Vidím, že politiku velmi prožíváš. Tip za emoce.

Já si nedělám žádné iluze. Po babišovské drahotě přijde fialovská drahota. Můžeme jen minimálně ovlivňovat celoevropské nbo celosvětové trendy.

Jsou ale cíle dosažitelné a cíle nedosažitelné. Asi největším problémeme je, když si neustále stanovujeme jen a pouze nedosažitelné cíle.    Tip.

Jeden moravský tip.

Čím je člověk starší, tím méně si toho už "natěšeně" představuje. Můžeme mít ale radost i z toho, že chápeme svět správně, že ho vidíme přibližně takový, jaký je.  Většinou to vyvolá příšernou deziluzi, ale člověk se nikdy nepohne z místa, když si reálně neuvědomí, jak se věci mají.       Tip.

Tak to fantastická synchronicita. Jsem rád, žes mi porozuměl. Také přeji hezký den.

Možná bohužel, možná bohudík, všichni zanecháváme stopy a také každá cesta nějaké stopy zanechá. Problém možná vzniká tehdy, když by chtěl střízlík zanechávat stopy kondora. Tip.

Může to být i o mně. Táhnu na zádech mršinu "klasické Poézie"...

Ale na druhé straně si říkám: dokud mě ještě někdo čte -  Musashi not Dead. 

Už brzy nastane Fialova drahota. Úžasná změna. Tip.

law,

tady na Písmáku snad mají čtenáři docela zásadní slovo. Mohou určovat, kdo je jednička. Ale třeba v šoubyznysu se kolem zpěváka nebo kolem skupiny motá celý tým důležitých lidí od skladatelů a textařů přes hudebníky až k obchodníkům. Dost často právě ti lidé kolem vědí líp, na co posluchači "letí" a dost často jsou to tihle lidé kolem, kdo stvoří jedničku.

Můj Pan Básník je ovšem človíček za zenitem. Nemá kolem sebe žádný tým, který by mu vysvětlil, že už nemá šanci. Pořád jen "bojuje" a "bojuje" jako Don Quijote s větrnými mlýny. - Tragigroteska!

Datel s červenou čepičkou je pěkné téma.

Mne napadla variace:

Po štítu domu

šplhá datel pozpátku -

Zvolna se smráká

Tip.

Písňový text by měl být jednoduchý. Verše by měly být spíše krátké a dobře sednout do úst zpěvákovi. Také by měly být chytlavé a dobře zapamatovatelné.

Já si spíš myslím, že by bylo lepší najít si někoho takového, s kým může být člověk 24 hodin denně. Takoví partneři jsou ovšem úzký profil. Největší problém je asi v tom, že každý chce být jednička a nikdo nechce být dvojka.

Být monarchou bych opravdu nechtěl. Vždyť se stačí podívat, jak nyní dopadl náš monarcha Miloš Zeman. ...Ale to, že se může pouhý zeman dostat až na královský hrad, to se může stát jen v Česku. Jinde je třeba být minimálně vévodou, aby se člověk stal králem.

Kdybychom se vrátili ke klasické formě vlády, k monarchii a ty bys vykonala hrdinský čin- a sice vyhodila Temelín do povětří, třeba by ti panovník dal do erbu Temelín v povětří. Byl by to podobný obrázek jako na tarotové kartě Věž.

Goro,

těmhle sonetkům říkám pracovně "hrubínovské". Forma je přesně převzata od Hrubína včetně přesunu posledního verše sonetu předcházejícího do pozice prvního verše sonetu následujícího. U Hrubína jde ovšem o rozsáhlé sonetové věnce. Já jsem si vystačil s pouhými dvojsonety, protože vím, že by tady sonetový věnec nikdo nestrávil.

Někdo by mohl namítnout, že "hrubínovský sonet" vlastně ani není sonet, protože neobsahuje schema teze - antiteze - synteze. Mně to ale vůbec nevadí. Používám stejně jako F.H. naprosto nesonetové náměty.

Díky za koment a za chválu.

