VYJEBANÝ SNĚHULÁK je to nejlepší co jsem kdy četl, klobouk nahoru

*Připosraná čtyřicátnice za monitorem počítače píše ofenzivní komentář, zatímco si holí kníra a příde si krásná.

Připosraný K

*Připosraná čtyřicátnice za monitorem počítače píše negativní komentář, zatímco si holí kníra a příde si krásná.

K

Upřímně ve mě věta" nechtěl bys mě aspoň vylízat" vyvolává neuvěřitelnej pocit něhy a zranitelnosti. 

Porno a psaní se ničím nelišší. Obojí je umění s cílem vyvolat dojem. Obojí je jenom další ubohej projev člověka, kterýho ničí představa, že jen tak zmizí a nic po něm nezůstane :)

:) brzo něco přidám

Celé je to jako heroin. Chci říct, jaký derivát metadonu se předepisuje na lásku?

Celé je to jako heroin. Chci říct, jaký derivát metadonu se předepisuje na lásku?

Vždycky tu zůstanu pro tebe. Ale poslední dobou mi jde dolů originalita... je to jako film který už jsi viděla. Pořád ta samá zápletka. Tolik verzí příběhu, že už nedokážeš žít aniž by o tom někde neexistoval scénář. Víš jak to myslím? 

Vždycky tu zůstanu pro tebe. Ale poslední dobou mi jde dolů originalita... je to jako film který už jsi viděla. Pořád ta samá zápletka. Tolik verzí příběhu, že už nedokážeš žít aniž by o tom někde neexistoval scénář. Víš jak to myslím? 

:)

Třetí a předposlední odstavce mi přijdou nadbytečné. U třetího bych nechal na konci ten rozhovor, je to skvělej výkřik do tmy, kterej ti navodí atmosféru a zároveň přiblíží postavy. Předposlední odstavec bych vzal celý. Oba ti totiž rozbijí jinak skvěle subtilní, minimalistický text, kde se ti skvěle daří vyvolat emoce tím, že je vlastně ignoruješ. Říkáš jenom co se děje/stalo, ne pocity, žádný ach jsem smutná a tak, což se mi líbí, protože emoci a náboj v povídce ztratíš v momentě kdy ji explicitně popíšeš. Cítím temperament té situace díky tomu, že mě necháváš si to domyslet, prožít podle sebe, podle toho co jsem sám zažil. To je asi to nejlepší čeho můžeš dosáhnout, říct míň a přitom tolik... 

Máš můj tip

:)

Díky

Začni psát, rozviř vody, z písmáku je teď web povídek vzdychajících čtyřicátnic s menopauzou. Všechny ty kupóny na depilaci kníru co ti leží na stole a ty z toho mindráku píšeš smutný básničky, chápeš.

Jak udělat bombu víš, tak prostě začni škrábat sirky na rozbušku, víš jak to myslím?

Předám ti to, moc bych kopíroval Kanibala od Palahniuka ;)

"falešný vděk, loajalita a tak no. a pak se vzteká na celej svět a svou dívku v noci pojídá a stravuje. stává se z něj kanibal. tedy .. on to vidí jako jediné východisko."

to by byl skvělej prolog k povídce 

Piš piš, počtu si.

K Lauře: slyšel jsem něco o úmrtí na vnitřní krvácení po análním fistingu. Chci říct, na některý věci je lepší se neptat?

Jakmile si přečteš Palahniuka tak není cesty zpět, Amen

Odradí forma nebo obsah?

Díky!

Díky!

Děkuji! Zajimavý pocit když někdo pochopí vaši povídku, hezký a zároveň jako by jeden přišel o kousek sebe :) Asi proto Nabokov píše, že jakmile v povídce použil některou ze svých vzpomínek, najednou jako by ztratily svou cenu.

hezký den

Možná, že podstata bezcitného chování vůči "citlivce" je v tom, že ti lidé svým chováním už nevyžadují pouze utěšení. Chtějí mnohem víc, být vedeni, dokazovat si skrze vás vlastní smysl života a jeho hodnotu. Snad nás odradí ta nepřiměřená zátěž? Nebo je v tom strach, že pokud jejich slabosti přitakáme, neovládneme poté už ani ty své? A naopak to odhalení slabosti u studených čumáků. Není to vlastně škodolibé štěstí a příjemné ohromení nad tím, že ti lidé přece jen asi nakonec nebudou tak mocní? :) Podstata té "váhy přiměřenosti" (mimochodem geniální přirovnání), pak nejspíš bude v tom, že je tu vždy člověk aby dal smysl pohybům ramen, které jinak význam per se nemají...

