Sobotní ráno

Stříbrný smrk za oknem ložnice se mohutnými větvemi téměř dotýkal domu. Obyčejné šedivé bytovky z periferie, na které bylo hezké snad jen blízkost vzrostlých stromů. Ve Věře postupem roků, kdy se větve prodlužovaly, vzrůstal pocit, že stačí vyklonit se a dotknout chundelatého jehličí. Nedosáhla k nim ani vlajícími cípky prošívaných dek, které denně vytřásala přes parapet.