Indiáni žili v souladu s matkou přírodou a mohou být dětem příkladem. Horší to ale bylo, když se na prérii  objevil Buffalo Bill a jemu podobní. Bizony se podařilo zachránit před vyhubením jen tak tak.

Je zvláštní, že v předlidské fázi amerických dějin měli bizoni dva velké nepřátele: šavlozubého tygra a irquiema. Proč tito predátoři vyhynuli, není jasné. Dnes dospělý bizon nemá kromě člověka žádného nepřítele. Vlci a medvědi loví jen mláďata a mladší kusy.

Opět skvělá edukativní básnička pro děti. Tip. 

Ještěže už máme po žních. Obveselující - tip.

Téma loďky je velmi romantické. Ale převozník mi příliš evokuje Chárona.

Dávám ti tip jakožto spřízněné konzervativní duši, ale nad rýmy jako bude - kormidluje bych se na tvém místě ještě zamyslel. 

Už jsem se bál, že šlo o Covid a pak jsem si oddechl. Ale i kdybys Covid měl, četl bych tě dál. Věřím, že bych se nenakazil, protože jsem očkovaný.

Pěkná miniaturka, která má blízko k haiku. Tip.

Já jsem ale klasik a tak bych téma podzimních mrazů zpracoval klasicky:

Jinovatky lesk a běl...

Na jiřinách třpytný pel

v hřbitovní čerň změní nach

mrtvé kěty zmizí v tmách

A to ani nevíš, že hroši cosi jako krev opravdu potí. Tip.

Je to jako závan svěžího větříku. Jsi jeden z mála, u kterých mi choulostivé pasáže nevadí.  Tip.

blackie,

klasikové a metal - to se nijak nevylučuje. Třeba náš moravský folkový bard Jarek Nohavica zhudebnil Bezruče docela rockově - viz film Rok ďábla.

Alegno,

je škoda, že tady na Písmáku většina nováčků na naše kritiky vůbec nereaguje.

Já jsem monarchista, proto bych vždy, jakožto pokorný poddaný, čekal na rozhodnutí panovníka. Nejprve bych se ale snažil vykonat co nejvíce hrdinských činů. V českém království bych se dokonce teoreticky mohl jako úspěšný voják posouvat výš a výš a dostat se nakonec mezi vysokou šlechtu. Ve středověkém Japonsku to ale nešlo. Každý musel být tím, kým se narodil.

Ano, Ozzy. Dokonce už dneska je všechno úplně jinak. Proto musíme klást otázky Tarotu nebo knize I ťing znova a znova.

Knihomole,

díky za chválu.

atkij,

jsem moc rád, že se refrénová básnička líbila. Forma je převzata z Hrubínovy básnické skladby Jobova noc, konkrétně jde o báseň Stalingrad, kterou jsem jako dítě recitoval na recitatačních soutěžích.  Ještě oblíbenější ovšem byly Čechy krásné, Čechy mé. Též refrénová báseň, která byla hitem na soutěžích ještě v sedmdesátých letech. 

Fialko,

díky. Hrubín psal hodně pro děti a jeho dětské básničky asi žijí dodnes. Do téhle kategorie se ale ale zatím neodvažuji sáhnout.

Goro,

já se jen pokouším zjistit, zda tvůrčí postupy např. Františka Hrubína ze čtyřicátých a padesátých let by na čtenáře mohly působit ještě dnes. Nevím, jestli to ještě může fungovat a jak jinak bych to mohl zjistit, než pokusem?  Je jasné, že značná část čtenářů, a to i tady na Písmáku, je konzervativní. Ale co přesně by tito konzervativní čtenáři chtěli číst?

blackie,

už Jan Ámos Komenský psal o tom, že zbojníci v pohraničních hvozdech mezi českým a uherským královstvím jsou nepolapitelní. Vrchnost se prý ani nepokoušela je chytat a za třicetileté války byly tak jako tak jiné starosti. U nás mají tedy zbojníci patrně delší tradici než na Slovensku. Slovenské zbojníky ovšem příliš neznám. Jen toho nejpopulárnějšího. Juraj Jánošík (Jánosik Gyorgy) působil mnohem později ( 1688 - 1713), než moravští zbojníci, o kterých se J.Á.K. (1592 - 1670) zmiňuje. 

