Líbí se mi. Přijde mi, že jsou o dnešní rychlé, uspěchané, povrchní době, kdy se tváříme, jak jsme všichni spojení, ale ve skutečně se jen kloužeme po povrchu, pozlátku … Člověk už neumí tolik číst v člověku. Nejsou vyloženě smutné verše, ale nutí mě k vážnějšímu zamyšlení. Jsem lichá, nebo třetí uprostřed? :-)