Prd vješ ášo. Výzvy k zneužívání erelka a – teď sám se vezeš. Avi všem.

to aš: Ano, trpím tím. A ty mi pomáháš. Jsi můj učitel. Co ještě peníze mi dávat? Ale vlastně nemusíš, už tak jsi dokonalej. Mám tě rád. Změnil si můj život. K lepšímu. Ale především - dáváš mi důvod odesílat skupinový avíza. To sice nevim, jestli tě maj pak rádi i ostatní, ale já ANO!2013

Mám z toho dobrej pocit černej drače. Ale neni to už jen z totál bezmoci? Tvý dílko se zde vyjímá, projevuje lidskost, i když i absurdnost je v něm odfláklá. Jaj, sem jsme došli.

Ano, podpoří umělcova ducha Jistota,

že je tu stále někdo vyšší, kdo hned pomůže,

kdykoliv by v tvorbě zatápal.

Jistě to nebylo snadné, aby dotyční našli tu sílu,

rozpoznat své vyšší kvality a odvážně se k nim doznat.

A odvahu to chce, to mi věřete, protože ode mě tyhle lepší lidi

naprdel budou dostávat co budu živ! Tak přísahám.

Sláva a redaktórum utrum.

požadavek osvíceného písmáctva:

NECHT PRÁVEM PÍSMÁČANA JEST

BÝT V KAŽDÉM OKAMŽIKU JASNĚ SROZUMĚN

KDO Z REDAKTORŮ JE AKTUÁLNĚ PŘÍTOMEN

(zvýrazněním jména v levém sloupci)

TO! DRAMATICKY PODPOŘÍ

TVŮRČÍHO DUCHA 

CELÉ KOMUNITY

návrh:

NECHT PRÁVEM PÍSMÁČANA JEST

BÝT V KAŽDÉM OKAMŽIKU JASNĚ SROZUMĚN

KDO Z REDAKTORŮ JE PRÁVĚ PŘÍTOMEN

(zvýrazněním jmÉna v levém sloupci)

JSEM PŘESVĚDČEN

ŽE BY TO PODPOŘILO

TVŮRČÍHO DUCHA

CELÉ KOMUNITY

Ano aš, jsem učeň. Tvůj. Ale trochu na to bacha, aby se na tebe majitel taky nenasral. Koukni, jak dopadl hajim. Jednou mě zkusil diplomaticky pochválit a on mu za to serval placku s hodností a rozkousal vzteky modrou pastelku.

to aš: 

To je supr nápad ášo! Jednou ho použiju. Erelko by mi to sežralo, že ho jako žeru a připojilo by se ke mně ve spravedlivym boji. To by byl teprv kokotizmus! To už by ani pičítač nerozklíčoval, kdo je kdo a co si fakt myslí. Supr nápad.

Jó takovej hajim, to je jiná. Zkouší mě oblbnout, že už neni redaktor, ale díval jsem se na stránku klubu redaktorů, odvolán nebyl. Zkouší se mnou vymrdat! A ještě čeká úlevy. Tak takhle to asi nepůjde.

to m: 

Tak. Ani písmenko proti tobě můšo. Jsi běžný uživatel, nikoliv samozvan redaktor. Mysli si co chceš, piš si co a jak chceš. Tak má být. 

skupinová avíza, to je moje devíza

hehe hehe muhehe (málem jsem se posrala)

js  - poezie, to je moje. jako podběl!

TAK KURVA! KDE JE TA RUKA SPRAVEDLNOSTI! UŽ TU BYLI VŠICHNI REDAKTOŘI ASPOŇ TŘIKRÁT, TAKY MAJITEL, HÁJA V PŘEVLÍKNUTYM TRIČKU, PROSTĚ VŠICHNI A NIC?! NELZE PŘECE UPÍRAT OSTATNÍM UŽIVATELŮM PRÁVO NA MÍSTO NA TITULNÍ STRANĚ. TO SE NESMÍ, TAM BEJT, JEN TAK. TADY JDE O PRINCIP. ZRUŠTE MĚ, NEBO VÁM PŘESTANU PODPOROVAT, REDAKTOŘÍÍ.

droga je sušená bylina

a já, já jsem podbělovej

podběl, to žeru

droga je sušený bylina

a já, já jsem podbělovej

podběl – to žeru!

ruka k smíru

byla k smíchu

spať isť musíš

Myslím, že už to tu někdo psal,

že mám rozvracecí povahu.

Ale nemám vytrvalost, hehe,

takže klíd, brzy odpadám.

Hele klid teď chvíli, jdem koukat na fotbal.

Kámo, tendle je taky dobrej.

Papouch to byl! Že jsem na to nepřišel dřív! Úplně jsem na něj zapomněl. Chrcht brcht, to by mi sem asi napsal. Zapomínat na takovýhle perzony, to by se fáákt nemělo.

Pro mě je největší prdka, že přeci jen existoval jeden konkr duvod, proč jsem s timhle dneska začal. A nemá to total nic společnýho s čimkoliv, o čem následně byla řeč. Jo, co jinýho si z toho dělat než prdky. Jen kdo mi naklikal tu první stovku, to bych rád věděl. Tydle zpusoby letěli na amlitech před patnácti lety, to i mě dneska zaskočilo;).