Al Jal Úde,

jsem rád, že se líbilo. Trefil jsi hřebík na hlavičku. Já jsem totiž poslední žijící klasik. 

netie,

já jsem jinak spíše stručný, ale refrénová báseň musí mýt dlouhá, aby mohl refrén na psychiku čtenáře lépe zapůsobit. Kam se ale hrabu na Hrubína, jehož refrénové básně zabírají mnoho stránek v knize?  Je pravda, že mentalita čtenářů se od čtyřicátých a padesátých let hodně změnila. To mentalita šedesátek je nám určitě bližší, ale i tehdy měli lidé ještě podstatně více trpělivosti. Stačí se třeba podívat na černobílé detektivky z té doby.

Abakusko,

Pan Básník si nemyslí, že je "jednotka".  ("Pan Básník ví, že není jednička".)

Tahle básnička (Na noční  II) je vlastně velmi smutná. Je to palba do vlastních řad. ...Autor si uvědomuje, že je už "pár minut po dvanácté", že už mu to nemyslí tak rychle jako v mládí a chce být seriózní úměrně svému věku a universitnímu vzdělání. ...Leč: co s tím, když čtenáři chtějí svěží nápady a svěží emoce? Ne každý může být na stará kolena novátorem jako Leoš Janáček. 

Proč to alespoň nerozepíšeš do veršů?

Odpusť mi mé chyby, mé hříchy,

já tobě zas myšlenky nevyřčené.

Stal jsem se obětí pýchy

příliš blízko zániku stvoření opřené...

Na rozdíl od Alegny vidím, že se o vázané verše pokoušíš. Vázané verše však musejí mít stejný počet slabik a musí být napsané v určitém rytmu, který si zvolíš(jamb, trochej, daktyl atd). Také rýmy musejí být mnohem dokonalejší.   ...Nejprve čti vázané verše tady na Písmáku, diskutuj s autory a až pak se zas pokus o něco sám.

Ó - to je taková skoro až hororová říkanka. Tip.

Při četbě mě napadlo, že ještě hororověji by mohlo znít dětské rozpočítávadlo.    Kdo půjde z kola ven?  Kdo je na řadě?    

Kdysi jsem dělal jógu.  Stoj na hlavě - širšásána skvěle prokrví mozek, což může přinést nové pohledy na svět a svěží tvůrčí energii.

Děkuji, Diano. 

Forma (rozhodně nikoli obsah) je převzata v obou případech od Františka Hrubína. Dlouze jsme tady o refrénových básních diskutovali se Safiánem, tuším, v srpnu.

Rozeschlé trámy -

Vítr navál do srubu

semínka z břízy

Navrhuji otočit obraz vzhůru nohama. Je možné, že až pak bude mrak na svém místě. 

Taky rád občas hledám nové pohledy na svět, i když jsem v podstatě zarytý archaik a konzervativec.   Bylo by ale nudné žít jen v té jediné a zaručeně nejlepší názorové bublině.

Theo,

co se toho mraku týče, stačí chvilku počkat a on odpluje sám.

Já jsem militaristický tip, tak toho o youtuberech moc nevím.(Je to někdo nemocný, kdo má potíže s dechem?) Za to vím, že ten nejlepší oděv pro snipera se jmenuje "hejkal" a nemá daleko k pytlovině.  Fajn pytlovina - tip.

Na téhle "vztahovce" se mi líbí, že má cit pro míru. Ten text je tak nějak "tak akorát". Ničeho není moc, ničeho není málo a verše jsou adekvátně dlouhé. Tip.

Hanko,

víš - pro mě je zvláštní, že i pro staré Japonce byli velmi častým námětem pro haiku strašáci. Nevím přesně, jak vypadali ti dávní japonští strašáci v sedmnáctém nebo osmnáctém století, ale představuji si, že Kobajaši Issa chodil po beskydských pasekách a potkával se tam s moravskými strašáky. Každopádně - jako by ta svá haiku psal o strašácích, které jsem znal z dětství. ... Nevěřil bych, že si mohou lidé porozumět prostřednictvím strašáků.