Možná, že podstata bezcitného chování vůči "citlivce" je v tom, že ti lidé svým chováním už nevyžadují pouze utěšení. Chtějí mnohem víc, být vedeni, dokazovat si skrze vás vlastní smysl života a jeho hodnotu. Snad nás odradí ta nepřiměřená zátěž? Nebo je v tom strach, že pokud jejich slabosti přitakáme, neovládneme poté už ani ty své? A naopak to odhalení slabosti u studených čumáků. Není to vlastně škodolibé štěstí a příjemné ohromení nad tím, že ti lidé přece jen asi nakonec nebudou tak mocní? :) Podstata té "váhy přiměřenosti" (mimochodem geniální přirovnání), pak nejspíš bude v tom, že je tu vždy člověk aby dal smysl pohybům ramen, které jinak význam per se nemají...

Řekl bych, že ne víc než ostatním, snad je to tím, že jenom já s tím musím ještě zatěžovat papír? :)

Děkuji, hezký den 

možná tomu tak bude :)

možná tomu tak bude :)

Neúprosná genialita často hraničí s duševními nemocemi... a ty bych určitě nebral tak negativně jak je obecným zvykem.. Napadlo vás někdy že jde pouze o nejnovější výstřelky biologických variací života? To pouze my je nazýváme jako vadné.. Pro náš styl života nevhodné... Ve světě složeném pouze ze schizofreniků bysme byli právě  my normální nejspíš blázny.. Děkuji za přečtení :) 

Rozumím. Vyrůstal jsem na Shopenhauerovo dlouhých, složitých souvětích a Nietzcheho ironicky básnických úchylkách takže jsem pravděpodobně hodně z toho neumyslně nasál. Prvním hutným odstavcem jsem se především snažil naznačit charakter hlavní postavy. S ironickou nadsázkou má jít o čistě racionálního člověka, který se neděsí nićeho víc než nepochopení a nařčení ze šílenství či nemoci...

pokusím se výše zmíněné dohnat v příštích povídkach, děkuji za odezvu! 

Rozumím. Vyrůstal jsem na Shopenhauerovo dlouhých, složitých souvětích a Nietzcheho ironicky básnických úchylkách takže jsem pravděpodobně hodně z toho neumyslně nasál. Prvním hutným odstavcem jsem se především snažil naznačit charakter hlavní postavy. S ironickou nadsázkou má jít o čistě racionálního člověka, který se neděsí nićeho víc než nepochopení a nařčení ze šílenství či nemoci...

pokusím se výše zmíněné dohnat v příštích povídkach, děkuji za odezvu! 

Z morálního pohledu máte naprostou pravdu, z pohledu zarputilé egoistické lidské touhy přežít se ale přeci zachoval jak nejlépe byl schopen.. A nezachránil nakonec všechny? 

To chápu, každopádně si toho velice vážím, děkuji. 

Ale především jsem se snažil, aby z toho všeho vyplynulo to, jak málo vlastně přemýšlíme o následcích vlastních činů... a jak je možná naše ignorance často na místě.

Ale především jsem se snažil, aby z toho všeho vyplynulo to, jak málo vlastně přemýšlíme o následcích vlastních činů... a jak je možná naše ignorance často na místě.

Čtenáře se spíš snažím vyvést z každodenní pohody morálního konsenzu a tradic a ukázat jejich nesmyslnost per se tím, že se dají všechny všemožně zkroutit a pokroutit… ukázat, že vše nemusí být jak se zdá a nemusí vždy probíhat tak jak by mělo a jak jsme zvyklí… jak se sluší a patří... 

Děkuji za názor, chyby opravím. Přeji hezký den.