Výběr z perel redaktorů:

K2 – pište to stejně jako je to ve starých knihách

egil – šourkem do písku

víťa šnek – už staří komunisté věděli: kdo fetuje, ten umře

pomy – jako egil

hajin – zkuste se při práci uvolnit

český plumlov – dobrá práce irenko

zbouran – vám  řikám jedno pořád dokola a koukám musim znova

přijdu si jak na lovu redaktorů;)

aha! tak na to jsem měl od rána chuť

Kde je moje šunka?!

ášo, ty nejsi redaktor, takže pohoda

ale tu básničku sem dám znova

protože blbá neni

si poslechni tu ráži

daktyl daktyl

tumáš tumáš

je to dobrá báseň

lísteček dubový

zalétl do vody

já ho teď vylovím

hráběma starejma

a podiv se jakou my máme močuvku

Ale ta modř v podtextu komů redaktora je dobrá. Tu vám kurva Taky závidim. Je to pravda, chtěl jsem bejt redaktorem a - nebudu. Ta světle modrá k tý tmavě modrý Fakt sedí.

a už ho máme. líístečka!

a už ho máme. líísteček!

Samozřejmě že si vážím důrazu tvé žádosti. Rád využívám nabídky a kategorie začnu zneužívat systematicky. Žádám zablokování id adresy na vlastní žádost. A švihem, než se naseru.

Hodnoť dílo voe redaktore:) Co už bylo - pojďme dál! Co já píšu, to je půl roku za tim na co dneska myslim.

Tak už je to tady děcká. Opravuju nějaký svý texty z dřívějška a sám se občas zasměju. Protože – některý vlastní fóry jsem už i sám zapomněl. Jsem tedy za vodou! Hurá!!!

Výtvor je v dílně voe, takže naval Výběr:))).

to g: :))). +teoreticky: Kdo se už zbláznil několikrát, nicméně se poučil a posledních deset let se má jen čím dál lépe, ten už si možná opravdu nelže a… díky tomu vzácně bláznem fakt neni. S jedním takovým jsem mluvil, ale řekl mi něco strašně smutného. Prý bez štěstí by to nešlo. Chápeš? Tvrdí, že veškerá vůle je 10%. Bez devadesáti procent štěstí by to prý nikdo nedokázal. Moje životní zkušenost je taková, že má asi pravdu. A obávám se, že závěr komu není teoretický ani trochu.

Muj veselý rozmar z rána, povídat si s redaktory o redaktorech, už vyprchal. Musim si to hlídat, zůstat s jitrem bez drog. To by se nám příště mohlo všem vymstít. No koukněte co melou!

to w: Ano Víťo, takhle se mi to líbí. Těší mě třeba, že se mi teď pod dílo vyjadřuje víc redaktorů. Jinak si totiž vychvalujete jen výtvory vlastní. S vyjímkou černý feny, samozřejmě. Ta občas napíše i nějaký to dílko o babičině košíčku a chválí pak všechny, co se objevjej mezi čtenáři. To se to pak dělá kariera... na písmáku;).

Todle nemá smysl. Jsi prostě redaktor, jeden z egilů. nazdar

to h: Jsi redaktor, nejde mi tvuj kom zpracovat ani když se snažim. Odvoláváš se v pár větách min na dva jiný autory. Jsi redaktor, no, asi to jinak neumíš. A proto já tě neslyším, i když je smysluplná diskuze něco, co mi strašlivě chybí. Tak já taky zkusim něco k tvýmu stylu. Zkus to jednou za sebe. Poslouchat, psát, bez všeho filtru okolí. Začala topná sezóna, strč ho mezi šprušle radiátoru a - JEŠTĚ JEDNOU to zkus.

Ášo, trochu máš pravdu. Jen je s podivem, že ani ty si „jako“ nevšimneš, že krom kydů okolo jsem sem za poslední rok vložil třikrát víc textu než pět dalších nejaktivnějších uživatelů dohromady. JAK VÁS TO MŮŽE TĚŠIT, ÚMYSLNĚ VYSEKÁVAT Z REALITY JEN TO, CO SE VÁM HODÍ??? Jak? Ty to asi taky moc „vědět“ nechceš, viď? Ale já ti to stejně povim: za zlomkovou radost Teď obětujete radost z ucelenějšího vědění zítra.

to a a k: Na vaše otázky je jasně odpovězeno v textu. Neserte se mi do os života, já to do vašich taky nedělám. A dobře si uvědomuju, že svojí přítmností zde jasně demonstruju, že jsem stejnej jako vy. Ale aspoň jednou si to taky zkuste - nevyjímat sebe samé "z hříchu světa." Nejdřív to bolí, ale pak... Ale ono je snažší psát kecy na politiky a blbou reklamu, že jo?