Jsem rád, že tě básničky zaujaly.

Aspoň s její pomocí může něco zapalovat, nebo si číst drobná písmenka na obalech od léků. Tip.

Takový temný, ba téměř dekadentní guy. Kam to napsat? Tip.

Mluvíš mi z duše, rockerko. ... Krásný blackmetal. Tip.

Rým do nebe - estébé  je kouzelný. Ale i další detaily. Tip.

Vždycky je lepší hlas dostat, než ho ztratit a proto ti dávám svůj hlas - svůj tip.

Skvělé. Nejprve se mi líbila jen ta první sloka, ale když jsem to četl podruhé, pod kůži se mi dostala i ta druhá.  Myslím, že by jí tleskal i Sigmund Freud. Tip. 

Já jsem trávil většinu času s dědou na zahradě. Proto jsem taky "vyučený zahradník". Ale občas to byl i studený odchov. To máš pravdu. Tehdy ještě neexistovaly ploty a tak jsem se jako klouček toulal až kdovíkde. 

Hanko,

když jsme u těch ptáčků, tak ty krmil v zimě děda taky. Byl totiž ptáčník. Nechoval jen kanárky, ale i různé naše ptáky: křivku, hýla, stehlíka, čečetku a všeliaké křížence.

Babička zase připravovala skvělé španělské ptáčky. Nejlepší byli ti z koniny.

Janino,

z hlediska konstrukce daktylotrocheje máš samozřejmě pravdu. Mělo by to být tak, jak píšeš. Na počátku verše by mělo být vždy tříslabičné slovo. Já, jako bývalý recitátor kladu ale větší důraz naa hlásky, na eufonii. Potřebuji, aby na začátku druhého verše bylo dlouhé á, které je na konci prvního verše atd... Tím, ale nechci říct, že nemáš pravdu. Pravdu máš ty a ne já. Já to ale "slyším" tak, jak jsem to napsal.

Já jsem trávil dětství u dědy a u babičky, jak by se dnes ( americky ) řeklo "na farmě". Rodiče jsem viděl jen o víkendech a přestěhoval jsem se k nim teprve, až jsem začal hodit do školy. Když už jsme na tom literárním webu - znáš knížku od Bohumila Říhy Hozíkova cesta?  Já jsem cestoval občas naopak, ze statečku do velkého města. A to mi pak vlastně vydrželo na celý život.

Hanko,

jsem rád, že tady máme někteří společné vzpomínky. Teď právě jsem četl Gořinu novou básničku a bylo to, jako bych se ocitl v naší kuchyni před dávnými lety.

Ten začátek je skoro jako z naší kuchyně. ...Babička(i povoláním) kuchařka věčně u sporáku nebo u "umývacího stolu", kanárek v kleci, která se zakrývala na noc přehozem, když se dlouho svítilo, děda nikoli astmatik, ale těžký kuřák, který si sám cpal tabák do dutinek.   ...Moc pěkné retro. Tip.

Janino,

díky za típek i za radu. Jak přesně bys ten slovosled upravila?

lenczo,

já už nikdy nikam odjet nemohu. Jsem hospodář a mám na starosti zvířátka a rostlinky, hlavně kaktusy. Třeba dnes odpoledne budu vykopávat banánovníky a odvážet je na zimní stanoviště, budu sklízet dovnitř též různé euphorbie, brugmaansie a epiphylla, protože má v noci přijít velký mráz. U nás ve Vyhnálově bývají veliké mrazy.

Markel,

tvůj šálek? V mé kavárně jsi vždycky vítána. Štamgastům tam držím místo.

blackie,

pokouším se o textíky, ale Kabát to zatím není. Jen dědovo sáčko na neděli.

