako volná krajina

hezký. líbí se mi jak to začíná tak nějak nevinně... a postupně se to zatemňuje.

snad povzdech, status... do básně daleko.

k3, kvalitní kniha ano. a ty ilustrace. ovšem předmluva, kde se trávy dělí na hodnotné a méně hodnotné... zlé trávy, co narušují poklidný život hodných trav a nabourávají jejich hodnoty... a práci meliorátorů... taky ti to něco připomíná?

tvůj přístup k pískomilným travinám je sympatický.

norsko, kdepak. všechno je současné. viz výše.

lawenderr, díky. ráda tě tu vidím.

lehce zneklidňující. 

místy příliš doslovné, ale... nevadí mi to tak moc. 

akorát mi přijde, že se text jakoby zničehonic vynoří

a pak náhle zmizí

jo, je mi to trochu povědomý. akorát bych to nedovedla tak dobře zachytit.

výborný text. díky za něj.

a líbí se mi i ta poslední, osobní, část - pokud film, román, báseň, obraz (...) někoho přiměje, aby si rozšířil obzory, nahlédl na určité téma z jiného úhlu pohledu, nebo jak píšeš - aby se zamyslel nad některými aspekty svého života, tak ještě není vše ztraceno. ostatně - tohle (si myslím) je právě to, co odlišuje umění od zábavy; určitá dávka znepokojivosti, nedořečenosti, možná i jakési nepříjemnosti. ale to neříkám nic novýho.

jo, hezká dystopie.