Čau admine A. Tak jak, nějak s tou vaší „spravedlností“ váháš. Proč si mě ještě nesmáz? Ty na to přece máš, JSI MUŽ na svém místě. Co já. Zas dokážu jen tenhle text rozesílat z nových nicků VŠEM uživatelům pod díla a během pár dnů snížit návštěvnost celýho serveru na půlku. Ale chci to? Nebo mám vymyšlenou novou hračku k odzkoušení? Co myslíš, pane spravedlivý;), co?

to admin:

Čau admine A. Tak jak, nějak s tou vaší „spravedlností“ váháš. Proč si mě ještě nesmáz? Ty na to přece máš, JSI MUŽ na svém místě. Co já. Zas dokážu jen tenhle text rozesílat z nových nicků VŠEM uživatelům pod díla a během pár dnů snížit tak návštěvnost celýho serveru na půlku. Ale chci to? Nebo mám vymyšlený novou hračku k odzkoušení? Co myslíš, pane spravedlivý;), co?

Tak jako nevim kdo mi sem tu sledovanost naklikal, ale v poslední době se podobnejch ZPŮSOBŮ u svejch děl dopouštěly dvě z jmenovaných redaktorek. ReLého nepočítám, takže... tajný souhlasitel? TAKLHE TADY ŽIJEME. fuj

to h: 

Pokud se nepletu, zrovna ty si uvědomuješ a přiznáš, jak si z tohodle dnes jedinýho širšího prostoru pro am lit v Čechách udělalo pár neurotických syčáků VIP „potlach u táboráku.“ Vlastně se jim to dá odpustit, protože příčinou jejich chování je z větší části hloupost než vědomé zlo. Jenže tahle „polehčující okolnost“ se při tvých doznáních nedá vztáhnout na tebe.

Srazy a akce drahá. To je to jediný, proč dneska písmák funguje. A zařazení do týhle katogorie je stokrát opodstatněnější, než např vaše zesměšňování poezie v kategorii toho názvu. Potřebuješ mít titulní stránku „čistou“? Proč? Aby přežil podobný stav co nejdýl? Jsem proti!

Chápu, že vrcholem vašich činění je diskuze s Někým. Proto na jakékoliv tvoje reakce nebudu odpovídat. Můj osobní případ se dá vyřešit snadno, jako vždy. Zrušit účet, bloknout id adresu, jako už tolikrát. A pak se dál se „svobodně“ vyprsovat v místech, kde přece jen pár chtivých po rozvoji svých dovedností je. Ode mě budete mít pokoj jedině tehdy, až bude v první větě Posmáku jasně deklarováno, že se jedná o místo k dožívání líných. Pokud je tam jedinkrát použito slovo Tvorba, jste Zlo a máte minimálně jednoho nepřítele.

Nečekám, že něco ovlivním, že něco změním. Zde nelze. Jak už jsem jednou přiznal a opakuju, budu si na vás jen ulevovat. Jsou místa, kde zlo ničí ještě větší zla, drahoušku. Díky za ně! Díky za tvůj důkaz o tom, že se svými flusy trefuju přesně. Zneužíváte moji lásku Literaturu, proto nenávidím samozvaný redaktory.

Jasně že je to lepší, jsem to dokonce i dočetl. A beru si z toho svý. Že vizuální stránka celku je mnohem důležitější, než jsem si doposud připouštěl. Chci tim říct, že s odstavcema je to lepší, ale člověk pořád vidí, kolik by se snadno dalo ještě udělat. A s jakejma výsledkama. Podle mýho odstavce logičtěji a ještě kratší, dokonce i větší písmo samo by moc pomohlo. A nebo zas tak mladej nejsem a jen hovno vidim? Ale to už si spíš melu svý;), viď? tak čus

To je dobře odvedená práce. Formátem ale neudrží pozornost čtenáře, což je obrovská škoda, protože je tam spousta nápadů napříč spektry. Já vydržel 1/3 a vyloženě mě mrzí, že se nedovím ostatní. Ale možná to svědčí o tom, že patřím ještě mezi ty bědné mladé. Možná;)

to stR: Sami lepší nebudou. Já si našel potěšení tomu přispět co jde. Zkus taky někde u vás. Žádnej jednotlivec nezmění svět, ale zas, každý zlepšení, byť sebemenší, se počítá. Já mam práce dost. Přeju všem;)

Někdo mě tu ve zprávě nazval Slaboduchem. Jsem na to hrdý, musím se pochlubit;).

Když tě dítě neposlechne, prý zlobí.

Ale spíš je to jinak. Prostě ti nevěří.

A že má k tomu důvod!

alkoholová demence asi

Pane, co o mně víte? O příčinách, o mejch hodnotách? Nic. Ale chcete na někoho mluvit, že? Tak prosím. Ale je to vaše volba a já, donucen k diskuzi, osobuji si právo na své způsoby. Nechci být vulgární, ale – vy mě nutíte. Pro mě je literatura Svátost a vy do ní melete z pozice samozvance. To je zlo! Hněvám se na vás.

mnd to mnd: nevíš, že tady se má za tip poděkovat?!

Zadarmo? Pro vás? Ss posral, ne?

