Písmák Sen
Černá noc bez vody,
voda zas bez dechu.
Světelné průvody
konají neplechu.
Potřebuju básničku...
Potřebuju básničku s citronovou příchutí.
Do níž můžeš nasypat kolik cukru chceš,
ale nikdo tě do toho nenutí.
Protože možná trochulžeš,
Princezna
Už se mi scvrknul na jedinou větu,
nevidím nic než jen siluetu.
Možná ti teď budu lhát
o tom, co mohlo se stát.
Malá noční poezie
Okolo jedné hodiny v noci,
vypadám zvláštně bezradně.
Smývám ze sebe parfém a vůni moci.
Obvykle chutnám trochu prolhaně.
Divadelní
Můžeš tady sedět znova tak, jako tehdy.
V jenom „jakoby divadelní šatně“.
I s tímhle dnešním pocitem a oblečkem co zrovna vyšel z módy.
Šaty a emoce si stejně všichni vybavujou jenom matně.
O večeru, víně a osvobozené konverzaci
Všichni seděli, smáli se,
a někteří popíjeli to svý vyprahlý a kyselý víno.
Chlap co umíral zlásky, bezlásky
a holka co jí bylo všech těch jeho podivných citůlíto.
Opilý bubeník
Samoty zbývají jenom tři kapky
nebo přece jen o maličko víc.
Nasadím ti na tvý krásný oči klapky,
a tma už nepadá jenom do ulic.
Báseň co není o lásce
Znechucena z postradatelných veršů,
ve tmě sedím zkroucená.
S vinou jejich autorů
žijíc, stále nesmířená.