1

Potkávala jsem ho čím dál častěji, cestou do školy, na procházce se psem, ve vlacích a na nádražích, jako by mě následoval na jakékoliv místo na světě, jen proto, aby mě děsil a zároveň přitahoval svojí přítomností. Někdy jsem se vnoci budila a přiskočila znáhlého popudu koknu vdomnění, že ho zahlédnu. Nikdy se mi to nezdařilo, ale pocit jeho přítomnosti ve mně přetrvával. Začínala jsem mít pocity nějaké zvláštní nutnosti, nutnosti osudu, kterému nelze vzdorovat.