...a vše se v dobré obrací... avšak jen do okamžiku, kdy si ho všimne zákeřná ředitelka místního muzea, která z něj chce udělat vycpaný exponát...  já věděl, že v tom bude nějakej háček:)

Přesně;)!

to AN: Takhle jsem o tom nepřemejšlel, vtipný. Ale otočim si to – kanárek by už měl chcípnout. To, o čem svědčí stav amlit serverů, to je hnus. Při všech těch možnostech co am tvorba má - zrůdný celp!

(ale nezapomínám, že kdo říká NE, ten by měl taky přinejmenším navrhnout min jeden návrh k zlepšení. a to já nedělám, možná to ani neumim. já jen tak pověsit egily a ostatní rýdaktory za koule do průvanu, to neni nic moc, no...)

Kritiky nečekám, pochvaly nepotřebuju, chci jen... tajně zdílet lidskost. A tý je tvym komu dost. Ď. č P

Masakr dobrej popis okamžiku. Umíš psát. Ale tohle… snad už jen popis minulosti. Doufám, přeju. Jinak průser mega.

17/191

Pavel se zeptal: „Fakt ti nijak neublížila? Vypadá to tak.“ Raději mluvila o své nejlepší kamarádce: „Petra je něco jinýho. A možná je i chytřejší než Kateřina. Chytrost je jiná věc než… Ať mi nikdo nevykládá, že si lidi nejvíc neřeknou v posteli. Ne, vždycky. Kde jinde? Nic o tom neví, proto řiká takový věci.“

• „Tak co ti udělala?“

• „Nic. A mluv o něčem jinym.“

• „Co třeba o tý naší komunitě.“

• „Naší? Jako my dva že ji založíme? To těžko. Bych všechno musela zařizovat já.“

• „Tak shánět lidi asi jo-“

• „Co? Místnim chlapům nový holky? Ty jsi někdy upřimnej až to bolí.“

Nikdy by ji nenapadlo, že v posteli, kde zažila desítky zákazníků, bude vést podobný rozhovor. Najednou bylo vše až nepříjemné. Řekla: „O čem vy kluci přemejšlíte, to je neuvěřitelný.“

• „Sex jako základ všeho?“

• „Co? No jako jo, ale nejdřív holku musíš do tý postele dostat. A když to za vás my jako neuděláme, to jako budeš čekat? Na co? Jste takový všichni. Kdo nemá peníze, sedí doma a… škoda mluvit.“

• „A já? Co mám teda dělat, abych-“

• „No ještě takhle se ptej. Dělej všechno jinak než doteď. Kolik ti je? Šestadvacet?“

Schválně už na něj byla hodně nepříjemná. On ale jakoby to nepoznal a dál se hloupě vyptával:

„Já spíš myslel... tak nějak psychologicky. Dělala jsi přece pajďák, tam vás to učili. Takovou jsem myslel radu.“

• „Ježiši. A pajďák? Tam jsou všichni hotový. Jestli si myslíš, že tam by tě naučili sbalit holku, tak to ani omylem.“

• „Jak hotový?“

• „Buď rád, že s nima nemáš nic společnýho. Ale ty vlastně stačíš na průsery sám.“

• „Na co?“

• „Neptej se furt tak blbě. Když něco chceš, tak to udělej. Jakou radu? Pomož si sám.“

• „Ale sebevědomí... za to si žádnej nemůžeme. Někdo nás vychovával a-“

• „Prosim tebe. Dneska samý seznamky, profily, dohazovači, ve Francii je to už dávno obrovskej kšeft. A ty tu teď budeš vymejšlet… ach jo.“

Pavla to konečně aspoň zaskočilo: „Myslel jsem, že se ti to líbilo.“

• „Dělal jsem si srandu. A nějak jsem zapomněla, že ty to bereš vážně. Za sebevíru si člověk nemůže, ale jen on s ní může něco dělat.“

• „Myslel jsem, jak tohle obejít a-“

• „Obejít, tak obejít? Holky se balej furt stejnym způsobem. Takovýhle úvahy v dnešní době, kdy si i neznámý lidi posílaj hanbatý fotky? Fakt už toho nech. To jsem si naběhla. Sekta. Kup holce dárek, usmívej se, co by jsi měl dělat jinýho?“

• „Nejde přece hlavně o věci.“

• „A jak jinak jí chceš ukázat, že se zvládneš postarat? Že na ni budeš hodnej? Holka chce mít jistotu hezkej bot, jinak s tebou nebude.“

Pavel vzdychal: „Já to přece chápu, ale přece-“

• „Ty nemysli a dělej co máš. Na balení holek neni co zdokonalovat. Buď se to naučíš nebo máš smůlu.“

• „Ale i my jsme tvorové s citama, i když to většina holek nechce uznat. Máme taky svý problémy a... Ne každej je v pohodě jako ty. A nebo se prostě nechceme chovat jako vymydlený diskotékový frajeři, který... O tom to přeci neni, jen o penězích.“

• „Neštvi mě. Já bejt normálním zdravým klukem, tak nemám problémy žádný.“

Na mobil ji přišla esemeska. Jako na zavolanou. Zuzana byla na cestě se zákazníkem. Bude muset převléct postel, tu práci nenáviděla. Ale ani to by za ní Pavel nezvládl. Řekla: „Musim se hned vrátit domu. Umyls vanu?“

• „Ne. myslel jsem-“

• „Tak prosim tě aspoň chvilku nemysli a něco dělej, jo?“

to hajin II

Odflákl jsem to. Pořád tvrdím, že nikdo nereaguje a když…

Tedy jak jinak? Viz muj příspěvek „o“ sudetských Němcích

(který taky skončil obecnostmi, ač chtěl být co nejkonkretnější):

Řešení jedno není, ale rozpohybování Každého by mohlo být alespoň vylepšením.