Petře,

za mého dětství chodili hospodáři běžně jen v plandavých gatích a ve věčně propocené košili neurčité barvy. Oblek měli jen do kostela. Byl to černý oblek, ke kterému nosili černý klobouk. V neděli to vypadalo, jako by se na pasekách srocovala nějaké pradávná sekta.

fusko,

pokoušel jsem se, aby to bylo napsáno lehkou rukou. Mně se daří (možná) refrény a pointy. Tím, co je mezi tím, už si nejsem tak jistý.

V refrénové poezii je něco velmi archaického, až magického, co kdysi čtenáře, či spíše posluchače, fascinovalo. Nevím ale, jestli to může fungovat i dnes. Musím to zjistit.

Štírko,

tohle má s obrázky opravdu hodně společného. Za mého dětství byli totiž strašáci nedílnou součástí dětských knížek. Kreslil je třeba Ondřej Sekora. V těch kresbičkách strašáků byla jakási zvláštní poezie.   Ale strašáci byli ještě do nedávné doby realitou v místech, kde bydlím. Když má někdo políčko mezi lesy plnými zajíců a srnek, je možná strašák dodnes nejlepším řešením... 

Safiáne,

díky. Podiskutujeme tedy někdy jindy pod něčím jiným.

Hanko,

já bydlím blízko jistého malého nádražíčka a proto se tohle nádražíčko, i železnice jako taková, vyskytují v mých básničkách velice často. Ale myslím, že mi to čtenáři promíjejí. Železnice je spojena s romantikou a zvláště parní lokomotivy mají ohromné množství fanoušků. Teď si vzpomínám na jistý zažitek z jednoho velkého města. Před pár lety tam na nádraží vystavovali repliku legionářského vlaku. Ten vlak sám o sobě zas až takové nadšení nebudil. Ale když pro něj přijela velká zelená parní lokomotiva, bylo to, jako by se objevil prezident nebo pan král. Davy se nahrnuly k lokomotivě a mobilem si ji fotili starci i děti. Já jsem si zaze foťákem fotil selfíčkáře u lokomotivy a podařily se mi krásné záběry.

blackie,

teď jsi mě zase dostala ty. Znám několik Ladových kresbiček hospodské rvačky, ale všechny jsou jen černobílé. Tahle je dokonce krásně barevná a moc se mi líbí. Je vidět, že pro mistra Ladu byla hospodská rvačka velmi inspirujícím námětem.

A vůbec - Josefa Lady si velmi vážím. Jako jediný český malíř totiž zaujal svého poněkud známějšího současníka Pabla Picassa. Mně zase zaujal tím, že byl linearistou, kresil plošné obrázky, protože viděl pouze na jedno oko. Nakreslil postavičky tužkou, pak je obtáhl cěrnou tuší a nakonec vše vybarvil. Nemohl malovat jako Leonardo. Prostor a vzdušná perspektiva, tedy tzv. sfumato, mu nic neříkly. Za to byl z mého pohledu předskokanem českého komiksu. A to píšu jakožto jeho součást: Musaši - komiksová postava a jistý(málo známý) kreslíř, též autor komiksů.

To já jsem zase přečetl všechny Shakespearovy sonety několikrát po sobě, ale jen v trojím překladu. V překladu od Jana Vladislava, Zdeňka Hrona a Martina Hilského. Posledně jmenovaný mne zaujal nejvíce a taky mi jeho pojetí překladu nejlépe vyhovuje.   Jsem si ale vědom toho, že jako (rádoby) vzdělanec mám ještě velké mezery. Shakespearovy sonety jsou totiž pro české překladatele podobně prestižní záležitostí jako Havran (nebo lépe řečeno Krkavec) od E.A. Poea.  W.S. Sonety zatím přeložili Jaroslav Vrchlický, Antonín Klášterský, Jan Vladislav, Zděněk Hron, Miroslav Macek, Břetislav Hodek, Jarmila Urbánková, Martin Hilský, Miroslav Uličný a Jiří Josek.

V jakém překladu jsi četl ty své "sotva dva" sonetky ty, Litartsi?

