Qíčalo, díky za odezvu, píšu, skládám si to. Předvyjádřením mi to trvá nejvíc :) 

A mě neštvi s tím mazáním furt, jak si pak lepič má dávat tři a pět dohromady!?

Díky za přesnou reakci - pokračovat budu a omlouvám se za nepředvídatelně dlouhé prodlevy.

Vůbec nevim, kam se změnama míříš, pochybuju totiž, žeby Ti nedošlo, že zásadní krach pospolitosti je všem vlastní (podotýkám včetně mě)pasivní zájem, takže netuším, jakými nápady to chceš překopat k ideálu svému,ale mou důvěru těmito směry máš. Problém doufám, že v Tvé schopnosti dohlédnout, zející pak je srozumitelnost překopaného. Ono sranda je super a mnohý inteligent zvládá chaos, ovsšem obvykle zejména právě vlastním zákonitostem podléhající, nikoli chaos cizí. Aktivitě, iniciativě a ostatním přednostem držím bezvýhradně pěst. Mj. i dle hesla - po staru už jsme to dělali ;) krleš.

Týpek na okraj.

//zaslouží si děsivé texty tipy!? :D 

Přijetí samoty je ve všech kontextech naprosto děsivý. Pro pozorovatele. 

Zajimavy, ze par radek dostane vic sympatii nez krv a pot ;) hehe. Co uz s clovekem. Me sedi hodne hlavne ty 'jakoze' pravdy, co tam nastrelujes. Repetice minim v tom, ze pribeh, kam to zasazujes je jako matrice - je jako kod, kterej vsichni zname, ale to, co je v nem vlozeny, jen jako koreni, to je to podstatny. A ucit se nabalit kolem toho pribeh, aby to fungovalo cely, sakra to je to umeni. - mne to prijde opakujici se, protoze me nebavi zabyvat se samozrejmosti. Ale to neznamena, ze nema svoje misto. Musim vzit trochu zpet tu suverenitu. Klidne muzes byt repetitivni. Protoze opracovavas. Pak ve vysledku bude strihac. Korektor, nebo kerej cert .)

Ses chrlic. Bavilo by me mit sedmdesat hodin casu, sednout k pc, vsecko si zkopirovat do strihacsky dilny a poskladat novelku :) ponekud osobitou. Chapu, ze na to jeden potrebuje druhyho - a muze to bejt klidne ciste grafoman vs. detailista, naprosto odosobnene, ale tym. Stve me, ze to zatim zapada, ale i to je part of the process. Nevyhazuj to, ok? Sklada se to. Ma to hutnost. Da se z toho cerpat. Hm. Jo a to sem ja, c & c. At nemas schizu. ;)

:) Kromě toho, že si neumím představit, jak mi někdo líbá dlaně, když mám zároveň prsa těsně před jeho obličejem, protože mi to přijde fyzikálně trochu vykloubený :) tak

jsem chtěla připodotknout, že zpochybnit něčí dokonalou zkušenost, která se ovšem pochopitelně následně změnila v dokonalé peklo na zemi, které ovšem v důsledku dává dokonalý smysl :) a tedy celek zůstává zkušeností dokonalou,

kterou jsem navíc přežila,

je postup kýžený.Nakolik pak je možný to, co tady popisuješ.? Působí to, jako mladé děvče v kontaktu s čirým transcendentnem. (neplést s jinými trans ) poznalo to i to děvče, anebo je to tvůrčí sen toho přesahujícího? Věříš na poznání? :)

štve mě tam spojení "moc zlobil"...a v rytmu rozcvičky se nedostávám tolik k spontánnímu očekávání dužiny, která by mi měla ozřejmit smysl toho nástroje právě zde...ale máš už trochu i mou důvěru, tím směrem. I'm watching you. Give more, more ;)

ťaf. 

určitě divná. protože tam, kde se to začíná schovávat to vždycky přitáhne mojí pozornost mnohem víc. a tím "tím" nemyslím sex. to ne, přitahuje mě nedořečenost - říkám si, jestli je pro mě vlastně jakejkoli konec akceptovatelnej. a jsem zvědavá. 

ale zároveň mi to stačí. svět všude kolem těch textů. má pro mě mnohem větší náboj, než ten popsanej. divná, protože mě baví bejt s textem v dynamickym vztahu. není to úplně ojedinělý, ale je to super, když vzniká hmatatelnej prostor mezi vnímaným a řečeným, ne jen příběh, ale dialog s příběhem. blem blem. brr. mizím.

Vigan, děkuju za pěkné slovo, tip. 

qíčalo, cítím to tak, že způsob, kdy předložím čtenáři informaci, jako kdyby už měl vědět, o čem přesně je řeč, je jeden z nástrojů vznikání vztahu, který je pro čtení vícestránkových textů klíčový. 

Nemám zdání, zda se mi to podaří. Z mého pohledu je to rafinovanější způsob vzbuzení zvědavosti, než když na závěr výseku nakousneš dramaticku situaci. Ale jsem začátečník. Je to jen pocit. 

mND, laserovým okem skenuješ mé předpoklady? Tak schválně.. nadšení je skvělý motor.