Klidně hádky, nadávky, věčný spor. Samozřejmě že by bylo fajn,

kdyby byl věcný, což většinou nejde očekávat od většiny.

Ale pořád nesoucí informaci, energii ke změně, naději.

Pořád málo Konkrétně? Tak pověsit egila a všechny ty jeho kamajády a obdivovatele

za zbytek jeho jednoho varlete na hlavu koně svVáclava. Hned!

Být osobní, opakuju, třeba i nekorektní. Živočišní,

klidně i jako movsar upatlaní od slizu vlastního šmíráctví,

jo, klidně i tací. Jen JINÍ než je pruměr a včerejšek!

Uniformizace je zlo. (a já jsem taky pěkej kokútek)

to hajin: 

Řešení jsou jen jednotlivá osobní, žádné společenské universální. Proto tak nenávidim egiloidy a další redaktory. Kteří nejen že maj hovno nažito, hovno umí, ale ještě se ty regresivní sračky snaží vnucovat (mladým). TO JE ZLO! Všichni jsme přece nenáviděli vysušené nebo naopak nateklé pedagogy, kteří s mocí od státu (zde od tolerujícího majitele) na druhých si vybíjeli nespokojenosti se sebou samými . Přitom tvorba, psaní obzvlášť, může nám pomoct k sebe-odhalování, sebe-vylepšování, dokonce i k náznakům vidění krás v tak přísném světě, jako je ten náš  pozemský.

Sorry vulgarity, ale mluvím li o tomhle, slušně by to bylo špatně až neupřimně.

Skutečnou báseň si čtenář přečte,

pak se dívá se do nebe a – mlčí.

Upozorňuju spravedlivé a všeználky, takzvané redaktory,

že ač mažu do šestařiceti hodin všechno, todle tu hodlám nechat.

Tak ať nemusej váhat a můžou mě zmazat hned.

Nebude to poprvý, nebudete to naposled, pořád dokola.

váš Anti-egil

Nevim nic o tom, že bych ti někdy stál za komentář. Když tě ale požádám, abys to nedělal, tak zrovna začneš? Tak to si fakt prima člověk.

A tebe byť jen napadlo, že očekávám na písmáku uznání? Proboha. Nech mě bejt, jo?

Jméno jsem psal po intuici, pak jsem to chtěl opravit, ale zapomněl. Sorry.

A mravnost samo, souhlas, mravnost vždycky na prvnim místě.

(snažim se ti taky poslat kom bez avíza, ale nevim, estli to zvládnu;))

Upozorním na tebe redaktory, bědný langstape.

Kdez to proboha viděl, psát přímý řeči jak je hrdinové opravdu pronášej?

Toť nějakej novej móres? Nebo to „dyk!“ No co to je?

A co ty nadávky? Tak si tak asi řikaj, ale to to musíš přebírat i ty?

A ničit snahu učitelů NÁS kultivovat, nás prosté?

To máme s egilem za svojí snahu… ty vrahu český kultury!

Řiď se K3 hele. TO je redaktor ro mladé. Dnes jim poradil, koukni:

„čtěte starý knihy,“ prej. Tak to má bejt prejt, sakra.

Taky se mi líbí „Vydali se pomalým krokem na cestu po Vítkově.“

Cejtim se u tebe jako doma. Čau;)

https://www.youtube.com/watch?v=Z-tbmeRugjY

zatancoval bych si

se Slovenkou

Ovládnu se, už nevypustím hnus.

Jen mě se moje dospělost jeví hnusnou.

Představ si tepláka, co ti ukazuje šutr

a očekává proto erekci. Sems došla poezie?

Ale neboj se, někteří tě stále máme rádi.

Moc. I když zjevuješ se nám pouze,

když jezdíme svý lepší kamarádky

kurva přes krámy.

No ano, jen změna k lepšímu je život,

nikdy žádný setrvávání. Zrychli nebo padni!

Člověk už nemůže zrychlit a zkvalitnit svý uvažování.

Jedeme takřka na vrcholu svých biologických možností.

PROTO nás bude zachraňovat aspoň ta náhoda.

Aspoň ona bude přinášet překvapení, tedy radost.

Životu přej dobu strojů. Ty už nezrychlíš člověče.

Odejdi včas, ať můžeš odejít aspoň s malým úsměvem.