W.S. sonetů je celkem 154, ale černé paní se týká jen 28 z těchto sonetů. Zatímco sonety pro muže, W.S. přítele, jsou jednoznačně ještě dílem renesančním, jsou pozůstatkem "sonetové horečky", která zachvátila Anglii na konci šestnáctého století, sonety pro černou paní lze už považovat spíše za dílo manýristické. Je to vlastně parodie na italské renesanční sonety petrarcovského typu.

Ironicky v mol píšu třeba o své cestě do Prahy v básničce Nádraží Vyhnálov- sever, kterou jsem zveřejnil dnes.  Tragigroteskní by možná mohly být všechny mé Vyhnálovské pohlednice.

K haiku máš už blízko. Ale od nápadu k jeho úspěšné realizaci někdy vede ještě dlouhá cesta.

Napadá mě variace:

Louka se vrací -

Prasklinami v asfaltu

se prodírá pýr

Souhlasím s RJV, že tohle má blíže k senrjú než k haiku.

Líbí se mi psí oči, denní rutina a honí ji mlsná.  ...Za tahle senrjú dávám tip.

Krásně archaické. Tip.

Pokud bychom dur a mol vztáhli na poezii, pak by mne nejvíce bavilo psát ironicky v mol. Psát ironicky v dur, to si moc neumím představit. 

Mě by nejvíce bavilo psát tragigrotesky, kdybych to uměl. Tip.

Velmi aktuální. (...)   Sdílím s tebou zamyšlení nad únikem do kyberspolečnosti.  Ještěže tady na Písmáku nemáme jen přátele ze své bubliny, ale i spoustu trollů a taky těch, co se nás snaží obrátit na tu svou (zaručeně pravou) víru.  Pro mne by byla nuda žít na FB jen v bublině sdílení.   Tip.

Tip za básničku i za úspěch v čajovně.

Tohle stručně vyjadřuje herakleitovský názor na život: panta rhei (vše plyne).

Típek za aktualizaci prastarého moudra.

Zlehka, zlehoučka. Tip.

Líbí se mi tam některé jednotlivosti. Jako celek bych to ještě znova promyslel a zreorganizoval. Půltip dát nemohu, tak tedy dávám típek s přimhouřeným okem.

Ach, kdyby to tak šlo - dát si do erbu, to, co člověk chce... Šlechtici ale byli hlavně, ba téměř výhradně, vojáci a kdo byl povýšen do rytířského stavu, byl povýšen za nějaký válečný hrdinský čin. A o tom, co na erbu bude, nerozhodoval nikdy budoucí šlechtic sám.

Za básničku tip.

No vidíš. Nakonec to ještě dotáhneš na klasika a postavíš se po bok Shakespearovi. Tip.

Jak bych třeba mohl volit politika, který na otázku: "Jaká je nejvyšší hora České republiky? " odpoví: Tak teď jste mě opravdu zaskočili... Smrk? - Někdo takový by měl být předsedou vlády?

Za básničku tip.

Blíží se to písňovému textu a na 18 let to není zase tak špatné. 

Nad každým jednotlivým veršem je ale třeba přemýšlet. Pokud bychom tohle skutečně začali brát jako písňový text, pak verše jako třeba:

"Kolikrát chybami svůj vaz lámal" nebo "Kolikrát trčels nohou v bídě" mi rozhodně tak nějak neladí.

Co se rýmů týče, třeba v bídě - o životě, to se asi moc nerýmuje. Nebo ano?   Tuhle básničku bych bral pouze jako náčrt, který teprve bude třeba opracovat, přepsat, podstatně vylepšit.

Ivo,

tenhle textík nemá s haiku nic společného. Je to jen taková, dejme tomu, modernistická miniaturka, která spoléhá na silná, emocionálně vypjatá slova.

Tady na Písmáku je haiku celkem oblíbený žánr a publikuje tu několik kvalitnch "haikařů". Doporučuji třeba Můru73, Darmo-šlapa, Per_zaye, Snakea01 a další v kategorii haiku, případně senrjú. Na tvém místě bych nejprve četl a diskutoval s autory a pak teprve zkoušel haiku psát.