Jakžes to psal? 350stránek ? :) To beru :)

A já jsem psala, že proč bych teda měla psát já. Protože když píšeš to, co potřebuju mít napsaný, trochu ...je to takový divný :D

psát  paralelně

ale na druhou stranu, díky Tvýmu pojetí aspoň já nebudu muset psát tolik o _milování_ což mi dává výhodu. Teda odstup. (jinak, kdybys chtěl slyšet k tomu víc, tak na poetikon.cz jsou čtenáři takový výřečnější..na ty se chystám, až budu mít dílů víc. akorát chtěj komentáře na oplátku)

Když vkládáš víc než čtyři díla měsíčně, nejsou vidět na hlavní stránce, takže trochu zapadaj. To nemůžeš svádět na Zuzulinku ;) 

Ani na obecné tíhnutí vyjádřit se raději k bezpečným akvarijním rybkám, které má leckdo doma a bohatě to na rozhovor stačí. Než k piraňám. U kterejch má málodko jasno v tom, jak moc a kdy bývají nebezpečný. Jenže to nevadí. Až to dopíšeš, tak si to vytisknu a řeknu Ti, jestli to máš poslat do nakladatelství :D 

A vůle lidu má i jiný zákonitosti, že ano. Lze se na tom učit.

heh, jsem moc ráda zvědavá. hezký večer ;)

no tak jako.hm.  (to je reakce na diskuzi) 

já jsem asi trochu magor, ale to, že konkrétní dialog hází postavy do světla, který v určitejch konturách přestane sympatizantům lichotit. - já čtenář musím čelit polohám sebe, který nelze idealizovat... to má v kontextu výpovědi přece okrajový místo.

Mně třeba ten dialog, z obou stran, v tomhle kusu přijde přízemní, slova a linie postav, vývody prvoplánově autenticky okamžitý, v danou chvíli hloupý. Jenže mi to vůbec nepřekáží, protože 

vnímám rozměr kolem toho. 

vnímám, že nejde o konkrétní situaci a slova a o ztotožňování se, ale o to, dostat se k pochopení celku, v podstatě dostat se od ztotožnění (kohokoli s kýmkoli) dál. Vnímám ten kus jako nástroj.

To je přece něco, co v životě hledám, sakra, dotýkat se sám sebe, všímat si, ale chápat zákonitosti, pro který žádnej Jarda/chors nehraje žádnou roli.. V střizích, kdy čtenáře od sympatií odkopáváš /do kouta, ne z pod peřin/ , umožňuješ nelítostnou vlastní zkušenost. Situaci lze zažít, ale vyextrahovat z ní účinnej princip...to je kumšt, to je vzácnost, to já prostě žeru.

Pak plátno, který nabízíš - např. jako konkrétní popis tvůrčího procesu - je z mýho pohledu čtenáře záměrně, soustředěně nekonečný,podívám se vklidu až dozadu. (jo, nejdřív mě musíš přinutit číst, což se Ti u mě podařilo, ale pak - proč si klást hranice)

S nástrojem sympatizuju. 

můžu bejt i konkrétnější,ale to už je fakt práce, vzít Tvý konkrétní slova a přetavit je do konkrétního pochopení a popsání autentický nelítosný zkušenosti...takže zatim jsem v tuto chvíli líná a píšu vyprovokovaný myšlenky smrší komentářů, chech. Když bys vo to jó stál, nebo se mi jó chtělo, určitě se vrátím :) 

tschach. první drápek rutinního udržování napětí? 

rutinou k virtuozitě. chach.......žeru tooooo :)

achjo.kolik mně jednou bude muset bejt. to se fakt nechám překvapit. 

tady se směju. kašli na něj. 

moc sympatickej rastr vnímání. jako kdyby ani náznak navíc.

/po tom, cos mi připsal k mýmu textu, se mi vybavila Selbyho Poslední odbočka na Brooklyn. jak řešil každý slovo, v celý knížce.Tohle je dokonalý v básních, ale v próze... dotáhnout to, uzavřít - tím myslím smyslem, ne dotáhnout nutně dějovou linii či co. Smyslem, kterej pak je vkaždým výseku..hm. Vybavilo se mi to.

intenzivně, po troškách.

zakřičela, tentokrát jako by jí někdo opravdu ubližoval- - 

pozornost. bezostyšně vyjádřený potřeby. 

nerada dávám jenom tipy. Neříkám, že to nemá určitou výpovědní hodnotu, ale koneckonců - na co.

Na dřeň. to je mnohem lepší.

Jako trochu si řikám, sakra, proč mám teda psát já :D 

ale to nic neznamená.

Já teda narozdíl od ostatních, kteří komentovali do dílu č.7, kam jsem zatím dočetla, mám za to, že drajv nedodává délka. A líbí se mi tu. Je to osobní. 

Naučit se cokoli je možný jenom kombinací neznáma a toho, co je naprosto osobní. 

(ne zcela) čistě filosoficky licky (ds) mě zajímá, kde se v člověku kdy překlápí/prolíná vevnitř motivace na základě (možnosti) prožívání blízkosti, motivace sexuální, s motivací vycházející z dalších potřeb/přání. Sebezáchova je určitě vejš, to je jasný, ale do každodennosti, do tvůrčích procesů - nakolik, kdy, jak... se děje, že se motivace mění. Asi to nebude trvalý.Nějak to souvisí s dužinou. /jo, sorry, provokuješ. 

"nejvíc potřebuješ to, co ti nejvíc schází" tspchch. to je univerzální. 

a uvyknutí podnětům. dráždivost mozku. no, jdu na to.

Děkuju moc za komentáře, budu to dál rozvíjet, mám nachystaný materiál, ale dlouho jsem nepsala, tak budu ráda za připomínky a také to nebude každý den, protože se chci soustředit na spojování více linií a více vrstev.

Jak to dopadne, to ještě netuším a myslím, že ve výsledku budu pak míchat s pořadím textů. 

Začínám volněji a věřím, že se mi snad podaří dostat se i "k tělu" :) - myšleno víc na dřeň konkrétních momentů - ačkoli se to musím trochu učit.

Takže díky ještě jednou!