Byly doby, kdy jsem věřil na přínosnost komunikace s lidmi.

Dneska už ne. I bez dialogu mi na sebe všechno vykecáte.

Byly doby, kdy jsem věřil na přínosnost komunikace si s lidmi.

Dneska už ne. I bez dialogu mi na sebe všechno vykecáte.

svět se dělí

na bezvarláky

a bezwatrláky

pamatuj si to

svět se dělí

na egilomilce

a egilomilcebijce

pamatuj si to

svět se dělí

nikdy na to nezapomínej

člověk protiklady spojit nemůže

takže nechval pičo

když neumíš jinou piču zeřvat

• „A když ti to dělám takhle, líbí se ti to, nebo tě to přímo vzrušuje?”

• „Bolí mě to.“

• „Tak proč si to necháváš líbit?“

• „Protože se mi to strašně líbí a vzrušuje.“

• „Bolí nebo líbí?“

• „Obojí.“

• „Ty vago. A uvědomuješ si, jakejs s timhle dostala od života dar? Tohle nemá každá. S timhle přístupem můžeš strašně moc věcí zažít a pochopit. A užít si, no, jako málokterá. Takže pojď zas ke mně. Hned! Tak je hodná. A pěkně drž.“

A je li řeč o slovenských zvoncích, Vážená, poslechni si toho:

Tvrdím já: neexistovala česky světová rocková hudba.

Měli jsme ale Češi jedno obrovský štěstí,

sdíleli jsme tenkrát republiky se Slováky.

A VY jste udělali LP jménem Zvonky, zvoňte,

VY jste jediní vepsali slovanský jazyk do rocku.

V nejhlubší pokloně vážená:

jsem šťastný že mohu říct

I MY, ČECHOSLOVÁCI

přispěli jsme jedním klenotem.

U nás má Dara pověst nejbídnější Slovenky. Můžu otázku? Kdo je z pohledu Slováka nejbídnější Čech?

to ch: :))) A já čekal pochvalu, jak dokážu nepodlehnout nutkání mazat klidně už i o 36hodin déle.

toqII: 

Kdo se mnou drátěnym kartáček nezdírá rez a jiná svinstva mýho textu,

ať si nenárokuje právo na konečné úpravy povrchu. Já nezapomněl q!

Tys to na mě s gramatikou taky jednou zkusila. Ale chybus neopakovala.

To mi stačí, děkuju. Nemám chuť dneska přijít o druhýho člobrdu k diskuzi.

to q: Kvíčalo! Někdo mě označuje za uraženýho, proto jsem uraženej? Ty taky víš, že podle aktivit na posmáku musim mít nějaký divný období? Neblázni kámo. Nevyjadřujme se k tomu, o čem máme sakra omezený informace. I když chápu váš přístup. Pravděpodobnost čehokoliv je jako vlnová funkce. Možný je cokoliv, ale je li třeba vsadit (nebo člověk neodolá potřebě si zachytračit), vsází prostě na tu nejpravděpodobnější možnost. Pak se vašemu odhadu, že se právě řítím manickou epizodou do těžkých depresí, nelze co divit. Hezký den;)

to gIII: No jó nó. Stejně jsi jedna z těch 4 přihlášených:))).

to gII: A když ne podpis na arch, nedala by jsi aspoň tip? Dneska by se hodil. Možná by mi nakonec na špek přeci jen někdo skočil (a jaj, jestli já se teď trochu neprozradil)

to g: Díky za jasné vyjádření. Pak může být jakékoliv, a i já Tě budu dál milovat. Hezký den

to AN: Jaksi postrádám tvojí Jednoznačnou podporu mé kandidatuře;).

to ch: Jaksi postrádám tvojí Jednoznačnou podporu mé kandidatuře;).

Snažila se to tedy pojmout jinak: „Dobře, tomuhle já nerozumim, a když řikáš… tak je jasný, že by to fakt nešlo. Ale o čem se teda s nim mám bavit? Na co si mám dát pozor? Vždycky jsem si myslela, že mi říká všechno, ale poslední dobou mě napadá spíš opak. Tak nevim. Co třeba ty jeho problémy s rodinou?“

Sestra se očekávatelně zamračila: „Bohužel, tam je to s Davidem skoro jako s každým dnes. Dokud nepochopí, že se s ní musí smířit, budou mu strašit v hlavě dál. Odpuštění není lehká věc, ale je to nutné. Kdo nepřijme svou minulost, zítra se lépe mít nebude. Možná má David opravdu potřebu lásky k bližního oslabenou, jak jsi mi kdysi vyprávěla. Ale to neznamená, že nemá žádnou. Bude to muset udělat, smířit se. A co tobě radit co by jsi měla? Asi tě překvapím, ale spíš ho přiměj, ať se o své rodině před tebou nezmiňuje. Možná přímo ho o to požádej. To smíření totiž musí udělat sám a vlastně by se stavěl proti každému, kdo by to od něj očekával.“

Nemohla si pomoct, i výraz oslabená potřeba lásky ji bolel. Znovu se na to zeptala, Kateřina tedy vysvětlovala: „Pokud někoho přesvědčuješ jako malého, třeba že něco není možné, uvěří. A protože okolí takové není, začneš si pro tu nepravdu hledat důvody. Spřádat je do sebe za každou cenu, až mozek opravdu začne fungovat tak, jako by nějaká jeho přirozená potřeba neexistovala. Nezmizela, je ale silně utlumena. Tedy i petrova potřeba lásky.