Ta žluť mi připomíná Vincenta. Líbí. Tip.

Ta slečna z první básničky musela vypadat opravdu skvěle. Taky bych rád tak dobře vypadal. Tip.

Markel,

jsem rád, že se líbilo. Díky za hvězdičku.

vesuvanko,

moc děkuji za chválu . Od čtvrtka už ale zveřejňuji trochu veselejší básničky.

Abakusko,

jíst, co si kdo napekl, to je přímo pekelný trest. Jiné přísloví zase říká: každý sklízí to, co zasil. A opět jiné: kdo seje vítr, sklízí bouři.

O jednom vašem(nebo spíš rusínském) politikovi se u nás ve Vyhnálově říkala říkanka:

Není Vasil jako Vasil, každý sklízí, to, co zasil.       ....Ale on dopadl vcelku dobře. Dožil se vysokého věku v krásné a honosné vile. 

Janino,

hraju si na renesanci, tak mi to všichni promiňte. I za renesance byly anglické sonety často emocionálně vypjaté a také Shakespeare psal velmi temně a horlil proti hříchu. Psát stále jen vesele, to by byla nuda jak dnes, tak i v sedmnáctém století.

Fialko,

moc děkuji za chválu. ...Ano, máš pravdu. Ten sonetek byl ode mne, ale už nevím, jestli tu zůstal. Většinu svých sonetků jsem smazal. Teď to zase zkouším s jinými žánry, s humorem a s písňovými textíky, tak uvidím, co se bude čtenářům líbit víc.

Bačkovský,

život je smutný? Bohudík. Alespoň Wilda a já máme o čem psát.

Štírko,

díky za típek. Jsem rád, že se líbilo.

Diano,

snažím se postupně si osvojit shakespearovský styl a jeho způsob psaní. Inspirací jsou mi W.S. sonety pro černou paní. On psal o renesanční svůdnici, provokatérce a nymfomance, já píšu o zrádkyni a drně. Mám ale zkušenosti s různými ženami a když by na to přišlo, o narcistické provokatérce, jako byla černá paní, bych mohl psát taky. Snad někdy příště.

Ale dnes a zítra jsem jsem už zveřejnil veselejší veršíky a věřím, že ti udělají radost.

Goro,

hospodská rvačka je velmi vděčný námět nejenom pro básničku nebo pro kresbičku. Existuje i rockový hit na toto téma: Když se u nás chlapi poperou od skupiny Kabát. Ta písnička je dost možná o Vyhnálově.

Litartsi,

i shakespeatovy soney pro černou paní jsou ukecané výčitky.

Jak bych tedy mohl převzít shakespearovský styl a nepsat ukecané výčitky?

Goro,

chtělo by to ještě nějaký obrázek od Josefa Lady. Věřím ale, že si čtenáři vzpomenou na jeho kresbičku "Hospodská rvačka". Kam se hrabe saloon na divokém západě?

"Vnitřní žena", jak ty říkáš, tedy anima může být skvělým inspiračním zdrojem. Dle seriózních psychologických kapacit je Mona Lisa - Gioconda zobrazením animy Leonarda da Vinci. Dodnes není tak úplně jisté, koho vlastně Leonardo portrétoval, stejně tak jako třeba není jisté, kdo je "černá paní", o které psal Shakespeare ve svých sonetech.

Marku,

upřímnou soustrast k úmrtí tvého přítele.

Moc děkuji, Marku. Písňové texty zveřejním zítra.

4. 10.  21

Hustá mlha -

Přecházím po zebře

do neznáma

Máme oba slabost pro přechody. Oba píšeme haiku o přechodech a ty píšeš o přechodech navíc i zajímavé básničky. Přechod je takové magické místo obtěžkané představami a symboly.

Teď právě mě napadlo nové haiku o přechodu(pro tebe):

Hustá mlha -

Přecházím po zebře

do neznáma

Zapoměl jsi na podvědomí. Pokud necháš své myšlenky putovat, pak mohou zabloudit do podvědomí kolektivního, nebo inndividuálního a tam se třeba setkáš se svou animou. Tip.