Všechno, co jsi mi říkala, mi David dnes jen potvrzoval. Je nedůvěřivý k druhým, přerostlo mu to dokonce do stavu, kdy nedůvěřuje ani sobě. Raději vše zpochybňuje, než aby zklamal drobným selháním i sebe. Čím mu něco bližší, tím víc nedůvěry. Ale jistotu, pocit bezpečí, tu stejně chce. Proto všechna ta kličkování. Nelze se dostat z labyrintu sebe sama, nelze vyhrát hru, jejíž pravidla se dotyčný schválně nastavil neřešitelně.

V tomhle potřebuje pomoc zvenčí, a je jen na nás, jestli se někdo najde a pomůžeme mu. Ale má to těžké, když každého odrazuje. Tedy, odrazuje, spíš testuje. Nechce další zklamání, proto provádí zkoušky. Myslí li to s ním dotyčný doopravdy, bezprecedentně upřimně. A takovými testy bližní většinou odradí. Pak ho musí mít někdo doopravdy rád, aby tohle ustál.“

Řekla: „Já ho pořád miluju.“

• „O tom si povídejte beze mě. Uchovávej si dál kousek vašeho soukromí, mě říkej jenom nezbytnosti. A ještě jednu věc sestro. Než to dělat neupřimně, polovičatě, pak se na to radši vykašli.“

• „Já to myslim vážně. Naprosto. A není to jen o-“

• „Já vim a věřím ti. Jenže je to tak důležité, že ti to možná v životě připomenu ještě několikrát.“

• „Děkuju.“

• „Potřebuje důvěru a dnes nemá bližšího člověka než tebe. Tím pádem by ho odhalená polovičatost strašlivě ranila.“

• „Já vim ségra, já vim. Strašně se… Ale půjdu do toho stejně.“

Redaktorka (doprdele, hlasatelka) Zdena Vařechová prej byla strašlivá piča. Ale jak jsem to mohl vědět, sakra, já, dítě? Když jsem si u její představy... poprvé honil ocáska.

Škoda Jano. Však si povídat nemusíme. Hezký zbytek života. Sbohem 

Jsem součásti diskuze s egilem, ha!!!

Právě jsem překonal jeden ze svých toužených životních milníků.

Děkuji všem zúčastněným. Avi všem.

Tak zbytečná, že na ní musíš opakovaně upozorňovat.

Vlastně vám závidim. Nemuset slyšet vlastní voloviny,

protože si je prostě neuvědomujete, to by mohl bejt nádhernej život.

No. Už to vypadalo, že umřu blbej. Dík za záchranu redaktore.

OMLOUVÁM SE PROTOŽE CHCI, NE S TVYM DOVOLENÍM NEBO PRO RADOST. BĚŽ DOPRDELE REDAKTORE, PODÍLÍŠ SE NA ZLU.

Bylo zbytečné se k vám vyjadřovat, nechal jsem se unést, omlouvám se.

DNES LEHCE PROŠKOLEN, JAK MŮŽE BEJT NEPŘÍJEMNÝ ZDĚLOVÁNÍ VÝSEKŮ, DÁVÁM JEŠTĚ TOHLE. JE TO UŽ Z POZICE PETRY, TA TU TED ZMINUJE KATEŘINU JAKO SESTRU:

Sestra se trochu zdržela, pak ale zase mluvila s jistotou: „Nikdy nikdo nebude rozumět všemu. Já, abych se vyznala v lidech, nastudovala jsem opravdu všechno, co se nastudovat dá. Ale tohle nevim. Nevim, co je ve skutečnosti síla osobnosti. Kde se bere, co ve skutečnosti je. Ale stejně jako ty vím, že když se proti nám zjeví, nemusíme pochybovat. I když nevíme. Vidíme to v jejich očích, v nehoráznosti jejich chování, ve všem.“

Nepřemýšlela, rovnou nadšeně vykřikla: „Je to přesně tak! Takovejch lidí se pořád trochu bojíš, ale na druhou stranu se jich držíš jako klíště, protože cejtíš… Dobře, ani ty nevíš, co to vlastně je. Ale krom toho pocitu musí existovat i jiný rozpoznávací znaky. Víc zachytitelnější, jednoznačnější. Já první dojem neshazuju, vim o čem mluvim, ale… nevěřim si. Ten pocit tam je, ale nejsem si jistá. Bojim se, že si naběhnu. Řekni mi něco… Víš co myslim. Třeba jak jsi studovala psychoanalýzu. Řikáš sice, že i ty vycházíš z tušení, ale něco vědeckýho i tobě pomáhá. Nauč mě něco.“

Sestře přelétl přes obličej výraz nesouhlasu: „Ráda tě naučím čemukoliv, ale pokud si myslím, že tvoje intuice je důležitější než vědomosti, spíš tě budu od nějakých teorií zdržovat. Třeba od psychoanalýzy, v Davidově případě obzvlášť. Na to je chytrý až moc, aby takřka vždy odhadl skutečný záměr dotazů nezkušeného terapeuta. Pak než cokoliv jiného, probíhá spíš boj o jakési pofiderní, duševní vítězství. Pacient se vždy otevřenosti nevědomky brání, David by si to ale navíc užíval s plným vědomím. Ano, boj by si užíval.

David není Hugo, Hugo nemá ten dar od boha. Je příjemné, jak snadno ho lze přesvědčit, aby se choval a mluvil odpovědně. Zázraky od něj ale očekávat nejdou. Hugo má přirozenou a správnou dovednost poslušnosti. David, ten by se jí musel naučit. Lépe řečeno, je třeba mu ji nabídnout jako možnost a počkat, zda si vezme. Přitom nemá smysl lákat ho na jeho osobní potřeby. Ne, nepřeslechla jsi se. Nemá. Nemá smysl očekávat, že se bude řídit vlastními zájmy. A věř, že bych ti ráda řekla, na co tedy dá. Ale já to nevím. Nejspíš ani ty ještě ne, ale pokud se někomu svěří, pokud ho někdo zvládne, budeš to ty.

NENE, oprava. TAKHLE JE TO SPRÁVNĚ, TO O TÝ ZLÝ ŽENSKÝ S ASOCIÁL OS PORUCHOU A MRZÁČKEM PSYCHOPATEM:

Když se rozloučili, přes Huga zjistila, kde se teď společnost nachází. Vyrazila za nimi. Rozhovor s Davidem hodnotila ještě úspěšněji, než původně očekávala. Přestože věděla do čeho jde, stejně ji překvapil. Kdo je schopen čehokoliv na obou stranách spektra, má naprosto nepředstavitelné možnosti. Z jeho největší devize ale vyplývají i největší omezení. Nelimitován city ani vůči sobě, nikdy nepozná, co je jediné je správné.

Jeho nastavení mu blokují schopnost rozhodovat a odpovědně se chovat. Ve světě bez hranic se ztrácí, trpí vědomím svých nevyužitých možností. Že sám sebe doposud nezničil, je vlastně zázrak. Minimální statistická pravděpodobnost. Teď ale dostává přesto ještě jednu šanci. Poslední. A tu nesmí míjet ani jeho nejbližší.

Už stoprocentně věděla, že se David z depresí dostane. Teď šlo o to, s kým se pak rozhodne dělit. I když nemá základní lidské vlastnosti, vzdát se pokusů o společenskost a vztah nedovede. Současný smutek z promarněných let, chybně považovaný za nemoc, brzy pomine. Pak bude prostor pro pokračování. Sestra by ho zvládnout mohla. Nespěchat se vyplatilo.

Mám den po půstu. Víte co to je? Hovno víte.

Za sebou už smothie, broskev s jabkem, jogurt.

A den běží dál. Ještě hodinku a bude čas na chleba.

Kámo! Žádný celozr-mnohozrn,

žitný vole jak Němec v Zemanovi.

Maličko másla a pak už i první opravdický rozkoše:

dneska asi tvarohový sýr, pak ořechy...

Kdo umí půsty, má život krásnej. Víš hovno.

Totog jsem napsal před lety, na objednávku. Děvče mladší než moje dcera se mi ale vysmálo.

Prej Co ty víš. Jistě spíš domorodky by mě měly co učit, když – i ona mě musí furt něco doučovat. A hlídat prej, abych se neflákal. 

Totog jsem napsal před lety, na objednávku. Děvče mladší než moje dcera se mi ale vysmálo.

Prej Co ty víš. Jistě spíš domorodky by tě měly co učit, když – i ona mě furt musí něco učit. A hlídat prej, abych se neflákal. 

Tak co redaktoří, aspoň navzájem jste pokecali?

Miluju posmák. Ovšem za něco, co sám vůbec netuší, že je.

Čís totog nebudu, ač bych vlastně o poezii pokecal rád.

Jenže to má Maličkej problém. Už základní text,

od kterýho jste si vybudovali „důvod“ pro diskuzi,

žádnou poezií nebyl. NEVĚŘÍM VÁM VAŠÍ LÁSKU

k literatuře. Kdyby jste s ní „prožili jedinou „noc““,

vedle skutečných básní by jste jen šťastně mlčeli.

Jenže vy ji místo toho svými „názory“ zesměšňujete.

Nevíte nic, nemám vás rád.

to atkij: :))). Fotky tam měnim často a hlídat, chytla bys i portrétek. Ale tohle je o vztahu k literatuře. Jakže práce, práce a práce. Jako za starejch časů - tak i dnes. To víš, deset let mám odfáranejch, tim se budu chlubit vždycky. A jak vidíš, je mi to jediný platný. Textem já nikoho nezaujmu, tak aspoň že ta fotka cizýho s tebou hla. Miluju posmák.